Pracovní list č. 2

Klíčové kompetence: komunikativní, sociální a personální, pracovní Průřezové téma: multikulturní výchova

Pomůcky: papír, psací potřeby

TEXT POHÁDKY

Rezavá podkova

Bylo nebylo, ale určitě jednou byly dvě romské osady. Jedna osada zářila na jednom konci vesnice, druhá se krčila na druhém. Vesnice byla trochu do kopce, tak pojmenovali jednu osadu jako Horní a druhou jako Dolní. V Dolní osadě ţili bohatí Romové, v cihlových domech, úhledně seřazených do uličky. Ale Romové, kteří zde bydleli, uţ Romy být nechtěli. Oblékali se do krásných šatů a nemluvili romsky. Nad chudé Romy se povyšovali a říkali o sobě, ţe uţ Romy nejsou. V Horní osadě bydleli chudí Romové. Neměli pořádné šaty a chatrče se jim rozpadaly nad hlavami. Se svým osudem se jakţtakţ smířili, ale bylo jim velmi líto, ţe Romové z Dolní osady jimi pohrdají, vyhýbají se jim a podceňují je. Štítili se jich tak, ţe jim nedovolili do osady ani vkročit.

V Horní osadě ţila Čaruni, znala všechny rostlinky a věděla, jaké nemoci se jimi mohou léčit, vesničané jí říkali Bylinková bába. Velmi ji trápilo, ţe Romové z Dolní osady se na ni a ostatní Romy z Horní osady dívali pohrdavě a zdaleka je obcházeli. Mrzelo ji, ţe zapomněli na svou hrdost a čest a nelíbilo se jí, ţe se od Romů odtahují a chtějí se podobat gádţům. Coţpak Romové nemají nic pěkného? Jak jim jen otevřít oči? Ţivot plynul jako voda.

Ale Romové v obou osadách se navzájem nenáviděli.

V téţe osadě vyrostl i chlapec, kterému pro jeho krásu říkali Šukar. Přátelit se s ním chtěla děvčata nejen z osady, ale i Neromky z vesnice. Ale Šukar touţil jen po přátelství Silviky z Dolní osady. Silvika však o něho neměla zájem.

Jednoho dne neodolal a vydal se za ní do Dolní osady. Velké domy, čisté ulice, před domy zahrádky plné květů, v oknech pěkné záclony. Ach, proč je tomu tak, ţe oni, v Horní osadě, musí ţít tak uboze? V tom spatřil, ţe kolem něho kráčí Silvika. Zahlédla ho a pohrdavě řekla: „Zapomněl jsi, ţe vy sem nesmíte vkročit? Co špehuješ, špinavče? Její slova Šukara zranila. Hrdě pohodil hlavou: „Nech si své poznámky, ano? Takových, jako jsi ty, mám na kaţdém prstě deset! Jen počkej, abys jednou za mnou sama nepřišla!

Šukarovi se chtělo ţalem plakat, proto všechno své trápení svěřil Čaruni. Ta chtěla Šukarovi pomoci, ale nejdříve potřebovala zjistit, kde sídlí romští duchové, protoţe věřila,

ţe mají magickou sílu. Jednoho večera hleděla Čaruni k obloze. Ze tmy se ozval hlas: „Čaruni, duch, kterého hledáš, přebývá v rezavé podkově. Není to obyčejná podkova. Ta, ve které duch ţije, zazáří, kdyţ se jí dotkne lidská ruka.“

Čaruni nemeškala a začala podkovu hledat. Prošla romské osady, hledala ve výhních, na cestách… Našla mnoho podkov, ale ani jedna nezářila. Plna naděje však hledala dál, aţ jednoho večera šla kolem třpytivého potůčku. Všimla si, ţe se na břehu cosi zalesklo.

Opatrně přebrodila potůček, sáhla do písku a ve svitu hvězd se zaleskla stará rezavá podkova.

Jakmile se jí dotkla rukou, zazářila takovým leskem, aţ musela oči sklonit. Po tváři jí začaly stékat slzy radosti. Pospíchala domů, co jí nohy stačily.

Přišla do chýše a dotkla se znovu podkovy. Zazářila a Čaruni pronesla: „Ó, duchové Romů, probuďte se! Jak můţete pokojně odpočívat a snít svůj věčný sen? Coţpak nevidíte, ţe mnozí Romové uţ Romy být nechtějí? Zrazují svoji vlastní krev, opouštějí své bratry a sestry! Romové zapomínají i na Vás, na své předky! Bojím se, ţe romský rod zanikne!“

Duch promluvil měkkým hlasem: „Čaruni, neboj se, romství nezanikne. Rom si nemůţe svoje romství vytrhnout jen tak ze srdce. Vţdyť uţ maličké dítě saje své romství s mateřským mlékem. Kaţdý národ má své kořeny. Také Romové. Vţdy tomu tak bylo. Romy spojuje jejich velká sounáleţitost!“

Čaruni vykřikla: „Ó, mýlíš se, vznešený duchu! Coţpak nevidíš, ţe romská sounáleţitost mizí z našich ţivotů? U Romů z Dolní osady není po sounáleţitosti ani stopy. Pohrdají námi!

A stydí se za svůj jazyk!“

Podkova se zatřpytila: „Neboj se, kaţdý Rom se nakonec vrátí ke svému romství.

A ty dobře poslouchej. Za to, ţe máš srdce otevřené pro bolest jiných, splním Ti tři přání. Ţádej, co chceš.“To, co se stalo druhý den v Dolní osadě, všechny ohromilo. Romové z Dolní osady zmizeli!

Romové z Dolní osady nechápali, co se s nimi stalo. Znenadání se ocitli v cizí krajině a prodírali se křovím a černým lesem. Děti hladem plakaly, matky bědovaly a chlapi bezmocně zatínali pěsti. Silvika si uvědomila, ţe zlo, které na ně dopadlo, si zavinili sami. Vzpomněla si na Šukara i na to, jak s ním škaredě rozmlouvala.

Najednou se před nimi objevila malebná vesnička. Vstříc jim vyšli její obyvatelé. Silvika nevěřila vlastním očím, byli to Romové. Romové se jich ptali, odkud přišli a kam jdou.

Ale dolní jim vůbec nerozuměli, protoţe s nimi hovořili romsky. Romové si je prohlíţeli a divili se, ţe se s nimi nemohou dorozumět, kdyţ jsou to také Romové? Silvika zaplakala: „Vţdyť jsme bratři a sestry, jak to, ţe jsme to zapomněli?“

Dolní putovali dlouho, aţ opět potkali neznámé Romy. Ti je pozvali k sobě, i kdyţ jim nerozuměli, a připravili jim velkou hostinu. Zahanbení Romové z Dolní osady klopili hlavy a posunky vyjadřovali svou vděčnost. Nakonec jim Romové ukázali cestu domů.

Kdyţ došli domů, vzdychli si: „Ach, jak je dobře, ţe jsme zase doma.“ Tušili, ţe to byla lekce moudré Čaruni, ale nepocítili k ní hněv, nýbrţ vděčnost. Začali si uvědomovat, ţe vůči Romům z Horní osady se chovali nečestně. Matka Silviky si prozpěvovala písně, které slyšela u Romů a posteskla si, ţe nerozumí jejich slovům. „Dodnes mi ty krásné písně znějí někde daleko v duši. Lituji, ţe neumím romsky a uţ nikdy se nebudu za svůj jazyk stydět.“

Čaruni se dozvěděla, ţe se Romové vrátili. Věřila, ţe teď se ţivot v obou osadách spojí.

Vzala do ruky podkovu, ta zazářila a duch promluvil: „Čaruni, tvoje první přání přivedlo dolní k rozumu. Jaké je tvoje druhé přání?“ Čaruni poklekla a začala prosit. „Podívej se, v jaké bídě ţijeme. Chatrče nás sotva chrání před deštěm a zimou. Kde sloţíme své hlavy?“

Kdyţ Čaruni ráno vyšla z chatrče, viděla opravdový zázrak. U starých chatrčí leţely cihly, písek i dřevo. Romové šťastně pobíhali a jeden druhého se ptali, kde se to všechno vzalo?

Pouze Čaruni věděla, kde je pravda. Šukar se i s otcem pustili do práce. „Teprve aţ i my, horní, budeme bydlet v řádných domech, budeme si rovni!“ usmívali se na sebe. Šukar věřil, ţe v domě, který s otcem staví, bude jednou bydlet i Silvika. Do Dolní osady doletěla pověst

o tom, co se děje v Horní osadě. Romové z Dolní osady vyrazili horním na pomoc. Matka i otec Silviky dokonce pomáhali Šukarovi a uţ jim nevadilo, ţe se ohlíţí za jejich dcerou. Kdyţ byl domov hotový, marně Silviku vyhlíţel, marně stál u branky a čekal.

Kdyţ Čaruni viděla, jak se trápí, rozhodla se pouţít svoje třetí přání. Sáhla po podkově a začala prosit ducha: „Prosím, pomoz Šukarovi, vyměň jeho staré popraskané housle za kouzelné. Je to hodný chlapec a velmi se trápí pro Silviku.“ Čaruni věděla, ţe je to naposled.

Tajemné světlo z podkovy vyletělo a oknem vzlétlo k obloze. Také rezavá podkova zmizela navţdy, jako by tu nikdy nebyla.

Šukar po dlouhé době uchopil housle. Avšak jen co otevřel pouzdro, zachvěl se. Namísto starých leţely v pouzdře překrásné nové housle. Sotva se smyčcem dotkl strun, rázem z něho spadly staré otrhané šaty a octl se v překrásném obleku. Večer uspořádali v Horní osadě slavnost a pozvali i Romy z dolní osady. A bylo opravdu veselo, Šukar hrál jako nikdy před tím.

A kdyţ bylo v osadě nejveseleji, přišla i Silvika. Oblečená byla ve svatebních šatech. Kdo jí je připravil? To nikdo neví. Našla je poloţené ve své světničce, kdyţ se chystala na oslavu. Podle romské tradice přistoupila rovnou k Šukarovi a podala mu ruku. „Pojď, „usmála se.

A potom byla svatba. Takovou svatbu Romové z obou osad dosud nepamatovali.

A romská srdce se znovu spojila.

ÚKOLY

-Práce ve dvojicích-

1. Najděte v textu tyto pojmy a čárou je spojte se správným významem:

a. gádţo romský Bůh

b. Deloro člověk neromského původu

2. Jak dnes ţijí Romové? Znáte nějaké Romy osobně? Vycházíte s nimi? Proč se Romové v pohádce chtějí podobat gádţům?

Povídejte si se svým spoluţákem o vlastních zkušenostech.

Doplňující informace pro učitele:

Pro druhý úkol jsem vybrala práci ve dvojici, neboť kdybychom se měli bavit společně, obávám se, ţe by ţáci nemuseli chtít o tématu mluvit před všemi spoluţáky. Učitel by měl mezi ţáky chodit, popřípadě vstupovat do rozhovorů, klást doplňující otázky a podobně.

Na závěr hodiny by bylo dobré poţádat některé ţáky, aby i nám ostatním sdělili, o čem si povídali, co se dozvěděli nového a jaký je jejich názor na věc, popřípadě rozvést o tématu debatu.

PRAKTICKÁ ČÁST DIPLOMOVÉ PRÁCE