Interkulturní vzdělávání

Interkulturní vzdělávání vychází z myšlenek multikulturalismu, který lze chápat v různých významech. Publikace Interkulturní vzdělávání, vydaná pod záštitou organizace Člověk v tísni, vymezuje čtyři podoby chápání multikulturalismu.

Multikulturalismus je⁷⁰:

stav společnosti, ve které vedle sebe ţijí různé sociokulturní skupiny se specifickými systémy institucí, tradic, postojů a hodnot; koexistence různých skupin neznamená automaticky přítomnost tolerance a respektu ve vzájemných vztazích,

proces, při kterém dochází k výměně kulturních statků, k vzájemnému ovlivňování kulturních systémů a případně k vytváření systémů nových,

69 HOUŠKA, T. Inkluzívní škola. [online]. 2007 [cit.2011-6-19] Dostupný z: <http://www.ferovaskola.cz/data/downloads/inkluzivni_skola_2007web.pdf>, str. 7

70 Interkulturní vzdělávání. [online]. Projekt Varianty, Člověk v tísni 2002 [cit.2011-4-20] Dostupný z:

<http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/a02ikv.pdf>, str. 11 – 12

vědecká teorie, která se zabývá různými aspekty sociokulturní rozmanitosti, multikulturalismus zkoumá a srovnává odlišné náhledy na svět, rozdílná pojetí skutečnosti, rozmanité vzorce jednání, komunikační kódy, zabývá se kulturními rozdíly jako výsledkem specifické adaptace společností na různá prostředí,

společenský cíl, vědomé úsilí o vytvoření pluralitní společnosti zahrnující mnoţství odlišných sociokulturních skupin, kdy jejich souţití má být zaloţeno na principech rovnosti, tolerance, respektu, dialogu a konstruktivní spolupráce;

důleţitou sloţkou a nástrojem tohoto pojetí multikulturalismu je multikulturní (interkulturní) vzdělávání.

Ţijeme v otevřené době, kdy je naprosto běţné, ţe se na ulicích denně setkáváme s lidmi z jiných sociokulturních, náboţenských a jinak odlišných skupin, neţ jsme my sami. Ať uţ se jedná o uprchlíky, migranty, či menšiny, které tu s námi trvale ţijí.

Mnozí z nás vnímají jejich odlišnost negativně, s předsudky. Snad je to strach z něčeho neznámého, nám vzdáleného, co je motivuje k nerovnému přístupu a jednání s nimi.

Kde začít s přeměnou dosavadního přístupu k jiným etnikům a kulturám ţijících v naší zemi? Starší generace občanů uţ těţko přesvědčíme o tom, ţe z multikulturního prostředí bychom měli především čerpat zkušenosti, nové poznatky a díky tomu obohacovat svou vlastní kulturu.

Cílem interkulturního vzdělávání je podpora a upevňování vzájemných vztahů mezi sociokulturními skupinami, především mezi majoritou a minoritami.⁷¹ Proto velkou část úsilí bychom měli věnovat právě interkulturnímu vzdělávání dětí. Dětí, které jednou zaujmou naše místo a dění ve společnosti uţ bude záleţet jen na nich.

Problematika interkulturního vzděláváni je zahrnuta i do Zákona č. 561/2004 Sb.

o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, o kterém se mluví na začátku kapitoly.

Interkulturní vzdělávání je pojem, který je často zaměňován se synonymními pojmy multikulturní vzdělávání, multikulturní výchova. Ve školní

71 Interkulturní vzdělávání. [online]. Projekt Varianty, Člověk v tísni 2002 [cit.2011-4-20] Dostupný z:

<http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/a02ikv.pdf>, str. 14

legislativě se pouţívá pojem multikulturní výchova, proto v další části práce budu pouţívat výhradně tento pojem.

2.7.1. Multikulturní výchova v Rámcovém vzdělávacím programu

Multikulturní výchova (MKV) je jedním ze šesti průřezových témat Rámcového vzdělávacího programu (RVP). Průřezová témata zastupují v RVP okruhy aktuálních problémů současného světa a stávají se významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání.⁷² Díky tomu, ţe se multikulturní výchova dostala do vzdělávacího programu jako průřezové téma, měla by se objevovat ve všech předmětech, ať uţ jde o matematiku nebo český jazyk.

Multikulturní výchova si stejně jako ostatní průřezová témata klade za cíl rozvoj osobnosti ţáka v oblastech vědomostí a dovedností, schopností, postojů a hodnot. MKV by proto měla⁷³:

poskytovat ţákům základní znalosti o různých etnických a kulturních skupinách ţijících v české a evropské společnosti,

učit ţáky komunikovat a ţít ve skupině s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, uplatňovat svá práva a respektovat práva druhých, chápat a tolerovat odlišné zájmy, názory i schopnosti druhých,

učit přijmout druhého jako jedince se stejnými právy, uvědomovat si, ţe ţádná etnická skupina není nadřazena jiné,

rozvíjet dovednosti rozpoznat projevy rasové nesnášenlivosti a napomáhat prevenci vzniku xenofobie,

napomáhat ţákům uvědomovat si vlastní identitu, být sám sebou, reflektovat vlastní sociokulturní zázemí,

stimulovat, ovlivňovat a korigovat jednání a hodnotový systém ţáků, učit je vnímat odlišnosti jako příleţitost k obohacení, nikoliv jako zdroj konfliktu,

učit vnímat sebe sama jako občana, který se aktivně podílí na utváření vztahu společnosti k minoritním skupinám.

72 Rámcový vzdělávací program. [online]. 2007 [cit.2011-4-27] Dostupný z:

<http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf>, str. 90

73 Tamtéţ, str. 97 – 98

Co se vzdělávacích oblastí týče, má multikulturní výchova nejblíţe ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost, kam spadají předměty jako je výchova k občanství a dějepis a k oblasti Jazyk a jazyková komunikace, kam patří Český jazyk a literatura. Právě v těchto předmětech (ale nejen v nich), by učitelé měli vyučovat v co nejširších kulturních souvislostech, upozorňovat ţáky na pluralitu společnosti a na nutnost tolerantního postoje k minoritním skupinám.

Multikulturní výchova nabízí moţnost zařadit do výuky všech předmětů témata týkající se různých národností a kultur. Zde se otvírá prostor pro témata romské historie, kultury a jazyka, jejichţ zařazení je důleţitým článkem výchovy českých i romských ţáků k poznání, pochopení odlišností obou skupin obyvatel a k jejich lepšímu budoucímu souţití. Stejně tak je krokem k odstranění zjednodušujícího pohledu na věci a lidi kolem nás – předsudků, neboť jedním z důvodů, proč předsudky vznikají, je právě nízká informovanost.⁷⁴