Inovační proces7 je hlavní proces, který ovlivňuje zeefektivňování produktů/procesů, které jsou v portfoliu dané společnosti, a způsoby, jakými jsou tyto produkty/procesy realizovány. Pro řízení inovací, jejich vytváření a kontrolu je zásadní pohlížet na inovace jako proces. Inovační proces je souhrnný proces, vstupující do všech složek vzniku produktu a je určen zaměřením a koncepcí firmy spolu s možnostmi, které má v daném čase firma k dispozici (Valenta, 2001).
Inovační proces je navržení, zpracování, implementací a difúzí inovace. Jinými slovy, je to proces od vědeckého výzkumu po komerční rozšíření výsledků výzkumu. Inovační proces je poměrně flexibilní a v optimálním případě by měl obsahovat zmíněné tři fáze – inovaci, adopci a difúzi (Klímová, 2006).
Pro fázi invence je charakteristická nosná myšlenka nebo návrh něčeho nového. Invencí se rozumí vynález nebo objev, který může být náhodný nebo plánovaný v rámci výzkumu a vývoje.
Fáze adopce je brána jako prvotní komerční využití dané invence. V této fázi je nutné uzpůsobit inovaci organizační a investiční aktivity ve výrobě a prodeji. Fáze končí finálním přijetím inovace.
Fáze difúze je rozšíření dané inovace do společnosti. Difúze je proces postupný, neboť dochází k rozdílné akceptaci inovace mezi odlišnými vrstvami společnosti.
Dle autorů Tidd et al. (2007) lze inovační proces rozdělit na tyto tři prvky:
Průzkum – průběžné hledání příležitostí nebo hrozeb a jejich zpracování
Volbu – rozhodnutí, na jakou příležitost či hrozbu firma bude reagovat (záleží na vnitřní koncepci a strategii firmy)
7 Valenta (2001) inovační proces popisuje jako nerovnováhu vytvořenou inovací v jinak rovnovážném systému a komplexní inovaci tu, která systém zpětně dovede k rovnováze.
45
Implementace – zpracování nosné myšlenky v nový produkt a uvedení novinky na trh.
Implementace neprobíhá jednotně, ale vyžaduje tyto jednotlivé fáze:
1. zajištění informačních zdrojů, které jsou nutné k vytvoření inovace, 2. uskutečnění projektu v podmínkách nejistoty,
3. vstup inovace na trh a její komerční přijetí.
Učení – firmy mají v tomto cyklu možnost se učit, hledat a vylepšovat slabá místa procesu a vytvářet si svou informační a znalostní bázi.
Běžně jsou inovační procesy zastoupeny modely. Mezi nejznámější modely patří: lineární, řetězovitý s procesem fází a bran (stage-gate). Konzultační firmy většinou vytvářejí nové modely s inovačními procesy, jež jsou „šité na míru danému podniku“.
Autor Rothwell poskládal inovační procesy do pěti různých generací.
Tabulka 2: Pět generací modelů inovačních procesů podle Rothwella
Generace Hlavní charakteristiky
První a druhá Jednoduché lineární modely – tah poptávky, tlak technologie
Třetí Spojovací model popisující interakci a zpětné vazby mezi různými prvky Čtvrtá Paralelní model – integrace v rámci firmy i oběma směry v dodávkovém řetězci – s klíčovými dodavateli a náročnými aktivními zákazníky; důraz na propojení a aliance
Pátá Systémová integrace, rozsáhlé vazby a sítě, flexibilní odezva přizpůsobení zákazníkům, nepřetržitá inovace
Zdroj: Vlastní úprava dle TIDD et al. (2007)
Při vývoji nového produktu může jít o lineární proces, např.: Marketing - Výzkum a vývoj - Vývoj prototypu - Výroba - Prodej a marketing.
46
V praxi často probíhají procesy současně nebo částečně současně kvůli zkrácení doby uvedení produktu či služby na trh. Potřeba optimalizovat inovační procesy je dána konkurencí na trhu, potřebami zákazníků či zkráceným životním cyklem výrobku.
V realitě mnohdy vznikají rozdíly mezi ideálním a reálným inovačním procesem. Inovační proces může obsahovat jen některé fáze a velmi často také inovační procesy nejsou ukončeny úspěšnou realizací. Toto je jedním z problémů, který je v kompetenci vedení firmy, aby inovační proces, který nemá dostatečný budoucí potenciál, včas ukončila.
2.6.1 Inovační proces – současné pojetí
V současnosti je kladen důraz především na získání jiného pohledu na stejnou věc, zvýšením přidané hodnoty nejen pro zákazníky, ale i pro zaměstnance, akcionáře a celou společnost. Tímto by měl být získán náskok před konkurencí (Žižlavský, 2011). Autoři Muška (2009), Rylková (2011) a Žižlavský (2011) se shodují, že v budoucnu se firmy rozdělí na dvě samostatné části:
Část firmy, kde probíhají vývoj, konstrukce, výroba a koncový prodej zákazníkům.
Část, kde probíhají inovační procesy, inovace výrobků, systému řízení a myšlení lidí ve firmě.
47 Obrázek 3: Inovační proces
Zdroj: Vlastní zpracování podle Žižlavský (2011)
Z obrázku 3 vyplývá, že inovační proces je komplexní činnost, kterou je možné rozdělit na dvě části; invenční, která se vztahuje k prvotnímu nápadu a inovační části, kde probíhá samotná realizace myšlenky a invence až po její uvedení na trh a propagaci. Na začátku procesu je analýza prostředí podniku díky snaze podniku o vytvoření něčeho nového a dále tlakem, který je na podnik vyvíjen od konkurentů. Po zhodnocení rizik a přínosů invence přijde rozhodnutí, zda se jí dále zabývat a vynakládat na ni další podnikové zdroje.
Druhá fáze inovačního procesu, fáze výzkumu a vývoje, má za úkol vytvořit z prvotní myšlenky nový komerční produkt nebo službu. V této části se musí získat potřebné licence, případné další technologie a nezbytné znalosti.
Dále by mělo být podstoupeno testování nového výrobku a experimentování s různými variantami produktu. V předvýrobní fázi dochází k reálnému představení konečné podoby výrobku. Nejistoty jsou postupně nahrazovány konkrétními poznatky a znalostmi. Tato fáze je obvykle nejen nejdelší, ale také nejdražší, proto je nutné v této fázi řešit nejen
48
technické otázky a otázky proveditelnosti, ale také komerční využití, reakci trhu a přijetí inovace zákazníky.
Za klíčový prvek při realizování inovací8 je považován vstup na trh. Nastává ústřední role marketingového oddělení, kdy je nutné zákazníkovi výrobek představit, charakterizovat účel výrobku a vystihnout jeho silné stránky.
Poslední fáze obsahuje zpětné vazby, kterých bylo dosaženo v předcházejících fázích.
Srovnávají se pozitivní i negativní aspekty inovace, dále se analyzují odchylky od plánu a dochází k poučení a získání informací do dalších projektů.
Autoři Muška, Králík a Hálek (2009) rozdělují inovační proces velmi podobně jako proces popsaný Žižlavským (2011) do šesti fází. První fáze je o zachycení příležitosti podnikem, například zpětnou vazbou na nové potřeby od zákazníků. V druhé fázi je stěžejní hledání nápadů, které vychází z kreativity a tvorby zaměstnanců. Ve třetí fázi je důležité vybrat a vyhodnotit nabízené nápady a projekty, provést studie proveditelnosti technického a ekonomického rázu a komerčního využití. Ve čtvrté fázi nastává vývoj, úprava a kontrola invencí a myšlenek, které byly vybrány. V páté fázi se provádějí testy a odstraňují se nedostatky na základě interakcí se zákazníkem. Invence je již blízko uvedení na trh.
V šesté fázi je výrobek či služba uvedena na trh a stěžejní úlohu přebírá marketing.