Radikální a inkrementální inovace

Dalším běžně používaným rozdělením inovací je rozdělení na radikální a inkrementální (přírůstkové) inovace. Toto členění rozděluje inovace do dvou rovin - vnitřní a vnější.

Vnitřní část se týká zdrojů a informací uvnitř podniku a vnější část pak zastupuje rozsah

36

pokroku vůči současnému prostředí v odvětví a postavení konkurenčních produktů po komerčním uvedení inovace.

Inkrementální inovace se vyznačuje tím, že využívá již existující znalostní bázi, kterou je společnost vybavena. Většinou se jedná o nepříliš velkou technologickou změnu. Tato pozitivní změna zajistí společnosti konkurenční výhodu na krátký časový úsek. Změna obvykle vychází z produktové diferenciace. Tento druh inovace nezpůsobí na trhu s obdobnými produkty změnu natolik velkou, aby podobné výrobky přestaly být konkurenceschopné.

Radikální inovace představuje protiklad inovace přírůstkové. Tato inovace vyžaduje v naprosté většině případů nové znalosti a jejich zdroje. Pokrok nebo změnu, kterou nese její vstup na trh, znamená pro dosavadní nabídku produktů radikální snížení konkurenceschopnosti. Inovace s sebou nese často také jiný přístup podniků k trhu v daném odvětví.

Autor Dvořák (2006), který patří mezi nejvýznamnější české autory v oblasti inovací, rozděluje a popisuje radikální a přírůstkové inovace, jak je uvedeno v tabulce 1.

Tabulka 1: Přírůstková a radikální inovace - rozlišení vlastností

Přírůstková Radikální

Rozšíření stávajícího výrobku nebo

procesu Nová technologie vytváří trh

Charakteristiky produktu dobře definovány Laboratorní výzkum a vývoj Konkurenční výhoda nízkých výrobních

nákladů Lepší funkční vztah než u staré technologie Vysoká frekvence vývoje reagující na

specifické potřeby trhu Specifická tržní příležitost

Trh strany poptávky Trh strany nabídky

Zákazník táhne Technologie tlačí

Zdroj: Dvořák (2006)

37

Radikální inovace s sebou přináší možnost dosažení velké konkurenční výhody a předběhnutí konkurence, na druhou stranu představuje radikální inovace značný rizikový faktor, neboť inovace nemusí být přijata nebo může být spojena s neúměrně velkými náklady na realizaci. Autor Tidd a kol. (2007) uvádějí, že právě problémy spojené s radikálními inovacemi vedou často ke krachu firem a jejich projektů. Náklady na vývoj radikální inovace jsou mnohdy neúměrně vysoké vzhledem k jejímu komerčnímu ohodnocení. Navíc jakýkoliv úspěch na trhu je předem velice obtížné odhadnout. Toto je jedním z důvodů, proč radikální inovace jsou obvykle realizovány ve velkých korporacích, protože ty mají možnost efekt případného neúspěchu vstřebat oproti malým firmám, pro které neúspěch může být likvidační.

Pro radiální inovaci je také velice důležité její načasování uvedení na trh (Dvořák, 2006).

Na základě historických zkušeností je dokázáno, že během relativně krátké doby klesne zpočátku vysoká cena na trh uvedené inovace. Pokud se tedy podnik opozdí s komerčním uvedením svojí inovace, toto prodlení může způsobit reakci konkurence a způsobit nižší cenovou hladinu inovace na trhu, což dále může znamenat neschopnost zaplatit vysoké náklady na vývoj inovace. Nicméně stejný problém také může nastat, pokud trh není na novou inovaci připraven a nepřijme ji. Malé podniky tedy z důvodu finančních rizik spojených s radikální inovací raději volí následování společnosti, která je v daném odvětví nejsilnější.

2.5.1.1 Posun od radikálních inovací k přírůstkovým

Autoři Abbernathy a Utterback (1978) se zabývali segmenty průmyslu, kde firmy v určitých fázích vstoupily na trh s radikálními inovacemi. Jejich pozorování vyústilo v popsání třech fází vývoje. Nazvali je fáze fluidní (fluid phase), tranzitivní (transitional phase) a specifická (specific phase).

38 Obrázek 2: Fáze při uvádění radikální inovace

Zdroj: Vlastní zpracování dle Abbernathy a Utterback (1978)

Fluidní fáze je charakteristická vznikem nových technologií neboli radikálních inovací, u nichž není ještě přesně jasné, jak se uplatní a zda budou úspěšné v budoucnu při komerčním uplatnění. Postupně jsou inovace testovány na trhu. Není pro ně přímá konkurence, neboť každá firma je zatím uplatňuje trochu jinak. Podniky se dále zaměřují na vylepšení inovace, zeefektivnění její výroby a snížení nákladů. S postupujícím časem vznikne v odvětví tzv. dominantní design, což je shoda napříč trhem v použití inovace.

Toto je typické pro druhou fázi, tranzitivní. Dominantní design je řešení, které je nejpoužívanější, byť nemusí být technologicky nejvyspělejší. Po vytvoření dominantního designu začínají i ostatní podniky v daném odvětví vyrábět výrobky v tomto ustáleném standardu. Nastává tedy čas, kdy firmy přebírají technologii a zaměřují se na minoritní vylepšení daných standardů. Toto se děje v další fázi nazvané specifická. Pro specifickou fázi jsou právě charakteristické přírůstkové inovace. Firmy jsou v této fázi schopné inovaci lépe přizpůsobit specifickým požadavkům zákazníků a lépe produkty segmentovat, nabízet různou výši kvality či dodatečné funkce. Poté co, se možnosti pro přírůstkové inovace vyčerpají, nastává opět doba, kdy firmy musejí přinést na trh nové radikální inovace, a celý proces se opakuje.

39

2.5.1.2 Příklad posunu od radikálních inovací k přírůstkovým

Jako příklad z historie lze uvést formát nahrávání videa. V 70. letech minulého století se ukázalo, že na trhu by mohla být poptávka po technologii záznamu videa využitelné i pro domácí použití. Řada podniků proto investovala nemalé prostředky do vývoje nových technologií a experimentovala s tím, jak je co nejlépe přizpůsobit potřebám trhu. Toto období tedy můžeme nazvat fluidní fází. Postupem času se vývoj začal ubírat dvěma hlavními směry, ze kterých vznikly dva samostatné formáty nahrávání videa - VHS a Betamax (období trazitivní fáze). Ačkoliv byl Betamax podle řady názorů technologicky vyspělejší, dominantní hráči na trhu se shodli na tom, že dají přednost formátu VHS. Ten se tak stal dominantním designem a byl dlouhou dobu považován za určitý průmyslový standard v oblasti záznamu videa. Co je však z pohledu vývoje trhu důležité, skončila tím tranzitivní fáze. Ve fázi následující - specifické - se kolem dominantního designu vyvinula různá odvětví, která nabízela možnost uplatnit se mnoha podnikům, často i malým nebo nově vzniklým. Jmenovitě např. výrobcům videokamer, videopřehrávačů, videorekordérů, videokazet atd.