Zdroj: PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů, s. 112
NENÁVRATNÉ OPĚTOVANÉ
Přijaté splátky půjček Poskytnuté půjčky PASIVNÍ Přijaté splátky půjček Poskytnuté půjčky
132 KINŠT, J., Rozpočtová skladba v roce 2004 Strukturální politika EU a praktické příklady, 2004. 18. ISBN 80-7310-016-9
133 Tamtéţ, s. 20 - 21
Prvním z okruhů peněţních operací jsou PŘÍJMY. Podle Pekové „představují nenávratná inkasa, nezahrnují však ta inkasa, kterými se přijímají vypůjčené finanční prostředky (návratné výpomoci, půjčky, úvěr, příjmy z emise vlastních cenných papírů – obligací apod., přijaté splátky dříve poskytnutých půjček za účelem řízení likvidity, výhodného finančního investování apod.“134. Na základě analytického rámce se příjmy dále dělí do dvou podskupin. První podskupinou jsou vlastní příjmy, a to jak běţné, tak i kapitálové.
Vlastní příjmy budou stěţejní pro sledování samostatnosti místních rozpočtů v dalších kapitolách. Druhou podskupinou jsou přijaté dotace, rovněţ členěné na běţné a kapitálové.
Příjmy se začleňují do následujících čtyř tříd:
Třída 1 – daňové příjmy,
Třída 2 – nedaňové příjmy,
Třída 3 – kapitálové příjmy a
Třída 4 – přijaté dotace,
které mají další členění (viz obrázek 15).
134 PEKOVÁ, J., Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, 227 - 229. ISBN 80-7261-086-4.
Obrázek 15: Základní schéma druhové struktury příjmů
Zdroj: KINŠT, J., Rozpočtová skladba v roce 2004 Strukturální politika EU a praktické příklady, s.
23
Příjmy z prodeje akcií a majetkových podílů Daně z příjmů, zisku a kap. výnosů
Daně ze zboţí a sluţeb v tuzemsku
Majetkové daně
Daně a poplatky z vybraných činností Daně a cla ze zahraničí
Pojistné SZ a veřejné zdravotní pojištění Ostatní daňové příjmy
Druhým okruhem peněţních operací jsou VÝDAJE. Pro ně je charakteristická nenávratnost plateb a dále pak poskytování návratných půjček za účelem výkonu rozpočtové politiky. Člení se na běţné a kapitálové (viz Příloha IV).
Výdaje se podle druhového třídění člení do dalších dvou tříd:
Třída 5 – běţné výdaje,
Třída 6 – kapitálové výdaje
Třetím okruhem operací je FINANCOVÁNÍ a v druhovém třídění mu náleţí třída 8. Nejde zde však o operace ve smyslu peněţních toků, nýbrţ o stavovou veličinu, vyjadřující změnu stavu finančních prostředků na bankovních účtech. Jde o přijetí finančních prostředků návratné povahy související s likviditou. Má přímou návaznost na zjištění salda hospodaření, neboť slouţí k vyrovnání přebytku či schodku hospodaření135.
Odvětvové třídění odráţí účel, podle kterého se finanční prostředky vynakládají z rozpočtu.
Vyuţívá čtyřmístný kód třídění a v současnosti se třídí do šesti základních skupin136:
1 – zemědělství a lesní hospodářství,
2 – průmyslová a ostatní odvětví hospodářství,
3 – sluţby pro obyvatelstvo,
4 – sociální věci a politika zaměstnanosti,
5 – bezpečnost státu a právní ochrana
6 – všeobecná veřejná správa a sluţby.
Prvkem konsolidačního třídění jsou tzv. záznamové jednotky. Slouţí k provedení konsolidace, „jejímž smyslem je očistit údaje o rozpočtu nebo skutečnosti peněžních operací o interní přesuny peněžních prostředků uvnitř jednotky, za kterou se operace sledují137“. V obcích se například vyuţívá k vyloučení tzv. peněţních převodů mezi fondy
135 PEKOVÁ, J., Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, 232. ISBN 80-7261-086-4.
136 KINŠT, J., Rozpočtová skladba v roce 2004 Strukturální politika EU a praktické příklady, 2004. 42 - 47.
ISBN 80-7310-016-9
137 Tamtéţ s. 16
a rozpočtem, popř. mezi zřizovatelem a organizační sloţkou, mezi obcí a příspěvkovou organizací138.
Ze závěru této podkapitoly vyplývá, ţe pro sledování samostatnosti místních rozpočtů v dalších podkapitolách bude stěţejní analýza příjmů podle druhového třídění, aby bylo moţné sledovat podíl vlastních příjmů vůči celkovým.
2.3.2 Vývoj vlastních příjmů (soběstačnosti) místních rozpočtů v ČR v období let 1993 – 2010
Pro stanovení vývoje samofinancování místních rozpočtů je v následujícím textu pojednáno o vývoji vlastních příjmů obcí, krajů, případně i okresních úřadů, které sice nebyly orgány územní samosprávy, avšak v rozpočtové politice státu patřily do systému místních rozpočtů (do r. 2001) 139.
Jak bylo pojednáno v podkapitole 2.3.1, vlastní příjmy jsou tvořeny:
daňovými příjmy,
nedaňovými příjmy a
kapitálovými příjmy (např. prodej vlastního majetku).
Sledované období bude rozděleno do čtyř etap, rozdělených podle zásadních mezníků ve vývoji legislativy v oblasti rozpočtového určení daní, popř. v oblasti místních poplatků.
Období 1993 – 1995
Období 1996 – 2000
Období roku 2001
Období 2002 – 2007
Období 2008 – současnost
Je tomu tak proto, ţe „daňové příjmy představují jeden z nejvýznamnějších zdrojů příjmů obcí v ČR a do značné míry ovlivňují jejich finanční stabilitu. Představovaly a představují
138 PEKOVÁ, J., Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, 233. ISBN 80-7261-086-4.
139 PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů. 2007. 121 - 122. ISBN 978-80-247-2097-5.
zhruba polovinu celkových příjmů obcí“140 Navíc kapitálové příjmy samosprávy se mění výrazně v čase, neboť prodej dlouhodobého majetku či akcií záleţí na struktuře majetku, který je zpravidla jednorázový a vyuţívá se k financování vlastních dlouhodobých potřeb.
Nedaňové příjmy jsou příjmy z vlastní činnosti, podnikání, uţivatelské poplatky apod.141 Z uvedených důvodů budou v další části podkapitoly sledovány především daňové příjmy, neboť ve svém důsledku právě jejich velikost je výrazem decentralizace veřejných financí – fiskálního federalismu.
2.3.2.1 Vývoj vlastních příjmů v letech 1993 – 1995
Ve sledovaném období byly základem daňových výnosů svěřené a sdílené daně, které byly distribuovány místním rozpočtům (v této době obcím a okresním úřadům) podle zákona č 576/1990 Sb. o pravidlech hospodaření s rozpočtovanými prostředky ČR a obcí ČR (rozpočtová pravidla)
Daň z příjmu fyzických osob
Dle právní úpravy náleţelo obcím 100 % výnosu této daně ze samostatné výdělečné činnosti podle trvalého bydliště podnikatele. Část daně ze závislé činnosti byla výnosem celookresního výnosu a dělila se v jednotlivých letech mezi obce a okresní úřady různým poměrem podle poměru velikosti obce v daném okresu, viz obrázek 16. Magistrátní města obdrţela 100 % výtěţku na svém území. Tato daň tvořila podstatnou část daňových příjmů obcí. Uvedená úprava však vedla k značným nerovnostem v příjmu mezi okresy. Obce je nemohly ovlivňovat, snad jen nepřímo, např. vytvářením vhodných podmínek pro podnikání (průmyslové zóny).142
Daň z příjmu právnických osob se stala příjmem obcí od roku 1994 v případě, kdy poplatníkem byla obec.143
140 PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů. 2007. 121. ISBN 978-80-247-2097-5.
141 PEKOVÁ, J., Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, 251 252. ISBN 80-7261-086-4.
142 Tamtéţ, s. 269.
143 Tamtéţ, s. 268.
Daň z nemovitostí měla charakter svěřené daně, neboť celý její výnos patřil obcím podle místa polohy pozemku či stavby. Její význam však nebyl velký, její podíl na daňových výnosech tvořil ve sledovaném období 4,1 aţ 3,6 %.144
Obrázek 16: Přehled daňových příjmů obcí v letech 1993 až 1995 Zdroj: PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů, s. 123
Správní poplatky obce samy rovněţ nemohly ovlivnit. Byly jejich příjmem především ze správních činností v přenesené působnosti a byly plně stanoveny sazebníkem zákona o správních poplatcích145.
144 PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů. 2007. 121 - 122. ISBN 978-80-247-2097-5 Výnos daně
Místní poplatky Celý výnos je 100% příjmem obce
Místní poplatky mají fakultativní charakter a v ČR představují typ obecní daně. Obce tedy mohly na základě svého rozhodnutí (zastupitelstvem) stanovit formou obecně závazné vyhlášky vybírání poplatku v dikci zákona o místních poplatcích č. 565/1990 Sb. V rámci zákona mohly obce vybírat tyto poplatky:
a) poplatek ze psů,
b) poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, c) poplatek za uţívání veřejného prostranství, d) poplatek z reklamních zařízení,
e) poplatek ze vstupného,
f) poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích zařízeních, h) poplatek z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků,
i) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst.
Příjem z poplatků nepředstavoval podstatný objem a byl vázán na území obce a spojen s určitou sluţbou prováděnou obcí. Přehled základních maximálních sazeb ilustruje následující tabulka 8, přičemţ barevně podkreslený údaj značí změnu v časové řadě.
145 Podle zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 10/1993 Sb.
Tabulka 8: Přehled základních maximálních cen místních poplatků v letech 1993 až 2012 Zdroj: Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích v příslušném znění, vlastní zpracování
Období let
1) k umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí můţe obec zvýšit sazbu aţ na její desetinásobek.
Z uvedeného přehledu je zřejmé, ţe vývoj místních poplatků stanoveným zákonem nedoznával značných změn. Podtrhnout snad lze pouze stanovení poplatků za výherní hrací automaty v roce 1998 a poplatků za komunální odpad v roce 2002, jejichţ výnos měl výraznější dopad v příjmech z místních poplatků.
Tabulka 9: Přehled daňových příjmů obcí v letech 1993 až 1995 (v mld. Kč) Zdroj: PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů, s. 122
ukazatel 1993 1994 1995
Daň z příjmu fyzických osob 19,5 37,7 47,9 - ze samostatné činnosti 3,0 13,1 14,8 - ze závislé činnosti 16,0 24,6 33,1 Daň z příjmu právnických osob - 0,1 3,1
Daň z nemovitosti 3,0 3,8 3,8
Správní a místní poplatky 7,4 3,7 3,1 Daňové příjmy celkem 29,9 45,3 58,4
Uvedené období lze charakterizovat zvyšujícím se příjmem z daní na úkor státu.
2.3.2.2 Vývoj vlastních příjmů v letech 1996 – 2000146
Další období odstartovala novela rozpočtových pravidel.147 Její podstatnou změnou bylo rozdělení výnosu některých daní mezi stát, okresní úřady a obce.
Stalo se tak u daně z příjmů fyzických osob (DPFO) ze závislé činnosti. Podíl 30 % si přiřadil stát, okresům se sníţil z 45 % na 30 % a obcím z 55 % rovněţ na 30 %, které si obce ze dvou třetin rozdělily podle svých podílů počtu obyvatel na počet obyvatel okresu a jednu třetinu obdrţely obce podle sídla plátcovy pokladny. Také příjem magistrátních měst se sníţil ze 100 % na 70 % na úkor státního rozpočtu. Vzhledem k tomu, ţe v období se výrazně zvýšila nezaměstnanost a navíc měla územně nerovnoměrnou hodnotu, prohlubovaly se rozdíly mezi chudými a bohatšími okresy. Z tohoto důvodu stát začal poskytovat tzv. územně vyrovnávací dotaci vyplácenou na základě odchylky výnosu na obyvatele od celorepublikového průměru (bez magistrátních měst). Na úseku daně samostatně výdělečných osob nedošlo ke změně, výnos náleţel stále podle sídla plátce obci.
146 PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů. 2007. 127 - 129. ISBN 978-80-247-2097-5
147 Zákonem č. 154/1995 Sb.
Výnos z daně z příjmu právnických osob (DPPO), jejímţ plátcem byla obec, jí i nadále náleţel. U zbylé (podstatné) části celorepublikového výnosu daně stát kompenzoval obcím sníţení u daně fyzických osob ze závislé činnosti a přiřkl jim 20 % výnosu. Ovšem vzhledem k její nízké výnosnosti nebyla kompenzace dostačující. Dále navíc vedla k další disproporci mezi obcemi. Výnos se přiřazoval podle sídla plátce a na to doplácely zejména malé obce.
V systému dalších daní nedošlo ke změnám. Finální podobu struktury ilustruje obrázek 17.
Co se týká konkrétních příjmů z jednotlivých druhů daní, došlo přes uvedené změny k dynamice příjmu z daní, coţ dokládá tabulka 10.
Tabulka 10: Přehled daňových příjmů obcí v letech 1996 až 2000 (v mld. Kč) Zdroj: PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů, s. 128
ukazatel 1996 1997 1998 1999 2000
Daň z příjmu fyzických osob 41,1 44 47,4 48,8 51,3 - ze samostatné činnosti
(celookresní výnos) 25,3 28,2 30,7 31,9 34,7 - z toho: podle sídla
podnikatele 2,53 2,8 3,1 3,19 3,5
- ze závislé činnosti 15,8 15,8 16,7 16,9 16,7 Daň z příjmu právnických osob 14,1 13,4 16,2 18,8 23,4 - z toho: 20% podíl 11,8 10,3 11,9 13,4 12,8
- placená obcí 2,3 3,0 4,3 5,2 5,5
Daň z nemovitosti 4,0 3,9 4,1 4,3 4,4
Správní a místní poplatky 3,8 4,5 4,3 3,8 4,2 Daňové příjmy celkem 62,8 65,8 72,1 75,7 83,6
Obrázek 17: Rozpočtové určení daní v letech 1996 až 2000
2.3.2.3 Vývoj vlastních příjmů v roce 2001
Rok 2001 byl specifický hned z několika hledisek. Byl vydán zbrusu nový zákon o rozpočtovém určení daní (RUD), č. 243/2000 Sb. a do přerozdělovacího procesu vstoupily vyšší územněsprávní celky, které se však v legislativním procesu nestihly zapracovat a jejich příjem zůstal v rovině státních transferů. Nový zákon o RUD měl přispět svou konstrukcí k následujícím změnám:148
odstranit rozdíly v příjmech obcí (především u DPFO)
odstranit spekulativní činnosti obcí za účelem zvýšit svůj příjem (DPFO)
sníţení nestability příjmů obcí (především u DPPO a DPFO).
Zákon o RUD k 1. 1. 2001 zásadně rozšířil okruh sdílených daní. Rozšiřujícím prvkem byla nejvýnosnější a nejstabilnější daň z přidané hodnoty, z níţ obce obdrţely 20,59 %.
Na druhou stranu ze 70 % celostátního výnosu z DPFO ze samostatně výdělečné činnosti získaly rovněţ pouze 20,59 %, zbylých 30 % výnosu náleţelo i nadále obcím. Sníţen byl téţ výnos z DPFO ze závislé činnosti (z 30 % na 20,59 %). Okresní úřady přestaly participovat na RUD, finanční prostředky do konce své činnosti získávaly prostřednictvím dotací přímo ze státního rozpočtu.
V oblasti dalších daní nedošlo ke změnám, jak dokládá schéma RUD na obrázku 18.
Konkrétní podíl výnosu pro obce z 20,59% celostátního výnosu sdílených daní byl stanoven poměrem součinu počtu obyvatel obce k 1. 1. daného roku a koeficientu velikostní kategorie obce (KVKO) k sumě součinů počtu obyvatel všech obcí ČR a příslušných přepočítacích koeficientů pro 14 velikostních kategorií obcí (KVKO). Hodnoty KVKO byly stanoveny v rozmezí od hodnoty 0,4213 pro nejmenší obce aţ po 2,79 u Prahy. KVKO měl zohlednit rozsah činností větších měst, avšak tato úprava přinesla v praxi výrazný rozdíl příjmu nejmenších obcí oproti městům velkým. (viz graf obrázku 19).
148 PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů. 2007. 130 – 131. ISBN 978-80-247-2097-5
Obrázek 18: Rozpočtové určení daní v roce 2001
Zdroj: PEKOVÁ, J., Veřejné finance úvod do problematiky, s. 209, zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, vlastní úprava
DPFO ze závislé
Silniční daň Státní fond dopravní
infrastruktury 100 %
20 % z uhlovodíkových paliv a maziv
Výpočet příjmu konkrétní obce ze sdílených daní tak lze stanovit dle následující rovnice, kde
POobce je počet obyvatel dané obce, POn je počet obyvatel n-té obce celé ČR, n je počet obcí v ČR a
KVKO je koeficient velikostní kategorie obce:
𝑉ý𝑛𝑜𝑠
𝑜𝑏𝑐𝑒=
𝑃𝑂𝑜𝑏𝑐𝑒×𝐾𝑉𝐾𝑂𝑃𝑂𝑛×𝐾𝑉𝐾𝑂 𝑛𝑖=0
× 0,2059 × 𝑣ý𝑛𝑜𝑠 𝑑𝑎𝑛í
(3)Obrázek 19: Koeficienty velikostní kategorie obcí (KVKO) podle počtu obyvatel Zdroj: Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní
Uvedené zavedení KVKO mělo za následek krom největšího negativního vlivu na příjem obcí pod 150 obyvatel také tlak na slučování nejmenších obcí, nemluvě o nešťastně zvolené hranici velikostní kategorie 100 000 obyvatel pro řadu krajských měst
Nová struktura RUD také nedostatečně otevírala prostor obcí na ovlivnění daňových příjmů. Všechny parametry RUD, ale i sazba daně, základ daně apod. zůstal v rukou státu,
0,4213
potaţmo Parlamentu a výběr byl prováděn Českou daňovou správou. Proto mají sdílené i svěřené daně charakter spíše neúčelových dotací státu neţ vlastních daňových příjmů.149 Přesto došlo v absolutních částkách k celkovému nárůstu daňových příjmů obcí, coţ dokládá tabulka 12 v podkapitole 2.3.2.4.
2.3.2.4 Vývoj vlastních příjmů v letech 2002 – 2007
V roce 2002 se konečně promítlo do systému RUD financování krajů (VÚSC) přijetím novely č. 483/2001 Sb. změnou zákona o RUD. Ze souboru sdílených daní kraje tak obdrţely podíl 3,1 %. Z podílu pak kraje neobdrţely svoji část na podkladu algoritmu obcí, nýbrţ na základě propočtu finanční náročnosti vzdělávacích, sociálních či zdravotnických zařízeních, které byly reformou veřejné správy na samosprávné kraje převedeny. Kraje obdrţely pevně stanovené procento, jehoţ přehled je uveden v Příloze V.
U DPFO ze závislé činnosti a funkčních poţitků došlo také novelou ke změně. Podíl 1,5 % celostátního výnosu novela přiřadila obcím nikoliv podle algoritmu pro sdílené daně, avšak podle počtu zaměstnanců dané obce k celkovému počtu zaměstnanců ČR. Tyto poměry byly kaţdoročně uvedeny vyhláškou MF.
U ostatních výlučných (svěřených) dání ani sdílených nedošlo v novele ke změnám.
V období po zmiňované novele však sílily tlaky na nedostatečné financování krajů formou daní podle RUD, neboť kraje převzaly po zrušení okresních úřadů řadu jejich kompetencí.
To vedlo v roce 2005 k přijetí další novely zákona o RUD změnou č. 1/2005 Sb. Týkala se výlučně krajů a zvýšil se jejich podíl na celostátním výnosu ze sdílených daní z 3,1 % na 8,92 %. Upravily se zároveň velikosti procentních podílů jednotlivých krajů na novém 8,92% výnosu krajů.
Celkovou situaci v systému daní ilustruje obrázek 20 a jejich výnosnost ve sledovaném období tabulka 11. I v tomto období v absolutních hodnotách došlo k výrazné dynamice.
149 PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů. 2007. 134. ISBN 978-80-247-2097-5
Příjem obcí se mohl opřít především o výnos z nové sdílené DPH, dále pak z DPFO ze závislé činnosti a z DPPO.
Tabulka 11: Přehled daňových příjmů obcí a DSO v letech 2001 až 2007 (v mld. Kč) Zdroj: PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů, s. 136, SZÚ za přísl. roky
ukazatel 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Daň z příjmu fyzických osob 25,8 29,2 31,1 34,4 36,5 33,9 36,9 - ze samostatné činnosti 8,0 8,6 8,8 9,9 10,5 7,5 7,3
- 1,5% sdílená část - 1,3 1,4 1,5 1,7 1,6 1,9
- ze závislé činnosti 16,5 18,0 19,7 21,5 23,0 23,3 25,9 Daň z příjmu právnických
osob
23,2 25,6 28,4 30,6 33,0 34,3 38,1
- sdílená 17,4 20,6 22,5 24,6 27,4 28,4 31,9
- placená obcí 5,8 5,3 5,9 6,0 5,6 5,9 6,2
Daň z nemovitosti 4,6 4,6 4,8 4,9 5,0 4,97 4,96
DPH 29,8 31,8 33,9 36,2 43,2 45,6 48,3
Správní a místní poplatky + popl. za zneč. ţiv. prostředí
5,4 8,0 9,3 9,8 11,3 11,8 13,0
Daňové příjmy celkem 88,8 99,5 107,5 116,1 128,9 130,7 141,3
Obrázek 20: Rozpočtové určení daní v letech 2002 až 2007
Zdroj: PEKOVÁ, J., Veřejné finance, úvod do problematiky, s. 210 - 201, zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, vlastní úprava
DPFO ze závislé
Silniční daň Státní fond dopravní
infrastruktury 100 % 9,1 % z uhlovodíkových paliv a maziv
DPPO
placené kraji Výnos daně Kraje 100 %
2.3.2.5 Vývoj vlastních příjmů v období 2008 - současnost (2010)
V období po roce 2008 nedošlo v oblasti místních poplatků, správních poplatků k výrazným změnám, nehledě na nízký podíl výnosů z těchto daňových příjmů. I nadále dominantní roli ve vlastních příjmech místních rozpočtů (obcí a krajů) hrály daňové příjmy prostřednictvím sdílených a svěřených daní podle zákona o rozpočtovém určení daní (RUD).
Sedmiletá praxe z aplikace zákona o RUD z roku 2000 ukázala na řadu nedostatků v systému RUD. Jednalo se především o konstrukci výpočtu příjmů ze sdílených daní u obcí s 20,59% podílem. Kritizována byla aplikace jediného kriteria velikostních kategorií obcí, velké rozdíly v příjmu z daní (6,5 násobek mezi nejmenšími a největšími obcemi) a dále nevhodně zvolené skokové hranice velikostních kategorií obcí, především u počtu obyvatel 10 000 a 100 000, coţ mělo za následek spekulativní konání měst při
„nakupování“ nových občanů za účelem získat skokově další miliony korun do své pokladny.150
Kritika vyústila v přijetí novely zákona o RUD151 s účinností od 1.1. 2008. Předně zvýšila podíl z celostátního hrubého výnosu sdílených daní (DPH, DPPO, DPFO) z dosavadních 20,59 % na 21,4 % na úkor státního rozpočtu, v absolutním vyjádření to představovalo zvýšení příjmů pro obce ve výši 4,6 mld. Kč.152
Novela dále rozšířila jediné kritérium počtu obyvatel, příp. počtu zaměstnanců, u stanovení přerozdělení podílu ze sdílených daní pro jednotlivé obce za účelem lépe přiřadit příjmy podle náročnosti poskytování veřejných statků obcemi a dle jejich potřeb. Stanovila následující kriteria:
1. Poměr celkové výměry katastrálních území obce (PCV) s váhou kriteria 3 %. Stanovila se následujícím poměrem v procentech a násobeného koeficientem 0,03 (rovnice 4), kde PCV je poměr celkové výměry katastrálních území obce
CVobce je celková výměra obce,
CVČR je celková výměra všech obcí ČR.
150 PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů. 2007. 140. ISBN 978-80-247-2097-5
151 Publikované jako zákon č. 377/2007 Sb.
152 Netolický, M. Jak se změní systém přerozdělení daní pro města a obce. Moderní obec [online]
𝑃𝐶𝑉 =
𝐶𝑉𝑜𝑏𝑐𝑒𝐶𝑉Č𝑅
× 100 × 0,03 (%)
(4)Kriterium mělo zvýhodnit malé obce, často s malou hustotou obyvatelstva rozkládající se na větším území, coţ vede k větším nákladům na údrţbu komunikací, příp. na dopravní obsluţnost.
2. Poměr prostého počtu obyvatel (PPO) v procentech s váhou 3 %, určeného rovnicí 5, kde
PPO je poměr prostého počtu obyvatel, POobce je počet obyvatel obce,
PO ČR je počet obyvatel celé ČR.
𝑃𝑃𝑂 =
𝑃𝑂𝑜𝑏𝑐𝑒𝑃𝑂Č𝑅
× 100 × 0,03 (%)
(5)Snahou kriteria bylo sblíţení podílů jednotlivých obcí na výnosu ze sdílených daní, zmírnit rozdíly ve výnosech obcí vlivem počtu obyvatel upraveného KVKO.
3. Poměr násobku přechodných přechodů (PNPP) pro danou obec s váhou 94 %. Byl stanoven jako poměr násobku postupných přechodů obce (NPPobce) k součtu násobků postupných poměrů všech ostatních obcí ČR (NPPČR), (kromě Prahy, Brna, Ostravy a Plzně) v procentech a násobený koeficientem 0,94, viz rovnice rovnice 6, kde
PNPP je poměru násobku přechodných přechodů,
NPPČR je součet násobků postupných poměrů všech ostatních obcí ČR a NPPobce jenásobek postupných přechodů obce
𝑃𝑁𝑃𝑃 =
𝑁𝑃𝑃𝑜𝑏𝑐𝑒𝑁𝑃𝑃Č𝑅
× 100 × 0,94 (%)
(6)Toto kritérium mělo za cíl upravit stávající kritizované KVKO z výše uvedených důvodů. Sníţilo počet kategorií ze 14 na 4, odstranilo skokové příjmy vyšších kategorií a sníţilo rozdíly mezi velikostními kategoriemi obcí. Samozřejmě křivka příjmů
Toto kritérium mělo za cíl upravit stávající kritizované KVKO z výše uvedených důvodů. Sníţilo počet kategorií ze 14 na 4, odstranilo skokové příjmy vyšších kategorií a sníţilo rozdíly mezi velikostními kategoriemi obcí. Samozřejmě křivka příjmů