Zdroj: PEKOVÁ, J., Veřejné finance, úvod do problematiky, s. 36
Bailey uvádí, ţe veřejný sektor (tj. aktivity vlády a institucí) je určitou alternativou soukromého sektoru - trhu. „Tržní sektor se obvykle označuje jako soukromá, neregulovaná ekonomická činnost, zajišťující výstupy v souladu s ochotou spotřebitele platit, přičemž konečné rozdělování zboží a potřeb záleží na existenci či neexistenci zisku.
Veřejný sektor se běžně popisuje jako plánované netržní služby, jejichž poskytování je stanoveno kolektivně demokratickými rozhodovacími procesy a jejichž rozdělování se uskutečňuje podle potřeb, které určuje jejich konečný příjemce. Hlavní rozdíl je ten, že uživatel výstupů trhu platí jednicový náklad (tržní cenu), kdežto uživatel výstupů veřejného
TRHEM,
sektoru ho neplatí, místo toho se podílí na daňových nákladech se všemi ostatními daňovými poplatníky“25. Uvedené kategorické rozlišení lze pouţít jako pojmový rámec z pohledu role veřejného a soukromého sektoru, nikoliv však z pohledu stavby ekonomiky jako takové. Plánovací mechanismy jsou totiţ vlastní i trhu - soukromému sektoru, ve veřejném sektoru je plánování spíše otázkou míry a rozsahu, nejde o pouhou jeho existenci. Předěl mezi sektory není tak striktní, nýbrţ je proměnlivým. Např. volné trhy by se neobešly bez stanovení pravidel a regulovaných vlastnických práv vládami.
Další zdroje přiřazují veřejnému sektoru řadu charakteristik podle různých pohledů, které agreguje následující tabulka.
Tabulka 1: Charakteristiky veřejného sektoru
Zdroj: OCHRANA, F., PAVEL, J., VÍTEK, L., Veřejný sektor a veřejné finance: financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit, s. 17
Jak je patrno z tabulky 1 i z obr. 5, do veřejného sektoru vstupují dva druhy aktérů, první státní a druhý samosprávný. Jejich rozhodování je determinováno veřejným zájmem.
Zajímá-li nás velikost veřejného sektoru versus sektor soukromý, zpravidla se pouţívá poměr veřejných výdajů ve vztahu k vytvořenému HDP. Ochrana v roce 2010 uvádí, ţe zatímco v
25 BAILEY, S. J., Veřejný sektor, teorie, politika a praxe, 2004. 29. ISBN 80-86432-61-0.
26 Obsah pojmu „veřejný sektor“ je normativní. Obecně je to takový zájem, který odpovídá zájmu společnosti jako celku. Zjistit v praxi, co je veřejným zájmem je obtíţné, jedna skupina můţe preferovat výstavbu dálnice, druhá výstavbu ţeleznice. Jde o rozhodovací proces, který je řešen v rámci veřejné volby volenými politiky.
Pohledy na veřejný
sektor Komentář
Systémový Veřejný sektor je podsystémem smíšené ekonomiky.
Správní Veřejný sektor je spravován veřejnou správou, která je tvořena státní správou a samosprávou
Institucionální Ve veřejném sektoru existují dva základní druhy institucí - státní (např. ústřední správní orgány) a samosprávné
Vlastnictví Ve veřejném sektoru existují dvě formy veřejného vlastnictví:
státní a samosprávné (např. vlastnictví krajů a obcí) Kritérium rozhodování Kritériem ve veřejném sektoru je veřejný zájem26 Financování veřejných
aktivit
Financování veřejných aktivit je realizováno ze soustavy veřejných rozpočtů (státních i místních)
liberálních státech, jako jsou USA, tvoří veřejné výdaje cca 35 % HDP, v sociálně orientovaných státech tvoří aţ 60 %27. V ČR tvoří veřejný sektor přibliţně 50 % HDP.
1.3.2 Veřejné statky
Z předchozí podkapitoly je tedy zřejmé, ţe veřejný sektor, ať uţ tvořený státem, niţšími vládními úrovněmi, či dokonce samosprávou by měl vytvářet vhodné podmínky pro rozvoj daného území, měl by zabezpečit pro své občany celou řadu veřejných statků a sluţeb.28 Je vhodné uvést charakteristiku veřejných statků, tedy statků, které jsou poskytovány z různých důvodů tzv. trţního selhání, tedy tehdy, kdyţ soukromý sektor nemůţe nebo nemá zájem je poskytovat jako své soukromé statky v poţadované kvalitě a kvantitě29.
„Pojmem statky se označují předměty, které slouží k uspokojování lidských potřeb“30 Podle teorií se dají dělit statky podle různých kritérií. Kriterium původu rozeznává volné statky (neomezené, s nulovou cenou, např. vzduch) a ekonomické statky. Kritérium spotřeby dělí dále ekonomické statky na spotřební a na kapitálové. Veřejné statky a soukromé statky lze získat tříděním podle kritéria rozhodování o výrobě či spotřebě a jejich financování.31 (přehled třídění statků viz Příloha III) Bailey32 dále uvádí, ţe veřejné statky jsou definovány z hlediska své ekonomické charakteristiky, nikoliv z hlediska např.
administrativního, hmotného, normativního či finančního.
Většina zdrojů však charakterizuje veřejné statky jako
nedělitelné (podle P. A. Samuelsona hlavní kritérium existence veřejného či soukromého statku), viz tabulka 2.
nevylučitelné
27 OCHRANA, F., Pavel, J., Vítek, L., Veřejný sektor a veřejné finance: financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit, 2010, 17. ISBN 978-80-247-3228-2
28 PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů. 2007, 17. ISBN 978-80-247-2097-5.
29 PEKOVÁ, J., Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, 23. ISBN 80-7261-086-4
30 PEKOVÁ, J., Veřejné finance, úvod do problematiky, 2008, 37. ISBN 978-80-7357-358-4.
31 Tamtéţ, s. 39
32 BAILEY, S. J., Veřejný sektor, teorie, politika a praxe, 2004. 41. ISBN 80-86432-61-0.
Bailey 33 dále hovoří o
nerivalitnosti, či nesoutěţitelnosti ve spotřebě mezi uţivateli (občany) Tabulka 2: Kritéria třídění ekonomických statků podle P. A. Samuelsona
Zdroj: HAMERNÍKOVÁ, B., MAAYTOVÁ, A., A KOL. Veřejné finance, s. 65 Ekonomické statky
Úplná dělitelnost Úplná nedělitelnost
Rivalita (soutěţivost) spotřebitelů Nerivalita nesoutěţivost spotřebitelů
Vylučitelnost ze spotřeby cenovým systémem
Nevylučitelnost ze spotřeby a nulové mezní náklady na spotřebu kaţdého dalšího spotřebitele
Čisté soukromé statky Ekonomické statky nesplňující veškerá Samuelsonova kritéria
Čisté veřejné statky (statky kolektivní spotřeby)
Za podmínek dokonalé konkurence je efektivní, aby statky poskytoval soukromý sektor prostřednictvím trhu. Spotřebitelé zvaţují, které statky a za jakou cenu budou nakupovat, výrobci na základě preference spotřebitelů produkují a poskytují statky při co nejniţších vyuţit efektivně, pokud se mezní náklady na kaţdou další jednici spotřeby rovná meznímu uţitku spotřebitele. Zde však náklady na přístup dalšího spotřebitele je nulový. I kdyţ tomu tak je, celkové náklady na poskytnutí statku, např. sluţby, nulové nejsou. Pak, je-li vyloučení ze spotřeby neefektivní, je nemoţné produkovat a nabízet statky běţným trhem -
33 BAILEY, S. J., Veřejný sektor, teorie, politika a praxe, 2004. 41. ISBN 80-86432-61-0.
34 MUSGRAVE, R. A., MUSGRAVEOVÁ, P. B. Veřejné finance v teorii a praxi, 1994. 40 - 41. ISBN 80-85-603-76-4.
soukromým sektorem. Příkladem budiţ přechod mostu. Průchod osoby A nesníţí uţitek osobě B a zároveň mezní náklad na jeho přechod je nulový. (i za předpokladu, ţe je moţné osoby z přechodu vyloučit platbou poplatku).
Druhým případem trţního selhání je nevylučitelnost ze spotřeby i za předpokladu, ţe je spotřeba rivalitní. To můţe například nastat při přecházení velmi rušné ulice. Je velice obtíţné vyloučit dalšího spotřebitele a zároveň další takový sniţuje uţitek dalších spotřebitelů ve spotřebě (přecházení), neboť se kaţdý další chodec musí prodírat stále větším davem lidí. Při nemoţnosti vyloučení není ochota z řad občanů za statek platit, není tedy známa cena za statek, chybí poptávková křivka po statku. Občan se tak můţe dostat do role černého pasaţéra a vyhnout se placení při snaze zvýšit svůj prospěch (uţitek).
V tomto okamţiku trh (soukromý sektor) není s to chránit například své vlastnická práva a poskytovat statek.
Třetí vlastnost, nedělitelnost, je příčinou nevylučitelnosti ve spotřebě a znamená, ţe nelze určit podíl kaţdého spotřebitele na spotřebě veřejného statku, např. veřejné osvětlení35 Tabulka 3: Rozlišení statků selháním trhu z důvodu nerivalitnosti nebo nevylučitelnosti spotřeby Zdroj: MUSGRAVE, R. A., MUSGRAVEOVÁ, P. B. Veřejné finance v teorii a praxi, s. 40-41
Spotřeba
Vyloučení
Proveditelné neproveditelné
rivalitní Čistý soukromý statek Veřejný statek (smíšený) nerivalitní Veřejný statek (smíšený) Čistý veřejný statek
Manţelé Musgraveovi36 dále uvádí, ţe nerivalitnost ve spotřebě u veřejných statků se projevuje i v odlišné cenotvorbě a v určení efektivně poskytovaného mnoţství statků od soukromých statků. Na následujících dvou grafech obrázku č. 6 jsou zobrazeny poptávkové a nabídkové křivky trhu se soukromými a veřejnými statky. Oba grafy vychází
35 PEKOVÁ, J., Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, 23. ISBN 80-7261-086-4
36 MUSGRAVE, R. A., MUSGRAVEOVÁ, P. B. Veřejné finance v teorii a praxi, 1994. 41 - 44. ISBN 80-85-603-76-4.
ze známého faktu, ţe ekvilibrum E se nachází v bodě průsečíku nabídkové křivky a poptávkové křivky trhu, pro obě situace se rovnají mezní náklady mezním uţitkům spotřebitelů. Zásadní rozdíl mezi soukromými a veřejnými statky při nalezení rovnováhy však spočívá v odlišné konstrukci trţní poptávkové křivky.