III. Období (léta 1997 – 2000)

V oblasti výdajových kompetencí nedošlo ke změnám obecního zákona. Ke značným turbulencím však došlo ve vytváření VÚSC, jejichţ vytvoření jiţ v roce 1993 předvídala v čl. 99 Ústava ČR. Na sklonku roku 1997 byl přijat dlouho očekávaný ústavní zákon č.

347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č..1/1993 Sb. Bylo stanoveno 14 krajů, a patřičně byl upraven čl. 99 Ústavy, neboť bylo určeno členění České republiky na obce, jako základní ÚSC a kraje, jako vyšší ÚSC. Došlo tak pouze k legislativnímu předpokladu pro praktické fungování VÚSC. Teprve přijetím řady zákonů v závěru období došlo k vlastní realizaci krajského zřízení. Zákonem č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů předal stát krajům základní majetek a přijetím zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajském zřízení) byl stanoven základní okruh výdajových kompetencí VÚSC.

Dle zákona o krajích je kraj stejně jako obec veřejnoprávní korporací, která hospodaří s vlastním majetkem a dle vlastního rozpočtu, je tvořena územním společenstvím občanů, které má právo na samosprávu. Dle § 1 pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů.

Do samostatné působnosti dle zákona o krajích patří zejména:

 zřizování právnických osob a organizačních sloţek kraje,

 vydávání obecně závazných vyhlášek,

 stanovení osobních, věcných a provozních výdajů na činnost krajského úřadu,

 právo předkládat návrhy zákonů do Poslanecké sněmovny,

 dopravní obsluţnost na území kraje,

 koncepce cestovního ruchu,

 program rozvoje kraje.

Výdajové kompetence samosprávy kraje jsou blíţe specifikovány v zvláštních zákonech a patří do nich¹¹⁶:

116 PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů. 2007. 32 - 33. ISBN 978-80-247-2097-5.

 zachování a obnova kulturních památek (koncepce rozvoje památkové péče,

 správa a údrţba silnic II. a III. třídy, (aţ po 2003 asi – zjistit)

 střední a učňovské školství, konzervatoře, speciální základní školy,

 krajská zařízení a ústavy sociální péče, zařízení sociálně výchovné činnosti,

 zřizování zařízení záchranné sluţby, zdravotní péče a protialkoholního zařízení,

 koncepce odpadového hospodaření kraje,

 koncepce ochrany ovzduší, účastenství,

 připravenost na mimořádné události a podělení na ochraně obyvatelstva.

K nejrozsáhlejšímu přenosu kompetencí došlo v oblasti školství, stát si ponechal pouze 100 subjektů v krajích, jako např. diagnostické ústavy, soukromé a církevní školy, na kraje převedl k 30. 9. 2001 na 2399 subjektů¹¹⁷. V oblasti kultury došlo jen k omezené decentralizaci, i v případech přenosu zřizovatelských funkcí ze státu na kraje (např. u galerií a knihoven), zůstalo jejich řízení v přenesené působnosti¹¹⁸.

V roce 2000 byl rovněţ nahrazen zákon o obcích z roku 1990 zákonem č. 128/2000 Sb., který je v platnosti v pozměňovaném znění dosud. Ve výdajových kompetencích navazuje na předešlou právní úpravu. Stejně jako Ústava ČR z roku 1993, označuje obecní zákon obec veřejnoprávní korporací s vlastním majetkem a vystupující v právních vztazích svým jménem. Dle § 2 pečuje obec o všestranný rozvoj území a o potřeby svých občanů.

V samostatné působnosti pečuje o vytváření podmínek:

 pro rozvoj sociální péče

 pro uspokojování potřeb bydlení,

 pro dopravu a spojů,

 pro potřeby informací,

 pro výchovu a vzdělávání,

 pro kulturní rozvoj a

 pro ochranu veřejného pořádku v území, můţe zřídit obecní policii,

 stanovit osobní věcné výdaje na činnost obecního úřadu.

117 Tamtéţ, s. 33

118 VIDLÁKOVÁ, O. Reformy veřejné správy, 2000, 50 - 51. ISBN 80-7194-290-1

Na podkladu dalších zvláštních zákonů v samostatné působnosti:

 zřizuje jednotky dobrovolných hasičů,

 zajišťuje připravenost obce na mimořádné události a podílí se na ochraně obyvatelstva,

 zřizuje a spravuje předškolní zařízení, základní a základní umělecké školy, školní jídelny apod.

 zřizuje zdravotnická a sociální zařízení pro ochranu zdraví a ochranu před alkoholismem a toxikomanií¹¹⁹.

Pro plnění svých úkolů můţe obec vydávat v intencích zákona obecně závazné vyhlášky, zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační sloţky, hospodařit se svým majetkem dle vlastního rozpočtu.

2.2.4 IV. období, léta léta 2000 – 2003

V následujícím období se jiţ plně realizuje činnost krajského zřízení, pokračuje v činnosti samospráva obcí. Současně však stát vykonává státní správu prostřednictvím okresních úřadů. Jejich výdaje jsou však centrálně stanoveny státem, nejsou prvkem decentralizované veřejné správy. K 31. 12. 2003 jejich činnost přechází především na 205 nově vzniklých obcí s přenesenou působností, na 381 obcí pověřeným úřadem a na 14 krajských úřadů.

Vzhledem k charakteru okresních úřadů jako orgánů státní správy s všeobecnou působností nemá jejich zánik vliv na výdajové kompetence místních samospráv. Výkon státní správy se vykonává pouze v rozsahu stanoveným zákony a je (popř. měl by být) pokryt příspěvkem státu na výkon státní správy.¹²⁰

2.2.5 Shrnutí vývoje výdajových kompetencí místních samospráv

Tato podkapitola shrnuje výdajové kompetence místních samospráv od doby jejich vzniku v roce 1990, resp. 2000, aţ do současnosti. Je doplněna o výdajové kompetence státu.

119 PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů. 2007. 30. ISBN 978-80-247-2097-5.

120 VIDLÁKOVÁ, O. Reformy veřejné správy, 2000, 45 - 46. ISBN 80-7194-290-1

Z předchozího textu podkapitoly 2.2 plyne, ţe výdajové kompetence byly a jsou dány především zákony o obcích (z let 1990 a 2000), zákonem o krajích z roku 2000 a dalšími zvláštními zákony v platném znění.

Tabulka 6: Oblasti výdajových kompetencí státu a místních rozpočtů v letech 1990 až 2011 Zdroj: Zákony o obcích, o krajích, kompetenční zákon, vlastní zpracování

Oblast aktivity vlád

Do roku 1999 Od roku 2000

Obce Kraje (VÚSC) Stát Obce Kraje (VÚSC) Stát

Kultura Ano Ne Ano Ano Ano Ano

Sport a volný čas Ano Ne Ano Ano Ano Ano

Ochrana památek Ano Ne Ano Ano Ano Ano

Školství základní Ano Ne Ano Ano Ne Ano

Školství střední Ne Ne Ano Ne Ano Ano

Školství vysoké Ne Ne Ano Ne Ne Ano

Ţivotní prostředí Ano Ne Ano Ano Ano Ano

Odpadové hospodářství Ano Ne Ne Ano Ne Ne

Čistota a zeleň Ano Ne Ne Ano Ne Ne

Věřejné osvětlení Ano Ne Ne Ano Ne Ne

Zdravotnictví Ano Ne Ano Ano Ano Ano

Péče o zdravotně postiţené Ano Ne Ano Ano Ano Ano

Sociální péče Ano Ne Ano Ano Ano Ano

Obrana Ne Ne Ano Ne Ne Ano

Bezpečnost a ochrana obyv. Ano Ne Ano Ano Ne Ano Komunikace (místní a

chodníky) Ano Ne Ne Ano Ne Ne

Komunikace (II. a III. Třídy) Ne Ne Ano Ne Ano Ne Komunikace (dálnice a

SpMV) Ne Ne Ano Ne Ne Ano

Doprava (místní) Ano Ne Ne Ano Ne Ne

Doprava (regionální) Ne Ne Ano Ne Ano Ne

Doprava (celostátní) Ne Ne Ano Ne Ne Ano

Přehled je doplněn pro porovnání o kompetence státu, které lze stanovit především z existence ústředních správních orgánů spravující danou oblast. Vzhledem k tomu, ţe v roce 2000 byl vydán nový zákon o obcích a vznikly samosprávné kraje, jsou v tabulce existence kompetencí rozděleny pro sledované období právě rokem 2000.

Z přehledu je zřejmé, ţe výdajové kompetence obcí se od roku 1990 do současnosti výrazně nezměnily. K jejich znatelné decentralizaci došlo především v roce 2000, kdy stát fakticky předal podstatný podíl svých kompetencí v poskytování veřejných a smíšených statků na samosprávné kraje.

Dle názoru konzultanta této práce lze výdajové kompetence obcí a krajů stanovit ještě obšírněji, neţ je v tabulce č. 6 stanoveno. Uvádí, ţe veřejnoprávní korporace mají pravomoci srovnatelné s jinými právnickými osobami a mohou činit vše, co není zakázáno, či přiřazeno taxativně jiným orgánům, vystupují jak v oblasti veřejného, tak soukromého práva. Například obec se můţe dohodnout s krajem o výměně místních komunikací za část komunikace II. třídy a takto je spravovat, můţe téţ vykoupit pozemky pod komunikacemi kraje a podobně. Tedy například údrţba silnic II. a III. třídy krajem je spíše obyčejová zvyklost daná základním převodem těchto komunikací státem na VÚSC v době vzniku krajů.

2.3 Vývoj decentralizace příjmů místních rozpočtů

Následující podkapitola se bude zabývat vývojem příjmů místních rozpočtů v období let 1993 aţ 2010. Bude zaměřeno především na kompetence ovlivnění tvorby příjmové stránky místních rozpočtů, neboť dle teorie fiskálního federalismu jsou nástrojem decentralizace veřejných (státních) financí.

2.3.1 Třídění příjmů místních rozpočtů

Zákon o obcích stanovuje, ţe finanční hospodaření obce se řídí rozpočtovým výhledem a ročním rozpočetem, které má obec právo, ale i povinnost kaţdoročně sestavovat. Podobně hovoří i příslušný zákon o krajích pro VÚSC, přičemţ rozpočtový rok se shoduje s rokem kalendářním. Rozpočet lze chápat jako tokovou veličinu, která v průběhu času pracuje s příjmovými a výdajovými účty, přičemţ nikdy na nich není stav rozpočtovaných příjmů a

výdajů. Lze ho charakterizovat jako decentralizovaný peněţní fond, finanční plán, bilanci i nástroj místní politiky.¹²¹ Rozpočty územních orgánů (obcí, okresních úřadů, krajů, dobrovolných svazků obcí a regionálních svazků) budou nazývány místními rozpočty.

Z důvodu moţnosti časového porovnání rozpočtů mezi obdobnými i různými subjekty (prostorové porovnání) existuje v ČR závazná rozpočtová skladba, která podrobně člení dle různých hledisek příjmy a výdaje¹²². Rozpočtová skladba upravuje způsob třídění peněţních operací¹²³ rozpočtů a fondů a je závazná pro¹²⁴.

 operace státního rozpočtu včetně organizačních sloţek státu,

 operace územních orgánů včetně jimi zřizovaných organizačních sloţek (s výjimkou operací podnikatelské činnosti),

 operace státních fondů a na účtech finančních aktiv ostatních rozpočtů ve veřejném sektoru¹²⁵.

V současnosti je rozpočtová skladba dána vyhláškou MF č. 323/2002 Sb. v novelizovaném znění¹²⁶ a její logika a podoba se nese od roku 1996 do současnosti. Nebylo tomu tedy tak v době vzniku samostatné ČR v roce 1993. Tehdejší rozpočtová skladba navazovala na rozpočtovou skladbu z dob socialistické federace, z roku 1986¹²⁷ a byla závazná v prvopočátku pro klasifikaci příjmů a výdajů státních rozpočtů a rozpočtů národních výborů, od sledovaného roku 1993 tedy i pro obce a okresní úřady (dle změny č. 34/1993

121 PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů. 2007. 57. ISBN 978-80-247-2097-5

122 PEKOVÁ, J., Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, 225. ISBN 80-7261-086-4.

123 Peková označuje peněţními operacemi „příjem peněţních prostředků na bankovní účet (resp. účty), tzn.

inkasa, a výdaj peněţních prostředků, tzn. platby z bankovního účtu (resp. účtů) zřízených u peněţních ústavů, mimopeněţní operace fondu kulturních a sociálních potřeb, peněţní operace účtů hospodářské činnosti a peněţní operace účtů cizích prostředků“.

124 KINŠT, J., Rozpočtová skladba v roce 2004 Strukturální politika EU a praktické příklady, 2004. 14. ISBN 80-7310-016-9

125 Rozpočtová skladba není závazná pro Fond národního majetku, Pozemkový fond a zdravotní pojišťovny, neboť jejich účetnictví je zaloţeno na výnosově-nákladovém pojetí.

126 je stanovena dle § 2 odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a podle § 12 odst. 1 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

127 V roce 1986 byla rozpočtová skladba stanovena Výnosem federálního MF čj. II/11 770/1985, kterým se vydává rozpočtová skladba, podle zákona č. 134/1970 Sb. (rozpočtová pravidla).

Sb.). V pozměňovaném znění platila aţ do roku 1996 a byla zaloţena na klasifikacích příjmů a výdajů

 podle organizačního členění (hledisko odpovědnost), tj. do rozpočtových kapitol a dále dle jednotlivé organizace, v municipálních rozpočetech členěno do dvanácti kapitol¹²⁸

 podle odvětvového (funkčního) členění, tj. podle odvětví národního hospodářství do rozpočtových oddílů a dále na rozpočtové paragrafy,

 podle ekonomických druhů příjmů a výdajů, tj. do rozpočtových poloţek.

Přehledně zobrazuje třídění rozpočtové skladby v letech 1993 – 1996 obrázek 13.

Obrázek 13: Rozpočtová skladba v ČR (do roku 1996) Zdroj: PEKOVÁ, J., Finance územní samosprávy, s. 79

128 Čísla kapitol pouţívaných municipalitami v letech 1993 – 1996: 702 – vodní hospodářství a ţiv.

prostředí,, 709 – zemědělství a výţiva, 710 – doprava, 711 – obchod, 714 – školství, 715 – zdravotnictví, 716 – kultura, 719 – vnitřní správa, 728 – práce a sociální věci, 739 -. místní hospodářství, 740 – výstavba, 741 – všeobecná pokladní správa

Uvedená rozpočtová skladba (její principy třídění) byla opuštěna a od 1. ledna 1997 nabyla účinnosti nová rozpočtová skladba Opatřením MF ČR čj. 111/27947/1996 a od roku 1998 nahrazena Opařením MF ČR čj. 111/74200/1997. K dalším dílčím změnám došlo v roce následujícím. K výraznější novelizaci však došlo k počátku roku 2000 Opatřením MF 114/117849/2000, které vzalo v potaz vznik VÚSC, nové postavení okresních úřadů a nový zákon o rozpočtových pravidlech¹²⁹. ¹³⁰

K výraznější změně došlo k datu 1. leden 2003, kdy nabyla účinnosti jiţ zmíněná vyhláška MF o rozpočtové skladbě pod číslem 323/2002 Sb. I kdyţ navázala ve své logice na rozpočtovou skladbu z roku 1996, v její struktuře se odrazilo ukončení činnosti okresních úřadů a zesílení postavení krajských samospráv. V pozměňovaném znění¹³¹ platí vyhláška z roku 2002 doposud. Hned první změna formou vyhlášky pod č. 568/2003 Sb.

reflektovala podmínky po vstupu ČR do Evropské unie.

Rozpočtová skladba obsahuje deset druhů způsobů třídění příjmů a výdajů, přičemţ nejdůleţitější jsou tyto čtyři:

 kapitolní neboli odpovědnostní (pro územní samosprávu nepovinné),

 druhové třídění – základní třídění všech peněţních operací,

 odvětvové (dříve funkční),

 konsolidační (vylučuje duplicitu záznamu interními transfery, objektivizuje celkovou výši příjmů a výdajů organizace vůči „zbytku světa“).

Schéma rozpočtové skladby v ČR podle uvedených hledisek třídění zobrazuje následující obrázek 14. Je doplněno způsobem číslování peněţních operací podle daného třídění.

129 Zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech

130 KINŠT, J., Rozpočtová skladba v roce 2004 Strukturální politika EU a praktické příklady, 2004. 9. ISBN 80-7310-016-9

131 Změny vyhláškami č. 568/2003 Sb., č. 484/2003 Sb., č. 440/2006 Sb., 233/2007 Sb., 306/2007 Sb.,

Obrázek 14: Rozpočtová skladba v ČR ( po roce 1997)

Zdroj: PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů, s. 112

Druhové třídění je základním hlediskem třídění v rozpočtové skladbě a je povinné pro všechny subjekty. Třídí operace do třech základních okruhů, příjmy, výdaje a financování.

Přitom platí zásada, ţe

Příjmy – výdaje = přebytek (+) nebo schodek (-) = (-) nebo (+) financování (2) Jinými slovy, deficit musí být vţdy roven financování.

Organizační

(kapitolní) Odvětvové

HLEDISKO TŘÍDĚNÍ

X X X

zázn. jednotky Druhové Konsolidační

X…….X X……X X…….X X……X

číslo podseskupení poloţek číslo seskupení

poloţek

číslo třídy číslo poloţky číslo skupiny

číslo oddílu číslo pododdílu číslo seskupení

poloţek

3MÍSTNÝ KÓD 4MÍSTNÝ KÓD 4MÍSTNÝ KÓD

paragraf

Druhové třídění pouţívá k rozdělní peněţních operací osm kritérií jako analytického rámce

 zohledňující rozpočtovou politiku x řízení likvidity.

Na základě uvedených hledisek lze sestavit schéma rozdělení peněţních operací, typické pro druhové třídění, které přehledně ilustruje vazbu mezi hledisky¹³³.

Tabulka 7: Koncepce rozpočtové skladby- druhového třídění

Zdroj: PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů, s. 112

NENÁVRATNÉ OPĚTOVANÉ

Přijaté splátky půjček Poskytnuté půjčky PASIVNÍ Přijaté splátky půjček Poskytnuté půjčky

132 KINŠT, J., Rozpočtová skladba v roce 2004 Strukturální politika EU a praktické příklady, 2004. 18. ISBN 80-7310-016-9

133 Tamtéţ, s. 20 - 21

Prvním z okruhů peněţních operací jsou PŘÍJMY. Podle Pekové „představují nenávratná inkasa, nezahrnují však ta inkasa, kterými se přijímají vypůjčené finanční prostředky (návratné výpomoci, půjčky, úvěr, příjmy z emise vlastních cenných papírů – obligací apod., přijaté splátky dříve poskytnutých půjček za účelem řízení likvidity, výhodného finančního investování apod.“¹³⁴. Na základě analytického rámce se příjmy dále dělí do dvou podskupin. První podskupinou jsou vlastní příjmy, a to jak běţné, tak i kapitálové.

Vlastní příjmy budou stěţejní pro sledování samostatnosti místních rozpočtů v dalších kapitolách. Druhou podskupinou jsou přijaté dotace, rovněţ členěné na běţné a kapitálové.

Příjmy se začleňují do následujících čtyř tříd:

 Třída 1 – daňové příjmy,

 Třída 2 – nedaňové příjmy,

 Třída 3 – kapitálové příjmy a

 Třída 4 – přijaté dotace,

které mají další členění (viz obrázek 15).

134 PEKOVÁ, J., Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, 227 - 229. ISBN 80-7261-086-4.

Obrázek 15: Základní schéma druhové struktury příjmů

Zdroj: KINŠT, J., Rozpočtová skladba v roce 2004 Strukturální politika EU a praktické příklady, s.

23

Příjmy z prodeje akcií a majetkových podílů Daně z příjmů, zisku a kap. výnosů

Daně ze zboţí a sluţeb v tuzemsku

Majetkové daně

Daně a poplatky z vybraných činností Daně a cla ze zahraničí

Pojistné SZ a veřejné zdravotní pojištění Ostatní daňové příjmy

Druhým okruhem peněţních operací jsou VÝDAJE. Pro ně je charakteristická nenávratnost plateb a dále pak poskytování návratných půjček za účelem výkonu rozpočtové politiky. Člení se na běţné a kapitálové (viz Příloha IV).

Výdaje se podle druhového třídění člení do dalších dvou tříd:

 Třída 5 – běţné výdaje,

 Třída 6 – kapitálové výdaje

Třetím okruhem operací je FINANCOVÁNÍ a v druhovém třídění mu náleţí třída 8. Nejde zde však o operace ve smyslu peněţních toků, nýbrţ o stavovou veličinu, vyjadřující změnu stavu finančních prostředků na bankovních účtech. Jde o přijetí finančních prostředků návratné povahy související s likviditou. Má přímou návaznost na zjištění salda hospodaření, neboť slouţí k vyrovnání přebytku či schodku hospodaření¹³⁵.

Odvětvové třídění odráţí účel, podle kterého se finanční prostředky vynakládají z rozpočtu.

Vyuţívá čtyřmístný kód třídění a v současnosti se třídí do šesti základních skupin¹³⁶:

 1 – zemědělství a lesní hospodářství,

 2 – průmyslová a ostatní odvětví hospodářství,

 3 – sluţby pro obyvatelstvo,

 4 – sociální věci a politika zaměstnanosti,

 5 – bezpečnost státu a právní ochrana

 6 – všeobecná veřejná správa a sluţby.

Prvkem konsolidačního třídění jsou tzv. záznamové jednotky. Slouţí k provedení konsolidace, „jejímž smyslem je očistit údaje o rozpočtu nebo skutečnosti peněžních operací o interní přesuny peněžních prostředků uvnitř jednotky, za kterou se operace sledují¹³⁷“. V obcích se například vyuţívá k vyloučení tzv. peněţních převodů mezi fondy

135 PEKOVÁ, J., Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, 232. ISBN 80-7261-086-4.

136 KINŠT, J., Rozpočtová skladba v roce 2004 Strukturální politika EU a praktické příklady, 2004. 42 - 47.

ISBN 80-7310-016-9

137 Tamtéţ s. 16

a rozpočtem, popř. mezi zřizovatelem a organizační sloţkou, mezi obcí a příspěvkovou organizací¹³⁸.

Ze závěru této podkapitoly vyplývá, ţe pro sledování samostatnosti místních rozpočtů v dalších podkapitolách bude stěţejní analýza příjmů podle druhového třídění, aby bylo moţné sledovat podíl vlastních příjmů vůči celkovým.

2.3.2 Vývoj vlastních příjmů (soběstačnosti) místních rozpočtů v ČR v období let 1993 – 2010

Pro stanovení vývoje samofinancování místních rozpočtů je v následujícím textu pojednáno o vývoji vlastních příjmů obcí, krajů, případně i okresních úřadů, které sice nebyly orgány územní samosprávy, avšak v rozpočtové politice státu patřily do systému místních rozpočtů (do r. 2001) ¹³⁹.

Jak bylo pojednáno v podkapitole 2.3.1, vlastní příjmy jsou tvořeny:

 daňovými příjmy,

 nedaňovými příjmy a

 kapitálovými příjmy (např. prodej vlastního majetku).

Sledované období bude rozděleno do čtyř etap, rozdělených podle zásadních mezníků ve vývoji legislativy v oblasti rozpočtového určení daní, popř. v oblasti místních poplatků.

 Období 1993 – 1995

 Období 1996 – 2000

 Období roku 2001

 Období 2002 – 2007

 Období 2008 – současnost

Je tomu tak proto, ţe „daňové příjmy představují jeden z nejvýznamnějších zdrojů příjmů obcí v ČR a do značné míry ovlivňují jejich finanční stabilitu. Představovaly a představují

138 PEKOVÁ, J., Hospodaření a finance územní samosprávy, 2004, 233. ISBN 80-7261-086-4.

139 PROVAZNÍKOVÁ, R., Financování měst obcí a regionů. 2007. 121 - 122. ISBN 978-80-247-2097-5.

zhruba polovinu celkových příjmů obc퓹⁴⁰ Navíc kapitálové příjmy samosprávy se mění výrazně v čase, neboť prodej dlouhodobého majetku či akcií záleţí na struktuře majetku, který je zpravidla jednorázový a vyuţívá se k financování vlastních dlouhodobých potřeb.

Nedaňové příjmy jsou příjmy z vlastní činnosti, podnikání, uţivatelské poplatky apod.¹⁴¹ Z uvedených důvodů budou v další části podkapitoly sledovány především daňové příjmy, neboť ve svém důsledku právě jejich velikost je výrazem decentralizace veřejných financí – fiskálního federalismu.

2.3.2.1 Vývoj vlastních příjmů v letech 1993 – 1995

Ve sledovaném období byly základem daňových výnosů svěřené a sdílené daně, které byly distribuovány místním rozpočtům (v této době obcím a okresním úřadům) podle zákona č 576/1990 Sb. o pravidlech hospodaření s rozpočtovanými prostředky ČR a obcí ČR (rozpočtová pravidla)

Daň z příjmu fyzických osob

Dle právní úpravy náleţelo obcím 100 % výnosu této daně ze samostatné výdělečné činnosti podle trvalého bydliště podnikatele. Část daně ze závislé činnosti byla výnosem celookresního výnosu a dělila se v jednotlivých letech mezi obce a okresní úřady různým poměrem podle poměru velikosti obce v daném okresu, viz obrázek 16. Magistrátní města obdrţela 100 % výtěţku na svém území. Tato daň tvořila podstatnou část daňových příjmů

Dle právní úpravy náleţelo obcím 100 % výnosu této daně ze samostatné výdělečné činnosti podle trvalého bydliště podnikatele. Část daně ze závislé činnosti byla výnosem celookresního výnosu a dělila se v jednotlivých letech mezi obce a okresní úřady různým poměrem podle poměru velikosti obce v daném okresu, viz obrázek 16. Magistrátní města obdrţela 100 % výtěţku na svém území. Tato daň tvořila podstatnou část daňových příjmů

In document TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI (Page 73-0)