Moravská nacionálně sociální strana - O separatismu na Moravě

1. O separatismu na Moravě

3.4 Moravská nacionálně sociální strana

V minulé kapitole jsme se věnovali straně, která s požadavkem moravské auto-nomie pracovala, ale programově se o něj primárně neopírala. Zpočátku moravskou problematiku ani příliš nevyužívala a dostala se k ní jen v jednom období své existence.

Nicméně v oblasti českých (resp. moravských) fašistických stran patřila k největším své doby. Nyní se dostáváme k poslední organizaci, kterou moravské téma silně rezonovalo, a to sice k subjektu, jenž většinu svého času působil pod názvem „Moravská nacionálně sociální strana“. Oproti NTF tato strana s moravskou autonomií pracovala i programově a toto téma bylo jedním ze základních pilířů jejího působení. Je stranou, která vznikla v časové posloupnosti nejpozději z výše jmenovaných a ze všech stran, jež jsou v této práci prezentovány, byla nejmenší.

3.4.1 Historie

Snad ve všech fašistických či nacionálně socialistických skupinách, vznikajících za druhé republiky či protektorátu, si velká část členstva již předtím prošla dřívějšími fašistickými skupinami. Většinou to byli lidé, kteří působili v rámci Národní obce fašis-tické či později Vlajky. Není se čemu divit, neboť v roce 1927, tedy v době, kdy se fašisté z Československa zkonsolidovali a zvolili si do čela generála Gajdu, dosáhl podle odhadů policie (byť pravděpodobně nadnesených) počet členů NOF na hranici 200 000, což jistě není zanedbatelný počet. Struktura byla vybudována po celé republice na všech úrovních, od místních, přes zemské, k celorepublikové.¹⁵² Lze říct, že NOF do sebe načerpala převážnou část obyvatelstva, která k fašismu nějak inklinovala, a sjednotila ji.

Jelikož se ke konci 30 let strana drolila a posléze v době okupace ukončila svoji činnost, její veteráni si zakládali své skupiny (jako například NTF, o kterém byly infor-mace výše) a ty se pak zase štěpily dál a stávaly se marginálními. Nutno říci, že čím více se fašistická scéna štěpila, tím méně způsobilé skupiny vznikaly. Z NOF vyšlo

152PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 55 - 56.

Strany se separatistickým programem

kolik relativně schopných organizátorů, kteří s výší ambic sobě vlastních zakládali nové strany a organizace, v nichž se objevovali další malí vůdcové, kteří měli iluze o svých výjimečných schopnostech, a štěpení pokračovalo.

V rámci výše načrtnutého schématu vznikla i Moravská nacionálně sociální stra-na (MNSS), jako produkt rozporu mezi tehdejším říšským náčelníkem NTF, Jaroslavem Vallou, a poručíkem jeho Fašistických gard, Josefem Miroslavem Tichým. Ten po sporu z NTF odešel a 4. ledna 1940 oficiálně založil novou stranu, která zprvu nesla ambici-ózní název „Zemské vedení moravských fašistů v Brně – Autonomní složka strany čes-kých fašistů.“¹⁵³ Druhou částí názvu odkazovala na „Stranu českých fašistů“. Ta vznikla v Praze v srpnu 1939 po tom, co několik pražských fašistů a funkcionářů NTF došlo zúčtování s Židy a zednáři, prosazování vůdčí role říše a Adolfa Hitlera, boj proti politi-kaření a podobně. Už klasicky se zásadně vymezila proti Národnímu souručenství a poměrně velký důraz dávala na revizi majetku politiků a potírání korupce. Záhy navá-zala dobré vztahy s NSDAP, která jim dokonce zdarma poskytla prostor pro kanceláře.

Strana se ale brzy, pro fašistické strany protektorátu opět tak příznačně, začala utápět ve vnitřních sporech. Zakladatel strany Josef M. Tichý byl už 7. března 1940 na-hrazen svým dosavadním zástupcem Eduardem Pitlíkem. Jako důvod výměny na do boje po boku Němců.¹⁵⁶ Po válce, když byl zadržen, vyšlo najevo nejen jeho známé konfidentství, ale navíc i zneužívání mladistvých a byl v roce 1947 popraven.

153PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 264.

154PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 238 - 250.

155SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 81.

156PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 419 – 427.

Strany se separatistickým programem

Moravská nacionálně sociální strana se pod Pitlíkovým vedením ještě více vy-hranila směrem k nacionálnímu socialismu. Ostatně strana si zcela jasně vytkla být mo-ravskou kopií Hitlerovy NSDAP. V rámci kopírování struktur tedy začala budovat i své paramilitantní složky, nazvané „Ochranný sbor“, po vzoru nacistických SA, a „Elitní sbor“, po vzoru jednotek SS. I černý stejnokroj, který strana nařizovala členům jednotek, nebyl nepodobný nacistickým uniformám.

Pod Pitlíkovým předsednictvím, též po vzoru NSDAP, se strana nejprve přejme-novala na „Moravské nacionální socialisty“ a v červnu na definitivní „Moravskou naci-onálně sociální stranu“. Ani přibližování se NSDAP prostřednictvím názvu, programu a polovojenské složky straně nepomohly napodobit ji v nejpodstatnějším faktoru, a to v počtu členstva. Odhady počtu většinou hovoří o 150 až 300 členech, někde se uvádí přesné číslo 240 členů.¹⁵⁷ Územně bylo členstvo omezené pouze na okolí Brna a Tišnova. Na příslušnících strany je zajímavá jejich nadprůměrná kriminální minulost, rekordman byl trestán dokonce už 24krát.¹⁵⁸

Strana příliš nerostla. Její „Ochranné sbory“ a „Elitní sbory“ byly záhy zakázány, jelikož platil zákaz nošení nepovolených uniforem. Jejich struktura byla rozplánována až do výše praporů o 500 mužích, ale reálně nepřesáhla řád desítek. Rozšířit se dál a získávat nové členstvo se nedařilo. Strana tedy postupně skomírá, tak jako podobné skupiny, kvůli nezájmu z řad občanů. Po přeorientování politiky okupantů na jinou kon-cepci a spolupráci s ministrem Moravcem ztrácí MNSS i podporu nacistů. Tato situace většinou byla pro podobné skupiny likvidační a MNSS na tom nebyla jinak. Postupně utlumuje svoji činnost a po roce 1942 již strana nevyvíjí žádnou aktivitu.

3.4.2 Činnost a program

Program, jak už bylo uvedeno, byl záměrně postaven na napodobování progra-mu NSDAP. Když se v březnu 1940 dostal do vedení strany Eduard Pitlík, byl program shrnut do soustavy 21 bodů. V požadavcích strany bylo dbáno na revizi majetku politiků, znacionalizování podniků a závodů, několik sociální opatření a samozřejmě na vyhláše-ní boje všem Židům, zednářům a podobným skupinám, které stíhalo nacistické Němec-ko. Vysoké školy chtěla strana zbavit autonomie a podřídit svému vedení v duchu

157MAREŠ, Miroslav. SUCHÁNEK, Marek. Moravská nacionální sociální strana. Středoevropské politické studie [online]. 2003, roč. 5, č. 2 – 3 [vid. 22.01.2014]. ISSN 1212-7817. Dostupné z:

http//http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=171

158PEJČOCH, Ivo. Armády českých politiků. s. 141 – 143.

Strany se separatistickým programem

onálního socialismu. Celkově mělo být školství podřízeno potřebám „praktického živo-ta“.

Proti Národnímu souručenství chtěla strana ostře bojovat, mluvila o něm jako o „poslední baště Židů, bílých Židů, zpuchřelých starých partajníků, schlíplé buržoazie a židobolševiků“, kteří „pod rouškou vlastenectví a češství každého zostouzejí, kdo ne-kryje jejich metody“.¹⁵⁹ Kromě toho žádala jeho rozpuštění na území Moravy, čímž se dostáváme k moravistické fázi činnosti, reprezentované jejich heslem „Morava Mo-ravanům“. Zde byla tato činnost mnohem patrnější než u NTF, neboť MNSS na moravské kartě přímo stavěla. Již Tichý v prvním prohlášení o programu 5. ledna 1940 vyzdvihuje, že Morava by se měla stát autonomní součástí Velkoněmecké říše.

V tomto směru vystupovala strana i dál, chtěla přetvořit Moravu v nacionálně socialis-tickém duchu a plně ji začlenit do Říše jako integrální celek.

O expanzi do Čech strana nijak neusilovala, na rozdíl od výše zmíněného Ná-rodního tábora fašistického, který se pokoušel o rozšíření na celé území protektorátu a k programu moravské autonomie byl dohnán kromě jiného i neschopností se v Čechách uchytit. Dokázat to můžeme i tak, že v plánované organizační struktuře MNSS byl nejvyšším článkem zemský náčelník, žádný vyšší celoprotektorátní orgán.

Strana ve svých materiálech hovořila o moravském lidu, moravském národě, Morava-nech, usilovala o zavedení moravské národnosti. Přitom ale moravskou národnost dál nedefinovala a členem strany se mohl stát každý, kdo byl árijského původu.¹⁶⁰

K moravské národnosti se váže asi nejznámější a nejhojněji citovaná událost tý-kající se této strany. Jedná se o příhodu, kdy byl Eduard Pitlík v Brně zadržen pro nere-spektování vyhlášky o zákazu nošení nedovolených uniforem, když se procházel ve stranické uniformě Ochranných sborů. Pitlík se poté u soudu bránil, že jeho se vyhláška netýká, jelikož on je národnosti moravské, kdežto vyhláška hovoří o tom, že zakazuje nošení uniforem členům českých spolků, a tedy nikoliv moravských. Soud ale tuto ar-gumentaci na vědomí nevzal a pokuta 200 korun Eduardu Pitlíkovi zůstala.

Po tom, co strana postupně zanikla, přijal Eduard Pitlík německé občanství, pro-dělal vojenský výcvik a 8. ledna 1945 padl na východní frontě.¹⁶¹

159MAREŠ, Miroslav. SUCHÁNEK, Marek. Moravská nacionální sociální strana.

160SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 81 - 82.

161PEJČOCH, Ivo. Armády českých politiků. s. 143.

Strany se separatistickým programem

Pokud chceme shrnout moravistické myšlenky u Moravské nacionálně sociální strany, jedná se o koncepci, v níž by, v případě realizace, měla být Morava autonomní součástí Říše a byla by zároveň řízena stejnými myšlenkami a principy, jakými byl v té době řízen život v Říši samotné. Osud této myšlenky byl ale stejný jako v předchozím případě, tedy nezájem lidí a postupný zánik.

Závěr

Politická situace na Moravě se od Čech v době první republiky zásadním způso-bem nelišila. To samé lze říci i o době druhé republiky a protektorátu, a tak je k tématu třeba i přistupovat. Tradiční moravské zemské národní vědomí, které nedokázala umrt-vit ani v českých zemích všeobecně přijímaná idea čechoslovakismu, přetrvávalo celou dobu první republiky. Nikdo se ho ale v klidných dobách nesnažil nijak výrazně politic-ky realizovat, stačilo zachování formálního zemského zřízení a Moravané rádi podřídili svoji zemskou příslušnost vyšší státní národnosti československé.

Daná situace byla kombinací několika faktorů, které se v určité době projevily a vyvstaly na povrch. Reálně existovaly dva zásadní problémy - hospodářské zanedbá-vání určitých oblastí a určité vědomí kulturní odlišnosti. Oba tyto faktory lze vztáhnout především na oblast Moravského Slovácka. Samy tyto faktory v kombinaci s fašistickou ideologií, která staví na národnostní a kulturní identitě, mohou vyvolat u některých sku-pin politickou odezvu. V případech, o kterých pojednává tato práce, ale došlo k zásadním událostem, a to nejprve k okupaci pohraničí a poté rozbití a obsazení celého území Čech a Moravy. Zhroutila se celá dvacet let budovaná struktura státu, ukázaly se možné chyby myšlenek, jimž lidé celou první republiku věřili, nastala všeobecná deziluze, padly staré pořádky a jistoty během pár dní vzaly za své. V takové atmosféře, kdy byla celá struktura státu rozkolísaná, spatřovaly určité skupiny, především z prostředí českých fašistů, své šance.

Jak už bylo popsáno, motivů mohli mít účastníci několik a můžeme se jen doha-dovat, který z nich převládal. Oficiálně se aktivisté zaštiťovali důvody nacionálními a ideovými. Lze se domnívat, že jejich motivem byly leckdy i neukojené mocenské ambice. Motiv lze hledat i v možném předpokladu, že by snad cesta vytržení určitého území mohla být pro jejich cíle jednodušší než snaha prosadit se v rámci celého státu.

Ilustrovat to můžeme na příkladu Moravského Slovácka, kdy se dřívější exponenti prvo-republikového fašismu snažili Slovácko připojit ke Slovensku, kde byly v té době zavá-děny fašistické pořádky. Mohli se domnívat, že jejich vysněný režim by se dal na Slovácku zavést snadněji připojením ke Slovensku než tím, že by museli svojí vlastní činností ovládnout druhorepublikovou politickou scénu v Praze.

Závěr

V předchozím textu jsme se setkali s několika skupinami, z nichž každá měla ur-čitou svoji koncepci separace či autonomie Moravy, přičemž každá se nějak lišila a byla svým způsobem originální. Z jejich koncepce se částečně odvíjel i její ohlas u veřejnosti, přičemž zhodnotit jeho šíři byl také jeden z úkolů předkládané práce.

Nejprve byly podány informace o slováckých separatistech za druhé republiky.

Jejich koncepce spočívala v iredentismu, snaze o vytržení části území a připojení ke slovenskému autonomnímu území. O toto vytržení usilovali na základě ideového přesvědčení o blízkosti se Slováky, Moravské Slováky pokládali za součást slovenského národa, nikoliv českého. Pokud pomineme některé výjimečné proklamace, nikdy se zásadně nepokusili rozšířit svůj separatismus na celou Moravu. Silnějších ohlasů na moravské straně hranic nedosáhli. Jak jsme si ukázali, ohlas jejich snah se omezil v podstatě jen na skupinu, ze které vzešel, tedy na ty obyvatele Slovácka, jež už dříve sympatizovali s fašistickými myšlenkami. Mezi řadovým obyvatelstvem jejich snahy nevzbudily pozitivní reakci. Pokud už se projevovalo, tak záporně, což potvrzuje řada rezolucí a prohlášení reagujících na snahy separatistů jasným odmítnutím. Že tato od-mítnutí přitom pocházela i od lidí, kteří měli zároveň silné moravské národní vědomí, bylo také ukázáno, nešlo tedy o iniciativu jen těch přísně čechoslovakisticky smýšlejí-cích občanů. Návštěvnost na aksmýšlejí-cích separatistů byla mizivá, jednalo se o stále stejné účastníky. Málokterý z demokraticky orientovaných občanů, jichž byla v českých ze-mích stále většina, si přál připojení k fašizujícímu se Slovensku, a tím další rozbíjení už tak zmrzačeného státu.

Na Slovensku ohlas též nebyl významný. Názor na slovácké separatisty ostatně rozděloval i samo slovenské politické vedení. Podporu našli především u radikálních ľudáků, později často zkompromitovaných intenzivní spoluprací s nacisty. Otázka Mo-ravského Slovácka pro ně byla především otázkou propagace režimu a ukázky jeho ži-votaschopnosti a síly. Byla by vítaným pozdvihnutím sebevědomí po ponižující ztrátě slovenského území ve Vídeňské arbitráži. Část slovenských politiků tedy se separatisty nějakou dobu spolupracovala, brzy ale sami zjistili, že podmínka, kterou separatistům dali, tedy projevení zájmu samotných Moravských Slováků, je těžko splnitelná. To, že by myšlenka připojení Slovácka vzbuzovala mezi slovenským obyvatelstvem něja-kou intenzivní reakci, není ze zdrojů známo. Lze říci, že jak na moravské straně, tak na té slovenské měli lidé v dané době mnohem důležitější starosti než problematiku Moravských Slováků. Přesto je možné o slováckých separatistech konstatovat,

Závěr přesto-že organizace vychází vlastně ze stejných aktivistů. O její moravistické koncepci lze vést spory. Představitelé se po okupaci zbytku českých zemí většinou vzdali iredentis-tických myšlenek. Jejich nynější koncepcí byla zpočátku jakási autonomie mimo Ná-rodní souručenství. Proti němu se jasně vymezovali a chtěli ho na Moravě, či alespoň na Slovácku, nahradit. Vzhledem k tomu, že se Národopisná Morava ustavila spíše jako etnografická než politická instituce, vstoupilo do ní i řada lidí, jejichž úmyslem žádná kolaborace nebyla. Usilování o nějakou větší politickou moc NM postupně zanechala, spíše než převzetí moci chtěla převzít určité úřady pro své lidi a poté se soustředila na kulturní činnost, bohužel velmi často vedenou v kolaborantském duchu. Jako jedna z mála fašizujících organizací vydržela celou dobu existence protektorátu. Bylo to však za cenu toho, že projevovala stále méně vlastní iniciativy a po příchodu Heydricha a prosazení Moravcovy koncepce převýchovy národa se stává jen poslušným nástrojem ministrovy politiky.

Určit ohlas Národopisné Moravy mezi lidem je velmi těžké. S údaji strany pra-covat nelze, jelikož seznamy členů nevedla a její akce většinou měly kulturní ráz, lidé se jich zúčastnili primárně kvůli folklorní povaze a ne kvůli politice. Pod hlavičkou NM byly pořádány téměř všechny folklorní události tradičně kulturně bohatého Moravského Slovácka. Účast lidu na těchto akcích byla hojná, nicméně tak by to bylo, i kdyby byly organizovány někým jiným - státem, církví, samosprávou či naprosto spontánně, jelikož folklorní akce byly spjaty s běžným průběhem roku. NM jich využívala ke svým poli-tickým cílům, ovšem valný politický vliv nebyl pozorován. Nedá se předpokládat, že by obyvatelstvo slyšelo na jejich kolaborantskou činnost.

Určitý ohlas v negativním slova smyslu měla Národopisná Morava u politických špiček v Praze, když jim, hlavně zpočátku, přidělávala starosti a problémy. Neustálými útoky na Národní souručenství přidávala Němcům argumenty proti české vládě. Politic-ké špičky se snažily, aby krojovaným kolaborantům vzaly vítr z plachet tím, že budou samy podporovat národopisnou činnost. To se jim ale často nedařilo, jelikož Němci NM různým způsobem pomáhali. Možná, že i je samotné zmátla vysoká účast na folklorních akcích a vykládali si to jako důsledek kreditu Národopisné Moravy mezi lidmi.

Závěr

Národní tábor fašistický, jenž byl dále rozebírán, byl opět specifický. Tito mo-ravští fašisté, rebelující vůči svému bývalému vedení, neměli zpočátku program, který by se dal označit za separatistický. Možná v důsledku jejich územního rozložení, možná z nedostatku jiných témat, jak se vymezit, došlo před jejich úpadkem do marginality pod vedením Karla Maria přece jenom k pokusu, který lze označit za separatistický.

Pravděpodobným záměrem, jenž ale nikdy nebyl jasně šířeji specifikován, byla morav-ská autonomie na NS, i když formálně by Morava zůstala s Čechami spojená v rámci protektorátu. Přestože zdroje uvádějí, že projevy hovořící o moravském vymezení se vůči Praze sklízely na schůzích strany potlesk, k žádným širším projevům souhlasu veřejnosti s touto myšlenkou nedošlo. To, jak byla tato idea přijímána, nakonec dokládá i její konec, kdy za plánování moravského převratu proti NS sesadili svého vůdce vlast-ní stravlast-níci. K tomu by jistě nepřistoupili, pokud by byla patrná alespoň nějaká podpora veřejnosti.

Poslední skupina, která byla zmíněna, Moravská nacionálně sociální strana na tom byla ještě hůře než předchozí. Její koncepce, spočívající v oddělení Moravy od Čech a její zařazení jako autonomní součásti do Říše, byla originální, ale za dané situace naprosto bez šancí na jakýkoli pozitivní ohlas. Strana sama, ač k ní zpočátku Němci přistupovali vstřícně, se nedokázala rozšířit z míst, kde začínala, a její členská základna se nikdy zásadně nerozrostla. Aniž by dosáhla nějakých ohlasů na veřejnosti, postupně zmizela.

Celkově tedy lze konstatovat, že separatistické myšlenky na Moravě ve zkoumané době nikdy nedosáhly širšího ohlasu. Jestliže slováčtí separatisté alespoň vzbudili nějaké reakce, další skupiny už separatistickými myšlenkami nedosáhly za hranici svého členstva. Poté, co došlo k okupaci, byly všechny skupiny hovořící o separatismu úzce propojeny s nacistickými orgány a pro většinu českého obyvatelstva se tím naprosto zdiskreditovaly, samozřejmě spolu se svými myšlenkami. Patrné byly pouze reakce pražské vlády, která na separatisty reagovala několikrát vlastní podporou moravského folkloru.

Co se týká ohlasů na Slovensku, taktéž lze uvést, že krom spolupráce se slováckými separatisty, další separatistické myšlenky na Moravě šly úplně mimo je-jich zájem. Slovenska se již prakticky netýkaly a Němci jakékoliv územní změny zá-sadně odmítli, což museli slovenští představitelé respektovat. Němci samozřejmě

Závěr

o extrémním moravském regionalismu zprávy měli a ve svých plánech a materiálech s nimi občas kalkulovali, jejich rozbor však přesahuje vymezení této práce.

Obyvatelstvo českých zemí se v těžké době, o níž tato práce pojednává, přede-vším semklo či se snažilo žít svým osobním životem, bez angažování se ve veřejném prostoru. Ti, co se v rámci zmíněných skupin politicky angažovali, spadali ve většině mezi kolaboranty s nacistickým Německem. Lidé je tak vnímali a podle toho k nim

In document SEPARATISMUS NA MORAVĚ MEZI LETY 1938 - 1945 (Page 59-93)