SEPARATISMUS NA MORAVĚ MEZI LETY 1938 - 1945

(1)

SEPARATISMUS NA MORAVĚ MEZI LETY 1938 - 1945

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice

Studijní obory: 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7105R056 – Historie se zaměřením na vzdělávání

Autor práce: Kamil Polehla

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc.

Liberec 2014

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Na tomto místě bych chtěl poděkovat panu Prof. PhDr. Janu Rychlíkovi, DrSc.

za ochotu při vedení mé bakalářské práce a cenné rady, připomínky a doporučení, které mi během vypracovávání práce poskytl.

(6)

Anotace

Bakalářská práce se zabývá tématem separatistických tendencí, které se objevily na území Moravy v době trvání druhé republiky a Protektorátu Čechy a Morava.

V první části práce je nastíněn novodobý vývoj problematiky postavení Moravy před rokem 1938 a východiska, se kterými separatisté později pracovali. Druhá část se věnuje pokusům separatistů z Moravského Slovácka o připojení části Moravy ke Slovensku a jejich působením v době druhé republiky. Ve třetí části jsou pak popsány organizace, jež nějakým významnějším způsobem usilovaly o změny v územním či po- litickém postavení Moravy v rámci tehdejšího státního útvaru, případně mimo něj. Po- zornost je věnována především spolku „Národopisná Morava“, dále pak autonomistic- kým snahám v rámci Národního tábora fašistického a nakonec menšímu spolku s názvem „Moravská nacionálně sociální strana“.

Práce popisuje dějiny a nejvýznamnější aktivity zmíněných organizací, přibližu- je jejich program a hodnotí i jejich ohlas v rámci českých zemí a na Slovensku.

Annotation

The final thesis is focused on the topic of separatist tendencies that appeared on the territory of Morava in the age of the Second Republic and Protectorate of Bohemia and Moravia. In the first part of the thesis the modern development of position of Mora- via before the year of 1838 is foreshadowed. There are also some solutions that the sep- arationists later on worked with. The second part is concentrated not only on the at- tempts of separatists from Moravian Slovakia to connect a part of Moravia to Slovakia but also on their influence at the age of Second Republic. In the third part, the organizations that were more or less seeking some changes in territorial or political position in terms of the political system at that time are described. The attention is the most im- portantly paid not only to the group “Národopisná Morava” (Ethnographic Moravia), but also to the separatist trials in terms of „Národní tábor fašistický“ (National fascist camp) and a smaller organization called „Moravská nacionálně sociální strana“ (Mora- vian national socialist party).

The thesis describes the history and the most significant activities of the organizations mentioned. It also gives one an idea of the organizations’ program and it evalu- ates their response in terms of Czech countries and Slovakia.

(7)

Klíčová slova

Český fašismus, kolaborace, Morava, Moravské Slovácko, Protektorát Čechy a Morava, první Slovenská republika, separatismus.

Key words

Czech fascism, collaboration, Moravia, Moravian Slovakia, Protectorate of Bo- hemia and Moravia, first Slovak Republic, separatism.

(8)

7

Obsah

Seznam použitých zkratek ... 9

Úvod ... 10

1. O separatismu na Moravě ... 15

1.1 Definování separatismu ... 15

1.2 Nejčastější argumenty separatistů ... 16

1.3 Moravské „národní vědomí“ a jeho novodobá historie ... 19

1.3.1 Doba první republiky ... 19

1.4 Moravská specifika fašistických stran (s ohledem na separatismus) ... 22

2 Neinstitucionalizovaný separatismus ... 25

2.1 Historie ... 25

2.1.1 Předehra ... 25

2.1.2 První pokusy o separaci ... 27

2.1.3 Reakce na oznámenou manifestaci ... 28

2.1.4 Manifestace, která se nekonala ... 30

2.1.5 Další postup ... 31

2.1.6 Protektorát ... 34

2.2 Zainteresované organizace ... 36

2.2.1 Moravsko-slovenská společnost ... 36

2.2.2 Národní výbor Moravských Slováků ... 39

2.2.3 Slovácký krúžok ... 39

3 Strany se separatistickým programem ... 41

3.1 Moravská rodobrana ... 42

3.2 Národopisná Morava ... 42

3.2.1 Historie ... 43

3.2.1.1 Rok 1939 ... 43

3.2.1.2 Rok 1940 ... 45

3.2.1.3 Rok 1941 ... 45

3.2.1.4 Rok 1942 ... 46

3.2.1.5 Roky 1943 - 1945 ... 47

3.2.2 Činnost Národopisné Moravy ... 48

3.2.3 Organizace a fungování ... 50

3.3 Národní tábor fašistický ... 51

3.3.1 Historie ... 51

3.3.2 Činnost a program ... 53

3.3.3 NTF a moravská autonomie ... 54

3.4 Moravská nacionálně sociální strana ... 58

(9)

8

3.4.1 Historie ... 58

3.4.2 Činnost a program ... 60

Závěr ... 63

Použité prameny a literatura ... 68

Prameny ... 68

Archivní prameny ... 68

Periodika ... 68

Literatura ... 68

Internetové zdroje ... 71

Seznam příloh ... 72

Přílohy: ... 73

(10)

Seznam použitých zkratek

9

Seznam použitých zkratek

ČNST Český nacionálně – socialistický tábor HSĽS Hlinkova slovenská ľudová strana MNSS Moravská nacionálně sociální strana

NM Národopisná Morava

NOF Národní obec fašistická NS Národní souručenství

NSDAP National-sozialistische Deutsche Arbeiterpartei (Nacionálně-socialistická německá dělnická strana)

NTF Národní tábor fašistický

SA Sturmabteilungen (Úderné oddíly NSDAP) SS Schutzstaffeln (Ochranné oddíly NSDAP)

(11)

Úvod

10

Úvod

Tématem předložené bakalářské práce je separatismus na Moravě v době druhé republiky a protektorátu. Pro svoji bakalářskou práci jsem toto téma vybral z důvodu dlouhodobého zájmu o danou problematiku a o problematiku fašismu celkově. Zvolil jsem si ji však ještě z několika dalších důvodů.

Předně, otázka postavení Moravy je problematikou, která se vynořila krátce po vzniku republiky, a můžeme říct, že dodnes zůstává tématem, jež není plně uzavřeno.

Záležitost postavení Moravy ve společném státě provází ve větší či menší intenzitě celé moderní dějiny státnosti českých zemí. V některých dobách jde o téma zapomenuté, připomínané jen občas regionálními patrioty, historizujícími nadšenci či při kulturních slavnostech vyzdvihujících tradice a lidovou kulturu.

Jindy ale toto téma nečekaně vyvstane s novou intenzitou a stane se tématem, které se probírá ve veřejném prostoru a někdy se snaží proniknout i do politického živo- ta. To, že právě v dnešní době se nacházíme v situaci, kdy téma postavení Moravy opět nabralo na intenzitě a ukazuje se ve veřejném životě, pro mě také bylo motivem k sepsání této práce.

Zvýšená aktivita moravistických nadšenců je při bližším zkoumání jasně patrná.

Po převratu v roce 1989 se moravské téma nečekaně pozdvihlo. Do České národní rady a Federálního shromáždění se dostalo moravistické Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko a ve sčítání lidu se k moravské národnosti přihlásilo 1 362 313 občanů. Poté přišel postupně útlum. Žádná ze stran, které se zabývaly otáz- kou postavení Moravy, už politický úspěch nezaznamenala a při sčítání lidu v roce 2001 poklesl počet lidí uvádějících moravskou národnost na 380 474.¹ Před sčítáním v roce 2011 se moravistické spolky silně ozvaly, problematika byla probírána i v celostátních médiích a počet „Moravanů“ se zvýšil na 630 897.²

V posledních letech má velký úspěch i iniciativa za vyvěšování moravských vla- jek na radnicích obcí ve svátek Cyrila a Metoděje, v roce 2013 vyvěsilo moravskou

1Národnosti v ČR od r. 1921. In: Český statistický úřad [online]. [vid. 24.1.2014]. Dostupné z:

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/narodnosti_v_cr_od_r_1921

2PASTOR, Jan. K moravské národnosti se při sčítání přihlásilo přes půl milionu lidí. In: zprávy.tiscali.cz [online]. 20.01.2012 [vid. 24.1.2014]. Dostupné z: http://zpravy.tiscali.cz/k-moravske-narodnosti-se- pri-scitani-prihlasilo-pres-pul-milionu-lidi-117288

(12)

Úvod

11

vlajku už 750 obcí.³ Určité zaštiťování se Moravou lze pozorovat například i u různých zájmových skupin, například u fanoušků některých moravských sportovních klubů. Je tedy patrné, že téma Moravy je stále živé.

Dalším motivem při výběru tématu této práce pro mě byly problémy, na něž jsem narazil, když jsem se sám danou látkou zabýval. Pokoušel jsem se o moravském separatismu v daném časovém rozmezí zjistit více, ovšem nepodařilo se mi objevit dílo, které by v jednom svazku shrnovalo celou tuto problematiku. Narazil jsem sice na řadu děl, která se daným námětem více či méně zabývala, ale většinou šlo o práce, jež se primárně zaobíraly obecnějšími otázkami, téma moravského separatismu v nich bylo jen součástí širšího výkladu. Jindy šlo o studie, které kvalitně a obšírně zpracovávaly některé z dílčích okruhů, ale zaměřovaly se jen na jednu ze skupin či kapitol daného jevu. Předkládanou bakalářskou prací bych proto rád zaplnil tuto mezeru.

Mým záměrem je sepsat práci, která dá potencionálnímu čtenáři jasný a souhrnný přehled o této problematice, zájemci poskytne informace nezbytné k uvedení do tématu a předpoklady k hlubšímu zkoumání. Měl by se v ní seznámit se základy problematiky moravského separatismu, se spolky, které s tímto tématem pracovaly, a s jejich myšlenkami. V závěru práce se chci pokusit také o zhodnocení a posouzení ohlasu těchto skupin v českých zemích a na Slovensku.

Práce bude vycházet především z literatury, jež se tématu separatismu na Moravě dotýká či s ním nějak pracuje. Tuto literaturu, jak už bylo naznačeno, může- me rozdělit do několika skupin.

První skupinou je literatura zabývající se tématy širšími, která ve větší či menší míře problematiku separatismu na Moravě reflektují v rámci obsáhlejší studie. V praxi se jedná o většinu děl zabývajících se českým fašismem. Nejrozsáhlejším z nich je jed- noznačně dílo Tomáše Pasáka, jehož celoživotní bádání o době protektorátu a o českém fašismu bylo posmrtně shrnuto do knihy „Český fašismus a kolaborace 1922 – 1945“⁴. Námět je rovněž obsažen i v dalších jeho pracích, jako je kniha „Pod ochranou říše“⁵, která se šířeji zabývá poměry v protektorátu v prvních letech jeho existence. Nicméně

3Morava vyvěsila národní vlajky: Lidé jsou nadšeni, odborníci skřípou zuby. In: eurozpravy.cz [online].

05.07.2013 [vid. 24.1.2014]. Dostupné z: http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/73132-morava-vyvesila- narodni-vlajky-lide-jsou-nadseni-odbornici-skripou-zuby/

4PASÁK, Tomáš. Český fašismus a kolaborace 1922 – 1945. 1. vyd. Praha: Práh, 1999. ISBN 80-7252- 017-2.

5PASÁK, Tomáš. Pod ochranou říše. 1. vyd. Praha: Práh, 1998. ISBN 80-85809-88-5.

(13)

Úvod

12

toto dílo je zaměřeno především na dějiny českého fašismu obecně a separatisté z Moravy jsou v něm zmíněni jen okrajově a jejich činnost není zvlášť rozpracována.

Dalším dílem, z něhož lze načerpat velmi mnoho informací o českém fašismu, je kniha Ivo Pejčocha z roku 2011 „Fašismus v českých zemích: fašistické a nacionálně socialis- tické strany a hnutí v Čechách a na Moravě 1922 – 1945“⁶. Toto dílo je sestaveno pře- devším jako komplexní přehled všech fašistických stran, hnutí a skupin, přičemž referu- je i o marginálních spolcích, co nepřekročily hranici klubového rázu. Zaobírá se také jednotlivými moravskými skupinami, které nějak se separatismem pracovaly.

Práce se ale snaží podat přehled především v celorepublikovém měřítku a skupinám, kde byl separatismus jen částí či epizodou jejich širšího příběhu, nevěnuje zásadnější pozornost. Informace z tohoto díla lze doplnit knihou „Armády českých politiků“⁷ od stejného autora, která se věnuje především polovojenským jednotkám politických stran nalevo i napravo, včetně českých fašistů. Další informace, využívající často při zkoumání materiály samotných fašistů, obsahuje dílo Milana Nakonečného z roku 2006

„Český fašismus“⁸, moravský separatismus ovšem opět zmiňuje jen v širším kontextu.

Od stejného autora pochází i starší kniha „Vlajka“⁹ věnovaná stejnojmenné fašistické organizaci.

Otázkou dějin moravistických hnutí se zabývá dílo Jiřího Pernese „Pod morav- skou orlicí aneb Dějiny moravanství“¹⁰. Problematiku moravských separatistů mezi lety 1938 – 1945 ale bohužel zmiňuje jen velmi zběžně. Dějiny Moravy v době první republiky a protektorátu jsou pak přehledně zpracovány Josefem Bartošem a Milošem Traplem v edici Vlastivěda moravská, konkrétně ve čtvrtém díle nazvaném „Svobodný stát a okupace“¹¹.

Další kategorii děl tvoří ta, která se zaměřují výběrově na fašismus na Moravě.

Patří sem poměrně útlá studie Pavla Kotlána „Gajdova (Ne)věrná Morava“¹², která se zaobírá jednotami Národní obce fašistické na Moravě a vztahem moravských fašistů

6PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích, Fašistické a nacionálněsocialistické strany a hnutí v Čechách a na Moravě 1922 – 1945. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1919-6.

7PEJČOCH, Ivo. Armády českých politiků. 1. vyd. Cheb: Svět křídel 2009. ISBN 978-80-86808-60-4.

8NAKONEČNÝ, Milan. Český fašismus. 1. vyd. Praha: Vodnář, 2006. ISBN 80-86226-73-5.

9NAKONEČNÝ, Milan. Vlajka - k historii a ideologii českého nacionalismu. 1. vyd. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 2001. ISBN 80-86183-24-6.

10PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství. 1. vyd. Brno: Barrister a Principal, 1996.

ISBN 80-85947-12-9.

11BARTOŠ, Josef, TRAPL, Miloš. Dějiny Moravy, Díl 4, Svobodný stát a okupace. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. ISBN 80-7275-044-5.

12KOTLÁN, Pavel. Gajdova (Ne)věrná Morava. 1. vyd. Brno: Institut vzdělání SOKRATES, 2009. ISBN 978-80-86572-60-4.

(14)

Úvod

13

k jejímu vůdci Radolu Gajdovi. Její časový rozsah končí likvidací strany na počátku protektorátu, a o separatismu samotném nehovoří. Podobně je na tom práce Libora Vy- koupila „Český fašismus na Moravě“¹³, vydaná v roce 2012. Kniha se věnuje především Národní obci fašistické a ostatními skupinami se příliš nezaobírá. Době protektorátu se věnuje jen krátce ve svém závěru a o separatistech hovoří pouze v rámci jednotlivých zmínek. Naopak jako velmi dobrý zdroj posloužila disertační práce Marka Suchánka z Masarykovy univerzity v Brně nazvaná „Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě v letech 1922 až 1945“¹⁴. Jsou v ní pečlivě popsány fašistické organizace působící na Moravě, přičemž věnuje pozornost i moravskému separatismu.

Poslední kategorii tvoří úzce zaměřené studie týkající se jednotlivých skupin či jevů. Nejrozsáhlejší z nich je práce Františka Mezihoráka „Hry o Moravu“¹⁵, která vy- čerpávajícím způsobem popisuje akce slováckých separatistů za druhé republiky a poté činnost organizace Národopisná Morava, až do jejího zániku spolu s koncem protektorá- tu. Slováckému separatismu se věnuje i práce Jana Rychlíka „Hnutí za připojení Slovác- ka ke Slovensku v letech 1938-1941“¹⁶, uveřejněná v časopise „Slovácko“ v roce 1992.

Ve stejném roce ji zveřejnil na Slovensku i „Historický časopis SAV“ pod názvem „Po- kusy o připojení Slovácka ke Slovensku v letech 1938-1941“¹⁷. Tato díla byla pro mě primárním zdrojem pro příslušné kapitoly. Důležité byly rovněž odborné stati ve sborníku „Mikulovské symposium XXII“, jmenovitě příspěvek Františka Mezihoráka o Národopisné Moravě¹⁸, Petra Němce o moravských fašistech v době protektorátu¹⁹ a Lubomíra Slezáka o německém pohledu na slovácké separatisty²⁰. Další informace lze nalézt i v odborných časopisech a sbornících, zmínky o tématu nacházíme i v jiných

13VYKOUPIL, Libor. Český fašismus na Moravě. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2012. ISBN 978-80- 86488-90-5.

14SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě v letech 1922 až 1945. Brno:

2010. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Vladimír Goňec.

15MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 1997. ISBN 80-204-0675-1.

16RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení Slovácka ke Slovensku v letech 1938-1941, in: Slovácko XXXIII – XXIV 1991-1992. Uherské Hradiště: Slovácké Muzeum v Uherském Hradišti, 1992. s. 75 – 94.

17RYCHLÍK, Jan. Pokusy o připojení Slovácka ke Slovensku v letech 1938-1941. in: Historický časopis, roč. 40, 1992, č. 1. Bratislava: Historický ústav SAV, 1992. ISSN 0018-2575. s. 69-88.

18MEZIHORÁK, František. Moravskoslovenská Společnost a Národopisná Morava, in: XXII Mikulovské sympozium, Politické strany a spolky na jižní Moravě. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. ISBN 80-85048-44-2. s. 149-152.

19NĚMEC, Petr. Hnutí českých fašistů na Moravě v letech 1939 – 1945. in: XXII Mikulovské sympozium, Politické strany a spolky na jižní Moravě. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. ISBN 80-85048-44-2. s. 143-148.

20SLEZÁK, Lubomír. Separatistické hnutí na jihovýchodní Moravě v letech 1938 – 1945 z pohledu Německých okupantů, in: XXII Mikulovské sympozium, Politické strany a spolky na jižní Moravě. 1.

vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. ISBN 80-85048-44-2. s. 153-156.

(15)

Úvod

14

dílech zabývajících se fašismem či dějinami druhé republiky, protektorátu a přilehlých zemí.

Všechna díla, která jsem výše zmínil, a také většina dalších studií o tomto téma- tu vycházejí ve svých poznatcích většinou z totožných zdrojů v Moravském zemském archivu, případně s nimi souvisejících materiálů nalézajících se v dalších archivech.

Archivní materiály lze označit z velké části za prozkoumané, jelikož jejich počet není nijak závratný. Práce, které z těchto materiálů čerpají, velmi komplexně popisují danou otázku a stěží lze předpokládat, že by z daných fondů šlo získat některé další převratné informace. Proto si ani tato práce neklade za cíl přinést do problematiky nová zásadní fakta, ale naopak potencionálnímu čtenáři chce tento námět shrnout a zpřístupnit v jednom svazku, bez toho, aby ji musel vyhledávat v několika, byť kvalitních dílech.

K nevelkému rozsahu archivních fondů k danému tématu se váže i další informace. Z výše uvedeného vyplývá důležitá věc, na kterou narazí každý, kdo se pustí do studia fenoménu separatismu na Moravě. Český fašismus byl mezi lety 1938 – 1945 poměrně marginální záležitostí, která nikdy nedosáhla větší popularity mezi lidmi, a až na několik výjimek spolky hlásící se k fašismu a nacionálnímu socialismu nepře- sáhly regionální ráz. Tato marginalita zpravidla kontrastuje s velikášskými plány svých ambiciózních zakladatelů, jež se nezřídka hned po založení dotyčné organizace viděli ve vedení státu. A pokud je tedy český fašismus jevem okrajovým, je možné si odvodit, o kolik marginálnějším jevem jsou spolky, které se hlásily k fašismu a navíc usilovaly o další štěpení národa, v našem případě Moravy. Jinými slovy, mezi občany tehdejšího státu existovalo minimum příznivců fašismu a mezi příznivci fašismu existovalo minimum přívrženců moravského separatismu. Přesto se jedná o jev, který nebyl zapomenut.

(16)

O separatismu na Moravě

15

1. O separatismu na Moravě

Pokud se chceme zabývat separatismem na Moravě, nemůžeme začínat až v době, kterou jsme si na začátku práce vytyčili, tedy druhou republikou a érou protektorátu, ale musíme nejprve nahlédnout mnohem dál do minulosti, abychom byli schopni plně pochopit to, co vyhřezlo na povrch právě v inkriminované době. Nejednalo se o náhodný jev, ale o celou sérii mnoha zkombinovaných faktorů, které vycházejí stejně tak z historických a místních faktorů, jakož i z faktorů psychologických, zasutých hluboko v lidské mysli a čekajících na probuzení ve správnou chvíli.

Pro začátek je nejprve si třeba ujasnit několik důležitých faktů. Především v době, které se věnujeme, nenacházíme žádné demokratické hnutí, jež by se zabývalo ideou odtržení Moravy či její části. Tyto myšlenky tedy musíme hledat u organizací nedemokratických – fašistických či nacionálně socialistických. Je ovšem velkou otázkou, zda vůbec máme tato hnutí označovat podle ideologií, ke kterým se hlásily, nebo je jednoduše můžeme označit za kolaborantské, jelikož, jak si později ukážeme, mnoho jejich představitelů lze důvodně podezřívat z toho, že jim nešlo o hlásané ideje, jako spíše o touhu uzmout si pro sebe část moci, kterou by jim mohli okupanti svěřit.

1.1 Definování separatismu

Dříve než přejdeme ke konkrétním jevům, je třeba se zmínit, jak budeme separatismus pro účely této práce definovat. Separatismem v územně - politickém smyslu slova míníme většinou situaci, kdy se nějaká část státu či územního celku snaží odtrhnout z původního politického tělesa, a usiluje tak o vlastní samostatnost či, v širším měřítku myšleno, o změnu svého politického postavení.

Separatismus může mít několik typů. Pokud se jedná o situaci, při níž část obyvatelstva politického útvaru usiluje o odtržení a připojení k jinému politickému celku, hovoříme o iredentismu. V praxi jde většinou o stav, kdy se etnická či národnostní skupina nachází mimo svůj domovský stát a usiluje o navrácení do něj. Příkladem mohou být maďarské či německé národnostní skupiny v první československé republice. Kro- mě etnických a národnostních skupin se toto vydělování může odehrávat i na náboženském, někdy i politickém základě. Často jde o kombinaci těchto faktorů.

(17)

16

Dále může jít o separatismus za předpokladu, že skupina nemá vlastní stát a usiluje o jeho vytvoření na území, které obývá, a tím o vytržení ze státu původního.

Příkladem mohou být Baskové či Katalánci ve Španělsku. Oba zmíněné typy separatismu se ve světě velmi často vyskytují a v minulosti byly příčinou již mnoha konfliktů.

V širším pojetí bývá jako separatismus označována i politika, kdy se určitá část státu nesnaží plně osamostatnit, ale usiluje o změnu svého postavení v rámci státu smě- rem k větší samostatnosti a samosprávě, tedy určité formě autonomie. Tyto snahy bývají někdy označovány jako autonomismus.

V předkládané práci tedy budeme hovořit o těchto skupinách, které se určitým způsobem snažily o změnu postavení Moravy. Půjde jak o skupiny separatistické, usilu- jící o nějakou formu samostatnosti, o skupiny iredentistické, plánující připojení k jinému státnímu útvaru, tak o skupiny žádající jen určitou formu politické autonomie.

Často se v jejich plánech tyto koncepty mísí, či není vůbec jasné, jak přesně by měl jejich cíl vypadat.

Pokud hovoříme o separatismu či autonomismu na konkrétním případě Moravy, vžil se pro tento typ politiky termín „moravismus“. Když bude v práci řeč o „moravském národě“, „moravském obyvatelstvu“ či „Moravanech“, je jimi míněno obyvatelstvo na území historických hranic Moravy, respektive zemských hranic z doby první republiky. Přesné etnické či kulturní odlišení od zbytku obyvatelstva českých zemí je v praxi nemožné a ani není předmětem této práce se jím hlouběji zabývat. Proto se budeme v práci držet územního principu.

1.2 Nejčastější argumenty separatistů

Původ myšlenek směřujících k moravskému separatismu můžeme hledat mezi více druhy faktorů. Jakkoliv je zřejmé, že představitelé separatistických skupin usilovali často především o své osobní cíle spjaté s mocí či hmotnými zisky, je jasné, že pro to, aby jejich myšlenka měla nějaký ohlas, potřebovali mít alespoň minimální ideové zá- zemí. Toto zázemí si nyní rozebereme podrobněji. Pokud budeme vycházet z tezí, které užívali sami separatisté, zjistíme, že jejich argumentace se pohybovala v několika prolí- najících se rovinách.

(18)

17

Jako první můžeme zmínit argumenty kulturní. Představitelé separatistů upozor- ňovali na kulturní odlišnost obyvatelstva Moravy či území, které se nacházelo v centru jejich pozornosti.

Mezi nejčastější argumenty patřila rozdílnost ve víře, respektive v jejím pojetí.

Vidíme zde částečné paralely s totalitní Slovenskou republikou, kde propaganda Hlin- kovy slovenské ľudové strany (HSĽS) na zbožnosti obyvatelstva přímo stavěla. Podob- ná propaganda byla uplatňována i na Moravě, zvlášť v oblastech, které byly, a dodnes jsou, považovány za nejvíce zbožné z celého státu, a to jsou především oblasti jihový- chodní Moravy. Zbožnost zde byla na hodnotovém žebříčku obyvatelstva postavená výše, než tomu bylo ve zbytku republiky, především v Čechách. Lze říci, že čím více na západ, tím intenzita zbožnosti obyvatelstva klesala. I tento důvod přispíval k tomu, že se obyvatelstvo směrem na východ republiky ztotožňovalo méně než zbytek státu s vlažným, někdy až záporným vystupováním politické reprezentace první republiky vůči katolické církvi.²¹

Na Moravském Slovácku byl zároveň vždy silný regionalismus. Jistý nesporný kulturní svéráz oblasti byl separatisty vyzdvižen na nejvyšší příčky. Neustálé zdůrazňo- vání tohoto svérázu, který se od silného konzervativního postoje přesouval místy až k staromilství, zde byl ostře v kontrastu s druhým faktorem, s nímž se de facto vylu- čoval a jenž byl z úst separatistů také často slyšet. Šlo o neustálé vymezování se vůči českým oblastem, reprezentovaných v propagandě separatistů především Prahou, která údajně Moravské Slovácko zanedbává a odmítá se podílet na jeho rozvoji. Nelze popřít, že Slovácko opravdu patřilo k oblastem, kam pokrok přicházel poněkud pomaleji. Sepa- ratistům ovšem nedocházelo, že pokud by Praha do kraje skutečně vydatně investovala a dbala více o jeho rozvoj, s nejvyšší pravděpodobností by byly ony „nešvary moderní doby“, proti kterým tak často brojili, zavlečeny i do oblasti Slovácka, a tím pádem by přišlo o onen svéráz, kterým se právě proti Praze vymezovali.²²

Dalším faktorem kulturní odlišnosti jsou i vnější znaky, jež obzvlášť Národopis- ná Morava později hojně využívala. Jako jeden z nejviditelnějších faktorů můžeme jmenovat využívání tradičních lidových krojů, které provázely veškeré akce pořádané

21KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české XIII 1918 – 1929. 1. vyd. Praha: Paseka, 2000.

ISBN 80-7185-328-3. s. 150–161.

VÁCLAVÍK, David. Náboženství a moderní česká společnost. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978- 80-247-2468-3.

22MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 43.

(19)

18

zmíněnou organizací. Kroje Národopisná Morava užívala až do konce druhé světové války a byly k vidění na mnoha akcích pořádaných nacisty či jejich přisluhovači, patřily k jevu, který nechyběl na žádné klíčové manifestaci. Vhledem k tomu, že po opuštění iredentistických pozic měla organizace poměrně značnou přízeň okupantů, účast krojo- vaných aktivistů na akcích německých protektorátních činitelů byla oplácena i jejich častými návštěvami na Slovácku, na akcích pořádaných Národopisnou Moravou i u jejích vedoucích představitelů. Nicméně je na místě otázka, zda nacističtí předáci jez- dili za lidmi z Národopisné Moravy, nebo spíše za slivovicí a bohatým pohoštěním, kte- rého se jim zde zpravidla dostávalo.

S kulturní vizáží organizace souvisí i užívání tradičního místního nářečí při pro- jevech a na manifestacích. Prvek kulturní činnosti byl právě u Národopisné Moravy velmi důležitý a bude mu věnována pozornost v příslušné kapitole.

Mnohem těžší to měly ty skupiny, které se pokoušely rozšířit svoje separatistické působení na celou Moravu. Pokud hodlaly jednat a šířit své myšlenky v zemských hra- nicích, bylo využití kulturních faktorů mnohem těžší, neboť směrem k Čechám se prostředí Moravy příliš neodlišovalo od zbytku státu a bez blíže znatelné hranice ply- nule přecházelo do českých oblastí.

Jestliže nebyly argumenty pro kulturní odlišnost, používaly se argumenty histo- rické. Těmi šlo obsáhnout celé moravské území v zemských hranicích. Historie byla často překrucována. Jedním ze stěžejních pilířů z historické oblasti bylo argumentování Velkou Moravou jakožto státním útvarem, jehož pokračovatelem má současná Morava být. Podobný důvod byl užíván ještě mnohem více na slovenské straně. Slovenští naci- onalisté první slovenskou republiku vykládali jako pokračovatele a dědice říše starých Moravanů, byla prezentována jako první slovenský stát. Tato argumentace se na Slovensku velmi rozšířila a dodnes je tam mezi určitými skupinami populární. Stej- nými důvody byly samozřejmě zaštiťovány i snahy o připojení části Moravy ke Slovensku.

Další rovinu, která s předchozími souvisí, tvoří argument, jež užívali iredentisté usilující o připojení ke Slovensku, a to je argument etnické či kulturní příbuznosti se slovenským národem, jehož odštěpkem byli podle nich především moravští Slováci, případně okolní skupiny.

(20)

19

Mezi argumenty separatistů patřily i obvyklé, tentokrát spíše vymezující se důvody, a to protičeské, respektive protipražské názory. Ty se odvíjely z několika hledisek. Často se zmiňovalo hledisko ekonomické, tvrzení o údajném vysávání Moravy (či jejích částí) pražskou vládou, vymezování se vůči Čechům jako nepřátelům Moravy a podobně. Veskrze šlo o klasické argumenty, které se objevují fakticky všude tam, kde existují dva nestejně silné celky a ten méně prosperující může své problémy tímto

„svést“ na ten více prosperující. Některé argumenty měly reálný základ, neboť je faktem, že Slovácko patřilo v době trvání první republiky k oblastem poměrně zaostalým²³, ale důvody by bylo třeba hledat v širších souvislostech přesahujících rámec této práce.

Poslední skupinou argumentů, kterou zde uvedu, jsou údaje ekonomické. Tady šlo opět především o tvrzení iredentistů, v nichž se počítalo s tím, že napojením na Slovensko by kraj získal silnější ekonomické postavení. Nezanedbatelné jsou zde údaje vycházející z prostředí Baťových závodů, které by v případě teoretického připoje- ní jihovýchodní Moravy ke Slovensku opět sjednotily celý závod do jednoho státu.²⁴

Je jasné, že v menším množství se objevovala i řada dalších zdůvodnění, proč by bylo třeba, aby šla Morava vlastní cestou, některé budou uvedeny v dalším textu. Po- měrně krátká a marginální existence separatistických snah ale způsobila, že se nezrodilo žádné výraznější dílo či ideová struktura, která by separatismus na Moravě nějak kom- plexněji odůvodňovala.

1.3 Moravské „národní vědomí“ a jeho novodobá historie

1.3.1 Doba první republiky

Co se týče „národního vědomí“, navazovala doba, o které mluvíme, přímo na první republiku, zásadní změny v cítění moravského obyvatelstva neproběhly. Ačko- liv naprostá většina obyvatel českých zemí se hlásila k myšlence čechoslovakismu, kterou přijali za svou, i tak přetrvávalo rozlišení vyplývající ze zemského zřízení, jež bylo mezi lidmi stále silně zakořeněné. To se dá ilustrovat i na událostech z dvacátých let, kdy proběhl návrh na ustavení župního uspořádání namísto dosavadního zemského zří- zení.

(21)

20

Když byl oznámen záměr nahradit zemské zřízení krajským či župním uspořá- dáním, okamžitě se postavily proti téměř všechny politické strany působící na Moravě, zvlášť výrazně Československá strana lidová a národní demokraté.²⁵ Důvodů bylo něko- lik, mimo jiné i obava z velkého vlivu Němců v pohraničních krajích a z podřízenosti Praze. Svoji roli hrála i důvěra v tradiční zemské zřízení. Moravský tisk se jednoznačně postavil za zemské zřízení, s poukazem na tisíciletou tradici, tvrdě je bránil v řadě ko- mentářů.²⁶

Ve Slezsku nebyl postoj jednoznačný, jelikož bylo třeba vypořádat se s faktem, že na území českého Slezska tvořili většinu obyvatelstva Němci. Odtud tedy přišla i obhajoba župního zřízení. Zvlášť zajímavá je argumentace hrozbou separatismu, jež s naším tématem souvisí, která se objevila 29. listopadu v agrárnických novinách „Ven- kov“. Hovoří takto: „(…) příšera separatismu je tak blízká, že ji lze vidět z denního tis- ku. Žije na Slovensku a ohlásila se v Brně, uzákoněna jest na Podkarpatské Rusi. Bylo by liknavostí nečelit těmto snahám rázně institucí župního zřízení.“²⁷ Další návrhy ho- vořily o sjednocení Slezské země se zemí Moravskou, tyto byly později realizovány.

I když byl v únoru roku 1920 zákon o župním zřízení přijat a měl být během tří let zaveden, strany, které se vůči němu nejvíce vymezovaly, pokračovaly ve snaze zdr- žet a pokud možno zastavit proces jeho uvedení do praxe. Zvlášť Československá strana lidová, rekrutující svoji voličskou základnu především na Moravě, za uchování zemské- ho zřízení tvrdě bojovala, spolu s národními demokraty nešetřila historizujícími argumenty.²⁸

Jejich odpor byl nakonec úspěšný, byť rozhodně nešlo jen o jejich zásluhu, ale o souhru řady okolností. Župní zákon byl roku 1923 uveden do praxe jen na Slovensku, a vyvolal tím větší komplikovanost státní správy, původním cílem tvůrců zákona však bylo její zjednodušení. Navíc vyvolal odpor i v Hlinkově slovenské ľudové straně, která si ve své snaze o autonomii přála vytvořit ze Slovenska jednolitý politický útvar v rámci státu, s kterým by poté mohla pracovat dál.

25PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství. s. 143.

26PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí... s. 142.

27Citováno dle: SCHELLE, Karel. K názorům politických stran na Moravě a ve Slezsku na zákon o župních a okresních úřadech z roku 1920, in: XXII Mikulovské sympozium, Politické strany a spolky na jižní Moravě. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. ISBN 80-85048-44-2.

s. 106.

28SCHELLE, Karel. K názorům politických stran na Moravě... s. 107.

(22)

21

Když HSĽS v roce 1927 vstoupila do Švehlovy Panské koalice, bylo znovuusta- vení zemského zřízení jejím výdobytkem. Na základě „trnavského manifestu“, vydané- ho po volbách 1925, teď chtěli ľudáci začít postupnými kroky naplňovat svůj autono- mistický program.²⁹ Jednotlivé země dostaly své zemské úřady a zemské zastupitelstvo.

Morava a Slezsko byly sloučeny do jednotné země Moravskoslezské. Na Moravě to bylo přijato s uspokojením. Jako prohru braly návrat zemského zřízení především ty strany, které se striktně držely ideje československého národa a pro něž obnova zemí byla krokem zpět. Především můžeme zmínit Československou stranu národně socialis- tickou, která už roku 1921 přizpůsobila župnímu zřízení i svoji organizační strukturu.³⁰

Reálně ovšem nebyly pravomoci nových zemských úřadů nijak významné, aby směřovaly k separatismu, jehož se odpůrci zemského zřízení obávali. Zemské orgány se staly jen správními jednotkami, které neměly příliš reálných politických pravomocí.

Navíc byly z části jmenovány pražskou vládou. To se týkalo i klíčové postavy zemského prezidenta. Zastupitelstvo, respektive zemský výbor, mělo mít sice i normotvorné pravomoci, ale reálně se jich nikdy nevzdala pražská vláda.³¹ Pravděpodobně byl lid uzná- ním zemského zřízení uspokojen a podrobnosti již dál neřešil.

Podrobné informace vypovídající o povaze zemského vlastenectví a statistiky hovořící v přesných číslech o počtech lidí hlásících se za první republiky k moravské národnosti bohužel nemáme. Sčítání lidu v tehdejší době nerozlišovalo ani český a slovenský národ, tím méně Čechy a Moravany. Na základě mnoha podkladů lze však tvrdit, že lidé si byli vědomi svého „moravanství“. Můžeme zmínit lidovou či umělec- kou tvorbu hovořící o Moravanech, moravské zemi či moravském národě. Příkladem budiž například básník Petr Bezruč, jehož v tomto směru vyzdvihuje Jiří Pernes ve své knize o dějinách moravanství.³²

Jiný příklad pochází z doby, kterou se tato práce zabývá. V době druhé republiky, kdy vrcholila krize kolem slovenské autonomie a slováčtí separatisté hlásali svoji inicia- tivu o připojení části Moravy ke Slovensku, se objevila zpráva, že zbytek českých zemí má být sjednocený do jednoho celku. To vyvolalo velmi silné reakce veřejnosti, proti tomuto plánu se ohrazovala zastupitelstva obcí, spolky, noviny i jednotliví občané. Od-

29RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3.

s. 117 – 119.

30PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí... s. 144.

31PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí... s. 147 - 148.

32PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí... s. 149 - 150.

(23)

22

mítali jak územní změny a rozbíjení Česko-Slovenské republiky, tak i narušování zem- ského zřízení.³³ Je tedy jasně patrné, že obyvatelstvo se plně ztotožňovalo se státem, ale zároveň, na nižší úrovni, si bylo vědomo své zemské příslušnosti. Viditelně se tyto dva faktory nijak nevylučovaly.

Výše uvedené samo o sobě nepředznamenává nějaké separatistické snahy, byť se tomu tak na první pohled může zdát. Drtivá většina lidí v českých zemích byla zto- tožněná s Československou republikou a vnější ohrožení jejich věrnost spíše utvrzovalo, než by ji narušovalo. Bez zajímavosti není fakt, že ideu čechoslovakismu zásadně ne- zpochybňovala ani větší část představitelů fašistických stran první republiky, jakkoliv celé státní zřízení podrobovali ostré kritice. Výjimky potvrzující pravidlo se ale také objevily. V roce 1926 působila v okolí Brna organizace Rodobrana, odštěpená původně ze spolku „Českoslovenští fašisté“. Tato organizace, či spíše klub, jelikož členstvo čítalo jen kolem 20 osob, si programově dala za cíl obnovení Velkomoravské říše. Počítali s tím, že její jádro by tvořily sjednocená Morava a Slovensko, zatímco Čechám by bylo umožněno zachovat si v rámci obnovené říše autonomní postavení. Tato skupina však záhy zanikla.³⁴

1.4 Moravská specifika fašistických stran (s ohledem na separatismus)

Fašismus za první republiky nebyl rozšířen všude stejně. Existovaly regionální rozdíly v četnosti členstva a aktivit fašistických skupin. Za první republiky byli fašisté integrováni do několika málo spolků, reprezentovaných nejvýrazněji Národní obcí fašis- tickou (NOF) bývalého legionáře a generála Radoly Gajdy, a později odštěpenou orga- nizací „Vlajka“ Jana Vrzalíka. Za druhé republiky a ještě později za protektorátu se fašistická a nacionálně socialistická scéna stále více drolila. Začínala pak dospívat do stavu, kdy si téměř každý ambiciózní jedinec zakládal svoji stranu či hnutí. Velká část těchto spolků ale nepřekročila regionální hranice své působnosti, ne zcela výji- mečně šlo o několik málo jedinců. Málokterá skupina pak dosáhla na vytvoření celore- publikové struktury.

33RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 81 - 82.

34SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 17 – 18.

(24)

23

Obecně lze říct, že fašismus měl na Moravě výživnější půdu než v Čechách, a situace tomu také odpovídala. Názory fašistů přicházejících z Moravy byly často radi- kálnější, vystupovali mnohem neústupněji, často se stavěli proti českým centrálám svých stran, za druhé republiky a protektorátu odmítali kompromisy či začleňování do celonárodních organizací.³⁵

I jediný vážnější pokus o fašistický převrat se odehrál na Moravě. Šlo o známý, mnohokrát popsaný případ přepadení brněnských židenických kasáren skupinou fašistů pod vedením Ladislava Kobsinka, jehož pokus později vešel ve známost jako tzv. „Ži- denický puč“.³⁶ Nejsilnější fašistické regiony se nacházely především na jihovýchodní Moravě, na Slovácku, na Hané a na Valašsku, poměrně silnou pozici měli fašisté i na Moravě severní. Síla se ovšem během let průběžně proměňovala. V době hospodář- ské krize na Moravě získali místy velmi silné pozice a v roce 1935 dostali v některých okresech jižní Moravy i téměř 15 % hlasů. Jako příklad jmenujme okres Břeclav, kde NOF získala 14,85 % hlasů či Ždánice, kde dosáhli 14,70 % hlasů.³⁷ Vůdce českých fašistů, generál Radola Gajda sám vyrůstal na Moravě, konkrétně v Kyjově, a při svých cestách do tohoto regionu to velmi rád zdůrazňoval.³⁸

Co se týče vztahu k vůdci českých fašistů, dají se vysledovat na Moravě i určité odlišnosti oproti zbytku republiky. Hnutí českých fašistů bylo z mnoha důvodů často rozhádané, což vedlo k frakcionářství provázejícímu celou historii českého fašismu.

Jako důvody jmenujme například neustálé finanční obtíže, dlouhodobou neschopnost dosáhnout větších úspěchů, absenci silného jednotícího prvku, přehnané ambice někte- rých funkcionářů a mnoho dalších. Na Moravě se lze setkat s odlišnými postoji vedou- cími k frakcionářství a sporům v rámci hnutí. Zatímco v Čechách byly odstředivé ten- dence způsobeny většinou kritikou Radoly Gajdy, na Moravě byl vůdce vnímán mnohem více jako jednotící prvek. Pokud některá z frakcí proti vedení vystoupila, Gajdu ze sporu zpravidla vynechávala a slibovala mu věrnost. Gajda jako by byl na Moravě mnohem více idealizován. Věrnost opadla až s příchodem druhé republiky, kdy se proti

36PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. 74 – 106.

VYKOUPIL, Libor. Český fašismus na Moravě. 213 – 248.

MOULIS, Miloslav. Vzestup a pád generála Gajdy. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2000. ISBN 80-7268-062- 5. s. 67 – 108.

(25)

24

svému vůdci začaly některé organizace vzešlé z Národní obce fašistické ostře vymezo- vat.³⁹

V moravských strukturách fašistických stran byl, a platí to dvojnásob pro strany s převážně, či čistě moravskou působností, přítomný jistý moravistický akcent. Občas se objevovaly teze volající po určité autonomii či jinak oslovující moravisticky smýšle- jící obyvatelstvo. Jedná se hlavně o klasické vymezování vůči domnělému či skutečné- mu pragocentrismu. Toto můžeme ostatně pozorovat u různých nacionalistických usku- pení i dnes. Na daném faktu je překvapující i to, že je částečně v rozporu s tvrzením v předchozím odstavci, tedy s věrností moravských fašistů Radolu Gajdovi, zastupují- címu právě ono pražské centrum. Pokud odmítneme tezi, že Gajda byl díky svému pů- vodu vnímán jako Moravan, pak se jedná o zajímavý fenomén, který by si zasloužil širší zkoumání, jež už je mimo téma této práce.

39KOTLÁN, Pavel. Gajdova (Ne)věrná Morava. s.114.

(26)

Neinstitucionalizovaný separatismus

25

2 Neinstitucionalizovaný separatismus

2.1 Historie

2.1.1 Předehra

Pokud chceme udržovat časový sled událostí, jeví se jako nutnost začít krizí a kolapsem první republiky. Než se totiž vytvořily strany, které separatismus, autonomismus či některou z jeho forem výrazněji prosazovaly, objevila se snaha o odtržení Moravsko-slovenského pohraničí od Moravy, která prozatím nebyla na české straně jednoznačně zakotvena v žádné instituci.

To, že se separatistické skupiny objevily až za druhé republiky, mělo několik lo- gických a z nové situace republiky vyplývajících důvodů. Jak už bylo zmíněno výše, první republika se těšila poměrně vysoké důvěře občanů, zemské zřízení nakonec přetr- valo a naprostá většina občanů v Čechách a na Moravě byla ztotožněná s ideou čecho- slovakismu. Co se týče iredentistických skupin, které se za druhé republiky objevily na Moravském Slovácku, ty by postrádaly za první republiky jakýkoliv smysl, neboť stát byl jednotný. Pokud by se potencionální moravští separatisté pokoušeli o odtržení moravského území a připojení k slovenské části státu, jediné čeho by dosáhli, by bylo to, že by Praze podléhali skrze zemský úřad v Bratislavě, a nikoli v Brně.⁴⁰

Jak už bylo řečeno, fašistické skupiny na jihovýchodní Moravě měly relativně početné členstvo, které se ale většinou drželo oficiální celostátní linie. Postupem času se však stále více drolilo. Různí regionální vůdcové nově vzniklých frakcí si připravo- vali velké plány a zde už se otvíral prostor i pro separatisty. Zároveň nějakou dobu již probíhal na Slovensku přesun HSĽS na fašistické pozice a spolu s uznáním autonomie Slovenska 6. října 1938 začali ľudáci řadu svých plánů uvádět do praxe. To přitahovalo i množství fašistů českých, kteří mohli na Slovensko pohlížet s obdivem, jelikož to, co se jim v Čechách a na Moravě zoufale nedařilo, docházelo na Slovensku uplatnění a realizace.

40RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 78.

(27)

26

V tu chvíli pro české fašisty vlastně reálně vyvstávala dvě řešení - pokračovat ve své ideové linii a snažit se politickou prací či jinými politickými metodami dosáh- nout toho samého stavu svými vlastními silami. Poté by mohli pořádky zaváděné na Slovensku realizovat i v českých zemích. Nutno říct, že to se rozhodně nejevilo jako jednoduchý úkol, jelikož český fašismus šel zatím spíše od porážky k porážce. Pro ně- které zde mohlo existovat jiné řešení, které se za jistých okolností zdálo jednodušší a lépe dosažitelné. V oblastech Moravského Slovácka se v této době začali objevovat jednotlivci i skupiny, jež usilovali o připojení daných oblastí k autonomnímu Slovensku.

Ne náhodou se jednalo většinou o ty samé lidi, kteří byli již dříve spjatí s fašistickými skupinami, především Gajdovou Národní obcí fašistickou. Demokraticky uvažující obyvatelé Moravského Slovácka bez ohledu na to, zda se cítili Slováky či Čechy (resp.

Moravany), by pravděpodobně netoužili po začlenění do slovenského území, které nabí- ralo směr k silně autoritářskému režimu.

Na slovenské politické scéně se tato myšlenka u některých představitelů ľudác- kého režimu setkala s živým souhlasem, především u radikálního křídla reprezentova- ného Vojtechem Tukou a Alexandrem Machem.⁴¹ Byť šlo zatím jen o autonomní oblast a ne o zcela suverénní stát, územní zisk by byl pro Slovensko vítaný nejen z hospodářských, ale především z propagandistických důvodů, kdy bylo třeba zdůraznit úspěchy nového režimu. Navíc krátce po svém částečném osamostatnění, 2. listopadu 1938, přišlo Slovensko při první Vídeňské arbitráži o velkou část jižních území při hra- nicích s Maďarskem. Část Moravy by tyto územní ztráty alespoň částečně nahradila a zvýšila prestiž ľudácké reprezentace v očích veřejnosti.

Když se vrátíme na Slovácko, je nutné říci, že obyvatelstvo tyto pokusy nebralo příliš vážně, konec konců mělo tehdy řadu jiných důležitějších starostí, vzpamatovávalo se z výsledku Mnichovské konference a další rozkládání zmrzačeného státu nepatřilo mezi témata, která by byla na pořadu dne. Přicházeli uprchlíci z obsazeného pohraničí, stát se musel znovu zkonsolidovat, převládala skleslá nálada.

Ze všeobecného pesimismu vystupovalo pouze málo lidí, mezi nimi i různí pře- hnaně optimističtí lokální patrioti, co se snažili najít na vzniklé situaci něco dobrého a upozorňovali, jak obsazení pohraničí pomůže regionu ekonomicky, například tím, že půjdou víc na odbyt bzenecké okurky, když je teď Znojmo za hranicemi, že nastane

(28)

27

větší odbyt zdejších vinařství a podobně.⁴² Tyto a jiné diskutabilní přínosy, i kdyby reál- ně něco znamenaly, by však nemohly nahradit zmrzačenou infrastrukturu, narušené průmyslové i lidské vazby, příliv uprchlíků a celkový rozvrat, se kterým se musela republika vyrovnávat.

2.1.2 První pokusy o separaci

Kde se nápad objevil poprvé, není jisté. Je možné, že nezávisle na sobě na obou stranách. Nevíme ani, zda byla idea separatistů již dříve diskutována, zda si nějakým způsobem zjišťovali své šance, ani kdo s nápadem přišel. Objevují se jen zprávy, že snad měl hrát určitou roli i zájem Baťova koncernu, kde se mělo o problematice pří- padného oddělení Moravy či Moravského Slovácka od Čech již dříve diskutovat.⁴³ Prv- ní známý kontakt mezi moravskou a slovenskou stranou v této věci proběhl 19. října v Bratislavě, kdy otázku připojení Slovácka otevřeli sami separatisté. Jednalo se o lidi spjaté s předmnichovskou fašistickou scénou. O dva dny později proběhlo další jednání v podobném složení osob. Jednalo se o Vavřince Mitáčka, vedoucího Moravsko- slovenské společnosti v Hluku, Jana Neheru, významného prostějovského podnikatele v oblasti textilu, Ludvíka Hamšíka, obchodníka z Uherského Hradiště, a další. Ti se setkali přímo se samotným Alexandrem Machem, který jim jako podmínku podpory z Bratislavy udal viditelnou manifestaci vůle Moravských Slováků k odtržení. ⁴⁴

Mezi separatisty byl i Jan Ryba z Horního Němčí, jedna z nejvýraznějších po- stav iredenty, nechyběl u žádné akce slováckých separatistů. Tento fašista a bývalý člen

„Vlajky“ hojně využíval svých kontaktů na slovenské politické scéně, působil jako člen Hlinkových gard a i skrze ně zajišťoval provázání moravské a slovenské strany.

Následující události proběhly v rychlém sledu. Zprávu o setkání přetiskly noviny

„Slovenská pravda“ a zároveň bylo svoláno na 30. října shromáždění v Uherském Hra- dišti, kde měli Moravští Slováci manifestovat za připojení ke Slovensku. Ve stejný den se mělo konat i shromáždění na slovenské straně, ve Skalici, k příležitosti přísahy Hlin- kovy gardy, toho se měl Mach zúčastnit. Akce na sebe tedy mohly navázat či se jinak účelně skloubit dohromady.⁴⁵ Slovenská strana ale zatím svoji vůli nahlas nedávala vě-

43MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 49 – 51.

44Moravský zemský archiv (dále MZA), fond Zemského Úřadu - B 40 (dále B40), karton 315, sig.

42938/39, č. 104.

45RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 78, 80.

(29)

28

dět. Pouze okrajově v tisku a na manifestacích byla zmiňována otázka Moravských Slo- váků a mluvilo se o jejich údajné vůli připojit se ke Slovensku.⁴⁶

Vzhledem k tomu, jak bylo Česko-Slovensko tehdy rozkolísané, měli separatisté a jejich podporovatelé plán jednoduchý. Moravští Slováci měli na demonstraci masově vyjádřit svoji vůli k odtržení, Slováci na manifestaci ve Skalici by to přijali a Praha by byla postavena před hotovou věc.⁴⁷ Zdánlivě jednoduchý plán ale rychle začal narážet na obtíže. Tou v podstatě zásadní byl už samotný kontakt s realitou. I když na slovenské straně se vykřikovalo o spontánní vůli Moravských Slováků za odtržení, skutečnost byla úplně jiná. Jakmile se informace o chystané akci rozšířily na veřejnosti, začaly na úřady docházet spontánní odmítavé reakce.⁴⁸ Situace začala nabírat úplně jiný směr.

2.1.3 Reakce na oznámenou manifestaci

Docházely dopisy od občanů i od úřadů odmítající odtržení. Sešlo se množství listů a petic různých spolků, organizací a institucí, které separatismus odmítaly a stavěly se za jednotu Moravy. Některé se pouštěly i do polemik, kde vyvracely argumenty sepa- ratistů a upozorňovaly na jejich nevědeckost a mnohdy až absurdnost. Mimo jiné vydá- vá odmítavé stanovisko i Moravsko-slovenská společnost, tehdy ještě vedená generálem Josefem Šnejdárem. Tato organizace se později stane základnou separatistů a předchůdcem kolaborantské Národopisné Moravy. Do situace se vložil i bývalý vůdce Národní obce fašistické Radola Gajda, jenž vyzval fašisty v Hluku, kteří byli nejvíce angažovaní, aby zanechali separatistických akcí.⁴⁹

Téma, které separatisté otevřeli, mělo určité nečekané důsledky. Spolu s odmítavými stanovisky místních zástupců začaly na vyšší úřady docházet i dodatky, kdy slováčtí představitelé sice odmítali separaci, zároveň ale žádali o vyšší samostatnost Moravy, přehodnocení dosavadní centralistické politiky a někteří žádali i o vytvoření čtyřfederace Čech, Moravskoslezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi jako autonomních zemí.⁵⁰

48MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, Petice a memoranda obcí proti připojení, celkem 37 listů.

49MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 148, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 3.11.1938.

MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 62 – 63.

50MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 281, Samostatnost a neporušitelnost Moravy. č. 311, Protokol o schůzi obecní rady městečka Žeravic. etc.

(30)

29

Tyto úvahy byly důsledkem fám, které se vynořily v souvislosti se slovenským jednáním o autonomii. Mezi lidmi se začalo šířit, že v rámci uznání autonomie Sloven- ska uvažují pražské orgány o sjednocení Čech a Moravy do jednoho zemského celku.

To se setkalo s důrazným odmítnutím valné většiny moravských představitelů i obyvatelstva na všech úrovních. Samotné otevření tématu postavení Moravy vyvolalo další diskuzi o těchto otázkách. Pražská vláda z polemik nebyla příliš nadšená a začala mít strach o to, aby nedošlo k rozmachu moravského nacionalismu, a tím k další desta- bilizaci okleštěné republiky. Rozhodla se tedy situaci usměrnit, a to tak, že rozesílala místním samosprávám předtištěné formuláře, kde mohli představitelé vyjádřit své od- mítnutí separatistických snah, ale nebylo možné k nim přidávat další požadavky. To se i přesto dělo a na centrální úřady docházely i žádosti plně s případem nesouvisející, ale k memorandům přiložené, jako například návrhy na vystěhování cizinců a zřízení koncentračních táborů nebo i petice za navrácení některých Němci okupovaných měst (např. Břeclavi).⁵¹

Celkově vyjádřily odpor k odmítnutí všechny místní úřady. Jediné místo, kde se hlasovalo nejednoznačně, byla bašta separatistů v Hluku, šest zastupitelů hlasovalo pro odtržení, čtyři proti, dvanáct se zdrželo a osm hlasovacích lístků bylo prázdných.⁵² Se- paratisté samozřejmě začali rozhlašovat, že pražská vláda hlasování zmanipulovala, což se ale nezakládalo na faktech, byť vedení republiky se snažilo hlasy proti odtržení pod- porovat. Prezidium ministerstva vnitra nechalo provést na Slovácku průzkum, z kterého jasně vyplynulo, že obyvatelstvo připojení ke Slovensku nepodporuje, staví se proti němu a nebere ho vážně.⁵³

Iredentisté měli na své straně část slovenské reprezentace, která zatím oficiálně mlčela. Na několika slovenských manifestacích konaných mezi 21. a 30. říjnem hovořili řečníci na podporu údajné vůle Moravských Slováků, separatistické nálady šířilo i slovenské vysílání vídeňského rozh1asu, jenž sloužil už od léta k rozkládání Českoslo- venska, přičemž skrze něj mohly zaznívat názory, které si zatím slovenská reprezentace nemohla dovolit otevřeně šířit.⁵⁴ V Bratislavě byly vytištěny letáky, byly převezeny na Moravu a začalo jejich rozhazování a agitace pro odtržení.⁵⁵

51RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení..., s. 82.

52MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 148, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 3.11.1938.

53MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 102, 103, 104.

55MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 7, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 8. 1. 1939.

(31)

30

Pražská vláda rychle zareagovala. Na základě argumentu, že ještě nebyl odvolán zákaz shromažďování, platný od zářijové mobilizace, shromáždění v Uherském Hradišti zakázala. Jediné, co by jí mohlo zákaz zmařit, by byl příjezd některého z oficiálních slovenských představitelů. Živě se totiž spekulovalo i o tom, že na manifestaci má dorazit samotný slovenský premiér Jozef Tiso či jiný vysoký slovenský představitel.⁵⁶

Co se týče činnosti separatistů na moravské straně, ti se před manifestací několi- krát sešli, přičemž vznikl „Národní výbor Moravského Slovácka“, který měl po zamýšlené úspěšné manifestaci převzít moc skrze Národní výbory. V této oblasti se separatisté inspirovali na Slovensku, kde v době přebírání moci HSĽS byly zakládá- ny Národní výbory, aby vykonávaly vůli strany bez ohledu na místní samosprávy.⁵⁷ Na schůzi před shromážděním bylo údajně zdůrazňováno, že Slovensko brzy získá samostatnost a Čechy a Morava připadnou Říši, jedinou možností jak se zachránit, je pro Moravské Slováky právě připojení ke Slovensku, u kterého se dá očekávat lepší bu- doucnost.⁵⁸

Dne 25. října zde poprvé figuruje jméno Jan Uprka, později poměrně důležitá postava separatistů a Národopisné Moravy. Je zaznamenán jako řidič jednoho z aut, které rozhazovalo letáky k manifestaci. Jeho předchozí kontakty se separatisty nejsou známé, jelikož byl až do 22. října mobilizován.⁵⁹ Jeho jméno, jakožto syna známého malíře Joži Uprky, bylo pak separatisty a později kolaboranty často využíváno, neboť mělo v oblasti určitý zvuk. Formálně byl vůdcem separatistů a později NM, reálně měli většinou moc jiní, obratnější kolegové. V poválečném procesu byl pro údajný mdlý ro- zum osvobozen.

2.1.4 Manifestace, která se nekonala

Akce zanikla dříve, než začala. Úřady si v době před manifestací ověřily, že u obyvatelstva má velmi mizivou podporu a zakázaly ji. Separatisté se přesto rozhodli, že ji uskuteční, dá se předpokládat, že zákaz očekávali. Úřady však demonstraci nakonec přece jen znemožnily, jelikož většinu separatistů už předem zatkly. Jan Ryba, který působil jako prostředník mezi slovenskou a moravskou stranou, utekl

56MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 53.

MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 104.

57RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století... s. 159.

RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 79.

(32)

31

na Slovensko. Pár ojedinělých manifestantů, jež se rozhodli do Uherského Hradiště dorazit, četníci obrátili nazpátek.⁶⁰

Představitelé iredenty měli už dopředu připravený záložní plán, který byl také ihned realizován. Na Slovensku vyšlo prohlášení, že jelikož se české úřady pokoušejí

„terorem“ znemožnit akci za připojení ke Slovensku, Moravští Slováci se rozhodli dorazit na demonstraci do Skalice, kde se očekává příjezd velkého množství krojovaných manifestantů. Časopis „Slovák“ poté uvádí, že na manifestaci chtělo dorazit kolem 2000 Moravských Slováků, ale velká část jich byla na hranicích poslána zpět, takže jich dora- zilo jen několik set. To si zásadně odporuje s údaji z agrárnického časopisu „Svoboda“, který uvádí, že na manifestaci z moravské strany dorazilo jen několik osob. Vzhledem k tomu, že průchod skrze otevřenou hranici by Moravským Slovákům četnictvo uzavře- lo jen těžko, je pravděpodobnější druhý údaj, nehledě na to, že o tak velkém počtu, jaký udává „Slovák“, by jistě referovali i vládní zpravodajové.⁶¹

Na akci vystoupil kromě Alexandra Macha i Jan Ryba. Jako samozvaný zástupce Moravských Slováků vylíčil, jak spontánní jsou prý nálady pro připojení ke Slovensku a jak moc je režim zuřivě potírá. Vrcholem manifestace byla přísaha Hlinkovy gardy, kdy se pod „Šaňo“ Machem propadla tribuna.⁶² Tím skončila asi ta nejhlasitější veřejná akce za připojení Moravského Slovácka ke Slovensku.

2.1.5 Další postup

Po poměrně bouřlivém běhu událostí v druhé polovině října se situace zklidnila.

Svoji roli jistě hrálo i fiasko s manifestacemi 30. října, kterého si museli být separatisté, i přes nabubřelá prohlášení, dobře vědomi. Ve svojí snaze ale pokračovali, tentokrát už za větší angažovanosti slovenské vlády. Pořádali několik zájezdů krojovaných sepa- ratistů na akce na Slovensku, hojně využívali známého jména Uprka, snažili se, aby se o problému hovořilo v tisku a v rozhlase, což se jim také částečně povedlo.

Na oslavách slovenské autonomie pak byl účasten i celý autobus separatistů, kteří

MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 59.

61MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 35 – 43.

RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 83 – 84.

62MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 40.

MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 128, Zpráva OÚ v Hodoníně pro ZÚ.