NTF a moravská autonomie

Jak bylo řečeno, Národní tábor fašistický byl složen především z moravského obyvatelstva. Pokud připočteme okolnosti jeho vzniku, tedy odpor vůči Gajdovu roz-hodnutí začlenit Národní obec fašistickou do Národního souručenství a rozkol s Vlajkou působící především v Čechách, máme směs, která nemá k propuknutí myšlenek opírají-cích se o teze o moravském národě a jeho autonomii daleko.

Částečně jistě díky územnímu určení NTF hovořil o Moravě často. Ne vždy šlo hned o vyvolávání separatistických nálad, ale z výše zmíněné kombinace k nim nebylo daleko. I Jaromír Valla chtěl údajně jednat se slovenskými radikály, Tukou, Machem, a Ďurčanským, o možné podpoře myšlenky moravské autonomie. ¹³⁷ Nejsilněji se moravistické tendence projevují v závěrečné etapě existence NTF, v době, kdy se říšským náčelníkem organizace stává Karel Mario.

Do funkce byl jmenován 11. února 1940. Na zasedání I. Velké fašistické rady (což byl nejvyšší orgán NTF) konané 24. března 1940 v Brně měl být ve své funkci po-tvrzen. Zde vystoupil s projevem, ve kterém silně zahrál na moravskou strunu. Mimo jiné v něm prohlásil: „Morava má dosti ignorance a politické potupy. Uvědoměle se zvedá a žádá svých práv. Duben stane se rozhodujícím mezníkem v jednání s kompetentními činiteli. Nedostane-li NTF odpovědi, přijme mlčení za odpověď. Mo-ravští fašisté jsou pak odhodláni v zájmu záchovy moravského lidu přemýšleti o tom, zda by nebylo prospěšnější požádati nejkompetentnější činitele v Berlíně o udělení hos-podářské a kulturní autonomie pro zemi Moravskou.“¹³⁸

Ohlasy Rady na projev byly příznivé a schválila i 25 požadavků vůči Eliášově vládě. Kromě tezí vymezujících se proti Národnímu souručenství a žádajících legalizaci fašistických excesů se objevilo i několik požadavků národu čistě prospěšných, mimo

137BRANDES, Detlef. Češi pod německým protektorátem. s. 131.

138MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Informační zprávy moravských fašistů.

Strany se separatistickým programem

55

jiné i prosazení znovuotevření vysokých škol, postavení nové nemocnice na Moravě a také nového Národního divadla v Brně.¹³⁹ Národní souručenství ale na požadavky nijak kladně nereagovalo, a Mario tedy začal s požadavky autonomie pro Moravu sku-tečně na schůzích vystupovat. Státní prezident Emil Hácha na zvýšenou činnost morav-ských separatistů reagoval jmenováním většího počtu Moravanů do výboru NS.¹⁴⁰

Podobný styl moravistické argumentace byl k nalezení i v letácích, z nichž jeden například hovoří následovně: „Není-li patřičné pochopení u pražských pánů, pak se nebudeme ohlížet na to, co dělá Praha a Čechy a na Moravě si pořádek uděláme sami. Máme až po krk všech slibů a lží, které nám Praha dala a nesplnila. Morava žádá svoje práva a tyto práva budou jí dány co nejdřív ve formě hospodářské a kulturní au-tonomie moravské. … Kdy bude Morava postavena na úroveň země české? Pražským pánům byla Moravěnka dobrá jen na přesné placení krvavých daní a umisťování pro-tekčních vysokých úředníků z Čech.“¹⁴¹ Také letáky a stranické noviny „Národní tá-bor“ obsahovaly řadu odvolávání se na moravanství a Moravu.¹⁴²

I na II. zasedání Velké fašistické rady 7. července byla opět přítomná moravis-tická rétorika. Na zahájení sjezdu byly zahrány tři písně - německá hymna, italská hym-na a píseň „Moravo, Moravo“ považovaná za moravskou hymnu. Česká nikoliv. Mario poté v projevu reagoval na ignoraci ze strany Národního souručenství tak, že vyhlásil boj NS na Moravě.¹⁴³

Důkaz, že myslí své vize vážně, chtěl Karel Mario podat v létě. Začal plánovat, že provede na Moravě převrat a vyhlásí její autonomii. To se mělo uskutečnit pod kry-cím názvem „fašistický červen“ nejprve 23. června, nakonec byla akce odložena na 11.

či 17. srpen.¹⁴⁴ Pro převrat měl Mario připravené komplexní podklady, které měly obsa-hovat vše potřebné. Byly v nich instrukce pro počínání v době převratu. Plány počítaly s obsazením krajských a obecních sekretariátů NS a rozhlasu. V praxi to mělo vypadat tak, že po velkém fašistickém shromáždění měl následovat pochod Brnem, přepadení sekretariátů NS a převzetí moci. Represivní složky měly být vyzvány k pasivitě,

139MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Požadavky N.T.F., 24. 3. 1940.

140BRANDES, Detlef. Češi pod německým protektorátem. s. 127.

141Cit. dle: SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 72.

142MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Národní tábor, ročník II, číslo 7 – 8, 23. 3.1940.

MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Informační zprávy moravských fašistů.

MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Leták „Moravané, bratři, kamarádi z bývalé „Vlajky“, celá česká nacionálně cítící veřejnosti!“

143SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 67.

144Němec uvádí datum 17. srpna, Nakonečný 11. srpna.

Strany se separatistickým programem

56

hodlné osoby dopředu zajištěny. Připraveno mělo být provolání k lidu, letáky i oznámení pro tisk. Prezidentu Háchovi a německým orgánům měla být přislíbena loa-jalita. Fašisté se měli prohlásit za jediné mluvčí moravského národa. Loajální lidé, kteří by byli již dopředu vytipováni, by pak obsadili místa v samosprávě a autonomních mo-ravských orgánech.¹⁴⁵

Plány unikly nejprve k německým bezpečnostním úřadům a ty později sdělily českým fašistům, že autonomii Moravy nepodporují. Dále se o záměrech Karla Maria dozvěděl generál Eliáš a přesvědčil některé funkcionáře NTF, že plán na puč by skončil jen krveprolitím či blamáží. Pod vlivem těchto intervencí a díky silné opozici vůči Ma-riovi v rámci NTF, se od Maria ústřední vedení NTF nejprve distancovalo, 5. srpna ho odvolalo z funkce a 12. srpna vyloučilo z NTF. Funkcionáři se také pravděpodobně obávali důsledků, které by pro ně mohly vzejít z dalšího amatérsky provedeného pokusu o puč. V živé paměti jim jistě zůstávala aféra z 22. ledna 1933, kdy přibližně 70 členů NOF, pod vedením nadporučíka ve výslužbě Ladislava Kobsinka, přepadlo kasárny v Brně – Židenicích s cílem vyvolat státní převrat a nechat generála Gajdu převzít moc.

Gajda sám ale o jejich akci nejspíš ani neměl tušení. Pokus o puč byl během chvíle po-tlačen, především kvůli svému amatérskému provedení. Účastníci akce byli odsouzeni, NTF částečně zdiskreditována a šestiměsíční trest si odnesl od soudu i nezúčastněný generál Gajda.¹⁴⁶

Mario ve své přípravě převratu pokračoval i po odvolání z funkce. Poměry v rozpadajícím se NTF byly tou dobou už chaotické, takže Mario prohlásil své odvolání za neplatné, a obratem vyloučil ty, kteří se proti němu postavili. Napsal dokonce dopis Adolfu Hitlerovi, kde mu sliboval věrnost a naznačoval i touhu po určité moravské au-tonomii formou vytvoření separátního sněmu. Nic mu to ale nepomohlo, plány puče byly zabaveny a odeslány jeho bývalými spolustraníky státním orgánům.¹⁴⁷

Lze pochybovat, zda by měl Mario takové síly, aby dokázal celý puč zajistit a zorganizovat. Ani o tom, co by v případě úspěchu převratu dělat dál s vyhlášenou au-tonomií, zdroje nehovoří. Sám Mario ale možná usiloval spíše o dosáhnutí na místa v politické správě, neboť i sám v jednom rozhovoru uznal, že jde spíše o autonomii ve smyslu nezávislosti na Národním souručenství a převzetí jeho pozic než o autonomii

145NĚMEC, Petr. Hnutí českých fašistů na Moravě v letech 1939 – 1945. s. 144 – 145.

NAKONEČNÝ, Milan. Český fašismus. s. 231.

146PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 74 – 106.

147NAKONEČNÝ, Milan. Český fašismus. s. 232 – 234.

Strany se separatistickým programem

57

Moravy na bázi nezávislosti na zbytku území.¹⁴⁸ Pro jakékoliv územní či administrativ-ní změny by navíc fašisté potřebovali posvěceadministrativ-ní od německých orgánů a ty si žádné rizikové experimenty na území protektorátu nepřály. V zázemí si přály mít především klid a fungující správu. A tomu by převrat fašistické skupinky s pochybnou legitimitou jistě nepřispěl.

Sám Karel Mario ještě chvíli bojoval v NTF o moc, ale ve sporech se nakonec prosadilo křídlo Františka Löflera z Jihlavy a Karel Mario z NTF nadobro zmizel. Pak se chvíli angažoval v Nacionálním hnutí, vytvořeném jeho předchůdcem ve funkci ná-čelníka NTF Jaromírem Vallou.¹⁴⁹ Dne 19. února 1941 byl pak zatčen gestapem pro falešná obvinění. Byl držen v Kounicových kolejích, kde působil jako obávaný kápo.

Po válce utekl z vazby a zprávy o něm se ztrácí. Pravděpodobně zmizel někde v západní Evropě.¹⁵⁰

Pro kompletnost bychom zde mohli uvést ještě jeden drobný pokus o separatismus na moravském území. Týká se již zmíněného Jakuba Niemczyka, vete-rána českého fašismu, který dříve velel Gajdovým gardám v rámci NOF, v době okupa-ce je převzal sám pod sebe a vytvořil z nich vlastní organizaci. Niemczyk se měl ihned o okupaci pokusit Němce ponouknout k odtržení Moravské Ostravy od vznikajícího protektorátu a k jejímu připojení k Německu.¹⁵¹ Vzhledem k jeho profesi obchodníka s cizokrajným ovocem v tom ale můžeme hledat spíše ekonomické zájmy než nějaký ideologický podklad.

Národní tábor fašistický je ukázkou organizace, která sice nebyla primárně sta-věná na moravském nacionalismu, ale i tak se v ní prosadil. Moravismus zde byl spíše prostředkem vymezení se vůči pražskému centru a vzhledem k relativní síle NTF na Moravě si někteří představitelé mohli dělat naděje, že se jim podaří skrze apelování na moravský národ částečné odstřižení od Čech. V tom případě by oni sami mohli získat místa doteď dosazovaná z Prahy. Jinak ale byl NTF organizací, která programově stavě-la na hitlerovském nacionálním socialismu a v případě svého úspěchu plánovastavě-la zavádět pořádky, jež by tomuto režimu odpovídaly. Jejich moravismus končí u dosažení pozic,

148NĚMEC, Petr. Hnutí českých fašistů na Moravě v letech 1939 – 1945. s.145.

149SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 68.

150PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 213 – 214.

151PASÁK, Tomáš. Český fašismus a kolaborace 1922 – 1945. s. 283.

NAKONEČNÝ, Milan. Český fašismus. s. 187.

Strany se separatistickým programem

58

v nichž by se dostali k politické moci. Co specifického by plánovali s Moravou dál, o tom prameny nehovoří a dá se pochybovat, zda to věděli i samotní představitelé NTF.