1. O separatismu na Moravě
3.2 Národopisná Morava
Rozborem této organizace bude plynule navázáno na předchozí text, neboť Ná-rodopisná Morava je organizací provázanou s předchozími snahami slováckých separa-tistů. Nejprve je třeba zmínit fakt, který bývá často chybně interpretován. Národopisná Morava (NM) nebyla platformou iredentistů, jež by primárně prosazovala program slo-váckého separatismu. Národopisná Morava byla organizací, která, jak už bylo řečeno, vzniká až v létě 1939, tedy v době protektorátu.100 Hlavní aktivity separatistů přitom datujeme do doby druhé republiky, přičemž krátce po jejím zániku separatisté svoje snahy ukončují. Časté ztotožňování NM s iredentisty je způsobeno především návaznos-tí na již zmiňovanou Moravsko-slovenskou společnost a zároveň personálním provázá-ním nejznámějších postav iredenty s NM, což zosobňuje především nejvýraznější po-stava, která se později stala i symbolem slováckého separatismu - Jan Uprka.
Národopisná Morava byla mezi řadou dalších fašistických či kolaborantských spolků za protektorátu v lecčems výjimečná. Jedním z takových faktů je, že ačkoli obecně činnost této organizace směřovala ke spolupráci s okupanty, nalézáme zde i ně-které prvky, ně-které můžeme označit za prospěšné, či alespoň neutrální. Jedná se
99MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 47 – 78.
100MEZIHORÁK, František. Moravskoslovenská Společnost a Národopisná Morava. s.150.
Strany se separatistickým programem
43
vším o její kulturní a národopisné aktivity. NM, především na svém počátku, sdružovala řadu osobností, které měly upřímný zájem o rozvoj folkloru a udržování svérázu Mo-ravského Slovácka. Tato činnost ale nemůže vyvážit jiné, temnější stránky její práce.
3.2.1 Historie
Ačkoliv myšlenky na odtržení Moravského Slovácka ještě v některých hlavách, a to především na Slovensku, stále existovaly, jejich moravští propagátoři se většinou rychle dovtípili toho, že s podobnými úvahami je nyní konec. Přiblížíme si tedy další osudy bývalých iredentistů v letech 1939 – 1945.
3.2.1.1 Rok 1939
Dne 29. června 1939 se sešla ustavující valná hromada, která měla zajistit vznik Národopisné Moravy.101 Organizace už svým novým názvem dala najevo celomoravské ambice. Na ustavujícím sjezdu zvolila výbor předsednictva a ustavila řadu sekcí své činnosti. Její záběr měl být podle schváleného plánu poměrně široký. Vznikly sekce pro lidovou píseň, pro srovnávací zvykosloví, pro tisk, pro propagaci, pro lidový průmysl a pro cizinecký ruch. V předsednictvu zasedli Jan Uprka, Josef Vávra a dalších 10 členů různých profesí.102 Cíle, které si NM vložila do programu, a především osobnosti, jež byly zvoleny do vedení, dávaly vyšším místům v české správě tušit, o jaký typ organi-zace půjde.
Protektorátní vláda, především skrze Národní souručenství, se od počátku zamě-řovala na podporu kultury, lidových slavností, podporovala různé manifestace s vlasteneckým obsahem, oslavy umělců a výročí, zkoumání historie a pěstování české-ho jazyka. Tato činnost byla zpočátku německými místy tolerována a vláda to vnímala jako nástroj k udržení národního ducha. Vzrůstající žádanost kulturních akcí měla za následek i rozvoj regionálních a etnografických aktivit, což bylo z německé strany někdy částečně podporováno, neboť to pomáhalo v rozmělňování českého národa na více celků.103 A přesně k tomuto se okupantům Národopisná Morava hodila.
Organizace si nárokovala monopol na národopisnou práci v regionu a rádoby i na celé Moravě. Zákonitě se tedy začala střetávat s Národním souručenstvím (NS),
101PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 254.
102MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 76 - 77.
103GEBHART, Jan, KUKLÍK, Jan. Velké dějiny zemí Koruny české XV.a 1938 – 1945. Praha: Paseka, 2006. ISBN 80-7185-582-0. s. 478 – 482.
Strany se separatistickým programem
44
které se o podporu regionalismu snažilo všude, samozřejmě v rámci svých záměrů. Prv-ním protitahem Národního souručenství proti Národopisné Moravě, v srpnu 1939, bylo zřízení národopisných odborů, což doporučilo prezidium zemského úřadu v Brně. Nad NM měl být vykonáván zvýšený dohled skrze funkcionáře NS.104 Už v této době ale rozehrává svoji hru i německá strana. V rámci monitorování dění v protektorátu brněn-ský oberlandrát ve zprávě z 2. září 1939 označuje NM za skupinu, která již neprosazuje spojení s Bratislavou, ale jejímž cílem je prosazení vlastní, proněmecké, koncepce.105 Ve stejné době podpořil Jana Uprku a jeho kolegy i K. H. Frank, když je české vládě doporučoval za ty, kteří jsou povolaní vést slovácký politický život.106
Dopad věci se dál rozšiřoval. Když 12. srpna dorazil do Hodonína prvorepubli-kový guru českých fašistů, generál Radola Gajda, vyzýval zde k jednotě v NS a hrozil těm, kteří by ji narušovali. Ani další pokusy, jak Národopisnou Moravu usměrnit a ideálně ji vtělit do NS, nezafungovaly. Na Slovácko jezdili jednat představitelé NS i dalších skupin a nakonec přijížděli i nejvyšší reprezentanti organizací, ale marně.
Úspěchy jednání byly buď marginální, pomíjivé, nebo vůbec žádné. Nakonec vyjel jed-nat za potížisty ze Slovácka rovnou předseda vlády, generál Alois Eliáš osobně. Ten s Janem Uprkou chvíli debatoval a nabádal ho, aby zachoval dobré jméno svého otce, což předseda NM příliš do budoucna nerespektoval.107 Na setkání s generálem Eliášem si vzpomněl opět až po svém zatčení krátce po válce, kdy se pokoušel jejich rozmluvu využít pro obhajobu své činnosti.
Národopisné Moravě se zatím dařilo. Její členové se začali domáhat různých placených míst ve státní správě, a když byli se svými žádostmi neúspěšní na nižších pozicích, tak se domáhali funkcí přímo u ministra školství a národní osvěty Jana Kapra-se. Ten, ve snaze uspokojit jejich ambice, 24. listopadu jmenoval Jana Uprku krajským instruktorem pro národopis a Josefa Vávru osvětovým referentem. Funkcionářům to přineslo další příležitosti, jak naplňovat své ambice. NM získala zase na větší vážnosti u úřadů.
Skutečné úmysly a nadšení vedení NM krásně ilustruje návštěva jejich delegace u Národní rady české, oficiální kulturně politické instituce v protektorátu. Jednání se měla týkat tématu specifických hospodářských a kulturních potřeb Slovácka. Debata
104MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 81.
105PASÁK, Tomáš. Český fašismus a kolaborace 1922 – 1945. s. 288.
106MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 86.
107MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 82.
Strany se separatistickým programem
45
však rychle nabrala zcela jiný směr, a to k personálním požadavkům NM, která žádala dosazení svých lidí na pozice národopisných instruktorů.108
3.2.1.2 Rok 1940
Snahy oficiálních úřadů sebrat Národopisné Moravě vítr z plachet byly velmi málo úspěšné, a to i kvůli tomu, že Němci našli v této konfliktní organizaci zalíbení. Již na počátku roku 1940 plánovali podporu činnosti NM v soupeření s Národním souru-čenstvím a snažili se jí vycházet vstříc i dalšími způsoby. Nejprve podporou loajálních lidí z NM na úkor českých vlastenců a postupně začala z německé strany přicházet i vydatná finanční podpora. Uprkovi lidé tvořili vítaný zdroj neustálých stížností a podkopávání NS, což mohli Němci využívat, a zároveň měli určité alibi, že pouze plní vůli českých lidí a nejednají jen z vlastní vůle.
Podpora říšských orgánů utvrzovala Uprkovy lidi v jejich činnosti. Zároveň jim zajišťovala určitou vážnost, nebo možná lépe řečeno respekt, u českých úřadů. Ten ale vyplýval především ze styků s Němci a brzy se rozkřiklo, že pouštět se do sporů s činiteli Národopisné Moravy znamená mít problémy s okupanty.109 Představitelé orga-nizace si toho byli dobře vědomi a neváhali své pověsti využívat. Sami se chlubili, jak pevná je jejich pozice na Slovácku i na Moravě.110
3.2.1.3 Rok 1941
V dalším roce se začaly ještě víc realizovat vztahy mezi Němci a NM. Finanční podpora, kterou zaslal úřad protektora, činila 400 000 korun. Svůj vliv měla organizace i v personálních otázkách, když na základě jejich posvěcení či žádosti byli přijímáni či odvoláváni někteří kulturní či pedagogičtí pracovníci. Němci ve svých zprávách o organizaci doporučují i další postup, přičemž hovořili mimo jiné o upevnění organi-zační struktury, která, jak si ještě ukážeme, byla velmi špatná. Samotní představitelé NM se nyní cítili na vrcholu a svými úspěchy se také náležitě chlubili. Zdůrazňovali podporu státního prezidenta Emila Háchy a říšského protektora von Neuratha.111 Prostor pro NM se dál rozšiřoval po pádu předsedy vlády Aloise Eliáše.
Velmi zajímavé svědectví o činnosti Národopisné Moravy pochází přímo od německých okupantů, konkrétně ze zprávy pro říšského protektora nazvané „Zpráva
108MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 83.
109MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 86.
110MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 76.
111MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 85 - 86.
Strany se separatistickým programem
46
o problémech Moravských Slováků“.112 Text líčí, kterak moravští Slováci odporovali snahám Čechů o jejich počeštění a jak po pokusu o připojení ke Slovensku nyní obrátili svoji pozornost k Říši. Zpráva dále doporučuje podpořit regionalistické působení NM, jelikož to může pomoci vyčlenit Slováky jako první etnikum z jednotné protiněmecké fronty v protektorátu. Dále hovoří o sporech mezi českou vládou, Národním souručen-stvím a Národopisnou Moravou. Autoři doporučují, aby v oblasti nebyla tolerována žádná jiná proněmecká organizace.113 Organizace, ve které se navíc změnilo vedení na spolehlivější, se měla stát plně loajálním nástrojem okupantů při prosazování jejich záměru na převýchovu obyvatelstva.
Kontroverzní postavu Josefa Vávry v čele NM střídá Vítězslav Rohan, který se stává prvním jednatelem a dokonává pád organizace do nacistického područí.114 Josef Vávra je odstaven, chvíli působí v jiné části Moravy, pak mizí a za čas se objevu-je na Slovensku, kde působí jako člen partyzánského oddílu pod přezdívkou Vávra – Stařík. Po únoru 1948 z republiky utekl, později byl StB unesen zpět do ČSR, obviněn ze špionáže a roku 1953 popraven. Přesná povaha jeho činnosti je dodnes nejasná.115
3.2.1.4 Rok 1942
V roce 1942 se situace mění. Plně se projevují Heydrichem provedené reformy státní správy, jakož i změny postupu v okupační politice.116 Ve vládě se silně prosazuje ministr školství a osvěty Emanuel Moravec, vytváří novou koncepci převýchovy české-ho národa. Tento bývalý legionář, plukovník československé armády a v době kolem Mnichovské krize jeden z nejhlasitějších zastánců obrany Československa se po vzniku protektorátu plně vrhl do služeb nacionálního socialismu. Stal se z něj neznámější sym-bol spolupráce s okupanty. Němci v něm konečně nacházejí osobu, která plně vyhovuje jejich plánům, a odpoutávají se od podpory různých menších fašistických či kolaborant-ských skupinek. Ty skupiny, co se proti Moravcovi stavěly, byly přímo zakázány, včetně do té doby okupanty využívané Vlajky. Její vůdce, Jan Rys – Rozsévač, dokonce po útocích na Emanuela Moravce skončil v koncentračním táboře.117 Tyto a další zásahy poznamenávají protektorátní nacionálně socialistickou scénu jako celek, proto v tomto
112MZA, B 252, k. 4, sig. PA 3060, Bericht zu dem Problem der mährischen Slowaken.
113MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 87 – 88.
114MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 80.
115MOLLATA, Petr. Josef Vávra – Stařík (1902 – 1953). In: Ústav pro studium totalitních režimů [online].
[vid. 1. 02. 2014]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/josef-vavra-starik
116BRANDES, Detlef. Češi pod německým protektorátem. 2. vyd. Praha: Prostor, 2000. ISBN 80-7260-028-1. s. 263 – 268.
117PERNES, Jiří. Až na dno zrady. 1. vyd. Praha: Themis, 1997. ISBN 80-85821-51-6. s. 188 – 190.
Strany se separatistickým programem
47
roce zaznamenáváme úpadek většiny fašistických straniček a spolků, které už teď Něm-ci nepotřebovali a pokládali je spíše za skupiny zneklidňující prostředí protektorátu, kde potřebovali mít klid.
Národopisnou Moravu před stejným osudem zachránilo to, že svojí širokou čin-ností nebyla pro Němce jen skupinkou dožadující se moci, ale představovala ve své ob-lasti užitečného pomocníka okupantů. Ministr Moravec NM často využíval ve svých záměrech, později podporoval její spolupráci s Kuratoriem pro výchovu mládeže, poli-ticko – tělovýchovnou organizací sloužící k masové převýchově nové generace.118 To na Slovácku ostatně vedl jeden z dřívějších nejhlasitějších iniciátorů slovenské iredenty Jan Ryba,119 který se dříve angažoval v Hlinkově gardě a jemuž se nyní konečně dostalo příležitosti, aby mohl podobnou organizaci řídit i na domácím českém území. Funkcio-náři NM byli teď jmenováni i do nově vznikající osvětové služby, která nahrazovala dosavadní osvětové sbory a byla více politicky zaměřená.120
Národopisné Moravě nyní oficiálně připadl úkol převýchovy českého národa v oblasti její působnosti. Ani v tomto roce nechyběli krojovaní kolaboranti na důležitých manifestacích, mimo jiné na Heydrichově pohřebním ceremoniálu. V souvislosti s atentátem můžeme zmínit i manifestaci Moravských Slováků během pouti u slavné kaple Svatého Antoníčka. Sešlo se kolem 40 000 lidí a Jan Uprka zde pronesl úvodní projev, pravděpodobně před nejpočetnějším živým publikem v jeho životě, odsuzující atentát a odboj. Emanuel Moravec se účastnil též a navštívil přitom i Uprkovu Hrozno-vou Lhotu.121
3.2.1.5 Roky 1943 - 1945
Porážka u Stalingradu a první velké nezdary německé branné moci působily i na vnější scénu v okupovaných zemích. Většina fašistických spolků bez státní podpory definitivně utlumila svoji činnost, či úplně zanikla. Jednak to bylo způsobeno přetrváva-jící nepřízní německých i českých úřadů, jednak odklonem i toho minimálního zájmu lidu. Tomu opět svitla naděje, že válka skončí v německý neprospěch, a navíc lze před-pokládat, že svoji roli sehrály i krvavé represe v období druhého stanného práva.
118PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 403 – 431.
119MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 91.
120MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 84.
121MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 92.
Strany se separatistickým programem
48
Toto se týká i Národopisné Moravy. Její samostatná činnost, útoky proti pražské vládě a rovněž proti upadajícímu Národnímu souručenství se postupně utlumují. NM dál plní funkci vyplývající z Moravcovy koncepce převýchovy, její funkcionáři fungují v osvětové službě a samozřejmě pokračuje i „národopisná“ činnost, což znamená pořá-dání oslav, výstav a folklorních aktivit. Ostatní aktivity a samostatné iniciativy NM již téměř nejsou patrné.
V dalším roce pak už o mimořádných aktivitách NM zprávy nejsou. Hned zpo-čátku dalšího roku, 6. ledna 1944, proběhla údajně valná hromada. Ta měla zvolit za předsedu opět Jana Uprku a prvním místopředsedou byl jmenován Vítězslav Rohan.
O svérázném pojetí jmenování funkcionářů bude referováno dále. 122 Až do konce války se pak už zdroje nevyjadřují o zásadnějších změnách v činnosti spolku.
3.2.2 Činnost Národopisné Moravy
Jak již bylo zmíněno, Národopisnou Moravu jako celek nelze plně odsoudit. Tý-ká se to jak její činnosti, tak i lidí v ní zainteresovaných. V čele však brzy převládla skupina, která více než na proklamovaný národopis dbala na své osobní cíle a ambice.
V rámci organizace, i když později už ne ve vedení, stále fungovala řada lidí, kteří pro-jevovali upřímný zájem o národopis a jejichž prvořadým cílem nebylo získat placená místa ve státní správě, ale pokračovat právě v národopisné činnosti. Tu často vykonávali už před okupací a chtěli ji s upřímností vykonávat i teď, aniž by měli zájem nějak pra-covat pro záměry okupantů. Je ale pravdou, že kvůli činnosti vedení NM a jejich koope-raci s Němci to tak nakonec často vyznělo.
Národopisná Morava, pokud je známo, oficiálně nikdy přímo nevyzývala k odtržení Moravy od Čech v územním kontextu. Především zpočátku své činnosti se vymezovala vůči pražské vládě a Národnímu souručenství. Jak NS ztrácelo na významu, omezovala své útoky i NM. Proti pražské vládě se vymezovala dál a postupně přešla k plné spolupráci s Němci. Její autonomismus, lze-li ho tak nazvat, spočíval především v tom, že se snažila získat na svoji činnost na Moravě monopol, což se jí na Slovácku v podstatě povedlo, ale nikdy ne na celé Moravě, i když to svým ná-zvem proklamovala. Měla sice kontakty do některých měst mimo hlavní areál své
122MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 77.
Strany se separatistickým programem
49
sobnosti, ale ve větším měřítku nikdy nepřekročila území Slovácka a částečně Valašska.
Po roce 1942 pak upadá do formy spolku, který už jen plní rozkazy shora.
Na Moravě samozřejmě existovaly další skupiny, které nějak s moravským té-matem kalkulovaly, o nich budou podány informace dále. Žádná z nich nezískala výraz-nou podporu Němců a nedokázala se prosadit tak jako Národopisná Morava ve svém domovském regionu. Její úspěch ale nelze hledat ve výjimečnosti a schopnostech jejího vedení, spíše v její mimopolitické činnosti, kvůli které byla schopná se udržet a dlouho-době fungovat. Díky ní získala i důvěru okupantů, a tím vlastně i nezbytný předpoklad k fungování v protektorátě, neboť skupiny, které přízeň okupantů neměly, a ještě se vymezovaly vůči centrální pražské vládě, brzy zanikly i právě kvůli tlaku auto-nomních protektorátních úřadů, jež neměly zájem na drolení českého prostředí.
Pozitivní činnost Národopisné Moravy spočívala, jak už bylo řečeno, v podpoře kulturních a národopisných akcí. To, že pro tento typ činnosti získala podporu okupantů, spočívá v promyšlené koncepci německého postupu proti českému obyvatelstvu. Když došlo k okupaci českých zemí, bylo jasné, že celé obyvatelstvo je vůči Němcům velmi nepřátelsky naladěno. Hitler ale potřeboval v protektorátu klid a bylo třeba najít způso-by, jak český národ alespoň částečně uklidnit, když ne přímo převést na svoji stranu.
Podle klasického machiavelistického pravidla „divide et impera“ tak Němci plánovali podporovat vymezování jednotlivých skupin českého národa proti sobě, postupné rozbí-jení jeho jednoty, a tím jednodušší ovládnutí. Práce s jednolitým českým národem byla mnohem těžší, než by byla práce s menšími celky, které by si navíc šly navzájem
„po krku“. A přesně pro tento záměr se hodila Národopisná Morava.
Podporou národopisné činnosti a slováckého svérázu mohla okupační moc uka-zovat obyvatelům vlídnou tvář a nalomit jejich odpor k Německu. Tímto chtěla odlomit hrot odporu. To by ale samo o sobě nestačilo a lidé kolem Jana Uprky posloužili i v druhé části. Ruku v ruce s jejich národopisnou činností dávali najevo své protipraž-ské názory, kritizovali „Čechy“, snažili se od nich odlišit a vyzdvihnout svoji odlišnost.
Tím, což Němci poznamenávají i ve své, již zmiňované zprávě „O problémech Morav-ských Slováků“ z roku 1941, chtěli vyčlenit početnou část protektorátního obyvatelstva z všeobecné protiněmecké fronty.123
123MZA, B 252, k. 4, sig. PA 3060, Bericht zu dem Problem der mährischen Slowaken.
SLEZÁK, Lubomír. Separatistické hnutí na jihovýchodní Moravě v letech 1938 – 1945. s. 154.
Strany se separatistickým programem
50
Národopisná Morava po celou dobu činnosti vydává svoji tiskovinu. Do roku 1942 to byla nedělní příloha s názvem „Národopisná Morava“ v periodiku „Moravská orlice“. Vycházela až do dubna 1943. Už v září 1942 začínají vydávat další periodikum, a to list „Uprkův Kraj“, který vznikl přejmenováním a ovládnutím staršího listu „Lidová tvorba“. Ten vycházel až do roku 1945. Vzhledem k tomu, že v té době byla řada tisko-vin kvůli omezeným přídělům papíru zastavována, ukazuje to, jakou přízeň měla NM u protektorátních úřadů. Periodika obsahovala nezbytné úvodníky s politickým přesa-hem, ale většina článků a příspěvků byla neutrálního rázu a zabývala se etnografickými a odbornými tématy, okrajově i regionálními událostmi, zcela bez politického přesa-hu.124
Za dobu své činnosti uspořádala zároveň nespočet národopisných akcí, výstav, poutí a slavností. Některé z nich vyzněly kolaborantsky, jiné nikoliv, záleželo vždy na příležitosti a konkrétním pořadateli. Skrze NM bylo realizováno i několik již delší dobu plánovaných úkolů. Bylo dostavěno Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, čin-nost zahájilo ve stejném městě Slovácké divadlo, byl rekonstruován Dům umění v Hodoníně, v Hroznové Lhotě byla postavena Škola lidového umění. Na tyto a další
Za dobu své činnosti uspořádala zároveň nespočet národopisných akcí, výstav, poutí a slavností. Některé z nich vyzněly kolaborantsky, jiné nikoliv, záleželo vždy na příležitosti a konkrétním pořadateli. Skrze NM bylo realizováno i několik již delší dobu plánovaných úkolů. Bylo dostavěno Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, čin-nost zahájilo ve stejném městě Slovácké divadlo, byl rekonstruován Dům umění v Hodoníně, v Hroznové Lhotě byla postavena Škola lidového umění. Na tyto a další