Nejčastější argumenty separatistů

Původ myšlenek směřujících k moravskému separatismu můžeme hledat mezi více druhy faktorů. Jakkoliv je zřejmé, že představitelé separatistických skupin usilovali často především o své osobní cíle spjaté s mocí či hmotnými zisky, je jasné, že pro to, aby jejich myšlenka měla nějaký ohlas, potřebovali mít alespoň minimální ideové zá-zemí. Toto zázemí si nyní rozebereme podrobněji. Pokud budeme vycházet z tezí, které užívali sami separatisté, zjistíme, že jejich argumentace se pohybovala v několika prolí-najících se rovinách.

O separatismu na Moravě

17

Jako první můžeme zmínit argumenty kulturní. Představitelé separatistů upozor-ňovali na kulturní odlišnost obyvatelstva Moravy či území, které se nacházelo v centru jejich pozornosti.

Mezi nejčastější argumenty patřila rozdílnost ve víře, respektive v jejím pojetí.

Vidíme zde částečné paralely s totalitní Slovenskou republikou, kde propaganda Hlin-kovy slovenské ľudové strany (HSĽS) na zbožnosti obyvatelstva přímo stavěla. Podob-ná propaganda byla uplatňována i na Moravě, zvlášť v oblastech, které byly, a dodnes jsou, považovány za nejvíce zbožné z celého státu, a to jsou především oblasti jihový-chodní Moravy. Zbožnost zde byla na hodnotovém žebříčku obyvatelstva postavená výše, než tomu bylo ve zbytku republiky, především v Čechách. Lze říci, že čím více na západ, tím intenzita zbožnosti obyvatelstva klesala. I tento důvod přispíval k tomu, že se obyvatelstvo směrem na východ republiky ztotožňovalo méně než zbytek státu s vlažným, někdy až záporným vystupováním politické reprezentace první republiky vůči katolické církvi.²¹

Na Moravském Slovácku byl zároveň vždy silný regionalismus. Jistý nesporný kulturní svéráz oblasti byl separatisty vyzdvižen na nejvyšší příčky. Neustálé zdůrazňo-vání tohoto svérázu, který se od silného konzervativního postoje přesouval místy až k staromilství, zde byl ostře v kontrastu s druhým faktorem, s nímž se de facto vylu-čoval a jenž byl z úst separatistů také často slyšet. Šlo o neustálé vymezování se vůči českým oblastem, reprezentovaných v propagandě separatistů především Prahou, která údajně Moravské Slovácko zanedbává a odmítá se podílet na jeho rozvoji. Nelze popřít, že Slovácko opravdu patřilo k oblastem, kam pokrok přicházel poněkud pomaleji. Sepa-ratistům ovšem nedocházelo, že pokud by Praha do kraje skutečně vydatně investovala a dbala více o jeho rozvoj, s nejvyšší pravděpodobností by byly ony „nešvary moderní doby“, proti kterým tak často brojili, zavlečeny i do oblasti Slovácka, a tím pádem by přišlo o onen svéráz, kterým se právě proti Praze vymezovali.²²

Dalším faktorem kulturní odlišnosti jsou i vnější znaky, jež obzvlášť Národopis-ná Morava později hojně využívala. Jako jeden z nejviditelnějších faktorů můžeme jmenovat využívání tradičních lidových krojů, které provázely veškeré akce pořádané

21KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české XIII 1918 – 1929. 1. vyd. Praha: Paseka, 2000.

ISBN 80-7185-328-3. s. 150–161.

VÁCLAVÍK, David. Náboženství a moderní česká společnost. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2468-3.

22MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 43.

O separatismu na Moravě

18

zmíněnou organizací. Kroje Národopisná Morava užívala až do konce druhé světové války a byly k vidění na mnoha akcích pořádaných nacisty či jejich přisluhovači, patřily k jevu, který nechyběl na žádné klíčové manifestaci. Vhledem k tomu, že po opuštění iredentistických pozic měla organizace poměrně značnou přízeň okupantů, účast krojo-vaných aktivistů na akcích německých protektorátních činitelů byla oplácena i jejich častými návštěvami na Slovácku, na akcích pořádaných Národopisnou Moravou i u jejích vedoucích představitelů. Nicméně je na místě otázka, zda nacističtí předáci jez-dili za lidmi z Národopisné Moravy, nebo spíše za slivovicí a bohatým pohoštěním, kte-rého se jim zde zpravidla dostávalo.

S kulturní vizáží organizace souvisí i užívání tradičního místního nářečí při pro-jevech a na manifestacích. Prvek kulturní činnosti byl právě u Národopisné Moravy velmi důležitý a bude mu věnována pozornost v příslušné kapitole.

Mnohem těžší to měly ty skupiny, které se pokoušely rozšířit svoje separatistické působení na celou Moravu. Pokud hodlaly jednat a šířit své myšlenky v zemských hra-nicích, bylo využití kulturních faktorů mnohem těžší, neboť směrem k Čechám se prostředí Moravy příliš neodlišovalo od zbytku státu a bez blíže znatelné hranice ply-nule přecházelo do českých oblastí.

Jestliže nebyly argumenty pro kulturní odlišnost, používaly se argumenty histo-rické. Těmi šlo obsáhnout celé moravské území v zemských hranicích. Historie byla často překrucována. Jedním ze stěžejních pilířů z historické oblasti bylo argumentování Velkou Moravou jakožto státním útvarem, jehož pokračovatelem má současná Morava být. Podobný důvod byl užíván ještě mnohem více na slovenské straně. Slovenští naci-onalisté první slovenskou republiku vykládali jako pokračovatele a dědice říše starých Moravanů, byla prezentována jako první slovenský stát. Tato argumentace se na Slovensku velmi rozšířila a dodnes je tam mezi určitými skupinami populární. Stej-nými důvody byly samozřejmě zaštiťovány i snahy o připojení části Moravy ke Slovensku.

Další rovinu, která s předchozími souvisí, tvoří argument, jež užívali iredentisté usilující o připojení ke Slovensku, a to je argument etnické či kulturní příbuznosti se slovenským národem, jehož odštěpkem byli podle nich především moravští Slováci, případně okolní skupiny.

O separatismu na Moravě

19

Mezi argumenty separatistů patřily i obvyklé, tentokrát spíše vymezující se důvody, a to protičeské, respektive protipražské názory. Ty se odvíjely z několika hledisek. Často se zmiňovalo hledisko ekonomické, tvrzení o údajném vysávání Moravy (či jejích částí) pražskou vládou, vymezování se vůči Čechům jako nepřátelům Moravy a podobně. Veskrze šlo o klasické argumenty, které se objevují fakticky všude tam, kde existují dva nestejně silné celky a ten méně prosperující může své problémy tímto

„svést“ na ten více prosperující. Některé argumenty měly reálný základ, neboť je faktem, že Slovácko patřilo v době trvání první republiky k oblastem poměrně zaostalým²³, ale důvody by bylo třeba hledat v širších souvislostech přesahujících rámec této práce.

Poslední skupinou argumentů, kterou zde uvedu, jsou údaje ekonomické. Tady šlo opět především o tvrzení iredentistů, v nichž se počítalo s tím, že napojením na Slovensko by kraj získal silnější ekonomické postavení. Nezanedbatelné jsou zde údaje vycházející z prostředí Baťových závodů, které by v případě teoretického připoje-ní jihovýchodpřipoje-ní Moravy ke Slovensku opět sjednotily celý závod do jednoho státu.²⁴

Je jasné, že v menším množství se objevovala i řada dalších zdůvodnění, proč by bylo třeba, aby šla Morava vlastní cestou, některé budou uvedeny v dalším textu. Po-měrně krátká a marginální existence separatistických snah ale způsobila, že se nezrodilo žádné výraznější dílo či ideová struktura, která by separatismus na Moravě nějak kom-plexněji odůvodňovala.