Moravsko-slovenská společnost

Tento spolek vznikl v roce 1935 a je pokračovatelem starších skupin pokoušejí-cích se rozvíjet vztahy mezi Moravou a Slovenskem. Společnost nejvíce navázala na „Spolek pro udržení kroje a svérázu Slováků“, který od konce dvacátých let pomáhal sdružovat představitele kulturního života na Slovácku. Moravsko-slovenská společnost,

79DURICA, Milan St. Slovakia During World War II. The Slovak Republic. In: KIRSCHBAUM Joseph.

M. (ed.). Slovakia in the 19th and 20th Centuries. Slovak World Congress. 2^nd ed. Toronto: 1973. s.

176-177.

80Cit. dle: RYCHLÍK, Jan. Hraniční režim mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenskem a poměry v moravsko-slovenském pohraničí v letech 1939-1945. s. 2. V tisku. (Citováno s povolením autora.) RYCHLÍK, Jan. Rozdělení Česko-Slovenska 1989 – 1992. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-296-5. s. 338.

Neinstitucionalizovaný separatismus

37

sídlící v Hodoníně, rozvíjela činnost čistě pozitivní, zaměřovala se především na národopisné oslavy, výstavy, rozvíjení Česko-slovenských vztahů a vystupovala cele v duchu čechoslovakismu. Stala se respektovanou organizací, která byla hlavním hrá-čem rozvoje slováckého kulturního života.

Apel na zvýšení politické stránky činnosti se objevuje během roku 1938, kdy se společnost více zaměřuje na akce spojené s upevňováním Československa. Například 6. března 1938 organizuje manifestaci za česko-slovenskou vzájemnost v Uherském Hradišti. Na tuto akci zorganizovala i zájezd 300 Slováků z okolí Skalice.⁸¹ Paradoxní je, že jen o půl roku později se právě ve Skalici a v Uherském Hradišti měla konat ona již zmíněná manifestace, která měla právě jednotu Československa narušit a přičlenit Slovácko ke Slovensku.

Členy organizace byla řada významných osobností tehdejšího Slovácka a jeho okolí. V čele společnosti stál armádní generál Josef Šnejdárek, rodák ze slováckých Napajedel, který se roku 1937 stal i čestným předsedou Slovácké brigády, dobrovolnic-kého útvaru bránícího v prvních letech republiky slovenské hranice s Maďarskem.⁸² Jako další významné členy vedení lze uvést papežského preláta ze Skalice dr. Tomáše Cabana, zemského poslance Josefa Milu z Bratislavy, hodonínského starostu Jaroslava Dobrovolského a další. Mimo další osobnosti byl jedním ze tří jednatelů společnosti učitel Josef Vávra z Dubňan, který v pozdějších událostech hrál důležitou roli.

Poté, co na podzim 1938 došlo k separatistickým pokusům na Slovácku, byla Moravsko-slovenská společnost jedna z mnoha dalších organizací, která snahy ireden-tistů odsoudila. Předsednictvo se na schůzi 22. října jasně vyjádřilo pro zachování ce-listvosti Moravskoslezské země v rámci Československa.⁸³ Svoji československou ori-entaci si společnost plně udržela až do konce první republiky, když ještě 13. a 14. srpna organizovala v Břeclavi Československé dny. Mezi hosty bylo i 17 městských rad z Moravsko-slovenského pomezí, které se vyslovily pro zintenzivnění Česko-Slovenské spolupráce.⁸⁴

Po Mnichovu začíná zmatečná doba i v rámci společnosti. Objevuje se kritika vůči Slovákům kvůli tomu, že se obrátili proti jednotě Československa. Na Slovensku vychází ve „Slovenské pravdě“ zpráva obviňující některé čechoslovakistické

81MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 44 - 45.

82MEZIHORÁK, František. Moravskoslovenská Společnost a Národopisná Morava. s. 149.

83BARTOŠ, Josef, TRAPL, Miloš. Dějiny Moravy, Díl 4, Svobodný stát a okupace. s. 178.

84MEZIHORÁK, František. Moravskoslovenská Společnost a Národopisná Morava, s.150.

Neinstitucionalizovaný separatismus

38

tele z toho, že zamezili změně stanov Moravsko-slovenské společnosti směrem k pro-slovenské orientaci a zabránili schválení, v té době již mrtvého, Andreje Hlinky za čest-ného předsedy. O tomto údajném dění se ovšem další zprávy nezmiňují. Ani veřejná vyhlášení společnosti žádným takovým změnám neodpovídají.⁸⁵

Moravsko-slovenská společnost měla mezi obyvateli velmi dobré renomé a disponovala i rozsáhlou organizační strukturou, která by iredentistům, jež se v té době objevovali, mohla velmi dobře posloužit, jelikož jim samotným nějaká zastřešující or-ganizace chyběla. Samotná členská základna společnosti byla velmi různorodá a ne pří-liš politicky vyhraněná, takže ačkoli hlavní proud směřoval k udržení Československa, existovaly i organizace napojené na prvorepublikové fašistické strany, sympatizující s fašizujícími ľudáky na Slovensku a podporující jejich myšlenky, včetně iredenty. Mezi v tomto směru nejaktivnější patřila pobočka společnosti v Hluku, městě na Uherskohradišťsku, kde již dříve existovala aktivní organizace Národní obce fašis-tické, která zde byla s Moravsko-slovenskou společností i personálně provázaná.⁸⁶ Poz-ději byl Hluk jediné město, kde se obecní zastupitelstvo vyjádřilo nejednoznačně k otázce připojení Slovácka ke Slovensku.⁸⁷

Tento fašizující proud se nakonec v Moravsko-slovenské společnosti prosadil, to už ale došlo k transformaci společnosti do organizace „Národopisná Morava“. Jako pře-kročení hranice od pročeskoslovenského spolku k organizaci protičeskoslovenské lze zmínit krok jejího jednatele Josefa Vávry, který 15. března 1939 podepsal spolu s Janem Uprkou prohlášení, v němž se podřizuje Slovácko Slovenské republice. K tomuto kroku s největší pravděpodobností neměl od společnosti oprávnění.⁸⁸ Moravsko-slovenskou společnost už tady ale ztotožňuje s Národním výborem Moravských Slováků, který pod-le textu prohlášení vede J. Uprka. Prohlášení apod-le nemělo reálný politický vliv.⁸⁹

Následovalo zřízení protektorátu, a tím pádem pro Moravsko-slovenskou spo-lečnost i znemožnění její dosavadní činnosti. V červnu potom revue „Moravsko-slovenské pomezí“ pozvalo členstvo, respektive podle svých slov „Moravany“, do nově vznikajícího spolku „Národopisná Morava“. Dne 29. června 1939 pak měly být v Uherském Hradišti změněny stanovy společnosti a ustaven nový přípravný výbor,

85MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 46.

86RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 78.

87MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 148, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 3.11.1938.

88MEZIHORÁK, František. Moravskoslovenská Společnost a Národopisná Morava, s.150.

89RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 88.

Neinstitucionalizovaný separatismus

39

který by měl zajistit transformaci do nové organizace.⁹⁰