Rozvoj komunikace u žáků s PAS je velmi náročný, bohužel k tomuto zjištění přispívá i chybějící jednotná metodika, která by pomohla pedagogům i širšímu okolí vhodně vybrat komunikační kanál pro jedince s PAS, kterým by byli schopni se aktivně dorozumívat. Autorka proto považuje za důležité zaměřit se na informace, které by pedagogy nejen vhodně vedly ve výchovně vzdělávacím procesu, ale také při rozvoji komunikace u žáků s PAS. Za přínosné by viděla, aby osoby, které se dostávají do kontaktu s těmito dětmi, využívali různé druhy komunikace, absolvovali kurzy a semináře zabývající se touto problematikou. Nejen pro získávání odborných zkušeností, ale také těch praktických. Vhodnou formou pro získávání informací vidí autorka ve společném setkávání rodičů a pedagogů, nejen v rámci jedné školy, ale na pravidelných setkáních krajských či republikových, kde by si mohli vyměňovat aktuální praktické poznatky, které jsou již prozkoušeny v každodenním používání. A to nejen těch pozitivních, ale také těch negativních.
K rozvoji komunikace jsou zapotřebí také různé speciální pomůcky. Na těchto navrhovaných setkáních by bylo možné si prakticky ukázat jejich používání či případné úpravy, které by tak více vyhovovali jedincům pro účely rozvoje komunikace.
Díky informacím získaným ohledně využívání různých speciálních pomůcek, se následně může snadněji zaučit i širší rodina a přátelé, kteří se setkávají s osobou s PAS, která využívá AAK. Neboť jednotný přístup posiluje aktivní používání AAK, rozvoj komunikace, ale také sebevědomí dítěte. To je následně spojeno s tím, že se jedinec s PAS může vyjádřit ohledně svých myšlenek a přání a jeho okolí mu rozumí. A zde se opět objevuje fakt ohledně potřeby seznámení veřejnost s AAK, aby nebyli tito jedinci odkázáni komunikovat jen s lidmi z jejich rodinného okolí, ale mohli komunikovat i v prostředí jim neznámem.
89
Autorka by ráda dále doporučila nepropadání panice při počátečních neúspěších, které mohou provázet zavádění AAK u daného uživatele a následně do komunikačního procesu. Neboť výběr vhodného typu alternativní a augmentativní komunikace je náročný nejen z důvodu možného počátečního neúspěchu, ale také časové náročnosti.
Tudíž je potřeba velká dávka trpělivosti, aby bylo dosaženo vytyčeného cíle.
90
4 ZÁVĚR
Komunikace má u každého jedince své nezastupitelné místo. Nejen, že se díky ní rozvíjí člověk po stránce individuální a sociální, ale je také schopen vyjádřit své pocity, přání a myšlenky, což podporuje jeho sebevědomí. Objevují se však také osoby, které nejsou schopny běžným způsobem komunikovat. Zde se však objevuje otázka
„Co je běžný způsob?“, neboť i osoby, které se vyjadřují odlišným způsobem, než je projev verbální, komunikují. Jen jim většinová společnost často nerozumí.
A právě proto, aby se tito lidé mohli dorozumívat se svým okolím, začala se více využívat možnost alternativní a augmentativní komunikace. Nejen, že se díky ní osoby s narušenou komunikační schopností jsou schopny začlenit do intaktní společnosti a svým osobitým způsobem komunikovat, ale rozvíjí se tím i jejich schopnost komunikovat. Povědomí širší veřejnosti o této možnosti není ovšem příliš velké, i proto se stává, že jsou pak osoby komunikující odlišně vyčleňování z hovoru, popřípadě ze společenského dění. V tu chvíli však trpí sebevědomí těchto jedinců. Pokud se tato situace stane vícekrát, začnou se společnosti stranit a tím se i značně izolují. Proto by se mělo o možnosti alternativní a augmentativní komunikace více hovořit, seznámit s ní veřejnost, aby se předcházelo těmto nepříjemným zážitkům.
Cílem této bakalářské práce bylo zjistit, jakými metodami lze rozvíjet komunikační schopnost u specifické skupiny jedinců, a to u dětí s poruchou autistického spektra.
V teoretické části se autorka opírala o odbornou literaturu a její nové poznatky ohledně této problematiky. Praktická část práce se zaobírala nejen možnostmi rozvoje komunikace, ale také se snažila zanalyzovat formy a metody alternativní a augmentativní komunikace, které používají pedagogové k rozvoji komunikace u svých žáků. Autorka v této části dále zjišťovala, dostupnost vhodných pomůcek pro tyto účely.
Stejně tak ji zajímalo, kolik žáků již mělo nastavenu komunikaci formou AAK při vstupu do školy, či spolupráce s rodinou.
Pomocí dotazníkového šetření autorka zjistila, které metody rozvoje komunikace u žáků s poruchou autistického spektra využívají pedagogové na základních školách speciálních v Libereckém kraji. Pozitivním, ač ne hlavním zjištěním byla proškolenost pedagogů ohledně využívání metod rozvoje komunikace pomocí AAK. Prokázaly se také pozitivní účinky po zavedení této komunikace u žáků s PAS, neboť
91
v dotazníkovém průzkumu se pedagogové shodli na zlepšení nejen komunikace, ale také chování žáků. Pozitivním zjištěním byla také informace o spolupráci s rodiči, kdy si mnoho pedagogů chválilo jednotné působení na žáka, včetně získávání informací o chování dětí mimo prostory školy. Využívání speciálních pomůcek je u těchto žáků na denním pořádku. Negativní zprávou v tomto směru byl fakt, že si mnoho pomůcek vyrábí pedagogové vlastnoručně. Tedy se ukázalo, že nejen veřejnost se teprve sbližuje s osobami s narušenou komunikační schopností, ale také trh s pomůckami. Naštěstí se používání AAK stává stále častějším způsobem komunikace, a díky tomu se s ní sžívá i většinová společnost. Stále je však potřeba prohlubovat informace o této možnosti komunikace, aby i laická veřejnost byla seznámena, s jejími možnostmi, formami a metodami, které využívá. Stejně tak i jako jejím pozitivním přínosem pro osoby nejen s poruchou autistického spektra, ale i s narušenou komunikační schopností jako takovou.
92
5 SEZNAM LITERATURY
ADAMUS, P., 2016. Strategie uplatňované v edukaci žáků s poruchami autistického spektra. Ostrava: Montanex. Jazyk a řeč. ISBN 978-80-7225-436-1.
BAZALOVÁ, B., 2017. Autismus v edukační praxi. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-1195-2.
BENDOVÁ, P., 2011. Dítě s narušenou komunikační schopností ve škole. Praha: Grada, 2011. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-3853-6.
BONDY, A., FROST, L, 2007. Vizuální komunikační strategie v autismu. Praha: Grada.
Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2053-1.
BOČKOVÁ, B., 2017. Postupy při vzdělávání žáků se specificky narušeným vývojem řeči. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-8137-6.
BYTEŠNÍKOVÁ, I., 2012. Komunikace dětí předškolního věku. Praha: Grada.
Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-3008-0.
ČÁP, J., 2001. Psychologie pro učitele. Praha: Portál. ISBN 80-7178-463-X.
ČADILOVÁ, V., ŽAMPACHOVÁ, Z., 2008. Strukturované učení – Vzdělávání dětí s autismem a jinými vývojovými poruchami. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-475-5.
ČADILOVÁ, V., ŽAMPACHOVÁ, Z., 2016. Tvorba individuálních vzdělávacích plánů: pro žáky s poruchou autistického spektra. Praha: Pasparta. ISBN 978-80-88163-39-8.
DVOŘÁK, J., 2007. Logopedický slovník: [terminologický a výkladový]. 3., upr. a rozš.
vyd. Žďár nad Sázavou: Logopedické centrum. Logopaedia clinica. ISBN 978-80-902536-6-7.
GAVORA, P., 2010. Úvod do pedagogického výzkumu. 2., rozš. České vyd. Přeložil JŮVA, Vladimír, HLAVATÁ, Vendula. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-185-0.
GILLBERG, Ch., PEETERS, T., 2008. Autismus – zdravotní a výchovné aspekty:
výchova a vzdělávání dětí s autismem. 3. vyd. Přeložila JELÍNKOVÁ, Miroslava.
Praha: Portál. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 978-80-7367-498-4.
HARTL, P., HARTLOVÁ, H., 2004. Psychologický slovník. Praha: Portál. ISBN 80-7178-303-X.
HOUSAROVÁ, B., 2011. Alternativní a augmentativní komunikace. Liberec:
Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-789-5.
93
HRDLIČKA M., KOMÁREK, V., eds. 2014. Dětský autismus – přehled současných poznatků. 2. dopl. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0686-6.
KLENKOVÁ, J., 2006. Logopedie: narušení komunikační schopnosti, logopedická prevence, logopedická intervence v ČR, příklady z praxe. Praha: Grada. Pedagogika (Grada). ISBN 80-247-1110-9.
KLENKOVÁ, J., BOČKOVÁ, B., BYTEŠNÍKOVÁ, I., 2012. Kapitoly pro studenty logopedie: text k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-229-1.
KRAHULCOVÁ, B., 2013. Dyslalie – patlavost: vady a poruchy výslovnosti. 2., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Beakra. ISBN 978-80-903863-1-0.
KUTÁLKOVÁ, D., 2002. Logopedická prevence: průvodce vývojem dětské řeči. 3. vyd.
Praha: Portál. Speciální pedagogika. ISBN 80-7178-667-5.
LAUDOVÁ, L., 2003. Alternativní a augmentativní komunikace. In ŠKODOVÁ, Eva a JEDLIČKA, Ivan. Klinická logopedie. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-546-6.
LECHTA, V., 2002. Symptomatické poruchy řeči u dětí. 1. vyd. Přeložil Jana KŘÍŽOVÁ. Praha: Portál. ISBN 80-7178-572-5.
LECHTA, V., 2003. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál.
ISBN 80-7178-801-5.
NESNÍDALOVÁ, R., 1994. Extrémní osamělost. 2., opr. a dopl. vyd. Praha: Portál.
Speciální pedagogika (Portál). ISBN 80-7178-024-3.
NEUBAUER, K., 2018. Kompendium klinické logopedie: diagnostika a terapie poruch komunikace. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-1390-1.
PIPEKOVÁ, J., 2010. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3., přeprac. a rozš. vyd. Brno:
Paido. ISBN 978-80-7315-198-0.
PEETERS, T., 1998. Autismus – od teorie k výchovně-vzdělávací intervenci. 1.vyd.
Praha: Scientia. ISBN 80-7183-114-X.
RICHMAN, S., 2006. Výchova dětí s autismem. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7367-102-6.
SCHOPLER, E., REICHLER, R., LANSING, M., 1998. Strategie a metody výuky dětí s autismem a dalšími vývojovými poruchami: příručka pro učitele i rodiče. 1. vyd.
Praha: Portál. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 80-7178-199-1.
SOVÁK, M., 1984. Logopedie předškolního věku. 1. vyd. Praha: SPN. ISBN 14-434-84.
ŠAROUNOVÁ, J., 2014. Metody alternativní a augmentativní komunikace. 1. vyd.
Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0716-0.
94
THOROVÁ, K., 2016. Poruchy autistického spektra. Rozšířené a přepracované vydání.
Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0768-9.
VOCILKA, M., 1994. Výchova a vzdělávání autistických dětí: pro učitele speciálních škol. Praha: Septima. ISBN 80-85801-33-7.
VOCILKA, M., 1995. Autismus a možnosti výchovné praxe: [pro učitele speciálních škol a vychovatele ústavů sociální péče pro mentálně postiženou mládež]. Praha:
Septima. ISBN 80-85801-58-2.
VOCILKA, M., 1996. Autismus: [metodická příručka pro učitele speciálních škol a vychovatele ústavů sociální péče pro mentálně postiženou mládež]. Praha: Tech-market. ISBN 80-902134-3-X.
VYBÍRAL, Z., 2009. Psychologie komunikace. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-387-1.
ZEZULKOVÁ, E., 2017. Vybrané otázky logopedické teorie a praxe. Ostrava:
Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta. ISBN 978-80-7464-961-5.
MKN-10: mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: desátá revize: obsahová aktualizace k 1. 1. 2018. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2018. ISBN 978-80-7472-168-7.
95
Seznam příloh
Příloha 1: Dotazník pro učitelky základních škol speciálních v Libereckém kraji
Příloha 1
Dobrý den, jmenuji se Blanka Křížová a studuji bakalářský obor Speciální pedagogiky na Technické univerzitě v Liberci. V rámci mé bakalářské práce se věnuji rozvoji komunikace u žáků s poruchou autistického spektra na základních školách speciálních. Touto cestou bych Vás ráda poprosila o vyplnění přiloženého dotazníku pro potřeby výzkumné části mé práce. Předem děkuji za Váš čas, který budete věnovat vyplnění tohoto dotazníku.
Dotazník je zcela anonymní a jeho výsledky budou použity pouze pro mou bakalářskou práci.
Křížová Blanka
1. Kolik žáků máte ve třídě celkem?
Ø
2. Kolik z žáků ve Vaší třídě má poruchu autistického spektra (PAS)?
Ø
3. Jaký typ PAS byl dětem diagnostikován?
Vyberte potřebné množství odpovědí.
Zaškrtněte všechny platné možnosti.
• Dětský autismus
• Atypický autismus
• Aspergerům syndrom
• Nespecifická pervazivní vývojová porucha
• Autistické rysy
4. Jaké je složení žáků s PAS ve Vaší třídě dle pohlaví?
• Děvčata a chlapci
• Jen chlapci
• Jen děvčata
5. Jaké je složení žáků s PAS ve Vaší třídě dle věku?
• Smíšený věk dětí
• Děti mají stejný biologický věk
6. Uveďte, jaké formy práce pro žáky s PAS využíváte ve výchovně vzdělávacím procesu?
• Strukturované učení
• Režim dne
• Běžná výuka
• TEACCH PROGRAM
• Jiné
7. Kolik Vašich žáků s PAS je schopno se dorozumět verbálně?
• Schopnost verbálně komunikovat
• Jiný způsob komunikace
8. Máte možnost ve Vaší škole konzultovat rozvoj řeči žáků s PAS s logopedem?
• Logopeda máme přímo ve škole
• Logoped do školy dochází
9. Kolik žáků s PAS z Vaší třídy využívá AAK (alternativní a augmentativní komunikaci)?
Ø
10. Kolik žáků s PAS (komunikujících pomocí AAK) z Vaší třídy již mělo nastavenou AAK při vstupu do Vaší školy speciální?
Ø
11. Jaký komunikační systém žáci ve škole využívají?
Vyberte potřebné množství odpovědí.
12. Jaké druhy AAK kombinujete při rozvoji komunikace u žáků s PAS:
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
13. Zlepšila se komunikace žáků s PAS po zavedení AAK?
• Ano
• Ne
• Částečně
14. Změnilo se chování dětí s PAS po zavedení AAK?
• Ano
• Ne
• Částečně
15. Byl u žáků s PAS již dříve nastaven komunikační systém, kterým nebyli schopni se domluvit se svým okolím (vyjádřit své potřeby, přání…)?
• Ano
• Ne
16. Jakým již zavedeným typem AAK nebyli schopni žáci s PAS komunikovat se svým okolím?
17. Odmítli někdy rodiče dětí a PAS začít používat AAK?
• Ano
• Ne
18. Pokud ano, jakou formu AAK rodiče odmítli a proč?
Ø
19. Jaké výhody spatřujete při využívání AAK?
Ø
21. Mají žáci (některý z žáků) s PAS ve Vaší třídě komunikační knihu?
• Ano
• Ne
22. Vidíte zlepšení v komunikaci po zautomatizování si používání komunikační knihy?
• Ano
• Ne
23. Zaváděli jste někdy AAK od úplného začátku?
• Ano
• Ne
24. Jaké Vás provázely problémy při zavádění systému AAK do výchovně-vzdělávacího procesu?
Ø
25. S kým konzultujete zavádění nových pojmů do slovníku žáka?
• Konzultuji s rodinou
• Konzultuji se SPC
• Konzultuji se svým nadřízeným
• Nekonzultuji s výše uvedenými 26. Jaký preferujete způsob práce u žáků s PAS?
• Běžná výuka
• Strukturované učení
27. Jak zjišťujete, že žáci daným pojmům/úkolům rozumí?
Ø
28. Využíváte denní režim?
• Ano
• Ne
29. Chápou žáci princip využívání denního režimu?
• Ano
31. Používáte nějaký speciální software pro výuku?
32. Jaký speciální software využíváte pro výuku?
Ø
33. Využíváte speciální pomůcky pro rozvoj řeči?
• Ano
• Ne
34. Pokud ano, jaké speciální pomůcky využíváte?
Ø
35. Napište, zda jste prošli školením, které se zabývalo problematikou AAK?
Ø
36. Jste spokojen/a s dostupnou literaturu zabývající se AAK?
Ø
37. Je pro Vás spolupráce s rodinou žáka přínosná?
• Ano
• Ne 38. Pokud ano, jak?
Ø