Na základě získaných údajů, je vhodné navrhnout konkrétní možnosti práce s dětmi nejen v Novém Boru. U pedagogických pracovníků i rodičů dětí je třeba zajistit dostatek školení, akreditovaných kurzů a odborné literatury, aby se všichni, kteří mají vliv na formování dětské populace, co nejlépe v dané problematice orientovali a mohli tak kompetentně poradit či zasáhnout v případě potřeby.
Vhodné je zavést v každé škole poradenského pracovníka – speciálního pedagoga se specializací etopedie nebo školního psychologa, který by spolupracoval s rodinami jednotlivých dětí.
Rozšířit síť středisek výchovné péče do každého okresního města.
Přibývá neúplných rodin, kde děti vyrůstají převážně pouze s jedním rodičem popř.
je rodina doplněna o partnera pečujícího rodiče, tj. pro dítě cizí osobu, která chtě nechtě taktéž ovlivňuje formování osobnosti dítěte. Tento fakt si musí uvědomit další výchovné instituce, kterými dítě prochází (mateřské školy, základní a střední školy). Při práci s dětmi by měli pedagogičtí pracovníci tuto skutečnost zohlednit. Bohužel ani učební pomůcky (učebnice, sešity) nic takového nezohledňují. Děti na I. stupni povinné školní docházky jsou velmi často konfrontováni s tím, že mají popisovat své rodiče, hovořit o jejich vlastnostech a schopnostech, ale v mnoha případech dítě bohužel ani druhého rodiče nezná. Není ani ojedinělé, že dítě mohou vychovávat pěstouni, kteří sice hrají pro dítě významnou úlohu v jeho životě, nicméně nejsou biologickými rodiči.
Je vhodné děti vést k určité finanční gramotnosti, ale přiměřeně jejich věku.
V tomto směru hraje významnou úlohu právě škola. Samozřejmě i rodiče by měli své děti vést k uvědomování si hodnoty peněz, jakým způsobem se získávají, k čemu slouží a jak s nimi nakládat. Dítě by se ovšem nemělo stávat svědkem hádek rodičů, kvůli financím.
Děti tomu nerozumí a mohou se pak cítit právem ohrožené.
Ve společnosti jsou stále více vidět rozdíly mezi jednotlivými rodinami. V tomto směru by např. za úvahu stálo zvážit, zda by ke zlepšení situace nepřispělo zavedení školních jednotných uniforem, kde by alespoň na první pohled nebyly patrné rozdíly mezi
57 dětmi, které se týkají zejména jejich zevnějšku (vzhledu).
Skutečnost, že je v mém výzkumném vzorku zastoupeno více chlapců může souviset s tím, že o chlapce v neúplných rodinách častěji pečují matky (ženy). Do určitého věku to nemusí být problém, ovšem s nástupem puberty a přeměnou chlapce v muže je velmi žádoucí, aby měl chlapec, když už ne ve své primární rodině, tak alespoň ve svém blízkém okolí z řad širší rodiny, alespoň nějaký pozitivní mužský vzor, se kterým se může identifikovat. Pokud nikdo takový v širší rodině není, může tuto roli zastat např. trenér zájmového kroužku, popř. třídní učitel po domluvě s matkou. Otcové zastávají obecně důležitou úlohu pomáhat dětem bez rozdílu pohlaví při životně důležitém přesunu z jejich původní rodiny do vnějšího světa.
Dospělý člověk, ať už je to rodič či pedagog si musí uvědomit, že mezilidské vztahy jsou pro dítě docela náročná disciplína. Musí si uvědomit, že dítě např. samo od sebe neví, že nemá skákat do řeči, nezná empatii a netuší, že svou upřímností může zranit city druhého. Vzhledem ke složitosti společenského života je zjevné, že psychické problémy v této oblasti jsou poměrně časté.
Stále platí, že rodiče mají mít přehled o volnočasových aktivitách dětí. Aktivity nemusí být prvoplánově řízené, je ovšem nutné vědět, kde děti volný čas tráví, s kým ho tráví a jakým způsobem. V tomto směru může být nápomocna též škola, která by měla dětem nabízet pestrou škálu volnočasových aktivit. Velký problém spatřuji v tom, že tyto aktivity jsou zpoplatněné, což může být významná překážka pro řadu rodičů, zejména samoživitelů.
Pravidla a režimová opatření skýtají pro děti pocit bezpečí a jistoty. Dítě potřebuje mít ukotvené hranice pro projevy svého chování. Rodiče jsou zde od toho, aby své potomky usměrňovali a regulovali projevy jejich chování žádoucím směrem. V tomto směru jsou jim později nápomocny školské instituce (mateřská škola, základní a střední školy). Děti, které vyrůstají v příznivém prostředí a v péči laskavých důsledných pečovatelů, mají šanci na normální budoucnost. Dítě není zmenšenina dospělého, spoustu toho neví a je potřeba ho do světa uvést – ukazováním možností a přiměřeným omezováním.
58 Ve výchově se nejlépe osvědčila kombinace lásky a důslednosti. Mnohem účinnější než tresty (zákazy, bití, nadávky, odebírání výsad apod.) fungují odměny (ocenění, pochvala, něco na zub nebo nějaká drobnost). Odměny mají výrazně převyšovat nad tresty, které mají své místo ve výchově také, ale musí být přiměřené nikoliv kruté, ponižující a dlouhodobé.
Nezbytné je v dítěti posilovat sebevědomí. V prvé řadě, ale musí být sebevědomí rodiče. Důležité je brát dítě, jaké je a mít jej rád/a bez ohledu na jeho vzhled a schopnosti.
Dítěti škodí srovnávání s druhými (úspěšnějšími), poukazování na chyby a málo chvály za snahu.
Někdy stačí opravdu málo (promluvit si, změnit denní režim, zavolat do školy apod.). Při podezření na psychickou poruchu je již vhodné vyhledat odborníka (dětský klinický psycholog, dětský psychiatr). Je vhodné si uvědomit, že je rozdíl mezi psychologem pro dospělé a psychologem pro děti. Dětská psychika se od té dospělé liší.
Odborníků specializovaných na děti bohužel příliš není, kontakty získáme na zdravotní pojišťovně. Složitější poruchy se pak řeší v rámci hospitalizace v psychiatrických zařízeních. Děti tam mají na celý den zajištěný program a školu.
59