Zajímavé je, že počet emigrantů v roce 1980 je ze všech zkoumaných let nejvyšší.
Odhaduji, že se v pramenných záznamech vyskytovalo mnoho opožděných zápisů ještě ze 70.
let. Počet emigrantů v roce 1981 je ovšem také vysoký, což může souviset s intenzivnějším nátlakem StB v akci Asanace, kvůli vzniku polského hnutí Solidarita (o akci Asanace viz kapitola 3.9.2). Zdá se však, že od roku 1983 emigrace klesá a poté stagnuje, což může opět souviset s akcí Asanace, ale naopak s jejím útlumem a poté s jejím úplným koncem v roce 1984. Ke konci 80. let, konkrétně u roků 1987 a 1988, můžeme vidět opět nárůst emigrace, což jistě souvisí s jistým uvolněním v cestování v rámci perestrojky (viz kapitola 4.1).
4.6 Poměr mužů a žen v emigraci
Z celkového čísla 41 863 emigrantů bylo 24 064 (57%) mužů a 17 799 (43%) žen jak můžeme vidět v následujícím grafu.
51
Na první pohled je zřejmé, že emigranti – muži převyšují emigranty – ženy a to o 14%. To mohlo být způsobeno malou mírou emancipace žen v socialistickém
Československu. Mnohdy se ihned po dosažení dospělosti vdávaly a měly děti. Ženy byly více závislé na mužích než dnes146 a nevěřily, že by se o sebe dokázaly v emigraci samy postarat. Nestávalo se tedy příliš často, že by svobodná žena do emigrace odešla sama. Oproti tomu odchod svobodného muže do emigrace, jak nám čísla napovídají, byl zřejmě mnohem častější. Nejčastěji ale do emigrace odcházeli manželské páry.
Muži také zastávaly vyšší pracovní funkce, u kterých byla větší šance výjezdu na služební cestu do zahraničí (viz kapitola 4.3). Takováto cesta se mohla stát příležitostí k emigraci.
4.7 Soukromá a služební emigrace
V následující tabulce a grafu můžeme vidět počet emigrantů za jednotlivé roky (opět zatím bez připočítaných dětí cestujících s rodiči) v zvlášť v soukromé a ve služební emigraci:
146 Porovnání emancipace československých (a později českých) žen v socialismu a kapitalismu viz např.
Feminismus devadesátých let českýma očima: [sborník]. Vyd. 1. Praha: M. Chřibková, 1999. 278 s. Nové čtení světa; 1. ISBN 80-902443-6-X.
24 064 17 799
Muži a ženy
Muži Ženy Tabulka 3: Rozložení emigrace podle pohlaví
52
Tabulka 4: Počet emigrantů za jednotlivé roky – Soukromá a služební emigrace
Rok 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 Celkem Soukromá 5 648 4 633 4 906 3 669 3 878 3 652 3 245 3 883 3 974 3 128 40 616
Služební 106 119 181 134 181 133 126 122 101 44 1 247
Celkem 5 754 4 752 5 087 3 803 4 059 3 785 3 371 4 005 4 075 3 172 41 863
Soukromou emigrací se rozumí emigrace na základě povoleného výjezdu např. v rámci rekreace nebo návštěvy příbuzných žijících v zahraničí. Služební emigrací se rozumí naopak povolený výjezd končící emigrací v rámci služební cesty, výměnného studijního pobytu atd.
4.8 Děti emigrantů cestující s rodiči
V následující tabulce už můžeme vidět údaje o dětech cestujících s rodiči. Tyto děti byly ve zkoumaných materiálech připojeny k záznamu rodiče. Nejčastěji se objevují rodiče s 1 nebo 2 dětmi, výjezdy se 3 a více dětmi nejsou už tolik běžné. Dětí, které cestovaly s rodiči, bylo mezi lety 1980-1989 celkem 13 524.
Tabulka 5: Děti do 15let cestující s rodiči (1980-1989)
Počet dětí Výskyt Celkem
1 dítě 5 322 5 322
2 děti 3 546 7 092
3 děti 359 1 077
4 děti 7 28
5 dětí 1 5
Celkem dětí 13 524
V následujícím grafu můžeme vidět poměr emigrantů, kteří cestovali s dětmi a emigrantů, kteří děti neměli nebo s nimi nevycestovali z různých důvodů (viz níže):
53
Tabulka 6: Poměr emigrantů cestujících s dětmi a bez dětí
Jak můžeme vidět z tohoto grafu, emigranti cestovali s dětmi jen v necelé ¼ případů.
Příčinu můžeme vidět v tom, že k emigraci se zřejmě odhodlali častěji lidé bezdětní, kteří si mohli dovolit více riskovat a začínat od znova život v jiné zemi. Lze ovšem dodat, že někteří lidé, kteří děti měli, vycestovali a emigrovali sami, zatímco děti nechali např. u prarodičů, a později se je snažili dostat k sobě do emigrace. Často jim právě ani vycestování společně s dětmi nebylo povoleno, protože se úřady obávaly emigrace celé rodiny.
Známý je např. případ modelky Pavlíny Pořízkové. Její rodiče se po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 rozhodli emigrovat do Švédska a nechali tříletou Pavlínu spolu s jejím mladším bratrem Jáchymem prozatím u babičky. Předpokládali totiž, že se pro děti budou moct později vrátit. Komunistické úřady však odmítaly děti vydat. Případ se stal mediálně známý a za vydání dětí do Švédska se přimluvil dokonce švédský premiér. Rodiče s dětmi se shledali až po sedmi letech mezinárodních soudních sporů.147
V následující tabulce a grafu můžeme vidět vývoj počtu emigrantů a dětí do 15let cestujících s nimi:
147 Paulina Porizkova Biography. In: Biography [online]. [vid. 30. 11. 2014]. Dostupné z:
http://www.biography.com/people/paulina-porizkova-589218#synopsis. Dále o osudu Pavlíny Pořízkové viz např. biografický román FORMANOVÁ, Martina. Případ Pavlína: dramatický příběh světoznámé české modelky a jejích rodičů – rodiny rozdělené sovětskou okupací. Vyd. 1. Praha: Prostor, 2014. 209 s. ISBN 978-80-7260-308-4.
54
Tabulka 7: Počet emigrantů za jednotlivé roky včetně dětí mladších 15let cestujících s rodiči
Rok 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 Celkem Emigranti
– dospělí 5 754 4 752 5 087 3 803 4 059 3 785 3 371 4 005 4 075 3 172 41 863 Emigranti
– děti 2118 1636 1843 1152 1279 1183 1060 1253 1082 918 13 524 Celkem 7 872 6 388 6 930 4 955 5 338 4 968 4 431 5 258 5 157 4 090 55 387
Tabulka 8: Vývoj počtu emigrantů a počtu dětí cestujících s rodiči (1980-1989)
0 1 000 2 000 3 000 4 000 5 000 6 000 7 000
1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989
Emigranti - dospělí Emigranti - děti
Když tedy sečteme počty samostatných záznamů emigrace (41 863) a děti cestující s rodiči, které jsou k jejich záznamům připojeny (13 524), dojdeme k celkovému počtu 55 387 emigrantů za období let 1980-1989. Jak je vidět z předchozí tabulky a grafu počet dětí
kopíruje počet emigrantů. Nepozorujeme větší disproporce v poměru počtu emigrantů a dětí, které s nimi cestovaly.
Děti uváděné v tabulkách jsou osoby do 15 let, které cestovali s rodiči a byly zapsány do jejich cestovního dokladu (do cestovního pasu i do výjezdní doložky), pak tedy i ve zkoumané evidenci neměly vlastní záznam a údaj o počtu dětí cestujících s rodičem byl vždy připojen ke jménu rodiče. Děti do 15 let, které necestovaly s rodiči (ale třeba s prarodiči)
55
musely mít svůj vlastní cestovní doklad. Ve zkoumané evidenci pak má každý z nich svůj vlastní samostatný záznam, tj. nejsou připojeny k záznamu rodiče (viz kapitola 5.8 věková skupina 0-14 let). Každá další osoba starší 15 let musela mít vlastní cestovní doklady.148
4.8.1 Porovnání s jinými statistikami emigrace
Mnou vypočítaná čísla se zakládají pouze na jednom pramenu, takže je nemůžeme pokládat za absolutní. Jak už jsme zmínili výše, zkoumanou evidenci vytvořila Správa pasů a víz, útvar SNB. Existuje řada faktorů a dokumentů, které mohou má čísla ještě pozměnit.
Směrodatný je např. přehled149 pro roky 1980-1987, který vypracovalo ministerstvo vnitra na počátku roku 1988 v souvislosti s úvahami o novelizaci §109 (viz kapitola 3.5.2). Čísla uvedená v této zprávě v porovnání se mnou zjištěnými celkovými čísly (včetně dětí cestujících s rodiči, viz výše) vidíme v následující tabulce:
Tabulka 9: : Rozdíl v mých výpočtech v porovnání se správou MV z roku 1988
Rok Přehled MV z roku
Co způsobuje disproporci mezi mými výpočty na základě evidence SPV a přehledem ministerstva vnitra zřejmě nikdy s jistotou nezjistíme. Může se na tom podílet spousta faktorů.
148 RYCHLÍK, Jan. Devizové přísliby a cestování do zahraničí v období normalizace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012. 178 s. Česká společnost po roce 1945; sv. 8. ISBN 978-80-7285-149-2. s. 21.
149 RYCHLÍK, Jan. Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: pasová, vízová a
vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007. 259 s. Česká společnost po roce 1945; sv. 4. ISBN 978-80-7285-081-5. s. 115.
56
Za prvé musíme počítat se statistickou chybou, kterou ale můžeme vysvětlit maximálně rozdíly v počtech okolo 200 osob a to už počítáme s velkou chybovostí na obou stranách.
Rozdíl 700 až 900 osob v letech 1980, 1981 a 1983 se statistickou chybou už vysvětlit nedá.
Téměř úplnou shodu pozorujeme pouze v číslech za rok 1982.
Je nutné si uvědomit, že evidence emigrace byla „živá“. Často docházelo ke zpoždění při zjištění emigrace, a tak jsem např. ve složce soukromé a služební emigrace z roku 1989 nalézala mnoho případu emigrace ze všech předcházejících let. Tyto později zjištění emigranti samozřejmě nemohli být ve správě MV z roku 1988 zaznamenány.
Čísla mohli také ovlivnit navrátivší z emigrace. Zde záleželo na tom, zda byl navrátilec považován za emigranta a souzen podle §109 za nedovolené opuštění republiky nebo zda byl jeho nedovolený pobyt v cizině vyhodnocen jen jako pouhé “zapomenutí se“. Konstantně se však návraty z emigrace pohybovaly okolo 200 osob ročně150. Jelikož v mých výpočtech někdy tento počet osob přebývá a někdy zase chybí, navrátilci problém s disproporcí ve výpočtech neřeší.
Rozdíly v číslech mohly také způsobit osoby, které emigrovaly na základě nelegálního překročení hranic, ne tedy jako většina osob z mnou zkoumané evidence SPV na základě povoleného výjezdu. Z evidence SPV není zřejmé, zda obsahuje všechny případy emigrace na základě nelegálního přechodu hranic. Za celé období let 1980 až 1989 jsem takovýchto
případů napočítala pouze 344. Zda je tento počet absolutní, by muselo být předmětem dalšího výzkumu.
Pokud se na emigraci podíváme z pohledu justice, dostaneme také úplně jiná čísla. Je zřejmé, že většina dospělých osob, která nedovoleně opustila Československo, byla
v nepřítomnosti odsouzena podle §109. Zpráva generálního prokurátora a nejvyššího soudu ČSSR o stavu socialistické zákonnosti z roku 1983151 uvádí, že za nedovolené opuštění republiky bylo v roce 1980 odsouzeno 3391, v roce 1981 5385 osob a v roce 1982 6076 osob.
Ve srovnáním s mými výpočty i se zprávou MV z roku 1988 se číslo z roku 1980 liší o řádově tisíce osob, čísla z roku 1981 a 1982 o stovky osob.
Jak jsem uvedla, rozdíly v počtech osob v různých pramenech může způsobovat mnoho faktorů. Skutečně jasné vysvětlení, proč se mé výpočty s čísly uváděnými v jiných pramenech
150 HANZLÍK, Jan. Československá emigrace očima tajných materiálů. In: Securitas imperii. 9, Sborník k problematice zahraničních vztahů čs. komunistického režimu. Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, 2002. 391 s. ISBN 80-902885-5-3. s. 269-306. s. 305.
151 Zpráva generálního prokurátora a nejvyššího soudu ČSSR o stavu socialistické zákonnosti In: Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. [vid. 12. 4. 2015]. Dostupné z:
http://www.psp.cz/eknih/1981fs/tisky/pdf/t0087.pdf
57
rozcházejí, by muselo být podrobeno dalšímu výzkumu ale i tak možná toto vysvětlení ani nalézt nejde.
4.9 České země a Slovensko
V následující tabulce můžeme vidět počty emigrantů pocházejících z českých zemí (Čechy, Morava, Slezsko) a ze Slovenska:
Tabulka 10: Češi a Slováci celkem (1980-1989)
České země 30 994
Slovensko 10 869
Celkem 41 863
Jak je z tabulky vidět, došla jsem k číslu 30 994 u emigrantů s bydlištěm v českých zemích a 10 869 emigrantů s bydlištěm na Slovensku. Tato čísla příliš neodpovídají poměru obyvatel v českých zemí a Slovenska v 80. letech 20. století (v roce 1980 měly Čechy 10 326 792 obyvatel152 a Slovensko 4 991 000 obyvatel153).
152 Demografické ročenky (pramenná díla) 1989 – 1970. In: Český statistický úřad [online]. [vid. 30. 11. 2014].
Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/casova_rada_demografie_1989_1970
153 Vývoj obyvatelstva Slovenska In: Portal Statistics [online]. [vid. 30. 11. 2014]. Dostupné z:
http://portal.statistics.sk/files/Sekcie/sek_600/Demografia/Obyvatelstvo/vyvoj_obyvatelstva_sr/2012c-ev_v4_1-5.pdf
Tabulka 12: Poměr počtu obyvatel Českých zemí a Slovenska v roce 1980
Tabulka 11: Poměr počtu emigrantů z Českých zemí a ze Slovenska za roky 1980-1989
58
Je možné to vysvětlit tím, že obyvatelstvo s vyšším vzděláním a vyššími posty v zaměstnání bylo soustředěno v Čechách, hlavně v Praze a okolí a v dalších městech. A tito obyvatelé zřejmě více toužili po cestování do zahraničí a proto podávali více žádostí než obyvatelstvo z agrárnějšího Slovenska.
Také průběh „normalizace“ byl v českých zemích tvrdší než na Slovensku154, tím pádem z českých zemí odcházelo více lidí kvůli obavám z perzekuce nebo jen kvůli znechucení z nově nastolených poměrů v socialistickém Československu.
4.10 Státy emigrace
Následující přehled států slouží spíše k představě, do jakých států bylo nejčastěji povolováno vycestovat, než k představě o tom, jaké státy si emigranti vybrali pro svůj život.
Ve zkoumaných materiálech byly uváděny jen státy, do kterých měl emigrant povoleno vycestovat. Kam pokračoval dále a kde se nakonec usadil bohužel nelze zjistit. Mnozí emigranti dostali povolení pro více než jeden stát. Já jsem však zaznamenávala každý jednotlivý stát, proto vyčíslení států přesahuje počet emigrantů. V následující tabulce tedy vidíme počty povolených vycestování (po kterém následovala emigrace) do jednotlivých států během let 1980 – 1989:
Tabulka 13: Státy emigrace celkem (1980-1989)
Státy
154 SIKORA, Stanislav. Po jari krutá zima: politický vývoj na Slovensku v rokoch 1968-1971. 1. vyd. Bratislava:
Typoset Print, 2013. 279 s. ISBN 978-80-970302-9-2.
59
Jak je z tabulky jasně vidět, nejvíc občanů Československa se nevrátilo z Jugoslávie.
Hlavní důvod byl takový, že hranice Jugoslávie s Rakouskem i s Itálií nebyla příliš střežena, a tak sloužila jako hlavní koridor útěků československých občanů na Západ. O tom samozřejmě československé úřady věděli a proto, ač byla Jugoslávie socialistickým státem, platily pro vycestování do ní stejné předpisy jako pro cesty na Západ. Stejné přepisy jako pro cestu na Západ platily i pro taktéž socialistickou Kubu.155
Většina států má větší zastoupení v emigraci soukromé, což je samozřejmě proto, že emigrace soukromá je početnější. Zajímavé je však všimnout si států, které jsou více
zastoupeny v emigraci služební (v tabulce zvýrazněny kurzívou). Poměrně vysoká čísla (ve
155 RYCHLÍK, Jan. Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: pasová, vízová a
vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007. 259 s. Česká společnost po roce 1945; sv. 4. ISBN 978-80-7285-081-5. s. 68.
60
srovnání s ostatními státy) najdeme např. u států jako Alžír, Tunisko, Libye nebo Zambie.
Z toho je patrné, s kterými státy tehdejší socialistické Československo spolupracovalo v rámci
„internacionální pomoci“. Vyšší čísla u emigrace služební také samozřejmě najdeme u povolení pro všechny státy světa nebo Evropy. Můžeme si jen představovat, v jakém případě mohl takovéto povolení dostat občan pro soukromé účely.
V následující tabulce můžeme sledovat vývoj počtu povolených výjezdů do osmi nejčastějších státu emigrace v jednotlivých letech:
Tabulka 14: Vývoj počtu povolených výjezdů do nejčastějších států v jednotlivých letech
Stát 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 Jugoslávie 3020 2483 2234 1715 2042 2048 1871 2257 1273 571 Západní
Německo 1250 927 1352 918 928 719 755 997 1589 1356 Rakousko 1025 726 1074 773 695 688 586 693 895 871
Itálie 437 292 520 376 406 357 311 297 229 176
Švýcarsko 539 367 525 285 288 236 193 305 251 185
Francie 354 239 286 250 208 147 133 171 178 117
USA 67 59 99 69 76 83 71 88 145 123
Kuba 53 35 93 39 57 54 46 63 132 188
4.11 Věkové rozvrstvení emigrantů
V následující tabulce a grafu můžeme vidět věkové rozvrstvení emigrantů. Asi nás nepřekvapí, že nejčastější věk emigrantů je mezi 20 až 40 lety. Děti do 15 let uváděné
v tabulce, zřejmě necestovaly s rodiči, tak měly ve zkoumané evidenci vlastní záznam (nebyly připojeny k záznamu rodiče), jelikož i v praxi potřebovaly vlastní cestovní doklad. Od 15 let věku pak každá osoba k vycestování potřebovala vlastní cestovní doklady, jak už bylo zmíněno výše.
Datum narození, ze kterého se dal vypočítat věk v době emigrace, byl uveden pouze ve 40 759 případech (ačkoliv emigrantů, kteří měli vlastní záznam, bylo dohromady 41 863).
U zbývajících 1 104 záznamů emigrantů nebyl datum narození uveden.
61
Tabulka 15: Věk emigrantů I Věk emigrantů Celkem
0 – 14 381
15 – 19 2 879
20 – 29 17 841
30 – 39 15 056
40 – 49 3 529
50 – 59 676
60 – 69 235
70 – 79 121
80 – 89 39
90 – 99 2
Tabulka 16: Věk emigrantů II
Jak je vidět z předchozí tabulky a grafu, nejvíce se k emigraci uchylovali lidé mezi 20 a 29 lety a to v 17 841 případech a lidé mezi 30 a 39 lety v 15 056 případech. Pro mladší lidi bylo snazší začínat v emigraci nový život a kariéru. Starší lidé se k emigraci neodhodlali tak často jako ti mladší, také jí mnohdy hůře snášeli. Skupiny emigrantů, kterým bylo 40, 50, 60 let a více jsou výrazně menší než předchozí skupiny.
Starší lidé mnohem více lpěli na staré vlasti, protože většinou života prožili v ní, a tak se v emigraci mnohem hůře asimilovali. To dokazuje např. historik Karel Kaplan: „Když jsem emigroval (v roce 1976), bylo mi 48 roků. Chtě nechtě jsem byl v Německu navždy cizincem.
62
Ulehčené jsem to měl v tom, že jsem neměl sociální problémy. Dostal jsem stipendium a ještě než skončilo, navrhli mi jiný projekt… Nikdy jsem nežádal o německé občanství. Nabízeli mi ho ve chvíli, kdy mě zbavili československého občanství. Odmítal jsem to s tím, že jsem se jako Čech narodil a že Čech zůstanu.“ 156
Oproti Karlu Kaplanovi stojí další historik Igor Lukeš, který zastupuje mladší generaci, která byla jistě mnohem flexibilnější a měla více pracovních příležitostí než generace např.
padesátníků, jako byl Karel Kaplan. Igor Lukeš do USA odešel v roce 1978, kdy mu bylo 28 let. Protože se nechtěl podvolit komunistickému režimu a vstoupit do strany, což byla jediná možnost, jak pracovat v jeho oboru, emigroval: „Ale nešel jsem do Ameriky studovat historii.
Na to jsem ani nepomyslel. Šel jsem tam proto, abych se vymanil ze svěráku husákovského Československa… nešel jsem do ciziny. Tu jsem naopak nechal za sebou. Doma byl New York, kde jsem přistál 16. září 1978.“ V USA pak chvíli pracoval jako taxikář nebo překladatel.
Později dostal stipendium a začal studovat historii mezinárodních vztahů. V USA žije dodnes a učí na Bostonské a Harvardské univerzitě, do ČR ale pravidelně jezdí.157
4.12 Členství a status v organizacích
Tabulka 17: Členství v organizacích
Status v organizaci Celkem 1980-1989
Člen KSČ 1 246
Kandidát KSČ 40
Člen SSM 46
Příslušník Lidových milicí 1
Poslanec Národního výboru 1
Členů komunistické strany jsem napočítala 1 246, což z celkového počtu 41 491 dospělých emigrantů odpovídá 3%. Např. v roce 1981 měla KSČ asi 1 500 000 členů158 při zhruba 15 000 000 obyvatel Československa, tedy v komunistické straně bylo asi 10%
obyvatel ČSSR. Tento nepoměr napovídá, že členové KSČ neemigrovali tak často jako nečlenové KSČ, přestože členství ve straně bylo pro udělení povolení k vycestování jistě výhodou.
156 PALEČEK, Pavel. Exil a politika. Historici o nejnovějších dějinách a o sobě. Tišnov: Sursum, 2004. ISBN 80-7323-070-4. s. 67-69.
157 Tamtéž. s. 96.
158 Komunistická strana Československa (KSČ) odhad velikosti členské základny. In: Totalita [online]. [vid. 21. 9.
2014]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/s_ksc_clen_01.php
63
Počet emigrantů, kteří byli ve straně, sice není příliš vysoký, ale je nutné si v souvislosti s tím uvědomit, že neemigrovali jen lidé pronásledovaní nebo „třídně“
diskriminovaní. Emigrovali samozřejmě i lidé, i když ne v takové míře, kteří s režimem nikdy žádný problém neměli (nebo byli dokonce v KSČ), a to z různých důvodů – touha po
cestování, po dobrodružství, po materiálním dostatku atd.
Ve složkách k roku 1980, 1981 nebylo členství v komunistické straně vůbec uváděno, takže toto číslo může být zkreslené, i když pravděpodobně ne výrazně. V následující tabulce uvádím počet členů komunistické strany a jiných organizacích v jednotlivých letech:
Tabulka 18: počet členů Komunistické strany a jiných organizacích v jednotlivých letech 1980-1989
Status
Z tabulky je také vidět velká disproporce mezi jednotlivými roky. Může to být způsobeno neuváděním všech informací o emigrantech do složek, změny metody zaznamenávání atp.
4.13 Rozvrstvení emigrantů podle sociálního postavení
Do evidenčních knih SPV byly zaznamenávány i údaje o sociální postavení a oboru. To samozřejmě souviselo s tím, jak se komunistický režim díval na společnost a na její strukturu.
V následující tabulce a grafu můžeme vidět rozdělení emigrantů podle sociálního postavení a profese v soukromé a služební emigraci a v celkovém počtu:
159 Přestože ve složkách k letům 1980 a 1981 nebylo členství v KSČ (a kandidatura na členství v KSČ) uváděno, zde jednoho člena a jednoho kandidáta KSČ uvádím. Ve složkách k jiným letům se totiž objevovali zápisy o emigrantech z předchozích let. Tyto dva záznamy pochází ze složky k roku 1982.
64
Tabulka 19: Sociální postavení I (1980-1989)
Sociální postavení Soukromá
Zaměstnanec obchodu a služeb 1918 14 1932
Družstevní rolník – zemědělský dělník 320 1 321
Řidič 1630 18 1648
Ostatní dělnické profese 2224 27 2251
Středně odborné profese bez VŠ vzdělání
Ekonom, účetní 436 3 439
Vedoucí technického odboru, oddělení 111 2 113
Technický úředník 480 11 491
Mistr, vedoucí dílny, provozu, stavby 554 4 558
Letecký technický personál 55 5 60
Ostatní technický dopravní personál 58 3 61
Zdravotní a sociální pracovník (ošetřovatel, laborant, dentista) 1101 16 1117
Vedoucí obchodu, služeb 388 3 391
Překladatel, průvodce, tlumočník, steward 31 4 35
Vychovatel 225 3 228
Úředník (administrativní pracovník) 915 30 945
Referent, odborný referent 1520 24 1544
Technický pracovník v zemědělství 119 0 119
Ostatní středně odborné profese 2261 56 2317
Inteligence
Ředitel podniku, závodu, úřadu a náměstci 70 4 74
Vědecký pracovník 188 21 209
Inženýr EKO 287 12 299
Technický inženýr 626 25 651
Projektant, konstruktér, technik 646 25 671
Architekt 29 3 32
Redaktor hromadných sdělovacích prostředků 50 2 52
Odborný pracovník zahraničního obchodu 17 4 21
65
Pracovník diplomatických služeb 2 1 3
Profesor (učitel) středních odborných a základních škol 521 20 541
Vysokoškolský profesor, učitel 75 12 87
Příslušník ozbrojených složek z povolání 25 4 29
Ostatní profese s vysokoškolským vzděláním 684 25 709
Následující tabulka a graf nám ukazují celkové počty emigrantů ve čtyřech souhrnných skupinách sociálního postavení:
Tabulka 20: Sociální postavení II (1980-1989)
Sociální postavení Počet celkem Podíl v %
Osoby nevýdělečně činné 4 595 15 %
Dělníci 12 924 42 %
Středně odborné profese 8 418 27 %
Inteligence 4 803 16 %
Tabulka 21: Sociální postavení III (1980-1989)
V následujícím grafu vidíme údaje o nejvyšším dosaženém vzdělání vycházející ze sčítání lidu v roce 1980.160 Z celkového počtu víc jak 15 milionů obyvatel Československa se na tomto číslu vysokoškolsky vzdělaní lidé podílí pouze 5 %.
160 Údaje o nejvyšším dosaženém vzdělání ze sčítání lidu z roku 1980 na stránkách Českého statistického úřadu zahrnují pouze české země bez Slovenska, i tak nám ale pro ilustraci poslouží.
66
Tabulka 22: Nejvyšší dosažené vzdělání – sčítání lidu 1980161
Panuje názor, že se nejčastěji k emigraci uchylovala inteligence. Pokud srovnáme dva předcházející grafy, můžeme tuto všeobecně přijímanou domněnku potvrdit. Podíváme-li se na čísla, která jsem ze zkoumaných materiálů vypočítala, inteligence se na celkovém počtu
Panuje názor, že se nejčastěji k emigraci uchylovala inteligence. Pokud srovnáme dva předcházející grafy, můžeme tuto všeobecně přijímanou domněnku potvrdit. Podíváme-li se na čísla, která jsem ze zkoumaných materiálů vypočítala, inteligence se na celkovém počtu