Emigrace byla výrazným fenoménem celého 20. století, zvláště pak v době
komunistického režimu, kdy soustavně po celou dobu jeho trvání odcházelo ze země mnoho lidí. Někteří z čistě politických důvodů, či kvůli perzekucím a šikaně ze strany režimu.
Někteří jen chtěli žít svobodně, cestovat, podnikat, studovat a realizovat se svobodně ve svém oboru, což jim často v komunistickém Československu nebylo umožněno. Některé do
emigrace na Západ vedla touha po materiálním dostatku nebo po zlepšení ekonomické situace. A některé dokonce útěk před spravedlností kvůli nějakému kriminálnímu deliktu.
V teoretické části své práce jsem nastínila některé aspekty fenoménu emigrace
z Československa 20. století. V praktické části jsem pak na základě studia pramenů z Archivu bezpečnostních složek v Praze vyčíslila emigraci v době 80. let 20. století. Studovala jsem seznamy emigrantů vytvořené Správou pasů a víz, útvarem SNB.
Překvapilo mě, k jak vysokému číslu jsem došla. Pokud přičtěme děti mladší 15let, dojdeme k počtu 55 387 emigrantů za pouhých deset let (z toho 41 860 bylo dospělých emigrantů a 13 524 dětí). Většina těchto emigrantů odešla na základě povoleného výjezdu z ČSSR. Tato čísla však nemůžeme považovat za absolutní, jelikož se zakládají jen na jednom pramenu. Zjištění skutečného počtu emigrantů by musel být předmětem rozsáhlejšího
výzkumu mnoha dalších pramenů.
Ve zkoumaných materiálech jsem našla také případy emigrace na základě nelegálního přechodu hranic, a to celkem 344 případů. Potvrzení toho, že toto číslo koresponduje se skutečným počtem úspěšných nelegálních přechodů hranic, by také muselo být předmětem dalšího výzkumu.
Počet emigrantů v jednotlivých letech nebyl stejný, často ani ne přibližně. Podle mých výpočtů nejvíce lidí emigrovalo v roce 1980, a to 7 872, nejméně pak v roce 1989, a to 4 090.
Zkoumané materiály obsahovaly také mnoho dalších informací, takže jsem mohla dosti detailně analyzovat genderové, věkové, sociální a jiné aspekty složení emigrace.
Pokud jde o genderové složení, nepřekvapilo mě, že ve složení emigrace převládali muži – tvořili 57% procent emigrace, zatímco ženy 43% – tedy o 14% méně. Tento nepoměr lze vysvětlit malou mírou emancipace žen v socialistickém Československu. Do emigrace jistě mnohem častěji odcházeli mladí svobodní muži než svobodné ženy. Nejčastěji však do emigrace odcházely manželské páry.
77
Mezi nejčastější státy kam emigranti cestovali, patřily dle očekávání Jugoslávie, NSR a Rakousko. Následovaly další evropské země jako Itálie, Švýcarsko nebo Francie,
z mimoevropských státu byly nejčastější destinací emigrantů Spojené státy americké. Ve zkoumaných materiálech byly však uváděny jen státy, do kterých měli pozdější emigranti povoleno vycestovat. Často pak pokračovali jinam, avšak ve kterém státu se jim nakonec podařilo usadit, zjistit nelze.
Pokud jde o věk emigrantů, nepřekvapilo mě, že nejčastěji emigrovali lidé mezi 20 a 40 lety. Bylo to pochopitelné, protože pro mladší lidi bylo jednodušší začít v cizině nový život.
Zkoumané materiály obsahovaly také informace o sociálním postavení a oboru emigrantů. Panuje názor, že se k emigraci nejčastěji uchylovala inteligence. Tuto domněnku se mi při analýze seznamů emigrace podařilo potvrdit. Vysokoškolsky vzdělaní lidé se na celkovém počtu emigrantů podíleli až 20%, zatímco jejich zastoupení v populaci
Československa 80. let bylo pouhých 5%. Naopak příslušníci dělnické třídy neemigrovali tak často. Zatímco jejich podíl v populaci byl asi 78%, jejich podíl na emigraci byl pouhých 42%.
Zde se otvírá možnost dalšího výzkumu. Porovnání mnou zjištěných dat v různých aspektech složení emigrace s výpověďmi samotných emigrantů či sociologickými studiemi by přineslo komplexnější pohled na složení emigrace.
Ne všichni emigranti byli v emigraci spokojení. Někteří se nezvládli integrovat, nedokázali se naučit cizí jazyk, prodělali velký sociální či kariérní propad (např. z odborné profese na pozici dělníka) nebo se jim jen stýskalo po domově. Řada z nich se vrátila do Československa ještě za trvání komunistického režimu, jiní hned po „sametové revoluci“.
Jako další možnost výzkumu se otevírá vyčíslení těchto návratů z emigrace. Seznamy navrátilců, kteří se vrátili ještě za trvání komunistického režimu, jsou stejně jako mnou zkoumané materiály dostupné v Archivu bezpečnostních složek v Praze. Porovnáním výsledků analýzy těchto pramenů s výpověďmi emigrantů a se sociologickými studiemi bychom mohli zjistit nejčastější příčiny návratů z emigrace a další informace o navrátivších z emigrace.
Jako další možnost výzkumu se nabízí také zpracování jednotlivých případů emigrace na základě nelegálního překročení hranic. Mnoho z těchto dobrodružných útěků přes hranice už zpracováno bylo, např. v pracích historika Ivo Pejčocha nebo žurnalisty Luďka Navary. Ve zkoumaných materiálech jsem ale nalezla další zajímavé dosud nezpracované případy emigrace na základě nelegálního přechodu hranic. V Archivu bezpečnostních složek existují složky mnoha těchto mnou nalezených uprchlíků. Nabízí se také rozšíření už zevrubně
78
zpracovaných případů, ke kterým v Archivu bezpečnostních složek existuje mnoho materiálů.
Např. únosu letadla dvěma 16letými chlapci Štefanem Mačičkem a Dušanem Stykem je věnována kapitola v knize Ladislava Kellera a Bohdana Koverdynského Únosy dopravních letadel v Československu 1945-1992173. Tento zajímavý případ by si však zasloužil rozsáhlejší studii.
Možnosti výzkumu emigrace jsou stále velké. Zvláště výzkum emigrace 70. a 80. let je podle mého názoru opomíjený na úkor zkoumání emigrace z „poúnorové“ a „posrpnové“
vlny. Tato „normalizační“ emigrace je však neméně zajímavá a, jak jsem ve své práci zjistila, také velmi početná a proto by se jí mělo věnovat více pozornosti. Zvláště kvůli tomu, že mnoho emigrantů z této doby je stále na živu. Jejich vzpomínky jsou neocenitelným zdrojem informací, takže bychom měli co nejvíce z nich zaznamenat, dříve než bude pozdě.
173 KELLER, Ladislav – KOVERDYNSKÝ, Bohdan. Únosy dopravních letadel v Československu 1945-1992. Vyd. 1.
Cheb: Svět křídel, 2012. 215 s. Svět křídel; 144. ISBN 978-80-87567-11-1.
79