Pondělí 13. 5. 2013

Na den příjezdu jsem vybrala aktivity na poznávání světa svými smysly. Náměty aktivit jsem vybrala z publikace Bystříme své smysly (Šircová, 2007). Během vycházky do okolí jsme se zastavili v lese, kde jsme realizovali naše první činnosti.

HLASY Z PŘÍRODY Čas: 20 min

Cíle: procvičení sluchového vnímání, naučit se rozlišovat různé druhy zvuků pocházejících z přírody

Věk: 7 – 10 let

Pomůcky: přírodní prostředí se stromy Postup:

Děti zaujmou jim příjemnou polohu v lese nebo na louce. Naslouchají zvukům v přírodě, rozlišení zvuků přírodních a civilizačních.

Otázky k reflexi

1/ Jaké zvuky z přírody jste slyšeli?

2/ Jaké civilizační zvuky jste slyšeli?

3/ Jaké zvuky a pocity vám byly příjemné?

Realita

Děti byly z příjezdu do školy v přírodě trochu roztěkané a natěšené. Po krátké procházce a pohybové hře jsme se zastavili na rozhraní louky a lesa. Děti se dokázaly zklidnit, každý si našel příjemné místo a naslouchal zvukům přírody.

Reflexe

1/ Všichni zaznamenali hlasy ptáků – datel, sojka a skřivana, šumění stromů, praskání větví. Vítek, Milena, Dana a Kamil seděli blíže k louce a zaslechli šumění suché trávy, čmeláka a cvrčka. Kolem Oty létal komár.

47

2/ Z civilizačních zvuků děti rozpoznaly auta, letadlo, sanitu. V dálce se slabě ozýval zvuk pily a v závěru i hlasy další skupiny dětí.

3/ Příjemné pocity měli všichni ze šumění stromů a hlasů ptáků. Shodli se na tom, že zvuk sanity byl pro ně nepříjemný, protože to znamená něco nepříjemného – bolest, smutek, strach.

HLADÍME STROMY Čas: 20 min

Cíle: procvičení hmatu a ostatních smyslů, vytvoření svého postoje ke stromům Věk: 7 – 10 let

Pomůcky: přírodní prostředí se vzrostlými a různorodými stromy Postup:

Každý žák si najde několik stromů. Zjistí rozdíly mezi stromy a vybere si ten, který se mu nejvíce líbí a představí ho ostatním. Všímá si kůry, barvy, vůně, povrchu a jiných zvláštností kmene.

Otázky k reflexi

1/ Jaký je povrch stromu, který se ti líbil nejvíc?

2/ Je ti dotyk kmene příjemný nebo nepříjemný a proč?

Realita

V místě naší aktivity se nacházely smrky, borovice, břízy a duby.

Reflexe

1/ Děvčata si vybrala stromy s hladší kůrou. Byly jim příjemnější, více voněly a nebyl v nich ukrytý žádný hmyz. Naopak chlapci si vybrali smrky a borovice s hrubou kůrou. Měli pocit, že za výstupky kůry mohou vzít a kůru odloupnout. Asi si tím dokazovali sílu. Ani brouci jim nevadili, spíše je pozorovali. Jonáš si vybral menší smrk, který ho schoval větvemi. Chtěl se asi odlišit a skrýt před ostatními.

48

2/ Příjemnější pocity měli všichni u stromů se slabším kmenem, protože ho mohli obejmout skoro celý.

CESTA POSLEPU Čas: 45 min

Cíle: procvičení hmatu a dalších smyslů. Zjistit, jaké to je, když člověk nevidí.

Věk: 8 – 10 let

Pomůcky: šátek na oči, přírodní prostředí Postup:

Žáci utvoří trojice. Jeden z nich bude mít zavázané oči. Bude se snažit poznávat přírodu kolem sebe a využívat všechny smysly k orientaci. Druzí dva ho hlídají, aby si neublížil, a lehce mohou napovídat směr cesty. Skupinky budou od sebe dostatečně vzdálené, aby se nerušily. Pak si role vymění.

Otázky k reflexi

1/ Jak se ti dařilo poznávat přírodu hmatem?

2/ Jak zapojuješ hmat do poznávání, když vidíš?

3/ Jaký je rozdíl mezi tím, jak používá hmat člověk, který vidí a nevidí?

4/ Jaké je být nevidomý?

Realita

Z místa poslední aktivity jsme odešli hlouběji do lesa. Prostor byl volnější, na zemi jehličí, kořeny a kamení. Malé ostrůvky porostlé borůvčím, terén mírně do svahu.

Skupiny dostaly svůj prostor. Skupina děvčat byla velmi opatrná. Svoji roli „hlídaček“

plnily dívky zodpovědně. Bály se, aby si neublížily. Chlapecké skupiny byly trochu zákeřnější. Nechali „nevidomého“ narazit do stromu, pak se tomu smáli, ale jen do té doby, než si to sami vyzkoušeli. Postupně smích přestával. K původní verzi hry jsem si ještě na místě vymyslela, aby „nevidomý“ přišel ke mně. Ostatní ho měli vést a zpět na základnu skupiny ho měli pouze slovně navádět.

49

1/ Shoda u všech – nejistota, pomalé pohyby, nestabilita, nepříjemné pocity.

2/ „Ani si hmat neuvědomuji“, „Ruce používám na práci“ – zněly většinou odpovědi.

3/ Jednohlasně se ozvalo „velký“. Tuto odpověď děti řekly skoro všichni najednou, ani nečekaly, až oslovím někoho konkrétního. Uvědomily si, že jsou ruce pro nevidomého očima.

4/ Pocity nepříjemné. David měl potřebu mi sdělit, jak málem upadl. Jonáš byl zaražený a Jiří už ví, jak se asi cítí babička jeho kamaráda, která skoro nevidí.

Otázky, které nebyly v programu, jsem formulovala až na místě:

1/ Šlo se ti lépe, když tě spoluhráči vedli?

Byla to velká opora. Ota a Kamil ještě potichu cestu komentovali, aby „nevidomému“

ulehčili. U děvčat se projevil větší soucit, kamarádku vedly citlivě a opatrně. I osobní dotyk jim nečinil potíže. Chlapci se snažili vést kamaráda rychle a méně citlivě. Kamil a Jonáš spolužáka občas pustili a spoléhali na druhého. Dotyk jim byl nepříjemný a měli potíže sladit chůzi, hlavně pomalejší tempo.

2/ Jaké byly pocity při zpáteční cestě, kdy tě pouze slovně navigovali?

Znovu se potvrdilo, že jsou dívky citlivější – hlásily každou nerovnost, větvičku a kamínek. Ve skupině Kamil, Jonáš a Jiří byl nejzodpovědnější Jiří. Upozorňoval na všechny překážky. Pokud měl zavázané oči on, musela jsem sama Kamila a Jonáše upozornit, aby více dbali na to, jak Jiřího navigují, aby nedošlo k úrazu. Druhá skupina chlapců spolupracovala dobře, ale navigovala jednoduše.

3/ Jak moc jsi kamarádům důvěřoval?

Většina se shodla, že jim nic jiného nezbývalo, ale věřili. Jiří si postěžoval na Kamila a Jonáše, raději šel opatrněji a cestu si ještě kontroloval nohama. Oni dva jeho důvěru moc nemají.

MALOVÁNÍ PŘÍRODNINAMI Čas: 20 min

Cíle: procvičit smyslové vnímání při objevování barev

50 Věk: 6 – 11 let

Pomůcky: čtvrtky, tužky, přírodní prostředí Postup:

Žáci vytvoří vzorník barev. Mohou použít různé přírodní materiály - hlínu, rostliny, kůru. Ke každé barvě nebo otisku napíší, jaký materiál použili.

Otázky k reflexi

1/ Kolik otisků se ti podařilo vytvořit?

2/ Kterého otisku si nejvíc ceníš?

Realita

Na tuto aktivitu jsme přešli na rozhraní lesa a louky, kde bylo více možností.

Reflexe

1/ Děti nasbíraly 10 – 12 otisků. Většinou spolupracovaly, takže otisky byly velmi podobné. Ve vzorníku byly trávy, lišejník, hlína, větvičky, kůra a různé kvetoucí rostliny, v barvě žluté a fialové.

2/ Kamil našel houbu. To byl jediný otisk, který neměl nikdo jiný. Protože nerad spolupracuje, nikomu o svém nálezu neřekl.

Děti byly překvapené, kolik otisků a barev našly. Já sama jsem byla trochu zklamaná malou trpělivostí dětí při hledání, menší kreativitou, neochotou „něco“ zkusit a poměrně brzkým ukončením činnosti.

TANČÍCÍ DLANĚ Čas: 20 min

Cíle: vnímání dlaní druhého člověka, prostřednictvím hmatu vnímat pohyby ostatních, procvičování empatie

Věk: 8 – 10 let

51

Pomůcky: šátek pro každého žáka, CD přehrávač, CD s vybranou skladbou (relaxační hudba).

Postup:

Žáci stojí v kruhu vedle sebe se zavázanýma očima, hraje příjemná hudba, děti předpaží a vnímají různé ruce. Snaží se vést konečky prstů pomalými a citlivými pohyby. Pak se mohou pohybovat po místnosti a dlaněmi vnímat ostatní.

Otázky k reflexi

1/ Jak ses se cítil se zavázanýma očima?

2/ Jak ti bylo příjemné, když se tě někdo dotýkal?

3/ Byly rozdíly v pocitech mezi různými kamarády?

Realita

Tuto činnost jsem zařadila po obědě. Nechala jsem děti chvíli odpočinout a popovídat si. Pak už byly natěšené na odpolední program a byly rozdováděné. Pustila jsem příjemnou relaxační hudbu v pokoji děvčat, který byl největší.

1/ Zavázané oči jsme již dnes měli, takže víme, co to obnáší. Nejistota, tápání.

2/ Některé dotyky byly příjemné, některé mi nevadily.

3/ Ota podotkl, že si všiml různé teploty a vlhkosti rukou. Dana nesměle podotkla, že každý voní trochu jinak. Pro Jonáše bylo obtížné dotýkat se citlivě. Řekla bych, že se snažil trochu šidit. V danou chvíli se to mohlo omluvit zavázanýma očima.

Kamil má potíže s vyjádřením pocitů z dotyků lidí. Vítek přiznal, že jsou mu dotyky se slečnami příjemnější. Ostatní se začali smát, ale na konec chlapci uznali, že má pravdu.

52 obr. 1 Tančící dlaně, Mukařov 13. 5. 2013