Středa 15. 5. 2013

Na středu jsem si připravila tři aktivity z publikace „Poznáváme své spolužáky“

(Hermochová, 2007). První aktivitu jsem zařadila opět mezi vyučování. Ostatní dvě jsme splnili venku na louce. Měli jsme dostatek času, tak jsme stihli mezi řízenými činnostmi zařadit i krátké pohybové hry.

MOJE SRDCE Čas: 30 min

Cíle: moje pocity a pocity druhých, ohleduplný přístup k druhým lidem, vytvořit respekt vůči pocitům druhých

57 Věk: 10 – 12 let

Pomůcky: papíry, tužky, obrázek srdce Postup:

Děti se zamyslí a na papír napíší, kdy jim nejvíce bušilo srdce, při jakých příležitostech.

Postupně si budeme odpovědi číst a diskutovat o nich. Více času věnuji případům, kdy bylo příčinou bušení srdce neohleduplné chování druhých lidí. Kdy je tlukot srdce příjemný a kdy nepříjemný.

Otázky k reflexi

1/ Kdy jste zaznamenali zrychlený tep?

2/ Co mi tato aktivita přinesla?

3/ O čem jsem v této souvislosti neuvažoval?

4/ Co jsem se dozvěděl nového?

Realita

Při vysvětlení činnosti jsme navázala na předchozí den, kdy jsme vnímali dech a tep.

Srdce se nám rozbuší po větší zátěži, ale nyní si děti měly vzpomenout, kdy se jim srdce rozbušilo z jiného důvodu. Vše napsaly na papír a pak jsme si jednotlivé situace rozebrali. Nikdo neuvedl důvod bušení srdce neohleduplné chování druhých. Proto jsem děti upozornila na to, že by mohla nastat i tato situace. Reakce na moji poznámku zařadím do reflexe č. 5.

Reflexe

1/ Vítek – lekl jsem se, běhal na fotbale, upadl jsem.

Jonáš – v lese, když jsem viděl divočáka.

Eva – když skáču na trampolíně, mám obavy z písemné práce.

Ota – když mi lékař píchal injekci, když jsem viděl mrtvého psa u sousedů.

David – při hasičských závodech, ze strachu na stezce odvahy.

Jiří – když mi lékař řekl, že budu nosit brýle.

58 Dana – když mě doma někdo lechtá.

Milena – když jsem nemocná.

Kamil – na výletě ve skalách, na vrcholu jedné skály.

2/ Poznání, že srdce reaguje i na mé pocity, na to jak mi je - mám strach, radost, úlek a obavy.

3/ Nikdy jsem si toho nevšímal.

4/ Srdce je asi složitý orgán a nemohu ho nějak ovládat.

5/ Děti se rozpovídaly o některých případech, kdy se jim rozbušilo srdce. Nejčastěji zaznělo, když mi rodiče hubují. Děvčata mají tyto stavy, když se mezi sebou nepohodnou a chlapci, když chtějí zvítězit nad kamarády.

CO DĚLÁM Čas: 30 min

Cíle: předat informace ostatním o svých oblíbených a neoblíbených činnostech, o způsobu trávení volného času, uvědomit si efektivnost a smysluplnost svého přístupu k času

Věk: 10 – 12 let

Pomůcky: pracovní list č. 1(příloha č. 5) Postup:

Děti vyplní pracovní list. Postupně budeme číst odpovědi na jednotlivé otázky a porovnávat vzájemné odpovědi.

Otázky k reflexi

1/ Co jsem se dověděl nového o spolužácích?

2/ Co tě na odpovědích zaujalo, zarazilo?

59 Realita

Děti pracovní list vyplnily zodpovědně. Pozorovala jsem je, jak přemýšlejí nad otázkami a pravdivě odpovídaly. Ocenila jsem upřímnost, se kterou odpovídaly, ani neměly obavy z mých reakcí.

Reflexe

Co děláš nejčastěji? Modelářství, hry na počítači, ostatní běhají venku.

Co děláš nejraději? Hasiče, hra s kamarády, sourozenci, stavby z lega, hry na počítači, jízda na kole, motorce, pobyt u babičky, hry venku.

Co tě nudí dělat? Dvě děti fotbal, čtyři děti úklid, společenské hry.

Co tě baví dělat? Dvě děti trampolína, stolní hry, tělocvik, televize, ruční práce, střelba z malorážky.

Co musíš dělat? Pět dětí se musí učit, dělat úkoly, tři děti uklízet a jedno hlídat sourozence.

Co chceš dělat? Být s rodinou, doma, hry na počítači, jezdit na kole, čtyřkolce, sledovat v televizi filmy nad 15 let.

Co nechceš dělat? Učit se odpovědělo šest dětí, uklízet, brát do ruky pero, jezdit pryč z obce.

Co nesmíš dělat? Běhat doma, brát věci od cizích lidí, sledovat filmy pro dospělé, vařit, střílet z pistole, jezdit na kole bez helmy.

Co děláš, když máš volno? Hraji si venku s kamarády, jsem u babičky, dívám se na televizi, hraji hry na počítači.

Co děláš o víkendu? Běhám venku, jezdíme na návštěvy, výlety, na nákupy, pomáhám rodičům.

Co děláš s kamarády? Běhám venku, hraji si.

60 VÍŠ O MNĚ …

Čas: 30 min

Cíle: srovnání vzájemné znalosti žáků Věk: 9 – 11 let

Pomůcky: pro všechny karty ANO – NE, papír, tužka, sáček Postup:

Každé dítě si vymyslí otázku, na kterou by chtěl znát odpověď od ostatních a je možné na ni odpovědět ano – ne. Napíše ji na papír, složí a dá do sáčku. Vybraný jedinec si vylosuje otázku a vybere kartu s odpovědí, kterou schová, aby spolužáci neviděli, jak odpovídá. Ostatní se pokusí vcítit do kamaráda a položí před sebe kartu s předpokládanou odpovědí. Všichni najednou pak karty obrátí a zdůvodňují, proč volili tuto odpověď. Na závěr otočí kartu dotazovaný. Děti mohou počítat své shodné odpovědi.

Otázky k reflexi

1/ U koho jste se nejvíce shodli?

2/ Jaké jsi měl pocity, když jsi odpověděl správně?

3/ Jaké jsi měl pocity, když jsi odpověděl špatně?

4/ Co ti tato aktivita přinesla nového?

Realita

Tato činnost se příliš nevydařila. Žáci nezvládli vymyslet otázky, které by vypovídaly o zájmech spolužáka. Objevily se otázky typu: Bydlíš v Žandově?, Chceš se mnou kamarádit?, Máš sourozence? Na otázky děti sice odpovídaly, ale většinou odpověděly správně a nemusely své odpovědi obhajovat, protože byly jasné.

Chybu bych viděla v mém nedostatečném vysvětlení a následném špatném pochopení.

Zároveň si myslím, že děti nevěnovaly dostatečnou pozornost při vymýšlení otázek.

Soustředily se pouze na odpověď ano – ne a unikl jim obsah otázky. Nápravu bych viděla v učení dětí umět položit otázku tak, aby se tazatel dozvěděl, co potřebuje, co ho

61

zajímá. V případě, že děti neumí položit otázku, mohla bych příště otázky vymyslet sama.

Reflexe

Do reflexe jsem nezařadila připravené otázky, pouze si každý spočítal správné odpovědi. Dětem jsem se snažila vysvětlit, jaké otázky by mohly příště použít.

obr. 3 Víš o mně …, Mukařov, 15. 5. 2013