Autonomní nervový systém
Jedná se o řídící složku hladkého svalstva, srdce a žláz. Má dvě větve, které působí navzájem opačně. Jsou jimi větve sympatiku a parasympatiku. Aktivita autonomního nervového systému (ANS) klesá nejen s věkem, ale i se zhoršením zdravotního stavu jedince. Podle spektrální analýzy variability srdeční frekvence lze zjistit i míru intenzity ANS a odhadnout, jak vysokému biologickému věku odpovídá oproti věku kalendářnímu.
Pravidelné cvičení a pohybová aktivita zvyšuje aktivitu ANS.
Oba grafy na obrázku č. 1 patří osmapadesátiletému jedinci. Na grafu vlevo je jeho biologický věk, který vykazuje známky stáří 70letého člověka. Po roce kontrolované pohybové aktivity se jeho stav výrazně změnil. Změnu můžeme vidět na grafu vpravo, kde již odpovídá věku 57let. Během měření muž kalendářně zestárl o jeden kalendářní rok, ale díky pravidelné pohybové aktivitě omládl v rámci aktivity ANS o 14 let. Autor zdůrazňuje, že takovéto změny jsou zcela obvyklé, nikoli výjimečné (Stejskal, 2014).
Obrázek 1: Spektrální analýza variability srdeční frekvence (Stejskal, 2004)
Ischemická choroba srdeční
Jedná se o degenerativní onemocnění cév způsobené akumulací cholesterolu a navýšením vazivové tkáně, která se nachází pod vnitřní vrstvou buněk cévní stěny. Jejím vlivem dochází k zesílení stěn tepen, ke ztrátě jejich pružnosti a kornatění (ateroskleróza). Ke vzniku aterosklerózy pomáhá „špatný“
cholesterol LDL (nízkodenzitní lipoprotein), jež transportuje cholesterol z trávicího traktu směrem do periferních tkání.
Lipoproteiny o vysoké hustotě HDL působí opačně. Cholesterol z periferie transportují do jater, kde se přeměňuje na jiné látky.
Vyšší množství HDL cholesterolu tak přispívá k prevenci vzniku aterosklerotických onemocnění. Je prokázáno, že pravidelná pohybová aktivita přispívá ke zvýšení hladiny HDL cholesterolu vůči LDL. Rovněž zvyšuje pravděpodobnost přežití prvního záchvatu srdečního infarktu. Díky zvýšenému energetickému výdeji snižuje tělesné zásoby tuku a zabraňuje poklesu klidového bazálního metabolismu. Snižuje jak klidovou tepovou frekvenci a krevní tlak, tak i jeho hodnoty při cvičení. Zvyšuje prokrvení srdce a jeho efektivitu. K prevenci proti ischemické chorobě srdeční přispívá i pozitivní psychologický vliv, který spolu s pohybovou aktivitou přichází (Haskell a kol., 1992).
Hypertenze
Vysoký krevní tlak je charakterizován systolickým tlakem přesahujícím 160 mm Hg nebo diastolickým tlakem vyšším než 90 mm Hg. Hypertenze přispívá ke vzniku periferních i centrálních onemocnění, jako jsou mozkové a srdeční příhody. Výzkumy opět prokázaly, že nedostatek pohybu zvyšuje výskyt hypertenze.
Sportovci staršího věku mají vůči svým vrstevníkům nesportovcům nižší krevní tlak. Díky tomu i snáze předcházejí případným cévním onemocněním a následným komplikacím (Pearson a kol., 2002).
Periferní cévní onemocnění
Mohou vést k částečnému nebo úplnému uzávěru tepen dolních končetin. Způsobují křeče a bolesti v postižených oblastech. V důsledku pravidelného cvičení však dochází ke zvýšenému průtoku krve cévami a redukují se tak obtíže spojené s ucpáváním cév (Pearson a kol., 2002).
Cévní mozková příhoda
Dochází k ní při omezení průtoku krve v určitých částech mozku. K němu dochází po aterosklerotickém zúžení nebo uzavření mozkových cév a následném odumření mozkových buněk. Vznik mozkové příhody je nejvíce způsoben hypertenzí nebo sníženým průtokem cév. Proto prevence v podobě pohybové aktivity přispívá ke snížení výskytu mozkových příhod (Pearson a kol., 2002).
Další onemocnění
Pohybové aktivity se také využívá v rámci sekundární prevence a v rámci léčby předchozích onemocnění. Může se jednat o vrozená onemocnění srdce, rekonvalescence po chirurgických zákrocích, transplantacích, onemocněních dýchacího aparátu, astmatech, cystické fibrózy a podobně (Stejskal, 1996).
Metabolický syndrom
Jedná se o řadu příznaků, které jsou ovlivněny jak vnitřními, tak vnějšími podmínkami. Předcházejí některým onemocnění srdce, oběhového systému a látkové výměny. V důsledku nedostatku pohybu a zvýšeného příjmu energie může vést u osob se zvýšenou dědičnou dispozicí k trvalé nadprodukci hormonu inzulin a snížení citlivosti tělních tkání na něj. Po určité době dojde k vyčerpání sekreční kapacity buněk slinivky břišní a vznikne cukrovka druhého typu. Zvýšená hladina inzulinu rovněž podporuje funkci LDL cholesterolu a snižuje funkci HDL cholesterolu. Díky
pravidelné pohybové aktivitě dochází k vyrovnávání energetické bilance. Tím vzrůstá efektivita inzulinu a citlivost organismu na něj. S těmito změnami přichází zvýšená tvorba HDL cholesterolu a v ideálním případě se veškeré tělesné systémy vrací do normálu.
I zde pravidelné cvičení zastává roli prevence a léčby (Durstine a kol., 2003).
Nadváha a obezita
Obecně přibývá lidí s nepřiměřeně vysokou hmotností. V ČR byla provedena studie MONICA, která měla za úkol zjistit, jakou mírou jsou v ČR zastoupeni lidé s nadváhou. Průzkum se týkal jednoho okresu a lidí ve věku 34 až 74 let. Výsledkem bylo zjištění, že pouze 22 % obyvatel mělo přiměřenou nebo nižší hmotnost. Je tedy vidět, že problémy s obezitou nejsou pouze záležitostí západněji ležících zemí, ale i naší. Stejskal (2004) upozorňuje, že skryté nebezpečí obezity tkví ve zdánlivém pocitu zdraví postižených osob. V jejich mladším a středním věku nepociťují větší komplikace nebo pouze takové, se kterými lze žít. Proto jim často chybí motivace své tělesné složení změnit. Problémy, jež však nastanou, jsou velmi často nevratné a často těžko pozorovatelné.
V důsledku špatné energetické bilance dochází ke vzniku cukrovky druhého typu. Obezita zapříčiňuje vysoký krevní tlak, který je příčinou vzniku ischemické choroby srdeční nebo cévní mozkové příhody. To vše je spojeno se sníženou pružností a průchodností cév vlivem aterosklerózy. Obézní lidé mají větší sklon ke tvorbě křečových žil, vyšší srážlivosti krve, vzniku trombóz převážně na dolních končetinách a k poruchám lymfatické cirkulace. Nadměrná hmotnost způsobuje řadu dalších onemocnění a komplikací, včetně nádorových onemocnění, poruch menstruačního cyklu, degenerativních onemocnění kloubů (převážně kolenní, kyčelní) atd. Nadměrná tloušťka může člověka omezovat na poli sociálním,
profesním, a tedy i v jeho osobním životě. U obézních lidí je zvýšený výskyt depresí a úzkosti. Z výše uvedených komplikací je patrné, že obezita může být původcem ostatních onemocnění, které svým způsobem zaštiťuje. Proto je potřeba žít racionálně a mít vyrovnaný příjem a výdej energie podpořený pravidelnou pohybovou aktivitou.
Tyto faktory přispějí k pozdějšímu, o mnoho kvalitněji prožitému životu (Durstine a kol., 2003).
Cukrovka (diabetes mellitus)
Vyznačuje se nadměrným zvýšením cukrů v krvi nad normální hodnotu. Cukrovka prvního typu se vyskytuje více u mladých osob, u nichž zaniká vlastní produkce inzulinu na základě autoimunitních procesů, které zničí buňky slinivky břišní zodpovědné za tvorbu inzulinu. Cukrovka druhého typu je naopak způsobena špatným životním stylem a genetickou podmíněností. Ze všech uvedených informací vyplývá, že pohybová aktivita změnou tělesného složení a zvýšenou citlivostí tělesných buněk na inzulin přispívá k prevenci vzniku této choroby (Sigal a kol., 2004).
Osteoporóza
Dle dostupných údajů ztrácí člověk přibližně od 35 let svého věku 0,5 % až 1 % kostní hmoty. Pokud ztrácí více, jedná se o řídnutí kostí (osteoporózu). Osteoporóza je onemocnění látkové výměny kostí, které zapříčiňuje nadměrný úbytek kostní hmoty, poruchy její struktury, poruchy funkce a kvality kostí. Dochází k postižení převážně vnitřní trámčiny, ke zvýšené lomivosti a velkému riziku zlomenin u starších lidí a jejich následné komplikované rekonvalescenci. Ke zlomeninám tak může docházet následkem úrazu, ale i spontánně kýchnutím, zvedáním břemen, rychlými pohyby apod. Prevence osteoporózy spočívá v racionální stravě, v příjmu potravy bohaté na vápník, fluor a vitamín D, a to zejména v rizikových obdobích menopauzy, těhotenství a stáří.
Dále ve správné životosprávě (kouření, stres, spánek, alkohol) a v optimální pohybové aktivitě, která přispívá k vyšší hustotě kostní tkáně (Novotný, 2003).
Nádorová onemocnění
Pohybová aktivita přispívá ke sníženému výskytu nádorových onemocnění. Proč tomu tak je, zatím není známo. Může se však jednat o zlepšení stavu imunitního systému člověka. Studie, které byly provedeny, dokazují, že sedavá zaměstnání mají vliv na zvýšený výskyt některých nádorových onemocnění oproti aktivní populaci, u které je jejich výskyt nižší (Stejskal, 1996).
Kvalita života
Stejskal (2004) hodnotí vliv pravidelné pohybové aktivity na zdraví člověka a na kvalitu jeho života. Uvádí, že člověk, který ve středním věku začne být tělesně aktivní, může prodloužit svůj život v průměru o dva roky. Tento argument není velikým motivačním činidlem, jelikož se jedná o zdánlivě vzdálenou dobu, natož když se jedná o jedince mladšího věku. Přesto je apelováno na zvýšení kvality života spojené s pravidelným cvičením. Již ve středním věku života se může jedinec na jeho základě cítit mnohem lépe, než se cítil před tím. Největším benefitem je prodloužení kvality života o 15 až 20 let. Lepší kvalita života se vyznačuje nezávislostí, samoobslužností a vitalitou. Senior ve věku 90 let si tak může posunout své biologické hodiny o 15 až 20 let zpět v porovnání s jedincem, který nedbal na svoji životosprávu a životní styl. Vše je spojeno s tělesnou a duševní pohodou, na níž se bohužel často zapomíná. V dnešní době, ve které stále stoupá důchodový věk, je tento fakt obzvlášť důležitý, pokud si chceme svojí zaslouženou penzi důstojně užít. Výsledkem zdravého a aktivního způsobu života je spokojená, soběstačná, zdatná a ekonomicky zabezpečená stárnoucí populace, na jejíž léčbu nemusí stát vynakládat ohromné
finance. Tyto pozitivní ukazatele jsou ve výsledku v zájmu nás všech.
Tabulka 4: Efekt pohybové aktivity na specifické zdravotní problémy
Zdroj: (upraveno podle: Univerzita Palackého v Olomouci)
* malý efekt, **střední efekt, *** silný efekt
A = pohybová aktivita střední intenzity, E = důležitý je energetický výdej, S = silové cvičení