Závěry výzkumného šetření vychází z rozdílu naměřených hodnot vstupního a závěrečného vyšetření, která byla provedena v závislosti na pohybové intervenci, jsou obohacena o doplňující měření týdenní krokové aktivity, záznam pohybové aktivity testovaných, dotazníková šetření a strukturované rozhovory.
Validita měření byla ověřena metodou věcné významnosti, jež byla aplikována zvlášť na výsledky každého jedince.
Podle Klasifikace pohybové aktivity dle počtu denně zdolaných kroků (Tudor-Locke a Basset, 2004) a informací získaných z dotazníků k pohybové aktivitě (Centrum kinantropologického výzkumu, FTK UP, Olomouc) aplikovaných před vstupním vyšetřením jsme zjistili, že pohybová aktivita testované skupiny odpovídala málo aktivnímu až částečně aktivnímu způsobu života. Žádný z dotazovaných nevykonával pravidelnou pohybovou aktivitu aerobního charakteru na úrovni ANP, ani po delší dobu nesetrval na středních a vyšších tepových frekvencích pohybového zatížení, při kterých by docházelo k rozvoji aerobní zdatnosti a k efektivnímu spalování tuků. Až na výjimky, nikdo nevykonával intenzivně náročné aktivity nebo pravidelnou rekreační či sportovní činnost, která by výrazněji ovlivňovala jeho tělesnou zdatnost.
V rámci pohybové intervence nedošlo k poklesu tělesné hmotnosti, k poklesu tělesného tuku ani k nárůstu aktivní tělesné hmoty. Většina změn v rámci tělesného složení byla pod hranicí věcné významnosti. Výraznější změny nastaly v procentuálním navýšení tělesného tuku u žen. Tento stav mohl být způsoben zachováním stravovacích návyků, složením stravy nebo reakcí organismu na náhlou energetickou nerovnováhu způsobenou pohybovou aktivitou. Testovaná skupina rovněž neobsahovala
jedince, kteří by vykazovali výraznou inaktivitu nebo trpěli obezitou či nadváhou, na nichž se pohybová intervence výrazněji projevila.
Pozitivní vliv pravidelné pohybové aktivity nastal v rámci aerobní zdatnosti organismu. Ten se dostavil v podobě zvýšení objemu minutové ventilace, zvýšení hodnot VO2max, nárůstu úrovně VO2anp, navýšení spotřeby kyslíku při ANP a snížení klidové srdeční frekvence. Na základě strukturovaného rozhovoru a vyšších výkonů dosažených na bicyklovém ergometru u většiny testovaných můžeme potvrdit výrazný nárůst jejich výkonnosti.
Dalšími pozitivními vlivy pravidelné pohybové aktivity, jež byly v rámci rozhovoru popisovány, bylo lepší hospodaření s dechem a samotný způsob dýchání během pohybové aktivity.
Projevem adaptace srdečně-cévního systému na podaný výkon bylo výrazné zkrácení doby zotavení po zátěži v podobě poklesu srdeční frekvence, tabulka č. 15. Z tabulky je patrný pokles srdeční frekvence při 1., 3., i 5. minutě měření. Tento pokles dokazuje zvýšenou adaptaci organismu a především srdce na zátěž.
Významným, ale těžko měřitelným benefitem, kterého jsme dosáhli, byl vliv pravidelné pohybové aktivity na emoční stránku člověka. Informace byly získány prostřednictvím strukturovaného rozhovoru, který jsme provedli zvlášť s každým účastníkem.
Nezávisle na sobě většina dotazovaných upozorňovala na příjemné pocity, které během aktivit pociťovali. Radost z pohybu a z dobře odvedené práce, větší produktivita práce, pocit stability, spokojenosti se sebou samým, pocity uspokojení, odreagování, příjemné prožitky z přírody, snížení stresu, napětí, dobrý pocit z posouvání hranic apod. To byly cenné prožitky, kterých jsme v rámci výzkumu dosáhli a které dělají člověka šťastnějším a ve výsledku zdravějším.
Pokles klidové srdeční frekvence může sloužit jako dobrý motivační prvek pro pravidelnou pohybovou aktivitu. Každé srdce je schopno vykonat určitý počet stahů, než se zastaví. Díky pravidelnému zatěžování organismu můžeme docílit výrazného poklesu klidové srdeční frekvence. Při naší pohybové intervenci došlo v průměru k poklesu klidové srdeční frekvence o 10 tepů/min. Pokud si jedinci dokážou udržet stávající srdeční zdatnost, ročně tak ušetří okolo 5 000 000 srdečních stahů.
Pravidelná pohybová aktivita zároveň zvyšuje aktivitu ANS, jež následně silněji inervuje srdeční sval. Podle větší variability a síly, jakou je srdce inervováno, lze stanovit biologické stáří organismu.
Stejskal (2004) uvádí, že roční kontrolovanou pohybovou aktivitou lze zvýšit aktivitu ANS natolik, že biologický věk u neaktivního jedince (57 let) běžně klesne o 14 let. Lze tedy předpokládat, že i díky naší pohybové intervenci došlo ke zvýšení aktivity ANS a v rámci ní i k poklesu biologického věku.
V průběhu měření došlo k několika situacím, které mohly ovlivnit výsledky výzkumu, z nichž některé bylo možno zaznamenat. V pořadí u 1. člena došlo k prokluzování pedálů bicyklového ergometru, což mohlo mít za následek zhoršení podaného výkonu a zhoršení aerobních ukazatelů. Dalšími komplikacemi byly nemoci. V průběhu výzkumu onemocnělo pět účastníků, z toho jeden natolik, že musel z výzkumu odstoupit.
Čtyři pokračovali, avšak testované č. 4, 5 a 10 postihlo onemocnění před závěrečným měřením, na jehož hodnotách se nemoc zřejmě projevila. Zároveň je problematickým aspektem validita a reliabilita dat naměřených v rámci bicyklové spiroergometrie. Podané výkony závisí na motivaci a odhodlání testovaných. Proto nevíme, zda jsme doopravdy měřili maximální výkon a zda testovaná osoba skutečně ukončila test na základě vyčerpání sil.
5 POSOUZENÍ VHODNOSTI NAŠEHO DOPORUČENÍ PRO PPA
Odborná doporučení pro pravidelnou pohybovou aktivitu se v některých názorech týkajících se týdenní frekvence a intenzity zatěžování shodují. Pro lepší přehlednost jsme je rozdělili na dva směry. První pro udržení stávajícího zdravotního stavu. Pro něj je doporučeno vykonávat aerobní aktivity středního zatížení 5x týdně po dobu nejméně 30 minut nebo vyšší intenzity 3x týdně po dobu nejméně 20 minut. V rámci tohoto doporučení jsou započítány i habituální aktivity. Toto doporučení zastává americká akademie sportovní medicíny (ACSM a AHA [online], 2007), WHO (who.int [online], 2015) a Sigmundovi (2011). WHO a Sigmundovi se navíc zmiňují i o druhém směru, týkajícím se nejen udržení ale i rozvoje zdraví. Pro jeho rozvoj doporučují vykonávat aerobní aktivity střední až vysoké intenzity přibližně 60 minut denně po většinu dní v týdnu při zachování energetického příjmu potravy. Dále apelují na zařazování všedních pohybových aktivit, jako je chůze do schodů nebo přeprava pomocí kola v průběhu dne. Obdobné doporučení uvádí i Centrum preventivní medicíny při Ústavu preventivního lékařství LF MU v Brně (med.muni.cz [online], 2015).
Uvádí, že záleží již na způsobu, s jakým k pohybové aktivitě přistupujeme. Člověk by se měl snažit být aktivní každý den v týdnu tolika způsoby, kolika je to možné. V jejich podání by měl každý pro udržení svého zdraví vykonávat ve většině dní v týdnu fyzické aktivity zahrnující všední práce trvající nejméně 30 minut.
Pro rozvoj zdraví a tělesné zdatnosti doporučují provozovat 3–4 dny v týdnu intenzivnější sportovně-rekreační aktivity po dobu minimálně 30 minut. Intenzivnější aktivitu přirovnávají k aktivitě, při které není člověk schopen mluvit v plných větách. Doporučení
pro naši pohybovou intervenci se nejvíce podobalo doporučením z Centra preventivní medicíny v Brně.
Na základě výsledků, ke kterým jsme dospěli prostřednictvím výzkumu, můžeme tvrdit, že pravidelná pohybová aktivita pod úrovní ANP (intenzivnější sportovně-rekreační aktivita) vykonávaná 3x i méněkrát týdně má bez pochyby pozitivní vliv na rozvoj aerobní zdatnosti organismu, jakožto jedné z nejvýznamnějších složek ovlivňujících zdraví člověka. Překvapivých výsledků bylo dosaženo při měření změn tělesného složení. Ty vykazují významný nárůst tělesného tuku s mírným navýšením tělesné hmotnosti a s nevýznamným poklesem ATH. Tato změna nastala převážně u skupiny žen. Nemůžeme vyloučit, že by při obdobné pohybové intervenci mohly nastat jiné změny. Na základě našich výsledků soudíme, že při úpravě životosprávy spojené s pohybovou aktivitou by i v rámci tělesného složení došlo k pozitivním změnám. Přesto v tomto ohledu nemůžeme potvrdit, že námi doporučená pravidelná pohybová aktivita má pozitivní vliv na tělesné složení jako na jednu ze základních složek zdraví. Na druhou stranu je důležité posuzovat problematiku komplexně. Oja a kol. (2010) uvádí, že jakákoli pohybová aktivita je lepší nežli žádná, jelikož benefity fyzické aktivity výrazně převyšují zdravotní rizika spojená s pohybovou aktivitou. Zdravotní účinek roste spolu s rostoucí intenzitou zatížení, frekvencí a délkou trvání pohybové aktivity.
Proto můžeme tvrdit, že jsme navzdory negativním výsledkům v rámci tělesného složení dosáhli významnějších pozitivních výsledků v podobě zvýšení aerobní zdatnosti organismu. Dalšími benefity, které nebyly přímo laboratorně změřeny, bylo zvýšení výkonnosti jedinců, zvýšení psychické pohody zahrnující snížení stresu atd., zvýšení inervace ANS a různou mírou bylo přispěno k samotné prevenci v boji proti civilizačním onemocněním uvedených v kapitole 3.2 Pravidelná pohybová aktivita jako
prevence zdraví. V případě obdobné pohybové intervence doporučujeme klást větší důraz na kombinaci pohybových aktivit a racionální stravy, popřípadě tyto kroky konzultovat s odborníky.
Z výše uvedených informací založených na výsledcích práce vyvozujeme, že parametry nastavení námi doporučené pohybové aktivity mají pozitivní vliv na rozvoj aerobní zdatnosti organismu, jakožto klíčové složky ZOZ a dalších již zmíněných benefitů. Toto nastavení pro pohybovou aktivitu je vhodné pro osoby začínající s pravidelnou pohybovou aktivitou, pro osoby hledající motivaci a pro ty, kteří chtějí přispět ke svému zdraví. Je vhodné rovněž i pro lidi, kteří mají obtíže najít volný čas, poněvadž je k jejímu vykonávání potřeba pouze 3 hodin týdně.
5.1 Doporučení pro praxi
Pro člověka, který chce změnit svůj životní styl, chce začít s pohybovou aktivitou nebo rekreačním sportem a nemá příliš zkušeností, můžeme doporučit aplikaci námi doporučeného pohybového nastavení pro pravidelnou pohybovou aktivitu. Dále uvádíme souhrn benefitů, jež by se měli spolu s pohybovou činností dostavit. Zároveň předkládáme několik vodítek a postřehů, které vychází z výsledků práce a považujeme je za důležité.
Vykonáváním pravidelné pohybové aktivity 3x týdně při intenzitě zatížení pod hranicí ANP (intenzivnější sportovně-rekreační aktivita), [(220 – věk)/100] * 90, lze dle našeho výzkumu docílit následujícího rozvoje organismu:
ROZVOJ AEROBNÍ ZDATNOSTI- lepší využití kyslíku organismem, zlepšení ventilačních funkcí, snížení klidové srdeční frekvence a zrychlení návratu srdeční frekvence po zátěži do normálního stavu.
Nárůst výkonnosti jedince a lepší snášení zátěže.
Zvýšení psychické pohody- prožívání příjemných pocitů, pocit uvolnění, bezstarostnosti, snížení vnitřního napjetí a stresu, dobré pocity z odvedené práce, zvyšování sebevědomí díky překonávání nových hranic, posouvání aspirační úrovně, intenzivnější prožívání přírody.
Prevence civilizačních onemocnění
Velikým problémem, který stojí mezi sportováním a člověkem, je jeho čas a motivace. Proto je vhodné naučit se využívat běžné denní situace, jako je přeprava z práce, nákupy a podobně pro navýšení své denní pohybové aktivity. Dále je dobré začít sportovat s přáteli, kteří se navzájem motivují a pomáhají si navzájem překonat počáteční nechuť, jež pohybové činnosti někdy předchází.
Je zapotřebí, aby byla pravidelná pohybová aktivita doplněna dostatečnou habituální aktivitou odpovídající alespoň 1 hodině střední intenzity zatížení denně po většinu dní v týdnu. Člověk by se měl zkrátka snažit být aktivní tolika způsoby, kolika je to možné. Nevyhýbat se pohybovým aktivitám a zbytečně si neulehčovat. Najít způsob a naučit se jak využívat pohybu při přepravě a ve všedních situacích. Důležité je vypěstovat si návyk a vytvořit pravidelný režim, na nějž si člověk časem zvykne a u kterého setrvá. I proto je dobré vést k pravidelnému pohybu již od dětství.
Aby bylo docíleno pozitivního vlivu předepsané pohybové aktivity i na tělesné složení, je zapotřebí spojit ji s vhodnou stravou, která bude mít odpovídající složení a bude správně rozložena v průběhu dne. Proto je v některých případech zapotřebí konzultovat jídelníček s odborníky.
Ačkoli se to může jevit jako nepodstatné, pro efektivní zvládání doporučených aktivit tak, aby člověka těšily, je zapotřebí i správná výstroj. Jedná se hlavně o kvalitní obuv při chůzi a běhu.
V případě nevhodné obuvi může v horším případě dojít ke zdravotním komplikacím pohybového aparátu. V lehčím případě není pohyb příjemný a příjemné pocity spojené s pohybovou aktivitou se nedostaví.