Po uskutečnění rozhovorů následoval doslovný přepis rozhovorů (u elektronické komunikace překopírování konverzace) do samostatného textového dokumentu v počítači. Pro snadnější orientaci ve výpovědích respondentů došlo k vytisknutí těchto materiálů. Následující práce s nimi byla realizována především pomocí odlišně barevného zvýraznění pro jednotlivé tematické celky a okruhy, kterými se samotný rozhovor pro potřeby průzkumu zabýval. Z důvodu choulostivého a důvěrného tématu nejsou součástí této bakalářské práce kompletní přepisy rozhovorů s respondenty.
Zjištěná data prezentujeme v následujících okruzích (tematických kategoriích):
Jedná se o:
• Smíření se s postižením
• Sebevědomí
• Získávání informací ohledně sexuality
• Překážky naplňování sexuálního života a jejich kompenzace
• Sex a jeho význam
• Spokojenost
• Sexuální asistence
V následující části dojde k prezentaci získaných dat ke konkrétním kategoriím v rámci podkapitol. Data byla získána za pomocí rozhovorů, které byly s respondenty průzkumu provedeny. Respondenti jsou označeni písmenem R, a každý jednotlivec číslem za ním, jak bylo uvedeno v podkapitole 3.4 Charakteristika průzkumného souboru.
Odpovědi respondentů jsou z důvodu autenticity na 100 % zachovány, proto mohou být neformální nebo obsahovat vulgární výrazy.
Smíření se s postižením
Jak se respondenti srovnávali s tím, že mají tělesné postižení? „Obrátil se mi život vzhůru nohama, byl jsem čerstvě v manželském svazku. Říkal jsem si: „Co teď, jsem kripl, co bude dál?“ Manželka je ale úžasná osoba. Zvládá to lépe než já.“ (R1) „Tenkrát jsem to (pozn. usednutí na vozík) moc nevnímala, všechno zařizovali rodiče. Spíš mi to dělá problémy od jisté doby. A zvlášť, když už si musím poradit většinou sama, tak to nesu
51
hůře… Život na vozíku není prostě lehký.“ (R2) „Období celý puberty bylo strašný, od těch čtrnácti, kdy mi to diagnostikovali, a zhoršovalo se to postupně až do těch dvaceti, jednadvaceti, kdy jsem usedal na vozejk. To bylo pak skvělý. Pro mě bylo horší, když jsem blbě chodil. Na střední škole začali spolužáci experimentovat se svojí sexualitou, a já díky tý nemoci byl uzavřenej, nebavil jsem se s nikým, kamarády jsem neměl… natož sexuální partnerky. Nevěděl jsem jak dál, měl jsem takový chmurný myšlenky, nevěděl jsem, kam to bude směřovat… Jsem si právě říkal, že to je strašně důležitý v tý moji nemoci, přijmout tu nemoc, smířit se s ní, a až si sednu na ten vozejk (…). Já říkám jako bych dostal křídla s tím vozejkem. Že jsem konečně byl samostatnej a mohl jsem fungovat jako sám. Tak jsem se osamostatnil a začal fungovat.“ (R3) „Handicap mi začleňování se do skupin rozhodně neulehčoval. Hodně času jsem v dětství trávila po špitálech a lázních. Od školky jsem se potýkala s šikanou (…), měla jsem psychické problémy a skončila na psychiatrii.
Trochu normálně jsem si začala připadat až na gymplu a potom na výšce, ale i tam mě rozčilovalo, že si mě každý zapamatoval. Splynout s davem je pro mě jednoduše nemožné.“ (R4)
Sebevědomí
Považují se respondenti za sebevědomé? „Hodně se mi (pozn. sebevědomí) snížilo. Připadám si k ničemu, že ani nevyměním žárovku, a vlastně i mužskou práci obstarává manželka. Myslím si ale, že až budu mít bezbariérové bydlení, tak se to změní.“
(R1) „Ne. Myslím, že to je tím, že jsem skoro pořád sama, nemám žádné pořádné kamarády, jsem nesvá, pokud je někde hodně lidí... A když chci říct svůj názor, tak mě moc nikdo nebere... Aspoň to takhle já vidím..." (R2) „Teď je to lepší. Bylo to úplně na hovno, když jsem blbě chodil, že jo. Já říkám, jako bych dostal křídla s tím vozejkem (…), no prostě jsem začal žít novej život. Od tý doby, co jsem na vozejku, tak moje sebevědomí stoupá.“ (R3) „Hodně záleží na situaci. Spíš bych řekla, že na druhé lidi působím sebevědomě.“ (R4)
Považují se respondenti za přitažlivé? Připadají si sexy? "Ehm, to ne (smích).
Promiňte. Myslím si, že na vozíku si mě ženy více všímají jen díky ochranitelským sklonům, které jim jsou dány." (R1) „Ne, to vůbec. Vždycky si říkám, že aspoň na jednu noc bych chtěla být krásná štíhlá dlouhá blondýnka, co chodí (smích).“ (R2) „A tak myslím si že jo, spíš jo.“ (R3) „Ne.“ (R4)
52
Zvyšuje respondentům sebevědomí sex? „Sex zvyšuje sebevědomí každému muži – když dovedu ženu k uspokojení.“ (R1). „To ne.“ (R2) „Hodně tomu (pozn. zvýšení sebevědomí) pomohla právě i prostituce, že jsem využíval tyhle služby. Neměl jsem žádný sebevědomí, neoslovoval jsem žádný ženský, a tohlencto bylo takový jako, že mi dodávaly sebevědomí, i když jsem si to zaplatil, tak to tak prostě bylo.“ (R3) „Ne.“ (R4)
Získávání informací ohledně sexuality
Kde respondenti získávali informace ohledně sexuality? „Internet poskytuje cenné rady, když víte, jak hledat, nebo se jen informujete v nějaké organizaci. Mrzí mě ale, že jsou primárně určeny organizace i tyto služby pro lidi po úrazech. A sledoval jsem na YouTube video CZEPY (pozn. Česká asociace paraplegiků). Stejně na to člověk musí přijít sám. Každý to má jinak.“ (R1) „Během života, postupně.“ (R2) „Na internetu.
Na západ od nás, tam už to funguje několik let, třeba v Holandsku, lidi to přijímaj, společnost je tomu otevřená, fandí tomu, to byla taková inspirace pro mě, to Holandsko.
Tam už to funguje několik let… Ke všemu jsem přišel na internetu, v angličtině. Jsou nějaký filmy, který na to poukazujou.“ (R3) „Na základní škole jsme měli pár hodin sexuální výchovy. Bylo to dost strašné.“ (R4)
Hovořili s respondenty o sexu jejich rodiče? „To už si nepamatuji, ale myslím, že ne.“ (R2) „V tomhle s nima to mám otevřeně, pro mě nic nebylo tabu... Máma, se kterou jsem vyrůstal, na všechno mi odpovídala, co jsem chtěl vědět.“ (R3) „Sex a tělesnost u nás doma rozhodně nebyli tabu. Myslím, že by mi odpověděli na všechno, na co bych se zeptala. Dostala jsem od nich takovou knížku „Co se děje s mým tělem“, to mi tak nějak stačilo.“ (R4)
Byly respondentům nabídnuty informace o sexualitě v sociálních zařízeních?
„Tam (pozn. v Jedličkově ústavu) mně bylo 25 a začal jsem se zajímat touhle otázkou sexuality lidí s handicapem, že jsem to viděl u sebe, jak to funguje, ale tam se o tom nemluví, ani učitelé, vychovatelé, asistenti, pro všechny to bylo tabu.“ (R3)
Byly respondentům nabídnuty informace o sexualitě ze strany odborníka (např. lékaře?) „Ne. Sám jsem vyhledal sexuologickou pomoc, jak jsem zjistil, že mi to změnilo život i v tomto. Bylo to přínosné, nebyl jsem jeho jediný ochrnutý pacient. Byl jsem tam spíš na konzultaci. Bylo to přátelské povídání, a vysvětloval mi i sexualitu ženy.
I mou – co se dá dělat po tom, co penis není zcela funkční.“ (R1) „Ne, to by mě ani
53
nenapadlo…“ (R2) „Chtěl jsem jednou (pozn. navštívit sexuologa), ale neměl bezbariérovou ordinaci, tak jsem se na to vykašlal. Chtěl jsem řešit svojí sexualitu, teda já vlastně ani nevím, spíš mě zajímalo co všechno mám, chtěl jsem mít na papíře co všechno mám. A jaký mam možnosti. Nebo… já vlastně ani nevím… stejně jako jsem šel kdysi dávno na spermiogram. A taky jsem vlastně neměl podstatnej důvod, jen mě prostě zajímalo, jak jsem na tom s množstvím a hybností. To byla pro mě dobrá zkušenost.“ (R3) „Ne.“ (R4)
Existuje dle názoru respondentů dostupná a ucelená síť pomoci osobám s tělesným postižením s jejich sexualitou? „Když jsou po poranění míchy, tak ano…“
(R1) „Myslím si, že (pozn. síť pomoci) vůbec není. Sexualita a postižení bude vždycky tabu. A že „chodící“ budou vždycky koukat divně, že i „my“ chceme sexuálně žít (…).
Jsme taky lidi, máme pocity, vnímáme, tak proč se z toho dělá taková věda?“ (R2)
„Každopádně je to teď lepší a otevřenější. Každým rokem se to zlepšuje.“ (R3) „To nevím, řekla bych, že toto téma je v naší společnosti docela tabu…“ (R4)
Ví respondenti, kam se můžou obrátit pro případnou pomoc s jejich sexualitou?
„Nevím, buď bych si našla něco na internetu nebo bych se zeptala na gynekologii.“ (R2)
„Předpokládám, že ano.“ (R4)
Překážky naplňování sexuálního života a jejich kompenzace
Je tělesné postižené překážkou k navazování partnerských nebo sexuálních vztahů? „Ano, a to dost... Bohužel podle mě v dnešní době vítězí jen dvě věci: krása a sex. Takže tím si myslím že vysvětluji vše... Ano jsou výjimky, ale to je opravdu vzácný – pár na vozíčku a chodící... Ale většinou jsou postižení s postiženým a zdraví se zdravým... Přiznám se, že něco o tom vím, ale to si nechám pro sebe, nezlobte se.“ (R2)
„Nemusí bejt. Záleží, jak to máš v hlavě, jak to máš nastavený. Ale pro mě jo. Je to kvůli tomu handicapu, člověk si přece jen uvědomuje, že nejsem atraktivní pro každýho, nebo že přece jenom i pro ženu – ona, to její vědomí, vidět toho partnera do budoucna pro rodinu, kterej zabezpečí… a nepředstavujou si tam vozíčkáře, kterýmu se zhorší nemoc až za pár let… Proto já holky nebalim, a vždycky se necham sbalit (smích). Možná kdybych byl po úraze a věděl, že se mi to nebude zhoršovat, že tohle je finální stav, tak se mi ty vztahy navazujou líp. Než když vim, že mám progresivní nemoc.“ (R3) „Až do dospělosti jsem žila na vesnici, hromadná doprava byla dost omezená, a vzhledem k mému postižení bylo pro mě komplikované se samostatně někam dostat, tzn. byla jsem
54
odkázaná na dalšího člověka, většinou matku, když jsem se chtěla někam dostat. Umíte si představit, jak vás matka vozí na rande nebo vás z něj vyzvedává? Myslím, že to bylo pro mě zdaleka největší překážkou.“ (R4)
Staví respondentům do sexuální života překážky samotné postižení? Pokud ano, v čem? „Nyní nemohu stykem dosáhnout orgasmu. Předtím vše v pořádku. Žádné poruchy erekce.“ (R1) „Určitě, na 100 %. V pohybu, polohách prostě není to lehké, pokud partner není zdravý..." (R2) „Takhle, abych řek po pravdě… Úplně otevřeně, je to právě ten fyzickej stav, se svýma partnerkama jsem to hodně řešil, a řešim to furt, nemůžu se toho zbavit a nevim, jak to udělat, to je právě že nejsem schopnej bejt dominantní, když to tak řeknu, jo, vzít si tu ženskou někde. To je ale spíš problém mýho ega, nebo jako mužskýho ega… To hodně řešim, to mě trápí.“ (R3) „Upřímně mě nikdy nenapadlo, že by moje postižení mohlo mít vliv na moji sexualitu. Je asi jasné, že když má člověk handicap, nebude to v posteli žádná gymnastika… Některé polohy prostě nejsou možné, ale nepřipadám si extra limitovaná.“ (R4)
Jakým způsobem respondenti limity v sexuálním životě kompenzují? „Zjistil jsem, že orgasmu se dá dosáhnout i jinak než stykem. Více se věnuji partnerce. Orálně ji uspokojuji. Nebo pomůckama. Je to milování nyní pokaždé jiné, a víc mi to dalo, než vzalo – v této oblasti.“ (R1)
Používají respondenti sexuální pomůcky? „Vibrátory, strap on dutý pro muže, erekční kroužek, různé masážní oleje i čokoládu na tělo. Používáme i polohovací klíny a závěsný zvedák. To z pomůcek pro nás s handicapem.“ (R1) „Ne, nepoužívám.“ (R2)
„S běžnýma sexuálníma pomůckama zkušenost mám. Ale s těma houpačkama a tak ne…
Vím, že existujou nějaký kolíbky, asi spíš pro ženy, aby byly nahoře, pro může fakt ani nevím, jestli něco je.“ (R3) „Netušila jsem, že pomůcky pro osoby s postižením existují…“
(R4)
Měly by erotické pomůcky pro osoby s tělesným postižením být hrazeny ze zdravotního pojištění? „Myslím si, že aspoň částečně ano (…), toto je taky životní potřeba i v podstatě rehabilitace.“ (R1) „Jo, tak to nevím... To je teda otázka. Spíš asi podle druhu postižení... Fakt nevím. Jak nad tím přemýšlím, tak asi spíš ne. To už je naše soukromá věc. Pojišťovna mi nehradí nepíchavý kolečka u vozíčku, a to je potřeba. Tak natož tohle (smích)." (R2) „To si myslím, že je reálnější než zaplatit jim sexuální asistentku… to je správnej krok.“ (R3) „To si netroufám posoudit. Asi by se to těžko posuzovalo, dokazovalo…“ (R4)
55 Sex a jeho význam
Co si respondenti představují pod pojmem „sex“? „Orální sex, ruční práce a když se podaří s pomůckou, tak i ta penetrace. Hlavně je to spojení dvou lidí v jedno.“
(R1) "No, já si pod tím představím jenom právě ten styk. Protože jiné techniky mají svoje názvy – petting, masturbace, orální uspokojení..." (R2) „Já mám radši pojem sexualita.
Protože pod pojmem sex si představuju pouze pohlavní styk, ale pod pojmem sexualita si představím všechno, co se s tím pojí. Od nahoty až po sex samotnej.“ (R3) „Vzhledem ke své bisexuální orientaci bych asi měla nejdříve říct, že rozlišuji sex se ženou a sex s mužem. Ačkoli mi oba mohou poskytnout stejné uspokojení, sex se ženou pro mě nepředstavuje sex „v pravém slova smyslu“, tzn. pojem sex pro mě představuje pouze průnik penisu do vagíny.“ (R4)
Představuje sex přirozenou součást života respondentů? „Ano, sex považuji za přirozenou a příjemnou součást mého života. Není jen o orgasmu, ale o té lásce, náklonnosti. Je pro mě důležitý. Láska bez sexu je jako kniha bez textu.“ (R1)
„Samozřejmě. I když na to koukám trochu jinak, když z toho nemůžu mít miminko…“ (R2)
„Vždycky měl důležitý postavení. Vždycky to bylo důležitý, vždycky mě to zajímalo a fascinovalo. Dlouho jsem to neměl, to období na střední škole bylo náročný, když jsem ho chtěl a potřeboval… to jsem byl závislej na pornu v tý době.“ (R3) „Myslím, že má velký význam. Neumím posoudit, jestli mám normální nebo zvýšenou potřebu sexuálního uspokojení, každopádně mám sex ráda (…). Považuji sex za přirozenou součást partnerského života.“ (R4)
Spokojenost
Považují respondenti svůj sexuální život za uspokojivý? „Snad ano, ano považuji. Když o nějaký smysl vjemu přijdete něco se zase zesílí (…). Můj sexuální život je uspokojivý.“ (R1) „No to je těžko říct, protože kvůli gynekologickým potížím si ho nemůžu moc užívat… Ale pokud je, tak ano.“ (R2) „Když jsem ve vztahu, tak jo. Teď zrovna ne. Teď už nám ale leze jaro, takže jakoby… jsem zase přemejšlel, že bych si někoho zaplatil, no. Což jsem už nikdy nechtěl. Ale to mam vždycky jen takový myšlenky a ono to přejde… nebo si někoho třeba najdu.“ (R3) „Můj aktuální požehnaný stav je velmi specifický, ale jinak považuji svůj sexuální život na normální a uspokojivý.“ (R4)
56 Sexuální asistence
Jaký je názor respondentů na služby sexuální asistence? „Využil bych to pouze v případě, kdybych byl sám. Neodsuzuji to. Mohou naučit, poučit, potěšit.“ (R1) „Moc se to rozebírá, a není ani důvod proč... A něco jsem i viděla v televizi, a přišlo mi to všechno směšný... Třeba – proč jen pro muže? A co ženy? A myslím si, že i ty co to dělají, to dělají jen pro peníze, a moc se jim do toho nechce... Myslím si, že co se bude týkat „nás“, tak vše bude tabu, ať už půjde o cokoliv... A taky z toho cenově si myslím, že z toho chtějí jen vydělat. Ale pokud to někdo chce, a udělá mu to radost, ať to využívá.“ (R2)
„Kladný.“ (R3) „Nikdy jsem se o ni blíže nezajímala. Myslím ale, že je dobré, že tato služba existuje.“ (R4)
Mají respondenti osobní zkušenost se sexuální asistencí? „Ne.“ (R1) „Ne. To už radši gigolo, o tom aspoň vím, že by to bylo pro peníze a bez soucitu.“ (R2) „Já když vznikla sexuální asistence, tak mě zajímala ta tantra a tyhle energie… Tak jsem si říkal, že to chci vyzkoušet, že to je něco novýho, dělali jsme nějaký techniky, oddalování orgasmu a tak, ona říkala, jak je to léčivý, mít v sobě tu energii… ale nepovedlo se teda úplně – to oddálení – takže nemůžu říct, jaký to má blahodárný účinky na to zdraví, ale bylo to něco jinýho, spíš takovouhle asistenci, která je méně o sexuálním styku, to doporučuju těm začínajícím lidem s handicapem, který nemaj ještě žádnou sexuální zkušenost. Tohlencto je tak jako zasvětí. Prostě ty sexuální asistentky uměj pracovat s tím klientem, uměj se správně zeptat, od toho je i ta první půlhodina, kde si řeknou, co od toho čekaj… Tak jsem to vyzkoušel, no.“ (R3) „Ne.“ (R4)
Vnímají respondenti rozdíl mezi sexuální asistencí a prostitucí? „Jistě, podstatný. Mnoho lidí ne…“ (R1) „Ty sexuální asistentky uměj pracovat s tím klientem, uměj se správně zeptat (…). Je to hodně o osobním přístupu, tím, jak ta asistentka je vyškolená i tím, co ji může přijít za klienty… ona ho prostě vede, většinou jsou to slušný holky i kluci (pozn. klienti), i tím, jak jsou nezkušený a bojácný… Prostitutka chce, aby se klient stal stálým klientem, to je to, co oni chtěj.“ (R3) „Tak v první řadě je sexuální asistence legální. Myslím, že hlavním účelem sexuální asistence je klientovi pomoci.
Asistent se nemusí sám nutně zapojovat do samotného aktu, může být jen pomocníkem k jeho uskutečnění, například mezi dvěma lidmi s handicapem…“ (R4)
Jaké respondenti spatřují výhody sexuální asistence? „Poznávání těla, komunikace, edukace.“ (R1) „Možná dobrý nápad, udělat „radost“ klientovi.“ (R2)
57
„Ten impulz, že na to někdo upozornil a že to vůbec vzniklo. Ten začátek mi přišel strašně důležitej, a teď už se to může jenom zlepšovat. Pochybuju, že ten projekt umře, vždycky o to bude nějakej zájem.“ (R3) „Například v tom, že pomáhá bořit mylné přesvědčení, že lidé s postižením nepotřebují nebo nemohou mít sex. Může-li mít člověk s handicapem za pomoci asistence sexuální zážitek, rozhodně to pozitivně ovlivní jeho psychiku, jeho vnímání sebe sama a tak dále…“ (R4)
Jaké respondenti spatřují naopak nevýhody sexuální asistence? „Vztah to nenahradí. Není to o lásce… A může to i někomu v tomto ublížit.“ (R1) „Cena, vizáž asistentek… Vypadá to, jako bychom museli být vděční za vše.“ (R2) „Akorát že je to špatně podaný veřejnosti. Já si teda myslím, že by to ještě chtělo nějakou osvětu. S každou takovou prací, bakalářkou, diplomkou, se to povědomí zlepšuje. A taky že klienti, který by to třeba rádi využili, nemaj to sebevědomí, aby udělali ten první krok. Aby tý asistence využili… Hodil by se takovej jako – ono je to nelegální, kuplířství, zprostředkovat ten kontakt.“ (R3) „Napadá mě možné zamilování se klienta do asistenta, vznik závislosti.“
(R4)
Měla by sexuální asistence pro osoby s postižením být hrazená ze zdravotního pojištění? „Úplně, protože někdo nemá šanci jinak se realizovat. Vemte si člověka s DMO. Ten těžko od mala poznává své tělo. Nebo atrofici.“ (R1) „No myslím, že to asi ne. Protože to už se netýká zdravotního stavu.“ (R2) „To ještě ne. To ještě musí uzrát.
Tady v Český republice je spoustu oborů, kam ty prachy vrazit… a kdyby se lidi dozvěděli, že se dávaj peníze na tyhle věci, tak by asi nebyli úplně rádi. To zatím ne, ale do budoucna… podívej se třeba na Holandsko, že tam už se to platí, nebo přispívá, ani nevím, jestli platí celou nebo přispívá… To jsem myslel spíš, že bych založil nadační fond, kterej by přispíval na sexuální asistenci lidem, který si to nemůžou dovolit.“ (R3)
Mají respondenti zkušenost s komerčními sexuálními službami? „Ne.“ (R1)
„Uvažovala jsem o tom, když jsem byla sama, ale netroufla jsem si.“ (R2) „Ano.
A většinou mám pozitivní zkušenosti, ale já jsem sbíral všechno, negativní zkušenosti taky.
Třeba řekla, že s vozíčkářem nic nebude… Nebo na schody jsme narazili, jsem jí volal, že jsem na vozejku, a ona že v pohodě, to zvládnem, ale pak bydlela v prvním patře bez výtahu… takže i fyzický bariéry.“ (R3) „Ne.“ (R4)
58