Osoby s postižením, jak již bylo řečeno, mohou mít ztížený přístup k prožívání vlastní sexuality bez pomoci druhých. Existuje možnost si za uspokojování sexuálních potřeb či pomoc s prací s vlastní sexualitou zaplatit. Nabízená profesionální pomoc vytvořena na míru pro osoby s postižením, která je různého charakteru a nabízí široké spektrum služeb, se nazývá sexuální asistence (Šídová 2013, s. 126). Synonymním označením může být sexuální doprovázení, servis tělesného kontaktu, alternativní zprostředkování partnera, náhradní partnerství nebo také intimní asistence (Šídová in Hanková, Vávrová 2016, s. 75). Některé z těchto pojmů službu lépe přibližují.
Sexuální asistentka či asistent je žena nebo muž, kteří skrze podpůrné aktivity pomáhají osobám se znevýhodněním poznávat a naplňovat jejich sexualitu. Sexuálními asistenty se často stávají sexuální pracovnice či pracovníci; pečovatelé či pečovatelky;
a fyzioterapeuti či fyzioterapeutky. Služby sexuální asistence vyhledávají samy osoby s postižením, jejich rodiny nebo také pracovníci a pracovnice zařízení, kteří s těmito osobami pracují. Nejčastější motivací využívání služeb sexuální asistence ze strany osob s postižením bývá náhrada za plnohodnotný vztah, zažívání rozkoše a realizování svého těla jako objektu slasti. Služby představují šanci, jak těmto lidem pomoci překonat jejich omezení na individuální úrovni a zprostředkovat jim sexuální zkušenosti včetně učení akceptace svého těla i lásky k němu (Šídová 2013, s. 126–127).
Hewitt-Taylorová (in Hanková, Vávrová 2016, s. 75) připomíná fyzické limity, které u osob s tělesným postižením mohou představovat potřebu asistence i při objevování něčeho tak intimního, jako je sexualita. Sexuální asistenti vstupují do zóny, do které již nemohou vstupovat pracovníci v sociálních službách ani jiní odborníci – např. samotný nácvik masturbace (Eisner 2017).
a) Pasivní a aktivní sexuální asistence
Sexuální asistenci je možné diferencovat na pasivní a aktivní formu. Podle Fegerta a Wolfa (in Šídová 2013, s. 126) hranice mezi nimi v praxi není příliš zřetelná.
41
Pasivní sexuální asistence spočívá v obstarávání ochranných a podpůrných prostředků pro osoby s handicapem (např. erotické pomůcky) či zprostředkování kontaktu na sexuální asistentku. Patří sem také sexuální poradenství nebo cílené semináře. Aktivní sexuální asistence představuje sexuální interakci, do níž jsou spolupracovníci přímo zahrnuti. O aktivní formě hovoříme v případě tzv. uvolnění rukou, pomoc při masturbaci, pomoc páru s pohybovým postižením při pohlavním styku, erotické masáži aj. (Šídová 2013, s. 126). Povaha této služby v aktivní formě vzbuzuje diskuze, zda se nejedná o prostituci. Podle Šídové (2013, s. 127) je však možné rozdíl mezi aktivní sexuální asistencí a prostitucí naleznout především v tom, že sexuální asistence je vykonávána s úctou a respektem. Sexuální asistence je zaměřená velmi individuálně na potřeby a požadavky konkrétních klientů a klientek. Také Kaufman, Silverberg a Odette (2016, s. 103) tvrdí, že ačkoliv si sexuální asistentka nechává za sex zaplatit stejně jako sexuální pracovnice, je to osoba, která je k tomu speciálně vyškolená a hlavním cílem celé interakce je vzdělávání klienta, a podle Freyi (Sexuální asistence, 2020) také příprava na navázání vlastního milostného vztahu.
Fafejta (2016, s. 116–117) kriticky dodává, že cílem sexuální asistence by měla být především nauka uvědomění si své sexuální identity, sexuální orientace, či jak sexuálně žít a nalézt si stálého partnera nežli poskytování pravidelných sexuálních služeb.
Aktivní sexuální asistence se však osob s tělesným postižením často týká právě z důvodu znesnadnění nalezení partnera a v určitých případech také nemožnosti provozování autoerotiky. Langer (in Fafejta 2016, s. 117), bývalý ředitel organizace Trend vozíčkářů, zdůrazňuje, že sexuální asistence má pro osoby s tělesným postižením velký psychologický rozměr a může představovat formu terapie, která pracuje s otázkou sebevědomí a pozitivního sebehodnocení. K tomu dodává: „Je potřeba je (pozn. osoby s tělesným postižením) vůbec přesvědčit o tom, že jejich tělo je hodno toho, aby na něj někdo pohlédl a pohladil ho. Někdo jiný než mámy, které nás většinou milují, ať jsme jací jsme. Přesvědčit se, že můžeme mít jako člověk svá přání, touhy. Že můžeme nejenom něco chtít, ale něco partnerovi i dát“ (Langer in Rozkoš bez rizika 2015).
Sexuální asistentka Catharine (in Kaleidoskop 2014) o službě hovoří následovně: „Možnost si zkusit nové věci, dotyk, smyslnost, nahotu, kontakt s druhým člověkem, blízkost a něžnost – to vše je možné při sexuální asistenci objevovat. Člověk si může utvořit vztah k sobě samému, ke svému tělu. To může mít pozitivní dopady i v běžném životě“. Také Kaufman, Silverberg a Odette (2016, s. 103) uvádějí na pravou míru,
42
že sexuální asistence může představovat obrovský krok k sebepoznání a rozvíjení schopnosti vytvářet vztahy v běžném životě.
Podle Eisnera (2017) je služba aktivní sexuální asistence potřeba i proto, že se osoby s postižením mohou dostat do potíží v případě využívání komerčních sexuálních služeb. Sexuální pracovnice se jich může štítit proto, že jejich tělo vypadá jinak (např. deformace). Často se také stávají obětí krádeže ze strany pracovnice. Eisner navíc dodává, že je v pořádku, pokud se sexuální služby specializují na konkrétní skupinu.
Pokud sexuálních služeb může využívat osoba bez postižení, měla by takovou možnost mít i osoba s postižením.
b) Nabízené služby
Sexuální asistenti/asistentky si sami nastavují hranice v tom, jaké služby poskytují a jaké ne. Obecně mohou nabízet pomoc v prožívání vlastní sexuality, pochopení sexuality, poradenství ohledně sexuality a vztahů, pomoc s výběrem erotických pomůcek nebo jejich nákup, zprostředkovávají možnost dotýkat se těla klienta, pomáhají s nácvikem masturbace, poskytují klasické nebo erotické masáže, mohou poskytovat sexuální interakci i samotný pohlavní styk (Sexuální asistence 2020). Možné je poskytování také speciálních praktik. Šídová (in Dlouhá 2019) zmiňuje, že není výjimečné, když klient s tělesným postižením vyžaduje speciální praktiky.
„Pro některé jsou důležité sadomasochistické praktiky. Bičování, svazování a větší tlak jim pomáhají tělo aspoň trochu zacítit.“
Cílem sexuální asistence je zvýšení kvality života, docílení prožívání vlastní sexuality pozitivním způsobem, působení preventivně proti sexuálnímu zneužívání a také docílení akceptace těla klienta včetně posílení jeho motorického a senzorického vnímání.
Mezi další služby, které mohou tyto asistence zprostředkovat, patří navazování kontaktů a osvojování vztahových dovedností, chápání důsledků sexuálních aktivit, posílení schopnosti říci ne, učení zodpovědnosti k rodičovství, rozpoznávání rozdílů mezi mužem a ženou ve fyzickém slova smyslu apod. Sexuální asistenti/asistentky mohou také poskytovat kurzy pro rodiny nebo organizace (Sexuální asistence 2020).
Ceny za tyto služby jsou poměrně vysoké (pro zajímavost: v Německu je to 120 EUR, ve Finsku 340 EUR – včetně nákladů na dopravu nebo úhrady za hotel) (Šídová 2013, s. 128). U nás je pevně stanovena částka za tuto službu ve výši 1200 Kč za hodinu, plus náklady na cestovné (Eisner 2017).
43 c) Vzdělávání sexuálních asistentek a asistentů
Sexuální asistence je v mnoha zahraničních státech profesionalizovaná.
V Německu jsou asistenti/asistentky rekvalifikováni v kurzu, jehož náplní je prevence, hygiena, první pomoc, znalost tělesných postižení aj. Ve Švýcarsku sexuální asistenti/asistentky absolvují tříleté studium včetně psychoterapie. Jejich služba je klientům proplácena ze strany státu. Školení probíhá i v Holandsku nebo v Dánsku.
V Dánsku je sexuální asistence také řešena i na státní úrovni, kdy Ministerstvo sociálních věcí vydalo pro sexuální asistenty/asistentky speciální příručku. Samotné právo na naplňování sexuality je zde uzákoněno. Nyní existuje několik organizací, které v Evropě nabízejí profesionální vzdělávání v sexuální asistenci (Šídová 2013, s. 128)
V českém prostředí se vzděláváním sexuálních asistentek zabývá organizace Freya. Prvních pět asistentek bylo proškoleno v roce 2015. Ze strany organizace byl sepsán etický kodex sexuální asistence, a byl vytvořen informační web. Mimo další záslužné kroky došlo k zavedení odborné terminologie v tématu sexuální asistence v ČR (Šídová 2017, s. 26). Situace sexuální asistence v našem prostředí je ztížena tím, že ač není prostituce zákonem zakázána, zprostředkování poskytování sexuálních služeb za úplatu představuje kuplířství, které je klasifikováno jako trestný čin. Proto sexuální asistentky vykonávají své služby na živnostenský list, a celá služba je považována za polooficiální (Fafejta 2016, s. 116). Letošního roku 2019 bylo proškoleno dalších třináct sexuálních asistentek/asistentů, a poprvé jsou mezi nimi i muži (Sexuální asistence, 2020).
44 Empirická část
Teoretická část práce měla za úkol uvést do problematiky sexuality osob s tělesným postižením. Věnovali jsme se problematice tělesného postižení, vymezení sexuality, vlivu sexu na lidský život, specifikům sexuality u osob s tělesným postižením aj. Teoretická část představovala klíčová východiska pro následující průzkum. Průzkum empirické části této bakalářské práce si klade za cíl zjistit, jak osoby s tělesným postižením svou sexualitu vnímají. V této části práce dojde v první řadě k představení metodologie průzkumu. Následně budeme prezentovat získaná data z rozhovorů s respondenty. K analýze, interpretaci a zhodnocení těchto dat dojde v kapitole následující. Důležitou část empirické části práce představuje dále předkládaná diskuze, ve které je možné naleznout komparaci získaných poznatků s teoretickými východisky, limity průzkumu i navrhovaná opatření.