Regulace účetnictví

Regulace účetnictví vede ke srovnatelnosti účetnictví mezi jednotlivými účetními jednotkami. V České republice je vysoká míra regulace státem. Základ právní úpravy účetnictví pro české právnické osoby je ustanoven v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

V § 119 zákona tohoto zákona je stanoveno, že: „právnické osoby vedou spolehlivé záznamy o svých majetkových poměrech, i když nejsou povinny vést účetnictví podle jiného právního předpisu“ (Občanský zákoník). Jiným právním předpisem se rozumí zákon č.

563/1991 Sb., o účetnictví. Dále zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) vymezuje v § 196, že: „jednatel zajišťuje řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vedení seznamu společníků a na žádost informuje společníky o věcech společnosti“. Obdobné ustanovení se týká akciové společnosti. V § 435 odst. 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) ukládá povinnost, že: „představenstvo zajišťuje řádné vedení účetnictví, předkládá valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou, konsolidovanou, případně mezitímní účetní závěrku a v souladu se stanovami také návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty“.

19 Regulace účetnictví je zajištěna především zákonem o účetnictví, vyhláškami Ministerstva financí k zákonu o účetnictví, českými účetními standardy. Na regulaci si podílí Národní účetní rada a důležitým prvkem je také harmonizace účetnictví. Jednotlivé prvky regulace a harmonizace jsou popsány níže.

Zákon o účetnictví

Zákon o účetnictví (dále jen ZoÚ) je komplexní právní úpravou, podle které vedou účetnictví a sestavují účetní závěrky všechny účetní jednotky v České republice (Skálová, 2017).

Zákon o účetnictví zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, kterou je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/43/ES a o zrušení směrnic 78/660/EHS a 83/349/EHS a také navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 297/2008) a upravuje rozsah a způsob vedení účetnictví, požadavky na jeho průkaznost, rozsah a způsob zveřejňování informací z účetnictví a podmínky předávání účetních záznamů pro potřeby státu (Zákon o účetnictví).

Zákon o účetnictví mimo jiné:

• vymezuje účetní jednotky, tj. osoby, kterým stanovuje povinnosti spojené s vedením účetnictví a vykazováním účetních informací jejich uživatelům,

• stanovuje předmět účetnictví (účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření),

• určuje účetní období,

• ukládá povinnost od kdy do kdy vést účetnictví, na základě jakých pravidel a v jaké kvalitě; s tím souvisí stanovení základní kvalitativních charakteristik, které musí splňovat účetní informace po celou dobu účetního procesu a dále v jeho závěru – v účetní závěrce,

20

• vymezuje rozsah účetnictví, stanovuje povinné náležitosti, informace a úkony související s účetními doklady a prováděním účetních zápisů do účetních knih,

• zabezpečuje srovnatelnost informací směrnou účtovou osnovou a požadavky kladenými na účtový rozvrh,

• vymezuje finální výstup z účetnictví, tj. účetní závěrku, okamžik, k němuž ji lze sestavit, druhy účetní závěrky, povinnost ověřování účetní závěrky auditorem, výroční zprávy a způsoby zveřejňování informací,

• stanovuje základní povinnosti ve vazbě na konsolidovanou účetní závěrku,

• upravuje podrobně základní účetní metodu, tj. stanovuje zejména způsoby oceňování,

• nařizuje inventarizaci majetku a závazků a stanoví její základní pravidla,

• upravuje podmínky průkaznosti, přenosu, oprav a úschovy účetních záznamů,

• stanovuje pokuty za porušení povinností, které ukládá (Zákon o účetnictví).

Vyhlášky Ministerstva financí k zákonu o účetnictví

Vyhlášky vydané Ministerstvem financí ČR představují rozpracování účetních metod stanovených v § 4 odst. 8 Zákona o účetnictví. Účetní jednotky jsou povinny při vedení účetnictví dodržovat zejména směrnou účtovou osnovu, uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky, obsahové vymezení těchto závěrek, účetní metody a ostatní podmínky vedení účetnictví stanovené prováděcími právními předpisy.

Vyhlášky pro jednotlivé skupiny účetních jednotek upravují zejména:

• rozsah a způsob sestavování účetní závěrky, vyhotovení výroční zprávy,

• uspořádání, označování a obsahové vymezení položek majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv v účetní závěrce,

• uspořádání, označování a obsahové vymezení nákladů, výnosů a výsledků hospodaření v účetní závěrce,

• uspořádání a obsahové vymezení vysvětlujících a doplňujících informací v příloze v účetní závěrce,

• uspořádání a obsahové vymezení přehledu o peněžních tocích a přehledu o změnách vlastního kapitálu,

• směrnou účtovou osnovu,

21

• účetní metody, zejména způsoby oceňování a jejich použití včetně oceňování souboru majetku, postupy tvorby a použití opravných položek, postupy odpisování, postupy tvorby a použití rezerv.

Vyhlášek, kterými se provádějí ustanovení zákona o účetnictví, je šest. Liší se podle charakteru a činnosti účetních jednotek a vymezují pro každou z nich způsob sestavování účetní závěrky, položky účetních výkazů, směrnou účtovou osnovu a způsob zahrnutí účetních jednotek do konsolidačního celku. V ČR jsou platné tyto vyhlášky:

• vyhláška (č. 500/2002 Sb.) pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví,

• vyhláška (č. 501/2002 Sb.) pro účetní jednotky, které jsou bankami a jinými finančními institucemi,

• vyhláška (č. 502/2002 Sb.) pro účetní jednotky, které jsou pojišťovnami,

• vyhláška (č. 503/2002 Sb.) pro zdravotní pojišťovny,

• vyhláška (č. 504/2002 Sb.) pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání,

• vyhláška (č. 410/2009 Sb.) pro účetní jednotky, které jsou územními samosprávnými celky, příspěvkovými organizacemi, státními fondy a organizačními složkami státu.

České účetní standardy

Cílem českých účetních standardů (dále jen ČÚS) je zajištění souladu při používání účetních metod účetními jednotkami. Tvorbu a vydávání Českých účetních standardů zajišťuje Ministerstvo financí ČR. Standardy obsahují popis účetních metod a postupy účtování. Účetní jednotky použitím účetních standardů plní ustanovení zákona o účetnictví týkající se účetních metod. ČÚS upravují např. postupy účtování při tvorbě rezerv, opravných položek, účtování o dlouhodobém hmotném a nehmotném majetku, kurzových rozdílů, postupy při provádění inventarizace, otevírání a uzavírání účetních knih.

22

Interpretace Národní účetní rady

Národní účetní rada byla založena jako nezávislá odborná instituce. Členy jsou Komora auditorů České republiky, Komora daňových poradců České republiky, Svaz účetních ČR a Vysoká škola ekonomická. Národní účetní rada připravuje interpretace českých účetních předpisů, které mají pomoci účetním jednotkám při správném řešení účtování a vykazování specifických transakcí, pro která nelze nalézt řešení v českých účetních předpisech. Cílem je zvýšit úroveň účetního výkaznictví a jeho použitelnost pro ekonomická rozhodování externích uživatelů účetních závěrek. Národní účetní rady nepředstavují formálně regulační nástroj v oblasti účetnictví, daní, či auditu. Vytváří vzorová řešení a tlak na zákonodárce v legislativním procesu (Skálová, 2017).

2.1.1

Harmonizace účetnictví

Provedení a forma účetnictví se v jednotlivých zemích liší vzhledem k rozdílnosti ekonomických systémů, legislativě a tradicím. Významnou roli hraje regulace účetnictví v dané zemi. V různých zemích sestavují podniky účetní výkazy, jejichž obsah a forma není srovnatelná. Stejný ekonomický jev může být zachycen jiným způsobem a liší se tak i zobrazení majetkové a finanční situace podniku v účetní závěrce. V poslední čtvrtině dvacátého století se především vlivem globalizace zjistilo, že nelze zůstat jen u národních účetních postupů a pravidel, které se vyvíjeli vždy v kontextu s měnící se politickou, ekonomickou a sociální situací (Nobes, 2016).

Jelikož dochází k propojování trhů, růstu počtu nadnárodních společností, informačních technologií a rostě potřeba srovnání podniků ze strany investorů, dodavatelů, konkurentů.

I kdyby se nastavila v různých zemích stejná účetní pravidla, vždy budou ve výstupních výkazech vznikat rozdíly. Žádný soubor pravidel pro účetnictví nemůže pokrýt všechny případy a vytvořit pro všechny jednotná pravidla (Nobes, 2016). Proto je třeba účetnictví standardizovat a harmonizovat. Jedním z hlavních přínosů harmonizace je srovnatelnost finančních informací na mezinárodní úrovni. Rozdílnost finančních výkazů je jednou z překážek toku mezinárodních investic. Mezinárodní harmonizace by také měla ušetřit čas a peníze na konsolidaci rozdílných finančních informací.

23 Postupně probíhal v souvislosti s potřebou harmonizace také vývoj českého účetního systému. „Cílem nového účetnictví bylo zajistit věrné zobrazení reality pro potřeby finančního řízení podniků a zabezpečit srovnatelnost výstupních účetních informací v národním i mezinárodním měřítku.“ Vznikl účetní systém s prvky účetnictví ze zemí kontinentální Evropy. Jako nejvyšší princip je kladena zásada poctivého a věrného zobrazení skutečnosti (předmětu účetnictví) a finanční situace podniku“ (Sedláček, 2004 str. 1).

Ve světě existují tři přístupy ke standardizaci:

• směrnice Evropské unie,

• mezinárodní standardy finančního výkaznictví ( IFRS – International Financial Reporting Standards),

• americké obecné uznávané účetní zásady (US GAAP – GenerallyAcceptedAccountingPrinciples).

Mezinárodní standardy účetního výkaznictví jsou souborem standardů vydávaných Radou pro mezinárodní účetní standardy (IASB – International Accounting Standards Board) a upravují sestavování a prezentaci finančních výkazů účetní závěrky.

Od 1. 1. 2005 vedou účetnictví dle IFRS povinně všechny účetní jednotky, které jsou emitentem cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu se sídlem v Evropské unii. IFRS dále používají účetní jednotky, které jsou dceřinými nebo přidruženými společnostmi, jejich mateřská společnost zpracovává IFRS a u nichž lze předpokládat, že k rozvahovému dni bude mít povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku za použití IFRS. Pokud účetní jednotky aplikují IFRS, při výpočtu daňového základu musí vycházet z účetního hospodářského výsledku, který je výsledkem české účetní legislativy. Zavedení IFSR by měla odstranit hlavní překážku mezi českými firmami a mezinárodním kapitálovým trhem. Investoři, analytici, dodavatelé i další zainteresované subjekty jako jsou zaměstnanci, věřitelé a další potřebují ke svému rozhodování informace a to nejen ty, které účetní jednotka uveřejní, ale takové, které jim umožní mezinárodní srovnání (Mejzlík, 2016). IFRS není účetní systém jako takový,

24

neupravuje účetní postupy, upravuje minimální požadavky na výstupy účetních výkazů.

Každá účetní jednotka si stanoví vlastní účetní osnovu a účetní výkazy bez omezení na základě vlastních potřeb, musí ale dodržet požadavek na výstupní informace z účetnictví takový, aby účetní závěrka podala úplný, pravdivý a věrný obraz o finanční situaci podniku (Bartková, 2007).