Činnosti pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí, kteří spolupracují při řešení případů dětí trpících syndromem CAN, jsou velmi rozsáhlé. Problematika dětí týraných, zneužívaných a zanedbávaných je velmi citlivá a komplikovaná. Vyžaduje velkou míru využití odborných znalostí a zejména citlivého přístupu, který je potřeba zvolit, aby mezi sociálním pracovníkem a dítětem byl navázán vztah, jehož základním principem je důvěra.
Po provedení výzkumu a následném vyhodnocení výsledků může být konstatováno, že předpoklady bakalářské práce byly z velké části potvrzeny.
Předpoklad č. 1: Lze předpokládat, že více než 40% případů, které byly oznámeny jako týrání, zneužívání či zanedbávání, bylo prokázáno.
Z grafu č. 6 vyplývá, že ze 160 oznámených případů v letech 2009 až 2012, bylo jako týrání, zneužívání či zanedbávání dětí prokázáno 67 z nich. Jedná se tedy o 41,9%. Předpoklad bakalářské práce č. 1 lze tedy zhodnotit jako prokázaný.
Pro získání těchto informací bylo nejprve potřebné zanalyzovat četnost oznámených případů, které jsou vyjádřeny za celkové období - tedy roky 2009 až 2012 (zobrazeno v grafu č. 1). Dále jsou pro podrobnější dokreslení zobrazeny formou grafů počty případů z jednotlivých základních diagnostických kategorií syndromu CAN, a to postupně v letech 2009, 2010, 2011 a 2012 (grafy č. 2 až č. 5).
Předpoklad č. 2: Lze předpokládat, že 40 – 50% dětí trpících syndromem CAN, trpí sexuálním zneužíváním.
Z celkového počtu 160 oznámených případů v letech 2009 až 2012, bylo 66 z nich řešeno v kategorii sexuálního zneužívání, celkově se tedy jedná o 41,3%. S ohledem
58
na podrobnou analýzu spisové dokumentace jednotlivých respondentů, která je vyobrazena v grafu č. 7 (konkrétně byly předmětem studia záznamní listy o týraném, zneužívaném a zanedbávaném dítěti), lze konstatovat, že předpoklad bakalářské práce č. 2 byl také potvrzen.
Předpoklad č. 3: Lze předpokládat, že při řešení jednotlivých případů týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte, nemůže zůstat 20 – 30% nezletilých v domácím prostředí.
Studiem záznamních listů o týraném, zneužívaném a zanedbávaném dítěti a rejstříkem dětí, jejichž rodiče nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti, na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu, bylo zjištěno, že 18,8% případů dětí bylo v rámci řešení dané problematiky umístěno mimo primární rodinu. Podrobně jsou údaje v jednotlivých letech (2009 až 2012) zobrazeny v grafu č. 8. Tento předpoklad bakalářské práce nebyl potvrzen.
Studentka zjistila, že v rámci stanovení předpokladu č. 3 nebylo zohledněno předání dítěte do péče druhého rodiče.
Dále v rámci zpracování třech kazuistik z jednotlivých kategorií syndromu CAN, byly popsány obsáhlé činnosti sociálního pracovníka oddělení sociálně právní ochrany dětí.
59
4 Z Á V Ě R
Již v teoretické části bakalářské práce bylo zmíněno, z jakých zdrojů jsou pracovníci oddělení sociálně právní ochrany upozorňováni na jednotlivá podezření dětí ohrožených syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítě.
Studiem spisové dokumentace studentka zjistila, že tento institut je mnohdy také zneužíván. V některých případech jsou oznamovateli rodiče, kteří aktuálně řeší spor při péči o dítě s následnou návazností na soudní jednání a rozhodování ve věci úpravy rodičovské zodpovědnosti, úpravy styku či změny výchovy nezletilého dítěte.
Křivým obviněním se pak například snaží získat dítě do své péče.
V praxi se studentka setkala i s několika případy, kdy dítě samo sděluje, že je týrané, zneužívané nebo zanedbávané. Výsledkem šetření je však následně zjištěno, že dítě má výchovné problémy, uznává pouze svá práva, ale odmítá přijmout skutečnost, že má také své povinnosti.
Stanovený cíl bakalářské práce byl splněn. V praktické části práce bylo popsáno, jaká je četnost oznámení jednotlivých forem syndromu CAN za období let 2009 – 2012 u dětí, které jsou v evidenci oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, bylo zjištěno, kolik procent případů je prokázáno. Také byly vyhodnoceny stanovené předpoklady bakalářské práce a v rámci kazuistik byly popsány činnosti sociálních pracovníků, kteří se na řešení případů dětí týraných, zneužívaných a zanedbávaných významně podílí.
Bylo zjištěno, že více než 40% oznámených případů bylo prokázáno. Dále lze konstatovat, že přes 40% dětí trpících syndromem bylo zneužíváno sexuálně.
Zároveň však také došlo k vyvrácení předpokladu, že 20 – 30% dětí, nemůže zůstat v domácím prostředí, tedy v primární rodině. Pouze u necelých 19% případů dětí, bylo přistoupeno k některé z forem náhradní rodinné péče, tedy umístění do diagnostických ústavů, do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, či zajištění péče o dítě v širší rodině, aj. Nutno podotknout, že v tomto ohledu nebyla zkoumána četnost předání dítěte do péče druhého rodiče.
Studentka se domnívá, že je potřebné, aby měla široká veřejnost o dané problematice povědomí. A dále k této oblasti nepřistupovala „se zavřenýma očima“.
60
Každý by si měl uvědomit, že má nejenom právo, ale také povinnost upozornit na případné špatné zacházení s nezletilým dítětem.
Včasným odhalením případu, následnou spoluprácí s rodinou a dalšími odborníky, lze šrámy na těle a na duši dítěte alespoň částečně minimalizovat. Je důležité znovu zmínit, že významnou roli při řešení jednotlivých případů hraje mezioborová spolupráce odborníků.
Studentka v rámci dosavadní praxe v roli sociálního pracovníka oddělení sociálně právní ochrany dětí, který se jednotlivými případy zabývá, může uvést, že pracovně je hodně náročné zabývat řešením jednotlivých případů, přistupovat k nim naprosto individuálně, byť následně může dojít ke zjištění, že se nejedná o případ, který by nasvědčoval týrání, zneužívání či zanedbání dítěte. Většinou se však navázanou spolupráci s rodinou odhalí další problémy, které je potřeba řešit (například psychické problémy, problémy ve škole, výchovné problémy, atd.). Lepší je mnohokrát prošetřovat a prověřovat situaci dítěte, kdy se podezření oznámení neprokáže, než zanedbat situaci dítěte, které by skutečně mohlo být ohroženo na příznivém vývoji, zdraví nebo dokonce životě.
Jak již bylo zmíněno, sociální práce v této oblasti vyžaduje velkou míru osobní angažovanosti, empatie, pružnosti a porozumění. Jedná se o profesi často psychicky významně vyčerpávající. Je potřebné, aby každý sociální pracovník pohybující se v této oblasti, uměl dodržovat zásady psychohygieny tak, aby nedošlo k syndromu vyhoření. Důležitou roli v profesi sociálního pracovníka hraje také průběžné vzdělávání.
Přesto, že novelizací zákona v trestní oblasti v posledních letech došlo ke zpřísnění trestů za špatné zacházení s dětmi, studentka se domnívá, že jsou však i nadále velmi mírné.
Je ale potřebné, uvědomit si, že i kdyby byly tresty dále zpřísněny, nic to nemění na skutečnosti, že dítě je v případě týrání, zneužívání či zanedbávání mnohdy poznamenáno na celý život nejenom po fyzické stránce, ale je pošramoceno zejména v oblasti duševní.
61
5 N Á V R H O P A T Ř E N Í
Lze konstatovat, že předpoklady bakalářské práce v oblasti prokazatelnosti případů a v četnosti případů z kategorie sexuálního zneužívání, můžeme považovat za potvrzené. Předpoklad týkající se četnosti umísťování dětí mimo primární rodinu (graf č. 8), přinesl neočekávané poznatky. Ze spisové dokumentace, konkrétně z podrobné analýzy záznamních listů o týraném, zneužívaném a zanedbávaném dítěti, bylo zjištěno, že v mnoha případech se jednalo spíše o předání dítěte do péče druhého rodiče. Tento předpoklad byl tudíž v rámci metody studia spisové dokumentace vyvrácen.
V současné době se ze sdělovacích prostředků neustále dozvídáme o hrůzných případech, kdy jsou násilím či nepřijatelným chováním ohroženi ti nejsnáze zranitelní, tedy děti. Medializací nechvalně proslulých kauz stoupá povědomí široké veřejnosti o problematice týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. Smutnou skutečností však stále zůstává fakt, že mnozí občané mají vůči takovému jednání velmi laxní přístup s odvoláním na dostatek svých problémů. Celosvětově je známo, že objasněné a řešené případy jsou pouze onou pověstnou špičkou ledovce. Některé příběhy dětí jsou odtajněny až v jejich dospělosti, jiné „nevyplují“ na povrch nikdy.
V rámci tvorby bakalářské práce se studentka seznámila s velkým množstvím dokumentů a statistik věnujících se problematice syndromu CAN. Proto je nutné podotknout, že statistické průzkumy nemohou být nikdy přesné, protože všechny případy syndromu CAN nejsou „podchyceny“ a řešeny.
Osvětou dané problematiky by se podrobněji neměly zabývat pouze organizace z neziskového sektoru jako například Bílý kruh bezpečí či Fond ohrožených dětí aj., ale zejména prvky státní správy a samosprávy.
Profesionálové, kteří se podílí na objasňování těchto případů, by měly být osoby erudované, postupně se dále vzdělávající a se zkušenostmi a znalostí sociální problematiky dané lokality.
V řešení jednotlivých případů je bezesporu potřebné nadále zlepšovat mezioborovou spolupráci, včetně včasného předávání informací. Tato spolupráce může v některých případech odvrátit hrozící nebezpečí, dítě ochránit na zdraví či dokonce na životě.
62
V posledních letech se v České republice ve všech ohledech skloňuje slovo krize, nejčastěji ve spojitosti s financemi. Faktem stále zůstává, že nedostatkem finančních prostředků je znesnadněno umožnit zavedení sítě potřebných a hlavně snadno dostupných služeb. Tyto by svou činností mohly dále přispívat nejen k osvětě, ale i k odstraňování následků týrání, zneužívání a zanedbávání dětí. Význam dostupných služeb by byl spatřován také ve vztažnosti k problematice domácího násilí, které má v mnoha ohledech výrazné dopady na lidskou psychiku a často zapříčiňuje rozpad rodinných struktur. V sociální oblasti by mělo být přistoupeno zejména k široké podpoře sanace rodiny. V mnoha rodinách je potřebné, aby byly podpořeny zejména rodičovské kompetence.
63
6 S E Z N A M P O U Ž I T Ý C H Z D R O J Ů
DEPANFILIS, D., 2006. Child Neglect: A Guide for Prevention, Assessment, and Intervention [Online]. [vid. 15.11.2012]. Dostupné z:
https://www.childwelfare.gov/pubs/usermanuals/neglect/neglect.pdf.
DĚTSKÉ KRIZOVÉ CENTRUM, 2013. Psychické týrání [Online]. [vid.
02.01.2013]. Dostupné z: http://www.ditekrize.cz/psychicke-tyrani.
DĚTSKÉ KRIZOVÉ CENTRUM, 2013. Rozvodové spory [Online]. [vid.
03.01.2013]. Dostupné z: http://www.ditekrize.cz/rozvodove-spory.
DRBOHLAV, A., 2013. Psychologie sériových vrahů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4371-4.
DUNOVSKÝ, J., 1999. Sociální pediatrie. Vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-7169-254-9.
DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. a kolektiv., 1995. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-7169-192-5.
KOPŘIVA, K., 1997. Lidský vztah jako součást profese. 2. rozš. vyd. Praha: Portál.
ISBN 80-7178-429-X. rok?
KOVAŘÍK, J., 2003. Posuzování potřeb ohroženého dítěte. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2.
MATOUŠEK, O., PAZLAROVÁ, H., 2010. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny.
1. vyd. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-739-8.
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, 2012. Rodina a ochrana práv dětí. Sociálně právní ochrana dětí [online].[vid. 22.12.2012]. Dostupné z:
http://www.mpsv.cz/cs/4.
NOVOTNÁ, V., BURDOVÁ, E., BRABENEC, F., 2000. Zákon o sociálně právní ochraně dětí. Praha: Linde. ISBN 80-86131-26-2.
PÖTHE, P. Dítě v ohrožení. 1999. Praha: G plus G. 1. vyd. ISBN 80-86103-21-8.
64
SEDLÁKOVÁ, G., KALÁTOVÁ, D., 2010. Vybrané ošetřovatelské modely a týrané dítě. 1. vyd. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-412-4.
SMITH, H., 2004. Děti a rozvod. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-906-2.
SOCHŮREK, J., 2009. Úvod do sociální patologie. Liberec: Technická univerzita v Liberci. 1. vyd. ISBN 978-80-7372-448-1.
ŠPECIÁLNOVÁ, Š., 2003. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. 1. vyd. Praha:
Linde. ISBN 80-86131-44-0.
ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE, 2013. [Online]. [vid. 04.04.2013]. Dostupné z:
http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-o-pravech-ditete.pdf.
VÁGNEROVÁ, M., 2004. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha:
Portál. ISBN 978-80-7367-414-4.
VANÍČKOVÁ, E. a kolektiv, 1999. Sexuální násilí na dětech. 1. vyd. Praha: Portál.
ISBN 80-7178-286-6.
WEISS, P. a kolektiv, 2005. Sexuální zneužívání dětí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-0929-5.
65
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 Sociální záznam ze spisové dokumentace OM
Příloha č. 2 Rejstřík dětí, jejichž rodiče nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti, na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu
Příloha č. 3 Záznamní list o týraném, zneužívaném a zanedbávaném dítěti Příloha č. 4 Formulář Informace k vyhodnocení situace dítěte
Příloha č. 5 Individuální plán ochrany dítěte
1
Příloha č. 1
Příloha č. 2
Příloha č. 3
Příloha č. 4
Příloha č. 5