Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: B7508 Sociální práce
Studijní obor: Sociální pracovník
SYNDROM TÝRANÉHO, ZNEUŽÍVANÉHO A ZANEDBÁVANÉHO DÍTĚTE
Bakalářská práce: 11–FP–KSS–3006
Autor: Podpis:
Daniela Černá ……....………..
Vedoucí práce: PhDr. Alena Dědečková Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
82 8 1 1 19 5+1CD
V Liberci dne: 28.06.2013
Název bakalářské práce: Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte Jméno a příjmení autora: Daniela Černá
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2012/2013 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Alena Dědečková
Anotace:
Bakalářská práce se zabývá problematikou dětí trpících syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, a to z pohledu sociálního pracovníka oddělení sociálně právní ochrany dětí. Práce podává přehled o možných variantách řešení v případě zjištění negativního a zaváženého zacházení s nezletilými dětmi. Objasňuje oblast spolupráce orgánů činných v trestním řízení a činnost sociálního pracovníka oddělení sociálně právní ochrany dětí při řešení jednotlivých případů.
Dále upozorňuje na rozdílnost a potřebu individuálního přístupu při řešení jednotlivých případů podezření na týrání, zanedbávání a zneužívání dítěte.
V praktické části je pak případovými studiemi popisováno, jak probíhá řešení již zmíněných případů v praxi a zda jsou řešení plně v zájmu dítěte. Jedná se o rodiny, které jsou kvůli dané problematice v evidenci oddělení sociálně právní ochrany děti Magistrátu města Jablonec nad Nisou, tudíž je o nich vedena spisová dokumentace.
Cílem bakalářské práce je zmapovat četnost případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí v působnosti Magistrátu města Jablonec nad Nisou od roku 2009 až do roku 2012. Zároveň jsou na kazuistikách popsány jednotlivé činnosti sociálních pracovníků při zpracování agendy dětí trpících syndromem CAN.
Klíčová slova:
rodina, dítě, sociálně právní ochrana dětí, pomáhající profesionál, syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom CAN).
Title of the bachelor thesis: Child Abuse and Neglect Syndrome Author: Daniela Černá
Academic year of the bachelor thesis submission: 2012/2013 Supervisor: PhDr. Alena Dědečková
Summary:
This bachelor thesis deals with the issue of children suffering from child abuse and neglect syndrome from the point of view of a social worker employed in the department of social and legal protection of children. The paper outlines various choices of solutions in case of detection of negative and violent treatment of underage children. It describes the area of cooperation of bodies active in criminal proceedings and a role of a social worker from the department of social and legal protection of children while resolving individual cases. Further, it points out the differences in the individual approaches while resolving the individual cases of suspicion of child abuse. In the practical part the individual cases are used to describe the resolutions of the already mentioned cases in practice. It also answers the question whether the resolutions are in the full interest of the child. It mainly discusses families which have records in the department of social and legal protection of children in the municipality of Jablonec nad Nisou because of the given issues. The aim of this bachelor thesis is to map the numerosity of child abuse and neglect in the scope of the municipality of Jablonec nad Nisou from 2009 till 2012. Furthermore, the individual activities of social workers are described within the case histories during their processing the agendas of children suffering from CAN syndrome.
Key words:
Family, child, social and legal protection of children, assisting professional, child abuse and neglect (CAN syndrome)
8
Obsah
SEZNAM GRAFŮ, TABULEK A OBRÁZKŮ ... 9
1 ÚVOD ... 10
2 TEORETICKÁ ČÁST ... 12
2.1 Ochrana práv dítěte ... 12
2.1.1 Rodina, dítě a jeho zájem ... 12
2.1.2 Legislativní vymezení sociálně právní ochrany dětí v České republice ... 13
2.1.3 Pomáhající profesionál ... 18
2.1.4 Sociální pracovník ... 18
2.1.5 Oznámení případů při podezření na týrání, zneužívání či zanedbávání ... 20
2.2 Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte ... 21
2.2.1 Formy syndromu CAN ... 22
2.2.2 Prevence syndromu CAN ... 28
2.2.3 Následky syndromu CAN ... 29
3 PRAKTICKÁ ČÁST ... 31
3.1 Cíl praktické části ... 31
3.2 Popis výzkumného vzorku ... 32
3.3 Použité metody ... 32
3.3.1 Studium dokumentace ... 33
3.4 Vyhodnocení výzkumu ... 33
3.5 Kazuistiky z jednotlivých Kategorií syndromu CAN ... 39
3.5.1 Případ z oblasti fyzického týrání s prvky psychického nátlaku .... 39
3.5.2 Případ z oblasti sexuálního zneužívání ... 45
3.5.3 Případ z oblasti zanedbávání ... 52
3.6 Shrnutí výsledků praktické části ... 57
4 ZÁVĚR ... 57
5 NÁVRH OPATŘENÍ ... 61
6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 63
SEZNAM PŘÍLOH ... 65
9
S E Z N A M G R A F Ů , T A B U L E K A O B R Á Z K Ů
Graf č. 1: Oznámené případy týrání, zneužívání a zanedbávání dětí v letech 2009-2012 na oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou
Graf č. 2: Oznámené případy z oblasti tělesného týrání, psychického týrání, sexuálního zneužívání a zanedbávání v roce 2009
Graf č. 3: Oznámené případy z oblasti tělesného týrání, psychického týrání, sexuálního zneužívání a zanedbávání v roce 2010
Graf č. 4: Oznámené případy z oblasti tělesného týrání, psychického týrání, sexuálního zneužívání a zanedbávání v roce 2011
Graf č. 5: Oznámené případy z oblasti tělesného týrání, psychického týrání, sexuálního zneužívání a zanedbávání v roce 2012
Graf č. 6: Průkaznost případů řešených v rámci zpracování agendy syndromu CAN
Graf č. 7: Četnost sexuálního zneužívání v rámci oznámených případů Graf č. 8: Umístění dítěte mimo primární rodinu
Tabulka č. 1: Popis respondentů
Obrázek č. 1: Rozdělení syndromu CAN
10
1 Ú V O D
Bakalářská práce se věnuje syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, tedy syndromu CAN. Jedná se o oblast velmi rozsáhlou a komplikovanou.
Povědomost veřejnosti vůči dané problematice v posledních letech stoupá, to zejména díky četným odborným publikacím, které byly zpracovány například v oborech sociální práce, zdravotnictví a práva. Nutno podotknout, že v minulosti bylo toto téma výrazně tabuizované, jistý průlom řešení dané oblasti byl zaznamenán s přijetím Úmluvy o právech dítěte v roce 1989 a dále přijetím zákona o sociálně právní ochraně dětí. Jednotlivé případy týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí jsou v současné době četně medializované. Oblast syndromu CAN je v rámci sociálně právní ochrany dětí potřebné posuzovat v širokém spektru. Pro sociálního pracovníka orgánu sociálně právní ochrany dětí, který je účasten při řešení případů dětí týraných, zneužívaných a zanedbávaných, hraje významnou roli mezioborová spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, se zdravotníky, psychology a dalšími odborníky. Porozumění problematice týraných, zneužívaných a zanedbávání dětí je bezesporu oblastí významně citlivou, vyžaduje velkou míru osobní angažovanosti.
Řešení jednotlivých případů syndromu CAN, by mělo vždy probíhat v souladu s platnou legislativou, kdy v popředí by měl být vždy zájem a blaho dítěte.
Cílem bakalářské práce je zmapovat četnost případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí v působnosti Magistrátu města Jablonec nad Nisou od roku 2009, kdy studentka v této oblasti začala pracovat, až do roku 2012. Zároveň na kazuistikách budou popsány činnosti sociálních pracovníků při zpracování agendy dětí trpících syndromem CAN.
V teoretické části bakalářské práce je pozornost věnována nejenom dítěti a rodině, ale také popisu syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, včetně jeho jednotlivých diagnostických kategorií. Přiblíženy jsou také činnosti terénního sociálního pracovníka orgánu sociálně právní ochrany dětí.
V praktické části jsou pak prezentovány statistické údaje získané ze spisové dokumentace oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou. Případové studie dětí jsou záměrně vybrány tak, aby pokryly každou ze tří základních diagnostických kategorií syndromu CAN, tedy týrání
11
tělesné (fyzické), a to s prvky psychického týrání, sexuální zneužívání a zanedbávání.
12
2 T E O R E T I C K Á Č Á S T
Teoretická část bakalářské práce je zaměřena jak na základní pojmy související s výkonem profese sociálního pracovníka oddělení sociálně právní ochrany dětí, tak na podrobnější popis jednotlivých kategorií syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Potřebné je vymezit pojmy rodina, dítě, pomáhající profesionál a další.
2.1 OCHRANA PRÁV DÍTĚTE
Úvodní kapitola teoretické části bakalářské práce nám přiblíží legislativní úpravu v oblasti právní ochrany dětí, vymezí pojem dítě a rodina, dále upřesní jednotlivé kompetence sociálního pracovníka orgánu sociálně právní ochrany dětí, to jak všeobecně, tak při řešení případů dětí trpících syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Dále objasní důležitost, která spočívá při spolupráci nejen s orgány činnými v trestním řízení, ale i dalšími odborníky z oblasti zdravotnictví a sociální práce.
2.1.1 Rodina, dítě a jeho zájem
Dunovský (1999) hovoří o rodině jako o primární sociální skupině, která je založena na svazku muže a ženy, na pokrevním vztahu rodičů a dětí či vztahu, jej nahrazující, na společné domácnosti, jejíž členové plní společensky určené role vyplývající ze soužití, a na souhrnu funkcí, které podmiňují existenci tohoto společenství a dávají mu význam ve vztahu k jedincům i ke společnosti.
Dle Sedlákové a Kalátové (2010) dítě přirozeně vyrůstá v rodině a ta jej chrání před vnějším nebezpečím. Zároveň mu také poskytuje základní výkladové vzorce pro poznávání světa a pomáhá mu vytvářet si představy o sobě samém, rodina má zároveň vliv na jeho sebepojetí a sebehodnocení.
„Deklarace práv dítěte přijatá VS OSN 20. listopadu 1959 a Úmluva o právech dítěte přijatá v roce 1989, deklarují rodinu jako základní jednotku společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, která musí mít nárok na potřebnou ochranu a pomoc, aby mohla plnit svou úlohu“ (MPSV 2012).
13
Dítě a jeho zájem
Podle Úmluvy o právech dítěte, se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve.
„Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány“ (MPSV 2012).
2.1.2 Legislativní vymezení sociálně právní ochrany dětí v České republice
Zákonem č. 401/2012 Sb., se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela je účinná od 1.1.2013, a však přímo ani s odkazem na metodiku nemění zásadní principy spolupráce orgánu sociálně právní ochrany dětí při řešení případů syndromu CAN. Novela zákona ukládá sociálním pracovníkům povinnost vypracovávat individuální plán ochrany dítěte – tento pojem je v zákoně jasně vymezen. Také ukládá za povinnost vyhodnocovat situaci nezletilého dítěte.
Dle prvního paragrafu výše jmenovaného zákona se sociálně právní ochranou dětí rozumí zejména:
a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění, c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny,
d) zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině.
Zákon o sociálně právní ochraně dětí upravuje velmi citlivou oblast lidského žití, byl postaven na zásadách, které respektují ústavní principy. Těmito zásadami jsou:
Odpovědnost státu za ochranu dětí před tělesným nebo duševním násilím, za ochranu jejich zdravého fyzického, psychického a mravního vývoje při plném respektování rodičů jako nositelů rodičovské zodpovědnosti, nejsou-li práva nebo vývoj dítěte ohroženy.
14
Orgány s obecnou odpovědností za ochranu práv a zájmů dětí jsou soudy, orgány sociálně právní ochrany dětí určené zákonem.
Vůdčím principem ochrany dětí je preventivní působení, jímž se má předcházet poruchám rodinných vztahů, jsou-li zasaženy tak, že ohrožují zdravý a příznivý vývoj dítěte.
Ochrana dětí před sociálně patologickými jevy.
Nová koncepce sledování vývoje dětí žijících mimo vlastní rodinu.
Vymezení pravidel pro zprostředkování osvojení a pěstounské péče.
Ucelená formulace pravidel pro spolupráci s cizinou ve věcech sociálně právní ochrany dětí s cizím prvkem a zajištění potřebné návaznosti na Úmluvu o ochraně tětí a spolupráce při mezinárodním osvojení.
Vymezení činností, kterými se podílejí nevládní instituce prezentované fyzickými i právnickými osobami na sociálně právní ochraně dětí.
Zákon o sociálně právní ochraně dětí v nezměněné podobě umožňuje nezletilému dítěti obrátit se na příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí bez vědomí rodičů, případně pečujících osob. Dítě má právo vyjádřit se ke své situaci a dle rozumových schopností se také vyjadřuje k řešení mnohdy komplikované rodinné situace. Účelem zákona o sociálně právní ochraně dětí je ochrana dítěte v jakékoli nepříznivé situaci.
„Ochrana dítěte a zajišťování jeho práv se promítá do právních předpisů v oblasti rodinněprávní, sociální, školské, zdravotní, daňové, občanskoprávní, trestní apod., a z tohoto také vyplývá okruh subjektů, které ji realizují. Z této skutečnosti je zřejmé, že právní úpravu ochrany dítěte nelze zahrnout do jediného právního předpisu“
(MPSV 2012).
Sociální pracovník, který vykonává agendu sociálně právní ochrany dětí, je zpravidla pracovníkem obce pověřené výkonem státní správy. Svoji činnost vykonává dle zákona č. 401/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů a dle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
Sociální pracovník vykonávající sociálně právní ochranu dětí se řídí zásadami Etického kodexu sociálních pracovníků České republiky, ve kterém jsou zakotveny
15
jak etické zásady, tak pravidla chování sociálního pracovníka ve vztahu ke svému zaměstnavateli, ke svým kolegům, ve vztahu ke svému povolání a odbornosti, také ve vztahu k celé společnosti. Pracovník orgánu sociálně právní ochrany dětí se musí bezvýhradně řídit zákonnými předpisy a Ústavou České republiky. Činnost sociálního pracovníka orgánu sociálně právní ochrany dětí dále probíhá v souladu s Občanským soudním řádem a platnými trestními předpisy.
„Kterýkoliv zákon, byť sebelépe sepsaný, především pak zákon upravující vztahy mezi lidmi, zůstává mrtvou literou, není-li naplněn lidským jednáním, lidským činem. Tak i zákon o sociálně-právní ochraně dětí vyžaduje ke svému naplnění lidské jednání, osobní zaujatost, angažovanost a obětavost těch, kteří ji budou vykonávat.
Zvláště pak slouží k ochraně těch nejmenších, bezbranných a odkázaných na druhé, bez kterých si sami nedokáží pomoci“ (Brabenec 2000).
Sociálně právní ochranu dětí v České republice dle zákona o sociálně právní ochraně dětí zajišťují krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí, obce v samostatné působnosti, kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí, další právnické či fyzické osoby, které jsou výkonem sociálně právní ochrany dětí pověřeny.
Vybrané činnosti sociálního pracovníka orgánu sociálně právní ochrany dětí Sociální pracovník jedná jménem orgánu sociálně právní ochrany dětí, kterým byl ustanoven poručníkem nebo opatrovníkem, zastává také funkci kolizního opatrovníka nezletilého dítěte při opatrovnických soudních řízeních. Navštěvuje dítě a rodinu v obydlí, sleduje vývoj dětí svěřených nejenom do výchovy jiných fyzických osob než rodičů ale také dětí, nad nimiž byla stanovena ústavní výchova.
Dále má povinnost navštěvovat mladistvé ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody a děti, o něž ve věznici pečuje matka odsouzená k trestu odnětí svobody. Pracovník orgánu sociálně právní ochrany dětí je přítomen výslechům nezletilých dětí před soudy a orgány Policie České republiky, obecní policie. Má právo činit podání návrhů a podnětů k soudu na výchovná opatření (stanovení soudního dohledu, stanovení ústavní výchovy, nařízení předběžného opatření). Také navštěvuje děti v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, má právo realizovat pohovory s nezletilými dětmi ve školských či zdravotnických zařízeních, a to bez přítomnosti
16
další osob. Důležitou činností sociálního pracovníka orgánu sociálně právní ochrany dětí je vedení spisové dokumentace nezletilého dítěte.
Vedení spisové dokumentace nezletilého dítěte
Důležitou činností terénního sociálního pracovníka oddělení sociálně právní ochrany dětí je důsledné vedení spisové dokumentace.
Spisová dokumentace je vedena pod označením OM, to v případě, že dítě má trvalé bydliště v okruhu působnosti příslušného úřadu. Dále může být týmž úřadem vedena také spisová dokumentace nezletilého dítěte pod označením NOM, to v případě, zdržuje-li se nezletilé dítě v působnosti tohoto úřadu fakticky, ale trvalé bydliště má v působnosti úřadu jiného.
Zpracovaná spisová dokumentace nezletilého dítěte musí obsahovat:
Sociální záznam, ve kterém jsou zpracovány údaje o dětech, jejich sourozencích a rodičích - tedy místo a datum narození, rodné číslo, trvalé místo bydliště, faktické místo bydliště, národnost, státní příslušnost, případně základní údaje o místě bydliště (typ bydlení, kategorie bytu, počet obytných místností, údaje o dalších spolužijících osobách, o výši měsíčních nákladů, které jsou spojené s bydlením)
Záznamy o úkonech – jedná se o záznamy, ve kterých jsou uvedeny podrobné informace o spolupráci s rodinou – telefonáty, osobní jednání, popis stavu domácnosti při prováděných šetřeních, zaznamenávání pohovorů s dětmi a ostatními rodinnými příslušníky.
V případě, že je nezletilé dítě v evidenci orgánu sociálně právní ochrany dětí právě z důvodu na podezření z případného týrání, zneužívání či zanedbávání, je potřebné toto dále zaznamenat v rejstříku dětí, jejichž rodiče nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti, na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu, dále je potřebné, aby byly veškeré údaje uvedené také v záznamním listě týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Tyto tiskopisy jsou v přílohách součástí bakalářské práce.
17
V případě, že je nad výchovou nezletilého dítě stanovena ústavní výchova, nebo je dítě dočasně vychováváno mimo původní rodinu, jsou součástí spisové dokumentace také záznamy o návštěvách dětí.
Od 01.01.2013 má sociální pracovník povinnost vyhodnocovat situaci nezletilého dítěte a zpracovávat také individuální plán ochrany dítěte.
Spolupráce s odborníky
„Posouzení situace ohroženého dítěte je záležitost složitá a náročná. Jedná se o komplexní problematiku, při jejímž řešení se sociální pracovník neobejde bez spolupráce a pomoci dalších odborníků“ (Kovařík 2003).
V případě řešení jednotlivých kauz dětí trpících syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávané dítěte a následné spolupráce s rodinou, respektive samotným dítětem, hraje velmi významnou roli komunikace a spolupráce na vysoké úrovni nejen s odborníky ze státního sektoru (zdravotnictví, policie, poradny, Úřad práce v souvislosti s dávkami státní sociální podpory či dávkami hmotné nouze), ale také s odborníky z neziskového sektoru (např. občanská sdružení na podporu rodiny).
Spolupráce se školským zařízením a s ošetřujícím lékařem
V oblasti sociálně právní ochrany dětí hraje důležitou roli také spolupráce mezi sociálním pracovníkem, který vede rodinu v evidenci, se školským zařízením, které dítě navštěvuje, dále pak s ošetřujícím lékařem nezletilého dítěte. Na vyžádání orgánu sociálně právní ochrany dětí školská zařízení a lékaři vypracovávají zprávy, ve kterých zpracovávají informace z oblasti:
Školská a předškolní zařízení informují o docházce, prospěchu, chování, výživě nezletilých dětí, celkovém vzhledu dítěte, připravenosti na vyučování, materiálním zabezpečení a materiální vybavenosti dítěte.
Ošetřující lékař na dožádání sociálního pracovníka, případně ze své vlastní iniciativy informuje o tom, zda se dítě s rodičem nebo pečující osobou pravidelně dostavuje na potřebná očkování a další vyšetření, zda je dítě v průběhu návštěv u lékaře čisté, upravené, zda nestrádá, je dobře živené, zda nemá po těle případné známky násilí a zda si nestěžuje na péči rodičů, respektive osob, které jsou odpovědné za jejich výchovu.
18
V případě podezření ze špatného zacházení s dítětem, tedy podezřením z případného týrání, zneužívání či zanedbávání dítěte, podléhá tato skutečnost oznamovací povinnosti.
Dále pediatři a pedagogičtí pracovníci předávají poznatky, které považují za důležité při péči o dítě.
2.1.3 Pomáhající profesionál
Již v názvu je obsaženo, že základním cílem osoby vykonávající tuto profesi je pomáhat „nějak“ druhému člověku, a to například při jeho utrpení, nemoci, strádání nebo například při jeho starostech spojených s mezilidskými vztahy či jinou oblastí.
Dle Kopřivy (1997) existuje řada povolání, jejichž hlavní náplní je pomáhat lidem:
zdravotní sestry, pedagogové, sociální pracovníci, pečovatelky, psychologové. Stejně tak jako jiná povolání, má každá z těchto profesí svoji odbornost, tzn. soubor vědomostí a dovedností, které je třeba si pro výkon daného povolání osvojit.
2.1.4 Sociální pracovník
„Sociální pracovník posuzující rodinu ocitá v průsečíku mnoha norem, zejména osobní norma pracovníka je determinovaná pracovníkovou zkušeností z původní rodiny, případně z vlastního aktuálního rodinného soužití. Pracovník musí brát v potaz normy právní, normy vyplývající z poslání organizace, v níž je pracovník zaměstnán, normy náboženské, kulturní a další“ (Matoušek, Pazlarová, 2010).
Sociální pracovníci se v oblasti péči o děti setkávají s dětmi, které jsou nazývány jako děti ohrožené. Jedná se o děti, které se staly sirotky, děti uprchlíků, děti žijící v sociálně znevýhodněném prostředí, děti, které provozují prostituci nebo děti pohlavně zneužívané či jinak vykořisťované. Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o různorodé životní situace, kterými děti prochází a stávají se jejich součástí, a to ve většině případů nedobrovolně.
Při řešení případů dětí trpících syndromem CAN je role sociálního pracovníka v oblasti sociálně právní ochrany dětí značně složitá. Sociální pracovník musí
19
přistupovat ke každému případu naprosto individuálně. Jak už bylo zmíněno výše, sociální pracovník v této problematice by měl vždy jednat v zájmu dítěte.
Alternativní možnosti řádného zajištění dítěte
Přes snahu sociálního pracovníka o podporu rodinných vazeb, je v některých případech nevyhnutelné, aby dítě bylo dočasně nebo dokonce po delší dobu umístěno mimo primární rodinu.
Současná legislativní úprava umožňuje několik variant řešení této problematiky.
V případě možnosti může být dítě předáno do péče druhého rodiče či jiných rodinných příslušníků (tedy do péče „širší rodiny“). Dítě může být také profesionálně zajištěno v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (to na vlastní žádost, na žádost orgánu sociálně právní ochrany dětí, na žádost rodičů, případě na základě rozhodnutí soudu). Dále je možno využít institutu pěstounské péče na přechodnou dobu, v krajním případě je využito nařízení ústavní výchovy, které předchází podání návrhu k soudu ze strany rodiče (pečující osoby), sociálního pracovníka orgánu sociálně právní ochrany dětí, případně státního zástupce.
Sociální pracovník je v tomto případě tedy v roli jakéhosi koordinátora, který má v kompetenci jednat s ohroženým dítětem a jeho rodinou, s orgány činnými v trestním řízení (Policie České republiky, státní zastupitelství a soud - každý z těchto orgánů má také jasně vymezenou působnost v příslušných stádiích trestního řízení), s organizacemi, které s rodinou spolupracují. V kompetenci má také činit návrhy a podání k soudu v zájmu dítěte – vyžaduje-li to situace, pak sociální pracovník podává k soudu návrh na nařízení předběžného opatření, návrh na nařízení ústavní výchovy, případně podává dle platných právních předpisů podněty k výchovnému opatření, tedy stanovení soudního dohledu nad výchovou nezletilého dítěte.
20
2.1.5 Oznámení případů při podezření na týrání, zneužívání či zanedbávání
Jednotlivé případy podezření z možného týrání, zneužívání či zanedbávání mohou být oznamovány Policií České republiky, obecní policií, členy rodiny, jinými příbuznými, zdravotnickým zařízením, ošetřujícím lékařem, školským zařízením, sousedy, anonymními oznamovateli, jinými osobami, prostřednictvím Systému včasné intervence (SVI) nebo dítětem samotným.
Oznámení mohou být učiněna písemnou formou (dopis, fax), elektronicky (e-mailem, datovou zprávou), prostřednictvím Systému včasné intervence, ústním sdělením, sdělením do protokolu případně sdělením telefonickým.
Oznamovací povinnost
V případě, že má kterákoli osoba poznatky o tom, že někdo připravuje nebo páchá jednání, které by mohlo být posouzeno jako týrání dítěte, má dle platných trestních předpisů oznamovací povinnost (a to dle § 167 a § 168 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona).
V případě, že osoba tuto povinnost zanedbá a neoznámí spáchání trestného činu nebo neoznámením orgánům policie či státnímu zastupitelství, páchání trestného činu nepřekazí, dopouští se protiprávního jednání.
Systém včasné intervence (SVI)
Jedná se o projekt, který významně ovlivnil terénní sociální práci s rodinami a dětmi.
Informace týkající se nezletilých dětí, případně jejich ohrožení, jsou okamžitě postupovány elektronickou formou prostřednictvím informačního systému od oznamovatelů, kteří jsou do projektu zapojeni. Celkově jsou v Systému včasné intervence evidovány informace o dítěti a jeho rodině. Součástí systému včasné intervence jsou veškeré informace týkající se nezletilých dětí a jejich rodin
V Systému včasné intervence jsou uvedeny tyto informace:
iniciály členů rodiny (datum narození, rodné číslo, místo bydliště) u rodičů informace o zaměstnavateli
sociální záznam
21
záznam o jednotlivých úkonech
informace o případném zařazení nezletilého dítěte do některého z rejstříků – například zda je nezletilé dítě v péči jiné fyzické osoby, zda bylo rozhodnuto o výchovném opatření, zda se jedná o nezletilé dítě, které bylo přijato do evidence jako dítě trpící syndromem CAN, zda je nad výchovou nezletilého dítěte stanovena ústavní výchova, aj.
Do systému SVI byly postupně v Jablonci nad Nisou zavedeny Policie České republiky, Okresní státní zastupitelství Jablonec nad Nisou, základní a střední školy, školy mateřské, také neziskové organizace se kterými pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou spolupracují. O zařazení do tohoto projektu měla zájem také některá pracoviště Nemocnice Jablonec nad Nisou a obvodní lékaři pro děti a dorost z Jablonce nad Nisou.
2.2 SYNDROM TÝRANÉHO, ZNEUŽÍVANÉHO A ZANEDBÁVANÉHO DÍTĚTE
Tato kapitola bakalářské práce nás seznámí se syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, dále jen se syndromem CAN. Poukáže na jeho formy, projevy, možnou prevenci a jeho důsledky.
„Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, je v anglosaské literatuře obecně označovaný jako Child Abuse and Neglect (CAN). Syndrom CAN je soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu a vývoje dítěte i jeho postavení ve společnosti, v rodině především. Jsou výsledkem převážně úmyslného ubližování dítěti, způsobeného nejčastěji jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči.
Nejvyhraněnější podobou syndromu CAN je úplné zahubení dítěte“ (Dunovský, Dytrych, Matějček, 1995).
Dle Vágnerové (2008) je syndrom CAN definován jako poškození tělesného, duševního i společenského stavu a vývoje dítěte, které vzniklo v důsledku jakéhokoli náhodného i nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby. Toto jednání je v naší společnosti hodnoceno jako naprosto nepřijatelné.
22
Rizika vedoucí k syndromu CAN
Sedláková a Kalátová (2010) uvádějí, že neexistuje jednoznačná predikce syndromu CAN. Ze společenské situace, ze sociálního prostředí dítěte, z aktuálního zdravotního stavu a psychického vývoje dítěte lze vyslovit jasné podezření. Děti, které žijí v rizikovém prostředí, jsou děti ve zvlášť obtížné situaci, potřebují zvláštní pomoc společnosti a také multidisciplinární přístup.
Za rizikové prostředí lze považovat rozmanité faktory. Může se jednat o děti nezletilých rodičů, matky samoživitelky, může jít o děti rodičů dostatečně nevyzrálých, o děti rodičů mentálně postižených rodičů nebo rodičů psychicky či somaticky nemocných. Velkým rizikem je v dnešní době také drogová závislost či závislost na alkoholu nebo gamblerství, ale také nadměrná pracovní zátěž rodičů, kteří jsou velmi zaneprázdněni. Významným rizikovým faktorem je bída rodiny, rodiče, kteří v dětství trpěli citovou deprivací a dále násilí mezi rodiči dítěti či sklon k agresi a násilnému jednání.
„Riziko týrání dítěte je zvýšené v rodinách, kde jsou vztahy mezi jejími členy narušené“ (Sedláková, Kalátová, 2010).
2.2.1 Formy syndromu CAN
Pro účely bakalářské práce je potřebné zabývat se rozdělením základních typů syndromu CAN. Zmíněny tudíž budou charakteristiky jednotlivých forem syndromu CAN.
Sochůrek (2009) rozděluje formy a druhy zneužívání takto:
Tělesné,
sexuální,
psychické (emoční, citové),
dále poukazuje i na zvláštní formy syndromu CAN, kterými mohou být:
Münchhausenův syndrom by proxy,
systémové týrání a zneužívání,
organizované týrání a zneužívání,
23
rituální týrání a zneužívání.
Dunovský, Dytrych a Matějček (1995) doplňují pak zvláštní formy syndromu CAN ještě o sexuální turismus.
Dunovský, Dytrych a Matějček (1995) rozvádějí jednotlivé druhy syndromu CAN se členěním na aktivní a pasivní formy, viz obrázek č. 1 níže.
Obrázek č. 1: Rozdělení syndromu CAN
Tělesné (fyzické) týrání
Hovoříme-li o syndromu CAN, zřejmě nejvíce prozkoumanou a popsanou oblastí je právě tělesné týrání, které někdy bývá označováno jako týrání fyzické.
Tělesné týrání rozlišujeme s ohledem na to, zda je aktivní či pasivní povahy.
Do aktivního tělesného týrání zahrnujeme veškeré násilí a záměrné opomenutí v péči o dítě, které může vyústit v jeho poranění nebo dokonce smrt.
Do pasivního tělesného týrání patří úmyslné nebo dokonce i neúmyslné opomenutí péče o dítě. Výsledkem tohoto je skutečnost, že dítě nedostatečně prospívá a nedostatečně se rozvíjí ve všech oblastech.
„Tělesným týráním je fyzické zranění dítěte či selhání při jeho prevenci nebo fyzické utrpení dítěte, včetně úmyslné otravy anebo udušení, pokud existuje konečný důkaz
24
či důvodné podezření, že bylo spácháno vědomě nebo mu vědomě nebylo předem zabráněno. Tělesné týrání lze dělit na týrání aktivní a pasivní povahy“ (Špeciánová 2003).
Formy fyzického týrání jsou bohužel velmi rozmanité. Může se jednat o nepřiměřené bití rukou či pěstí, použití síly, jež vede ke zlomeninám, podlitinám nebo škrábancům. Dále se jedná o nepřiměřené bití různými nástroji, škrcení dítěte, vytrhávání vlasů dítěti, svazování, pálení cigaretovými nedopalky, kopání, opaření různého druhu, zraňování ostrými předměty, atd.
S ohledem na uvedené skutečnosti je logické, že tělesné týrání je nejsnáze prokazatelnou formou syndromu CAN, to vzhledem k případným viditelným stopám na těle dítěte.
Přes skutečnost, že tělesné tresty jsou v naší společnosti nepřípustné, zůstává stále otázkou, kde je hranice mezi trestem a tělesným týráním a zda je tato hranice vůbec rozpoznatelná.
Psychické týrání
Dle Sochůrka (2009) se jedná o psychické týrání dítěte, když je dítě vystavováno neobvyklým situacím, je ponižováno, vydíráno atd. Psychické týrání tedy podlamuje sebevědomí mladého člověka a často způsobuje utrpení i do budoucího života.
Vzhledem k přetrvávajícímu medicínskému přístupu je prokazování případů psychického týrání velice složitou záležitostí, jedná se zejména o fakt, že psychické týrání spadá do oblasti okem neviditelných zranění, o to však závažnější mohou být jeho důsledky.
„Navzdory závažnosti dlouhodobých následků pro psychické zdraví dítěte je psychické týrání málokdy identifikované. Souvisí to s jeho obtížným prokazováním“ (Pöthe 1999).
Formy psychického týrání
Jednotlivými formami psychického týrání mohou být ponižování dítěte, nevšímavost vůči dítěti, výsměch dítěti, urážení dítěte, časté nadávky, opovrhování dítětem, zastrašování dítěte, citové vydírání, cílené vyvolávání strachu dítěte, nepřiměřené zatěžování dítěte povinnostmi, citová deprivace, požadování nereálných výkonů –
25
například v oblasti učení, sportu, aj., děti, jež přihlíží domácímu násilí, permanentní srovnávání s úspěšnějším sourozencem, násilná izolace, nepřiměřené oddělení dítěte od vrstevníků či ostatních osob (DKC 2012).
„Obsáhlou diagnostickou kategorii tvoří psychické týrání v souvislosti s předrozvodovou, rozvodovou a porozvodovou situací rodičů, kdy bývá dítě vystaveno dlouhodobé a nepřiměřené zátěži vzniklé v souvislosti s rozvodem“ (DKC 2012).
Významnou oblast tvoří také nenaplňování základních citových potřeb dítěte v případech, kdy rodič, který má dítě v péči, brání dítěti ve styku s druhým rodičem a jeho rodinou.
Z pohledu zákonů České republiky je dítě považováno za psychicky týrané, když přihlíží domácímu násilí. V tomto případě je ohrožován, případně poškozován přirozený psychosociální vývoj dítěte.
Smithová (2004) uvádí, že je pochopitelné, že se rodiny snaží probíhající domácí násilí udržet v tajnosti, v mnoha případech se to daří poměrně snadno, široká veřejnost se totiž stále zdráhá případný rozsah domácího násilí uznat.
Psychické týrání může být kombinováno s ostatními formami syndromu CAN.
Například v případě fyzického týrání opakované výhružky dítěti a nátlak na něj, že bude umístěno do dětského domova, pokud promluví.
Sexuální zneužívání
Sexuální zneužívání lze označit jako další obsáhlou diagnostickou kategorii syndromu CAN.
Anglickým názvem je označováno jako Child Sexual Abuse, tedy ve zkratce CSA.
Zdravotní komise Rady Evropy definuje sexuální zneužívání takto: „Sexuální zneužívání dítěte je nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoli pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoli, komu bylo dítě svěřeno do péče, anebo kýmkoli, kdo dítě zneužívá. Takovou osobou může být rodič, přítel, odborný dobrovolný pracovník či cizí osoba“ (Pöthe 1999).
Dle Špeciánové (2003) se sexuální zneužívaní dětí dělí do dvou oblastí, tedy na sexuální zneužívání bezdotykové a sexuální zneužívání dotykové.
26
Lze tedy konstatovat, že sexuální zneužívání dětí může mít velmi rozmanité formy.
Sexuální zneužívání bezdotykové
Jedná se o zneužívání bez tělesného kontaktu:
exhibicionismus, při kterém dospělý ukazuje své genitálie a často upřednostňuje jako cíl této své aktivity děti;
harrasment, který je vymezován jako znepokojování, zneklidňování dítěte slovními výpady, poplácáváním po zadku, tisknutím k sobě, pokud toto chování dospělého má sexuální podtext;
obscénní telefonické hovory;
přinucení dítěte k obnažení a fotografování, k prohlížení časopisů s pornografií.
Sexuální zneužívání dotykové
Jedná se o sexuální zneužívání s tělesným kontaktem:
jednání, při kterém je dítě dospělým obtěžováno, líbáno, osaháváno na erotogenních zónách. Toto jednání je často doprovázeno slovními útoky;
sexuální útok, kdy se dospělý, za užití síly a často při obraně oběti, dítěte dotýká na jeho erotogenních zónách, mazlí se s ním a poškozuje ho tím, že do něj vniká např. prstem, jazykem či předměty;
znásilnění, které spočívá ve vynuceném vniknutí do vagíny, konečníku či úst dítěte penisem;
incest, který je definován jako sexuální aktivita mezi dvěma osobami, jimž není zákonem dovoleno uzavřít sňatek;
komerční sexuální zneužívání, které může mít podobu dětské pornografie, dětské prostituce a obchodu s dětmi za účelem komerčního zneužití. Dětská pornografie je definována jako jakýkoliv zvukový nebo obrazový materiál, který používá děti v sexuálně implicitním kontextu.
„Mezi dotykové formy sexuálního zneužívání patří pohlavní styk vaginální, anální, orální, ale také intrafemurální pohlavní styk (styk mezi stehna),
27
dotýkání se erotogenních zón dětského těla, pronikání prstem, jazykem nebo předměty do vaginy nebo anusu, laskání prsou a genitálií“ (Vaníčková 1999).
Weiss (2005) dále upozorňuje na skutečnost, že jestliže je při sexuálním zneužívání dítěte abusorem rodič, patří to mezi klinicky nejzávažnější formy sexuální zneužívání dětí. Po narušení incestního zákazu totiž zpravidla dojde nebo může dojít k rozpadu rodinných struktur.
V návaznosti na sexuální zneužívání dítěte, které si dítě nedovede vysvětlit a v dlouhodobém působení jej přejímá jako něco běžného – tedy jako normu, lze v pozdějším věku předpokládat například erotizované chování v okruhu vrstevníků či problémy v navazování sociálních a partnerských vztahů v pozdějším věku.
Zanedbávání
„Zanedbávání dítěte vede k poškozování vzniklému v důsledku nedostatečného uspokojování jeho potřeb, jehož příčinou je omezení standardní interakce mezi rodičem a dítětem. Pro tuto variantu je typický nedostatek něčeho, lze ji charakterizovat jako strádání, tj. deprivaci“ (Vágnerová 2004).
DePanfilis dále (2006) rozlišuje zanedbávání v oblasti psychické, v oblasti nedostatečné péče, nedostatečného vzdělání, konkrétněji dále zanedbávání označuje jako z různých důvodů chybění a nedostatečné zajištění „něčeho“.
Za zanedbávané označuje dítě nedostatečně oblékané, nedostatečně živené, dítě, jehož rodič, pečující osoba, potažmo vychovatel, mu nezajistí dostatečnou lékařskou péči.
Zanedbávání dítěte lze zaměřit do oblasti tělesné či citové, také vzdělávací, dále do oblasti neposkytování dostatečné zdravotní péče či nedostatečného dohledu nad dítětem.
Špeciánová (2003) rozděluje stupně zanedbávání na těžké zanedbávání – tento druh zanedbávání bezprostředně ohrožuje dítě na zdraví či životě a dále na všeobecné zanedbávání – do této oblasti řadí nedostatek odpovídajícího jídla, které je dítěti podáváno, nedostatečné ošacení dítěte, nedostatečná lékařská péče o dítě a chybějící kontakt s vrstevníky a dalšími lidmi.
28
Zvláštní formy syndromu CAN
Münchhausenův syndrom by proxy
Systémové týrání a zneužívání
Organizované týrání a zneužívání
Rituální týrání a zneužívání
Všeobecně lze shrnout, že zvláštní formy syndromu CAN se vyskytují ojediněle, nebo jsou pouze v ojedinělých případech odhaleny.
Velmi specifickou formou syndromu CAN je Münchhausenův syndrom.
Jedná se o formu syndromu CAN, která se objevuje v naprosto výjimečných případech, na druhou stranu je však potřebné zmínit, že se jedná o velmi těžko prokazatelnou záležitost. Drbohlav (2013) problematiku Münchhausenova syndromu dále specifikuje na: Münchhausenův syndrom – jedinec jedná sám za sebe a zveličuje svůj zdravotní stav, a to za účelem získání výhod např. získání sociální dávky či projevená lítost okolí, Münchhausenův syndrom by proxy (v zastoupení) – za jedince jedná někdo jiný, například rodič nebo pěstoun, profituje tak na výhodách, které získá, Münchhausenův syndrom by proxy paradox – nejméně četná, paradoxní reakce, kdy jedinec či ten, kdo jej zastupuje, získá výhody, ale hrdinně je odmítne tak, aby vytvořil pocit jeho nedocenění.
2.2.2 Prevence syndromu CAN
Prevenci v oblasti týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí lze všeobecně rozdělit do třech oblastí:
Prevence primární – účelem je zabránit násilí, čehož je možno dosáhnout odstraněním příčin a vytvořením podmínek, aby nemohlo mít násilí na dětech uplatnění. Opatřeními primární prevence jsou hlavně osvěta v zdělávání, upozornění na rizika pojící se k dané problematice.
Prevence sekundární – je zaměřena na vyhledávání rizikového prostředí, snahou je včasná detekce rizik. Možnost tohoto dosáhnout je pravidelné sledování (např.
zjišťování rizik, znalost daného prostředí), významným prvkem je sanace rodiny a sociálního prostředí.
29
Prevence terciální – účelem prevence tohoto druhu je již zabránění prohloubení traumatu a následného zabránění rozvoji již nezvratných následků a komplikací, tedy k závadovému chování a jednání na dítěti již došlo.
2.2.3 Následky syndromu CAN
Dle Sochůrka (2009) se následky syndromu CAN projevují řadou příznaků, a to krátkodobých nebo i dlouhodobých a bez ohledu na způsob ubližování dítěti.
Reakce se liší v závislosti nejen na věku dítěte, ale i na jeho osobnosti.
Nejčastějšími projevy syndromu CAN pak mohou být selhávání ve škole, útěky z domova, agrese, antisociální chování, apatie, odmítání komunikace. Dítě může mít dále například poruchy spánku, trpí úzkostmi, pocity viny, často se sebeobviňuje, nemá dostatečné sebevědomí, může mít depresivní stavy, nebo až sklon k sebevraždě. Děti trpící syndromem CAN mohou mít dále psychosomatické reakce, poruchy sexuálního chování, poruchy v sociálních vztazích, poruchy v navazování partnerských vztahů v budoucnosti, emocionální plochost, nedostatečná schopnost empatického jednání. V budoucnu je predikována zvýšená náchylnost k závislosti na návykových látkách.
„Významným důsledkem dlouhodobého týrání je postupná fixace negativního sebehodnocení a z něho vyplývajícího nedostatku sebedůvěry. Týrané děti nemají ani v pozdějším věku dostatečné sebevědomí a snadněji, mnohdy téměř automaticky, přijímají ponižující chování ostatních.“ (Vágnerová 2004).
Děti, které trpí syndromem CAN, ať už jakoukoli jeho formou, si v případě dlouhodobého týrání, zneužívání či zanedbávání tyto jevy osvojují. V útlejším věku v mnoha případech takové chování považují za přípustné či normální, které se neodlišuje od běžného standardu.
V důsledku nepřiměřené sociální orientace pak mají děti trpící syndromem CAN v dospělosti problémy, ať už v navazování vztahů sociálních, partnerských, či v běžné orientaci v daném sociálním prostředí. V dospělosti pak mohou tyto osoby přenášet zkušenosti získané během dětství praktikovat při výchově svých dětí, mohou se tedy stát „týrajícím rodičem“.
30
„Jakákoli forma týrání představuje závažnou, komplexní zátěžovou situaci, která zahrnuje jak deprivační zkušenost, tak silný stres“ (Vágnerová 2004).
31
3 P R A K T I C K Á Č Á S T
3.1 CÍL PRAKTICKÉ ČÁSTI
Cílem praktické části bakalářské práce je zmapovat četnost případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí v působnosti Magistrátu města Jablonec nad Nisou od roku 2009 do roku 2012 a dále charakterizovat činnosti sociálních pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí při řešení jednotlivých případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí.
Celé správní území obce s rozšířenou působností (Magistrátu města Jablonec nad Nisou) zahrnuje města Jablonec nad Nisou, Rychnov u Jablonce nad Nisou, Lučany nad Nisou a dále obce Bedřichov, Dalešice, Janov nad Nisou, Josefův Důl, Maršovice, Nová Ves nad Nisou, Pulečný a Rádlo.
Celkově lze konstatovat, že v působnosti Magistrátu města Jablonec nad Nisou, je k trvalému pobytu přihlášeno přes 55 tisíc obyvatel.
Průzkum byl zaměřen na analýzu dat získaných ze spisové dokumentace oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou s návazností na stanovené předpoklady.
Studentka pro účely výzkumné části bakalářské práce stanovila tyto předpoklady:
Předpoklad č. 1: Lze předpokládat, že více než 40% případů, které byly oznámeny jako týrání, zneužívání či zanedbávání, bylo prokázáno.
Předpoklad č. 2: Lze předpokládat, že při řešení jednotlivých případů týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte, nemůže zůstat 20 – 30% nezletilých v domácím prostředí.
Předpoklad č. 3: Lze předpokládat, že 40 – 50% dětí trpících syndromem CAN, trpí sexuálním zneužíváním.
Informace, které studentka získala při realizaci průzkumu, přinesly zajímavé poznatky. Tyto jsou zhodnoceny v závěrečném shrnutí bakalářské práce.
32
3.2 POPIS VÝZKUMNÉHO VZORKU
Výzkumným vzorkem jsou děti, jejichž případ byl řešen a dále zpracováván v rámci agendy syndromu CAN. Jedná se celkem o 160 dětí, které jsou v této evidenci v letech 2009, 2010, 2011 a 2012.
Použitými metodami při tvorbě bakalářské práce jsou formulace teoretických východisek, sběr dat, jejich interpretace, vyhodnocení a formulace závěrů.
Tabulka č. 1: Popis výzkumného vzorku
Rok Chlapci Dívky Celkem
2009 17 26 43
2010 14 25 39
2011 11 18 29
2012 22 27 49
Celkem 64 96 160
Pro praktickou část bakalářské práce studentka využila výhradně studia spisové dokumentace oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou. Spisová dokumentace posloužila jak při zpracování statistických dat, která jsou v bakalářské práci zpracována ve formě grafů, tak při popisu kazuistik. Z důvodu ochrany osobních údajů, jsou v kazuistikách změněna jména a osobní údaje dětí a členů rodin, jejichž případy jsou dále zveřejněny.
3.3 POUŽITÉ METODY
Pro ověřování stanovených předpokladů a následné dosažení cíle praktické části bakalářské práce bylo studentkou přistoupeno k využití metod rozhovoru a studia spisové dokumentace.
33
3.3.1 Studium dokumentace
Studium spisové dokumentace dětí, které jsou v evidenci oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, pomohlo při zpracování obsáhlejšího výzkumu v oblasti stanovených předpokladů bakalářské práce a zjištění četnosti jednotlivých případů z oblastí syndromu CAN v letech 2009 – 2012.
Je potřebné zmínit, že zpracování statistických údajů bylo časově dosti náročné, pro studentku však zajímavé v konfrontaci se stanovenými předpoklady bakalářské práce.
Důkladného studia spisové dokumentace studentka využila také pro zpracování případových studií, která jsou součástí bakalářské práce. V rámci popisu případů jsou studentkou zaznamenány jednotlivé činnosti sociálních pracovníků oddělení sociálně právní ochrany dětí, které jsou v rámci výkonu dané profese prováděny.
Studentka je pracovnicí oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, proto měla přístup ke všem spisovým materiálům, má povinnost zachovat mlčenlivost, proto byly konkrétní údaje (jako například jména) pro účely bakalářské práce pozměněny.
3.4 VYHODNOCENÍ VÝZKUMU
Prostřednictvím studia dokumentace nezletilých dětí bylo zjištěno mnoho informací, které nasvědčují skutečnosti, že formy týrání, zneužívání a zanedbávání dětí jsou bohužel velmi rozmanité, v některých případech také těžko rozpoznatelné.
Pro zpracování všech grafů posloužily údaje získané z oficiálních rejstříků oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, které každoročně slouží jako podklady pro zpracování analýz pro Český statistický úřad.
Je důležité zmínit, že téměř 85 % případů dětí, které jsou řešeny v rámci agendy syndromu CAN, jsou případy dětí, které jsou již delší dobu v evidenci oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou. Tedy s rodinami již bylo v rámci sociálně právní ochrany dětí spolupracováno. V rámci studia spisové dokumentace studentka dospěla k zajímavým závěrům. V rámci této metody bylo
34
zanalyzováno velké množství informací, které dále přispěly k rozšíření nejenom znalostí, ale také kompetencí v dané oblasti.
Pro zkoumání stanovených předpokladů bakalářské práce je potřebné podrobněji popsat vzorek respondentů.
V grafu č. 1 je jasně znázorněna situace týkající se počtu respondentů v jednotlivých letech s rozdělením zda se jedná o dívky či chlapce.
Graf č. 1: Celkový počet oznámených případů týrání, zneužívání a zanedbávání děti v letech 2009 – 2012 na oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou
Rok 2009 Rok 2010 Rok 2011 Rok 2012
Chlapci 17 14 11 22
Dívky 26 25 18 27
Celkem 43 39 29 49
0 10 20 30 40 50 60
N e zl e ti lé d ě ti
Oznámené případy - rok 2009 - 2012
Z grafu č. 1 vyplývá, že počty oznámených případů na oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, měly klesající tendenci od roku 2009 do roku 2011. V roce 2012 byl zaznamenán zvýšený nárůst oznámených případů. Dále z uvedených údajů vyplývá, že ve větší míře se učiněná oznámení týkají děvčat. V roce 2012 byl však i rozdíl mezi oznámenými případy s nejnižším rozdílem mezi chlapci a dívkami za evidované období od roku 2009 do roku 2012.
Následující zobrazené grafy (č. 2, 3, 4 a 5) znázorňují počty oznámených případů v jednotlivých letech 2009 – 2012, kde jsou také uvedeny základní diagnostické
35
oblasti týkající se problematiky syndromu CAN s konkrétními počty případů, které byly řešeny u chlapců a dívek.
Graf č. 2: Oznámené případy z oblasti tělesného týrání, psychického týrání, sexuálního zneužívání a zanedbávání v roce 2009
tělesné týrání
psychické týrání
sexuální
zneužívání zanedbávání
Rok 2009 - případů celkem 14 1 24 4
Z celkového počtu dívky 7 0 17 2
Z celkového počtu chlapci 7 1 7 2
0 5 10 15 20 25
30
Rok 2009
Z grafu č. 2 vyplývá, že v roce 2009 bylo na oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou řešeno nejvíce případů z oblasti sexuálního zneužívání.
Graf č. 3: Oznámené případy z oblasti tělesného týrání, psychického týrání, sexuálního zneužívání a zanedbávání v roce 2010
Tělesné týrání
Psychické týrání
Sexuální
zneužívání Zanedbávání
Rok 2010 - případů celkem 23 2 12 2
Z celkového počtu dívky 11 2 11 1
Z celkového počtu chlapci 12 0 1 1
0 5 10 15 20
25
Rok 2010
36
Graf č. 3 vypovídá o skutečnosti, že oddělením sociálně právní ochrany dětí bylo řešeno nejvíce případů v kategorii tělesného týrání.
Graf č. 4: Oznámené případy z oblasti tělesného týrání, psychického týrání, sexuálního zneužívání a zanedbávání v roce 2011
Tělesné týrání
Psychické týrání
Sexuální zneužívání
Zanedbáván í
Rok 2011 - případů celkem 4 4 16 5
Z celkového počtu dívky 2 1 14 1
Z celkového počtu chlapci 2 3 2 4
0 2 4 6 8 10 12 14 16 18
Rok 2011
Podobně jako v roce 2009 bylo na oddělení sociálně právní ochrany dětí v roce 2011 projednáváno nejvíce případů z choulostivé oblasti sexuálního zneužívání.
Zajímavým faktem je, že počet případů se mezi chlapci a děvčaty téměř shoduje.
Graf č. 5: Oznámené případy z oblasti tělesného týrání, psychického týrání, sexuálního zneužívání a zanedbávání v roce 2012
Tělesné týrání
Psychické týrání
Sexuální
zneužívání Zanedbávání
Rok 2012 - případů celkem 24 6 14 5
Z celkového počtu dívky 13 3 10 1
Z celkového počtu chlapci 11 3 4 4
0 5 10 15 20 25
30
Rok 2012
37
V roce 2012 byl zaznamenán výrazný nárůst v kategorii tělesného (fyzického) týrání.
Celkově lze z grafů č. 2, 3, 4 a 5 konstatovat, že orgán sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou z dlouhodobějšího hlediska eviduje nejvíce případů z kategorie tělesného týrání a sexuálního zneužíváni. I v ostatních oblastech je však patrné, že je evidován postupně zvýšený nárůst případů také v oblasti psychického týrání a zanedbávání.
Jak již bylo zmíněno v teoretické části bakalářské práce, nejobtížněji prokazatelnou formou syndromu CAN je týrání psychické. Tomuto tvrzení odpovídá i výstup v podobě průzkumů zobrazených v grafech 1 – 5, kdy se sociální pracovníci oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou zabývali řešením pouze několika případů, které byly označeny jako psychické týrání.
Výčet následujících grafů (grafy č. 6, 7 a 8) je již vyobrazen v přímé vztažnosti k stanoveným předpokladům bakalářské práce. Ve všech je jasně znázorněn počet dětí, kterých se problematika syndromu CAN týká. Pod jednotlivými grafy jsou pak procentuelně vyjádřeny výstupy v souvislosti ke stanoveným předpokladům.
Graf č. 6: Průkaznost případů řešených v rámci zpracování agendy syndromu CAN
Rok 2009 Rok 2010 Rok 2011 Rok 2012
Oznámené případy 43 39 29 49
Prokázáne případy 18 16 12 21
0 10 20 30 40 50 60
N e zl e ti lé d ě ti
Případy oznámené a prokázané rok 2009 - 2012
Z celkového počtu 160 oznámených případů v letech 2009 až 2012, lze za prokázané označit 67 z nich, procentuelně se tedy jedná téměř o 41,9%. Tyto informace byly zjištěny na základě studia dokumentace nezletilých dětí – konfrontace záznamních listů o týraném, zneužívaném a zanedbávaném dítěti s rejstříkem dětí, jejichž rodiče
38
nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti, na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu.
Graf č. 7: Četnost sexuálního zneužívání v rámci oznámených případů
Rok 2009 Rok 2010 Rok 2011 Rok 2012
Celkem oznámených
případů 43 39 29 49
Sexuální zneužívání 24 12 16 14
0 10 20 30 40 50 60
N e zl e ti lé d ě ti
Četnost sexuálního zneužívání
Z celkového počtu 160 oznámených případů v letech 2009 až 2012, bylo 66 z nich řešeno v kategorii sexuálního zneužívání, celkově se tedy jedná o 41,3%. S ohledem na podrobnou analýzu spisové dokumentace oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou (konkrétně byly předmětem studia záznamní listy o týraném, zneužívaném a zanedbávaném dítěti), která se promítla v grafu č. 7.
Následující graf je výstupem zpracování analýzy spisové dokumentace v souvislosti se stanoveným předpokladem bakalářské práce č. 3. Souvisí s počtem případů umístění dětí mimo primární rodinu (v případě řešení případu na podezření z týrání, zneužívání či zanedbávání dítěte), tzn. umístění dítěte do péče jiné osoby, případně umístění dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc či nařízení ústavní výchovy.
39 Graf č. 8: Umístění dítěte mimo primární rodinu
Rok 2009 Rok 2010 Rok 2011 Rok 2012 Celkem oznámených
případů 43 39 29 49
Počet dětí umístěných mimo
primární rodinu 6 8 8 8
0 10 20 30 40 50 60
Nezletilé děti Umístění dítěte mimo primární rodinu
Z celkového počtu 160 zpracovávaných případů v letech 2009 až 2012, bylo v rámci řešení agendy dětí trpících syndromem CAN, přistoupeno v 30 kauzách k umístění dítěte mimo primární rodinu. Jedná se tedy o 18,8% dětí. Nutno podotknout, že započítáno bylo pouze umístění dětí do dětského diagnostického ústavu, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc či širší rodiny. V rámci průzkumu nebyla zohledněna varianta předání dítěte do péče druhého rodiče.
3.5 KAZUISTIKY Z JEDNOTLIVÝCH KATEGORIÍ SYNDROMU CAN
V níže uvedených kapitolách bakalářské práce jsou zpracované kazuistiky na základě studia spisové dokumentace oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou.
Tři kazuistiky byly vybrány tak, aby pokryly oblast fyzického týrání s prvky psychického nátlaku, sexuální zneužívání a zanedbávání.
3.5.1 Případ z oblasti fyzického týrání s prvky psychického nátlaku
Kazuistika se zabývá příběhem polorodých bratrů, kteří budou z důvodu ochrany osobních údajů nazývání Petr a Pavel.
