Prostřednictvím studia dokumentace nezletilých dětí bylo zjištěno mnoho informací, které nasvědčují skutečnosti, že formy týrání, zneužívání a zanedbávání dětí jsou bohužel velmi rozmanité, v některých případech také těžko rozpoznatelné.
Pro zpracování všech grafů posloužily údaje získané z oficiálních rejstříků oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, které každoročně slouží jako podklady pro zpracování analýz pro Český statistický úřad.
Je důležité zmínit, že téměř 85 % případů dětí, které jsou řešeny v rámci agendy syndromu CAN, jsou případy dětí, které jsou již delší dobu v evidenci oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou. Tedy s rodinami již bylo v rámci sociálně právní ochrany dětí spolupracováno. V rámci studia spisové dokumentace studentka dospěla k zajímavým závěrům. V rámci této metody bylo
34
zanalyzováno velké množství informací, které dále přispěly k rozšíření nejenom znalostí, ale také kompetencí v dané oblasti.
Pro zkoumání stanovených předpokladů bakalářské práce je potřebné podrobněji popsat vzorek respondentů.
V grafu č. 1 je jasně znázorněna situace týkající se počtu respondentů v jednotlivých letech s rozdělením zda se jedná o dívky či chlapce.
Graf č. 1: Celkový počet oznámených případů týrání, zneužívání a zanedbávání děti v letech 2009 – 2012 na oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou
Rok 2009 Rok 2010 Rok 2011 Rok 2012
Chlapci 17 14 11 22
Dívky 26 25 18 27
Celkem 43 39 29 49
0 10 20 30 40 50 60
N e zl e ti lé d ě ti
Oznámené případy - rok 2009 - 2012
Z grafu č. 1 vyplývá, že počty oznámených případů na oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, měly klesající tendenci od roku 2009 do roku 2011. V roce 2012 byl zaznamenán zvýšený nárůst oznámených případů. Dále z uvedených údajů vyplývá, že ve větší míře se učiněná oznámení týkají děvčat. V roce 2012 byl však i rozdíl mezi oznámenými případy s nejnižším rozdílem mezi chlapci a dívkami za evidované období od roku 2009 do roku 2012.
Následující zobrazené grafy (č. 2, 3, 4 a 5) znázorňují počty oznámených případů v jednotlivých letech 2009 – 2012, kde jsou také uvedeny základní diagnostické
35
oblasti týkající se problematiky syndromu CAN s konkrétními počty případů, které byly řešeny u chlapců a dívek.
Graf č. 2: Oznámené případy z oblasti tělesného týrání, psychického týrání, sexuálního
Z celkového počtu chlapci 7 1 7 2
0
Z celkového počtu chlapci 12 0 1 1
0
36
Graf č. 3 vypovídá o skutečnosti, že oddělením sociálně právní ochrany dětí bylo řešeno nejvíce případů v kategorii tělesného týrání.
Graf č. 4: Oznámené případy z oblasti tělesného týrání, psychického týrání, sexuálního
Z celkového počtu chlapci 2 3 2 4
0 2011 projednáváno nejvíce případů z choulostivé oblasti sexuálního zneužívání.
Zajímavým faktem je, že počet případů se mezi chlapci a děvčaty téměř shoduje.
Graf č. 5: Oznámené případy z oblasti tělesného týrání, psychického týrání, sexuálního
Z celkového počtu chlapci 11 3 4 4
0
37
V roce 2012 byl zaznamenán výrazný nárůst v kategorii tělesného (fyzického) týrání.
Celkově lze z grafů č. 2, 3, 4 a 5 konstatovat, že orgán sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou z dlouhodobějšího hlediska eviduje nejvíce případů z kategorie tělesného týrání a sexuálního zneužíváni. I v ostatních oblastech je však patrné, že je evidován postupně zvýšený nárůst případů také v oblasti psychického týrání a zanedbávání.
Jak již bylo zmíněno v teoretické části bakalářské práce, nejobtížněji prokazatelnou formou syndromu CAN je týrání psychické. Tomuto tvrzení odpovídá i výstup v podobě průzkumů zobrazených v grafech 1 – 5, kdy se sociální pracovníci oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou zabývali řešením pouze několika případů, které byly označeny jako psychické týrání.
Výčet následujících grafů (grafy č. 6, 7 a 8) je již vyobrazen v přímé vztažnosti k stanoveným předpokladům bakalářské práce. Ve všech je jasně znázorněn počet dětí, kterých se problematika syndromu CAN týká. Pod jednotlivými grafy jsou pak procentuelně vyjádřeny výstupy v souvislosti ke stanoveným předpokladům.
Graf č. 6: Průkaznost případů řešených v rámci zpracování agendy syndromu CAN
Rok 2009 Rok 2010 Rok 2011 Rok 2012
Oznámené případy 43 39 29 49
Z celkového počtu 160 oznámených případů v letech 2009 až 2012, lze za prokázané označit 67 z nich, procentuelně se tedy jedná téměř o 41,9%. Tyto informace byly zjištěny na základě studia dokumentace nezletilých dětí – konfrontace záznamních listů o týraném, zneužívaném a zanedbávaném dítěti s rejstříkem dětí, jejichž rodiče
38
nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti, na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu.
Graf č. 7: Četnost sexuálního zneužívání v rámci oznámených případů
Rok 2009 Rok 2010 Rok 2011 Rok 2012
Celkem oznámených
případů 43 39 29 49
Sexuální zneužívání 24 12 16 14
0 10 20 30 40 50 60
N e zl e ti lé d ě ti
Četnost sexuálního zneužívání
Z celkového počtu 160 oznámených případů v letech 2009 až 2012, bylo 66 z nich řešeno v kategorii sexuálního zneužívání, celkově se tedy jedná o 41,3%. S ohledem na podrobnou analýzu spisové dokumentace oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Jablonec nad Nisou (konkrétně byly předmětem studia záznamní listy o týraném, zneužívaném a zanedbávaném dítěti), která se promítla v grafu č. 7.
Následující graf je výstupem zpracování analýzy spisové dokumentace v souvislosti se stanoveným předpokladem bakalářské práce č. 3. Souvisí s počtem případů umístění dětí mimo primární rodinu (v případě řešení případu na podezření z týrání, zneužívání či zanedbávání dítěte), tzn. umístění dítěte do péče jiné osoby, případně umístění dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc či nařízení ústavní výchovy.
39 Graf č. 8: Umístění dítěte mimo primární rodinu
Rok 2009 Rok 2010 Rok 2011 Rok 2012 Celkem oznámených
Z celkového počtu 160 zpracovávaných případů v letech 2009 až 2012, bylo v rámci řešení agendy dětí trpících syndromem CAN, přistoupeno v 30 kauzách k umístění dítěte mimo primární rodinu. Jedná se tedy o 18,8% dětí. Nutno podotknout, že započítáno bylo pouze umístění dětí do dětského diagnostického ústavu, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc či širší rodiny. V rámci průzkumu nebyla zohledněna varianta předání dítěte do péče druhého rodiče.