Slovní komunikace a plynulost řeči

„Slovo komunikace v posledních dvou desetiletích přišlo do módy a mnohdy se začalo užívat jako vznešeněji znějící synonymum pro mluvení. Je to nesprávné, protože mluvení může být i velmi málo komunikativní, jestliže je samoúčelné a jestliže se mluví bez ohledu k naslouchajícím. Pojem komunikace obsahuje jak mluvení, tak mluvčího

a jeho vztah k naslouchajícímu, tak také příjemce a poslouchání, současně

i v poslouchání obsažený vztah naslouchajícího k sdělovanému i k mluvčímu a jeho reakci na obsah sdělení.“ (Machková 1990, str. 73)

Úkolem následujících cvičení je uvolnění mluvního proudu, odstranění zábran, které brání dobrému využití řeči, zvýšení mluvní plynulosti a bohatosti vyjadřování.

Náročnější cvičení kladou důraz na vytváření obsahu sdělení (vyprávění, řečnické projevy, dialogy, řetězová vyprávění, …), vedou k rozvíjení schopnosti pracovat s formou, stavbou, žánrem a stylem. Cvičení jsou náročná na schopnost formulovat srozumitelně a plasticky pocity, myšlenky, poznatky, zážitky, reagovat v dialogu, fabulovat.

Představování

Děti sedí v kruhu. Učitel určí rytmus jednoho taktu, který budou všichni vytleskávat. V udaném taktu každý žák postupně řekne své jméno a v dalším taktu toto jméno všichni společně zopakují.

Umělá řeč

Úkolem je vytvořit vlastní řeč z hlásek a slabik. Umělou řečí lze vyjádřit city a vztahy (o stvoření světa, o dovolené, o krásné přírodě, …).

Zakázaná hláska

Vybraný jedinec uvede hlásku, která nesmí být vyslovena (např. E). Pak klade ostatním hráčům různé otázky. Tázaný musí odpovědět tak, aby slovo či věta neobsahovala „zakázanou hlásku“. Nemusí odpovídat pravdivě, důležité je, aby onu hlásku nevyslovil. Kdo „zakázanou hlásku“ použije, stává se novým tazatelem.

(Příklady otázek: Co jsi měl k obědu? Co dávají v televizi? Jakou barvu máš rád? Kam půjdeš dnes večer?)

Hra s koníčky

Děti postupně říkají svá jména a příjmení. Přidají vymyšlenou zájmovou činnost, zálibu, koníčka se stejnými počátečními písmeny jako jejich jména (např. Jana Koucká – jízda na voru, kácení stromů).

Slovní řetězce

První hráč řekne slovo. Další musí vymyslet slovo začínající posledním písmenem nebo poslední slabikou prvního slova.

Výčet

Děti postupně vyjmenovávají co největší počet předmětů určité kategorie (např.

ovoce, jídla, města, dívčí jména, …).

Seznam

První hráč řekne větu obsahující nějaký předmět: „Do kufru si zabalím mýdlo.“

Další hráč musí větu přesně zopakovat a přidat další předmět.

Jednoduché monology a dialogy

- Všechny děti současně konejší miminko, aby neplakalo, domlouvají kočce, aby slezla ze stromu, domlouvají zraněnému, aby klidně ležel a nehýbal se, snaží se přilákat plachého psa, …

- Prodavač a kupující v obchodě, konflikt, výměna rolí.

- Telefonní rozhovor mezi kamarády, mezi šéfem a podřízeným, s úřady.

- Setkání dvou známých literárních postav, které k sobě patří (Karkulka a vlk, Jeníček a Mařenka, Sněhurka a trpaslíci, Smolíček a jelen).

Hra s maňásky

Děti sedí v kruhu, uprostřed leží maňásci. Každý si vybere jednu loutku a vede s ní dialog. Další variantou hry jsou dialogy mezi maňásky (mezi žáky).

Setkání s cizinci

Do společnosti přijde cizinec, rád by se seznámil. Dialog s cizincem, který neumí dobře česky. Vysvětlujeme mu, jak se u nás žije, co děláme, vyptáváme se ho, odkud je, čím je, jestli má rodinu.

Projevy

Všechny děti se postupně vystřídají u řečnického pultíku. Buď necháme projevu volný průběh, každý mluví tak dlouho, dokud nevyčerpá téma nebo se stanoví časový limit. Děti by měly mluvit vážně, věcně, držet se zadaného tématu.

Příběh

Děti sedí v kruhu, uprostřed leží jakýkoli předmět. Kdo ho uchopí, vypráví příběh. Pak převezme příběh další atd. Můžeme určit obecné téma vyprávění (popiš svůj den). Vyprávění nemusí přesně odpovídat tomu, co vypravěč skutečně dělal, důležitá je věrohodnost a souvislost projevu.

Vyprávění dle předmětů

Děti vyprávějí příběh, v němž se musí objevit předměty, které jsou na obrázcích, umístěné na viditelném místě nebo napsané na lístečcích. Nejlépe se hodí tři předměty (např. noviny, telefon, bačkora).

Příběhy s přerušením

První začne vyprávět příběh. Po pár sekundách zazní smluvený signál, který vyprávění prvního hráče ukončí, a druhý hráč začne vyprávět jiný příběh. Teprve až se všichni vystřídají, pokračuje ve svém příběhu první hráč.

Řetězová vyprávění

Děti sedí v kruhu, první začne vyprávět příběh. Délka je omezena na jednu větu nebo časovým limitem. Stanoví se také pravidlo pro přebírání vyprávění (ukázat prstem, říci jméno dalšího, hodit míček, klubíčko vlny). Podstatou hry je navazování jednoho hráče na druhého ve vyprávění jednoho souvislého příběhu.

Dialogy s „ano“ a „ne“

Jedno dítě vypráví nějakou událost a klade druhému otázky, ne něž se dá odpovědět jen ano či ne. Výměna rolí.

Dialogy s určenou situací

Dvojici nebo skupince dětí je určena nějaká situace z běžného života (domácí spory, cestování, sport, počasí, plánování stavby rodinného domu). Téma je vhodné formulovat tak, aby obsahovalo protikladná stanoviska.

Co všechno se s tím dá dělat

Základem je práce s rekvizitami (předměty denní potřeby, školní pomůcky). Děti berou postupně předměty do ruky a hledají co nejvíce možností jejich použití.

Slovní asociace

Učitel nebo první hráč vysloví jedno nahodilé slovo. Další hráči vyslovují asociace, které je napadají.

Příčiny a následky

Učitel předloží žákům obrázky zachycující nějakou situaci s dějovým motivem.

Děti hledají co nejvíce možných příčin vzniku dané situace i možných důsledků.

Co nelze dělat?

Děti hledají odpovědi na otázky, co nelze dělat v určitých situacích (je-li člověk sám, na ledě, v letadle, ve vaně, v kině, na severním pólu, v autě, …).

Zařizujeme byt

Jedna skupinka dětí vyjmenovává věci, kterými si zařídí byt, druhá tyto předměty zprostředkuje znázorněním jejich fungování nebo zacházením s těmito zařízeními, předvede jejich použití.

Přirovnání

Jeden hráč jde za dveře. Ostatní se domluví na jednom předmětu, který bude osamocený hráč hádat. Po návratu do třídy se hráč vyptává jednoho spolužáka po druhém, co bylo určeno. Děti mu odpovídají metaforou (slunce – klubíčko žluté vlny, zářivé housátko, zlatý míč, …).

Co je to?

Jedno dítě jde za dveře, aby neslyšelo, na jaké věci se skupina domluvila. Když se hráč vrátí mezi ostatní, musí jim klást takové otázky, které ho dovedou k určenému předmětu.

Kdo je to?

Jeden hráč jde za dveře. Ostatní určí buď jednoho ze skupiny nebo jinou všem známou osobnost, kterou bude hráč za dveřmi odhalovat. Tazatel klade dětem otázky na psychické a fyzické charakteristiky osoby. Všichni odpovídají přesně a podle pravdy.

Aktéři a diváci

Žáci si představí, že jsou v nějakém hromadném dopravním prostředku, na nějaké kulturní nebo společenské akci (v divadle, v cirkuse, na sportovním utkání, na nádraží, na pouti, u soudu). Každý je někým určitým, má svou sociální roli, zaměstnání, vlastnosti, záměr, vztah k dané situaci.

Postavy ze skutečného života

Skupinky hráčů představují jednu roli (maminka, bratr, prodavačka, učitel, …).

Každý člen skupiny řekne jednu krátkou repliku, která je pro danou osobu charakteristická nebo kterou říká v běžných situacích (maminka – Běž psát úkoly. Jdi si umýt ruce. Nech toho hraní na počítači. Okamžitě si ukliď pokoj. Pojď už spát, přečtu ti pohádku.).

Lidské vlastnosti a emoce

Každé dítě představuje určitou lidskou vlastnost nebo emoci (pyšný, dobrosrdečný, chamtivý, laskavý, vzteklý, smutný, nervózní, …). K vlastnosti (emoci) si vymyslí postavu. Předvádí osobu tak, aby z jejího chování bylo možné poznat, o jakou vlastnost či emoci se jedná.

Zvláštní postavy a okolnosti

Scénky zcela běžných a obvyklých situací a činností, avšak postavy a okolnosti jsou mimořádné (pocházejí z jiného století, z jiné planety, jsou to blázni, jsou hluší, …).

Činnosti, které provádějí, jsou tím poznamenány.

Vyměněné role

Je určeno hlavní téma a přiděleny role (rodiče a děti, plavčík a tonoucí, host v restauraci a číšník, velitel a člen dětské party, hostitel a návštěva, lékař a nemocný).

Různé varianty situací a výměna rolí.

Nenadálá změna

Do scénky zasáhne sdělení, že nastává prudká změna okolností (do improvizace vstoupí tři nové osoby, padá strop, místo se změnilo v pustý ostrov, náhle klesla teplota pod bod mrazu, …). Účinkující musí na změnu zareagovat.

Přemlouvání

Dvojice, první hráč vykonává určitou činnost (např. sedí doma a dívá se na televizi), druhý má za úkol přemluvit ho k jiné aktivitě, o kterou však první hráč zjevně nejeví zájem nebo do které se mu nechce (jít ven a zahrát si fotbal).

Obvinění

Scénka vykresluje běžný příběh (např. návštěvu u kamaráda, školní den), když v tom je jedna osoba obviněna z činu, který však nespáchala, a musí se hájit (krádež, zničení nějaké věci, uschování bot spolužáka, …).

Ztraceni

Výlet do přírody či na starý hrad. Skupinka dětí se oddělí od ostatních a ztratí se v hustém lese nebo hradním sklepení. Jak si poradí?

Hromadné improvizace

Dětem je potřeba ponechat dostatek času, aby si zadanou situaci dobře představily, správně si zvolily postavu a činnost. Jedné scénky se účastní všechny děti.

Při zahájení improvizační hodiny pracují všichni současně, každý dělá, co ho napadne.

Je možné vydávat jakékoli zvuky, mluvit si pro sebe, diskutovat. Postupně se vytvářejí dvojice, trojice, čtveřice, diskutují spolu, zapojují svou činnost do činnosti druhých, uvádějí své jednání do vzájemného souladu, nakonec dělají všichni nějakou společnou činnost. Náměty: přílet mimozemšťanů, v ZOO, na letišti, na nádraží, v obchodním

domě, na jarmarku, při požáru, při povodni, v čekárně u lékaře, práce v továrně, na archeologické výpravě, na hudebním festivalu, na svatbě, na stavbě rodinného domu.