1.7.1 Fyzikální podstata hlasu Hlas
Hlas je z hlediska fyziky periodický zvuk. Zvuky neperiodické jsou v řeči člověka šelesty, šumy a výbuchy, které vznikají při artikulaci souhlásek a nejsou tedy součástí hlasové funkce. Tón, který vznikne činností hlasivek, ještě není hlasem lidským, nýbrž pouze tónem primárním neboli základním. Hlas má barvu, intenzitu, frekvenci. Celkovou kvalitu hlasu určuje anatomie rezonančních dutin, způsob, jakým dovedeme hlas používat, ale také psychický stav člověka.
Frekvence hlasu
Frekvence hlasu se stanovuje dle počtu kmitů za sekundu. U hlasu je nazývána výškou.
Intenzita hlasu
Intenzitou hlasu je míněna zvuková energie, která dopadá na plochu. Je nazývána hlasitostí. Vyjadřuje se v belech, v praxi jsou užívány jednotky menší (decibely dB).
Hlasitost
Hlasitost je dána nejen energií základního tónu, jenž vzniká v hrtanu, nýbrž je určena celkovou energií lidského hlasu.
Barva hlasu
Barva hlasu je dána zastoupením vyšších harmonických tónů, což jsou násobky základní frekvence, tedy tóny o oktávy vyšší. Toto zastoupení je dáno rezonančními zesíleními a zeslabeními v prostorech, do kterých základní zvuk vyzařuje. Záleží na rezonančních vlastnostech těchto prostorů, a to jak podhlasivkových, tak nehlasivkových. Patří sem prostory nosu, nosohltanu, vedlejších dutin nosních, dutiny ústní včetně rtů a všechny ostatní prostory lebky. Důležité podhlasivkové prostory jsou dýchací trubice, průdušky a ostatní prostory hrudníku a dutiny břišní. Rozdílnost našich rezonančních prostor je příčinou naší individuální barvy hlasu.
(Kasíková, Budinská, Beran, 2008)
1.7.2 Fyziologie tvorby hlasu
Na začátku fonace přiložíme hlasivky k sobě do tzv. fonačního postavení. Díky fonačnímu svalstvu jsou udržovány pod určitým napětím. Pomocí dýchacího svalstva se zvyšuje subglotický tlak podhlasivkový až do té doby, než rozrazí předpjaté hlasivky.
Tlak ovšem okamžitě poklesne, hlasivky se navrací k sobě. Poté začíná tlak znova stoupat, až hlasivky opět rozrazí. Tak to jde neustále dokola, několiksetkrát až několiktisíckrát za sekundu. Fonace je tedy řízena prostřednictvím kontroly nad napětím hlasivek a tlaku vzduchu za podpory dýchacího a fonačního svalstva. Fonace tedy není přímo řízena „kmitáním“ hlasivek. Často slýchaný výrok, že hlas jsou vlastně kmitající hlasivky, není tedy přesný. Hlas je zvuk. Zvuk tvoří kmitající části vzdušného sloupce.
Výška (poloha hlasu)
Výšku hlasu tvoříme pomocí změny délky kmitajícího segmentu hlasivek.
Zkracováním kmitajícího segmentu hlasivek dosahujeme zvýšení výšky. Přitom však musíme užít zvýšené napětí hlasivek, proto užívání hlasu v nepřirozeně vysoké poloze vede k přemáhání hlasivek. (Kasíková, Budinská, Beran 2008)
Výška hlasu při mluvení se u jedinců, kteří nemají „od přírody“ dobře posazený hlas, hledá obtížně. Pro správnou fixaci jsou vhodná cvičení se slabikami podporujícími znělost hlasu při naprostém uvolnění krčních svalů. Ideální je vyhledat hlasového odborníka a foniatra.
Rezonance
„Důležitou roli v tvorbě hlasu má také rezonance. Souboru dutin nad hrtanem i pod ním říkáme rezonátor (ozvučník). Rezonuje (spoluzní) zde vzduch v dutinách a zvlášť pak pevné části rezonančních dutin – zejména kosti. Podle umístění označujeme rezonanci: hlavovou (důležitá pro lesk, svítivost, jas a nosnost hlasu) a hrudní (má vliv na sílu a barvu hlasu). Obě rezonance mají být ve správném poměru vyváženy.“
(Bubeníčková 2008, s. 9)
1.7.3 Vývoj hlasu
První hlasový projev v životě člověka je novorozenecký křik. Vznikne při prvním výdechu novorozence. Prvními dýchacími pohyby dojde k roztažení plicních tkání. Takovéto roztažení je produktivní při zvýšení nitrohrudního tlaku, který vznikne při výdechu do zavřených hlasivek. Zároveň jsou splněny podmínky pro fonaci – proud vzduchu procházející zúženou strukturou, jež se dokáže rozkmitat. První hlasový projev dítěte obsahuje též informaci. Libost (spokojenost) nebo nelibost (nespokojenost) je vyjádřena kvalitou hlasového nasazení (měkkostí či tvrdostí). V období broukání a žvatlání si dítě osvojuje základní dovednosti tvorby hlasu důležité pro následné používání v procesu komunikace. Období napodobování řeči je u hlasu ještě výraznější.
V předškolním a raném školním věku je hlas nepostradatelnou složkou řečové předozadní rozměr, tedy délka hlasivek. Průměrné prodloužení je na dvojnásobek délky u hochů. Hlas tedy klesne na poloviční frekvenci, tedy o jednu oktávu. Protože se tato rozsáhlá změna děje v relativně krátké době několika měsíců, dochází k mutační krizi.
Hlas přeskakuje na vysoké fistule, nebo naopak do hlubokých basových a barytonových poloh. Dochází k selhávání hlasu. Vše je odrazem narušení starého fonačního stereotypu. Tento se totiž jen obtížně přizpůsobuje novým změnám na periferii.
Nepřizpůsobivost center může vést až k tzv. prodloužené mutaci či perzistujícímu
fistulovému hlasu. Všeobecně je málo známo, že mutují i dívky. Hlas u nich klesá však jen o tercii až kvartu, změny jsou nenápadné, nedochází k mutační krizi a mutačním poruchám vůbec. Může však dojít k vytvoření fonačního stereotypu, který je pro hrtan více zatěžující a může ústit později do poruch hlasu z přetížení.“
(Kasíková, Budinská, Beran 2008, A 1.2, s. 6)
1.7.4 Mutační a hormonální poruchy hlasu
1.7.4.1 Hlasová mutace
„Hlasová mutace je specificky pubertním příznakem. V základě je podmíněna nápadným růstem hrtanu (kromě růstu hrtanu, prodlužování a sílení hlasivek se prodlužuje a zvětšuje objem krku, roste hrudní koš, zvětšuje se dechová kapacita).“
(Prokeš 2009, s. 42)
U dívek dochází k hlasové mutaci průměrně mezi 11. a 13. rokem věku a na rozdíl od chlapců probíhá většinou nenápadně. Hlas nabývá lesku a barvy, hlasivky se prodlužují o 3–4 mm. Hlasová mutace u dívek trvá přibližně 3 měsíce.
U chlapců probíhá hlasová mutace mnohem nápadněji než u dívek, poznáme ji podle přeskakování hlasu z vyšší do nižší polohy. Probíhá také o něco později než u děvčat, mezi 13. a 15. rokem věku. Hlasivky se prodlužují o 5–10 mm. Délka hlasové mutace u chlapců je velmi individuální, může trvat i déle než půl roku, avšak může také proběhnout během čtrnácti dnů.
Fáze mutace
Hlasová mutace má tři fáze:
období premutační
období hlasové krize – vlastní mutace období vyzrávání hlasu
Období premutační je provázeno pohasnutím jasu a barvy, zastřením a slábnutím hlasu, ubýváním až ztrátou výšek, zdrsněním hlasového projevu.
Vlastní mutace (období hlasové krize) se projevuje zastřením, přeskakováním a zhrubnutím hlasu, chraptivostí, rychlou unavitelností a nepříjemnými pocity v hrtanu.
V období vyzrávání hlasu dochází k úpravě fonační inervace přizpůsobené novým fyziologickým a anatomickým poměrům v hrtanu. Hlas sílí a projasňuje se, ustaluje se jeho individuální barva.
1.7.4.2 Hormonální poruchy hlasu
Vyskytují se převážně u žen, souvisí s endokrinními výkyvy v období puberty, dále v těhotenství, menopauze, zřídka i v průběhu ovulačního cyklu. Hlas ovlivňuje užívání testosteronů a hormonálních kontraceptiv.