Strategie využívané v dramatických aktivitách

Dramatické aktivity ve výuce cizích jazyků nejčastěji využívají tyto dramatické strategie: pantomima, hra v roli, simulace a improvizace.

2.5.1 Pantomima

Podle Pavlovské (2002, s. 33) je pantomima „dramatická hra beze slov, kdy žák vstupuje do role a rozehrává situaci za použití pouze neverbálních prostředků.

Umožňuje zapojení žákům, kteří mají problémy se slovní zásobou a slovním vyjadřováním (...)“.

Hlavním znakem pantomimy je pohyb celého těla a použití neverbálních prostředků jako je mimika a gesta. U žáků bývá oblíbenější než jiné aktivity, které vyžadují verbální projev, neboť je jednodušší. Pantomima pomáhá rozvíjet pohybové schopnosti, představivost, tvořivost a logické myšlení (Johnová 2011, s. 65).

Morganová a Saxtonová (2001, s. 117-118) chápou pantomimu jako „prostředek k rozvinutí schopností žáků přesvědčivě naznačovat“ a upozorňují na to, že „tím, že pantomima blokuje řeč, umožňuje zakřiknuté třídě prozkoumávat nápady, o nichž se může hovořit až poté, a nutí upovídanou třídu k jiným způsobům vyjádření myšlenky a pocitu“.

Pantomima stimuluje představivost a zdůrazňuje význam neverbální složky

nejlépe vystihnout zadání (předmět, povolání, emoci, osobu, zvíře, děj atd.) použitím řeči těla a ti, kteří pozorují, se musí soustředit i na nejmenší detaily, aby sdělení svých spolužáků správně interpretovali (Maley a Duff 2005, s. 50).

Jednou z forem pantomimy, kterou lze účinně využít při výuce anglického jazyka je narativní pantomima. Při této aktivitě učitel čte nebo vypráví příběh a žáci zároveň s jeho slovy pantomimicky předvádějí děj. Takový příběh by měl být jednoduchý, srozumitelný, orientovaný na jednu postavu a měl by obsahovat takový děj, který lze pantomimou jednoduše předvést. Žáci se soustředí na příběh (potažmo jazyk) a snaží se pomocí pohybů a mimiky co nejlépe napodobit děj příběhu. Narativní pantomima žáky jednoduše vtáhne do hry a je jakýmsi mostem mezi jednotlivými činnostmi a souvislým příběhem (Pavlovská 2003, s. 33).

2.5.2 Hra v roli

Hra v roli se v dramatických aktivitách a dramatické výchově vůbec objevuje nejčastěji. Je to základní strategie, při níž vstupuje žák do role někoho jiného a v jeho jednání se odráží charakter hrané postavy. Jinými slovy se snaží jednat tak, jak si myslí, že by se daná postava za dané situace zachovala. Žáci si mohou v rámci aktivit role prostřídat a vyzkoušet si tak hru z několika úhlů pohledu (Johnová 2011, s. 63).

Bláhová (1996, s. 48) popisuje hru v roli „jako způsob určitého sociálního jednání a chování, které se od příslušné role očekává či předpokládá, a to v rovině ‚jako‘

(s možností hledat a ověřovat)“.

Díky různým rolím mají žáci příležitost procvičit si jazyk, který by v normálním životě neměli možnost použít (Phillips 1999, s. 6).

2.5.3 Simulace

Simulace je formou rolové hry, nicméně na rozdíl od klasické hry v roli, kde žáci vstupují do role jiných postav, v simulaci hrají žáci sami sebe v různých situacích.

„Dochází tak k přímému nácviku určitých individuálních dovedností, autentičtějšímu prožitku i sebepoznání“ (Johnová 2011, s. 63).

Dovednosti (jak sociální, tak jazykové), které žáci získají při simulaci, mohou později využít v reálných životních situacích. Může se jednat například o simulovanou návštěvu obchodu, jízdu autobusem a koupi jízdenky, zjišťování cesty atd. Žáci jsou

při simulaci v bezpečí (ve třídě mezi spolužáky) a nemusí se obávat vlastního zaváhání (Morganová a Saxtonová 2001, s. 123).

Při výuce cizích jazyků se používá simulace nejčastěji ve dvou formách. První formou je nacvičování jednání podle společenských norem. Tato cvičení jsou zaměřena na představování, blahopřání, vyjádření pochval či stížností. Takové dialogy připravují žáky na to, aby se v různých situacích uměli zachovat přiměřeně a zdvořile. Druhou formou simulací je řešení problémové situace, ve které se musí žáci vypořádat například s návštěvou obchodu, nákupem jízdenky a dalšími každodenními situacemi. Tyto úkoly pomáhají žákům získat sebevědomí a stát se samostatnějšími (Davies 1990, s. 91).

2.5.4 Improvizace

Slovník cizích slov (Linhart 2002, s. 165) vysvětluje improvizaci jako „tvůrčí nepřipravený projev nebo výtvor“.

Improvizace „může být zcela nepřipravená a je tvořena tady a teď“ (Johnová 2011, s. 64). Při takové improvizaci na sebe účastníci reagují okamžitě. Improvizace může být také částečně připravená předem – v takovém případě si žáci mohou dohodnout, jak bude jejich výstup vypadat, ale „nejsou vedeni pevným textem“(Ibid.).

Obvykle tak zůstávají základy, které jsou předem domluveny, ale zároveň vzniká prostor i pro nepřipravené situace.

Podle Bláhové (1996, s. 50) může být improvizace zaměřena „k rozvoji určitých dovedností nebo uspokojování fyzických a psychických potřeb (uvolnění, soustředění, pohyb, vnímání, představivost atd.)“.

Při dramatických aktivitách ve výuce jazyků je přítomnost improvizace žádoucí.

Žáci, místo toho, aby odříkávali naučené dialogy podle schématu, využívají jazyk spontánně, což vede k úspěšné komunikaci a rozvoji jazykových dovedností.

Všechny tyto strategie se v dramatických aktivitách mohou objevovat samostatně (dramatická aktivita je postavena na jedné z uvedených strategií), nebo se mohou navzájem prolínat či doplňovat.

3 Typy dramatických aktivit pro výuku anglického jazyka

V různých publikacích lze nalézt rozdílná dělení dramatických aktivit. V této práci jsou dramatické aktivity rozděleny do šesti kategorií – zahřívací aktivity, relaxační a uvolňovací aktivity, pantomimické hry a aktivity, hlasová cvičení a aktivity, hry se slovy a hry s předměty. Do těchto kategorií lze zařadit většinu dramatických aktivit, které jsou vhodné pro výuku anglického jazyka na 1. stupni základní školy. Ke každé kategorii jsou v příloze A uvedeny pro ukázku tři různé aktivity, které je možno variovat nejen podle věku žáků a jejich jazykové úrovně, ale také ladit tematicky podle momentální potřeby vyučujícího.

Uvedené aktivity jsou inspirovány různými publikacemi, nejčastěji však knihou Drama Techniques (Maley a Duff 2005) a vlastními zkušenostmi ze studia anglického jazyka a dramatické výchovy.