Vymezení pojmů

„Drama a divadlo jsou světem fikce, smluveným světem, vytvářeným prostřednictvím skutečných osob nebo věcí; je to představování, dělání jako, jako by, modelování komunikace v materiálu komunikace samé, pokus nebo model v životní velikosti“ (Machková 1998, s. 33).

Valenta (2008, s. 41) vidí vztah dramatu a divadla s dramatickou výchovou jako dvousměrný. Drama a divadlo jsou východisky a kořeny pro dramatickou výchovu.

Naopak, dramatická výchova může vyústit do dramatu, který je podán formou divadelního představení.

Valenta (2008, s. 41) definuje drama jako „(převážně) psanou (literární) uměleckou reflexi světa, která vesměs obsahuje sdělení o určitém příběhu, události apod., které je uspořádáno do jistých dějových sekvencí, přičemž jádrem této události je obvykle nějaké napětí, nějaký rozpor, problém, nějaká obtíž či určitý konflikt, tlak, který nutí postavy jednat. Klíčovým způsobem popisu této události je soubor především promluv/přímých řečí/výroků (a případně též skutků či jiných prvků chování postav).

Tedy popis vzájemného jednání postav příběhu – jednání tuto obtíž způsobujícího, ale především reflektujícího a řešícího“.

Specifickým znakem dramatu je jeho potřeba diváka, neboť je určeno k předvádění. „Drama potřebuje ke svému uskutečnění ještě další systém, systém zprostředkující drama nějakému příjemci“ – tímto systémem je divadlo (Valenta 2008, s. 42).

Pro definici divadla zůstaneme u Valenty (2008, s. 42).

„Divadlo můžeme chápat jako umění časoprostorové a fyzické, jako systém aktivit zajišťujících modelové zobrazení, a tím i zastoupení určité skutečnosti – zejména osob v prostoru a v čase, což se děje formou hry. Jde o hru, která vytváří fikci.

Zobrazuje něco aktuálně ‚tady a teď‘ nepřítomného, neexistujícího (nebo i existujícího, ba i přítomného, ale přesto zobrazovaného hrou – například o státníkovi lze hrát již za jeho života, ba i za jeho přítomnosti...). Toto zobrazení, tuto ‚reálnou fikci‘ vytvářejí lidé k tomu určení - herci, kteří z materiálu vlastního těla, svým pohybem a řečí – jednáním hrají jiné osoby či ony ‚jevy‘, jejich vztahy a jednání – tzv. hra v roli. Tato hra probíhá v určitém prostoru (většinou k tomu specificky uzpůsobeném), v určitém čase a za pomoci různých materiálních a technických prostředků proto, aby ji jiní lidé – diváci mohli sledovat pro své poučení, potěšení, pro znejistění či pochopení apod.“

Tyto dva základní prvky pro realizaci divadla jsou pevně propojeny. Drama potřebuje divadlo a divadlo by zase neexistovalo bez dramatu. Jak píše Valenta (2008, s.

42): „Divadlo žije v symbióze s dramatem a naopak“.

1.2.2 Dramatická výchova

Pro dramatickou výchovu neexistuje jedna obecně platná definice. Pro bližší představu budou uvedeny dvě definice stanovené předními českými osobnostmi z tohoto oboru. Tyto definice se navzájem doplňují a ukazují na široký záběr dramatické výchovy.

Machková (1998, s. 32) uvádí:

„Dramatická výchova je učení zkušeností, tj. jednáním, osobním, nezprostředkovaným poznáváním sociálních vztahů a dějů, přesahujících aktuální reálnou praxi zúčastněného jedince. Je založena na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vztahů, situací a vnitřního života lidí současnosti i minulosti, reálných i fantazií vytvořených. Toto prozkoumávání a poznávání se děje ve fiktivní situaci prostřednictvím hry v roli, dramatického jednání v situaci. Je to proces, který může, ale nemusí vyústit v produkt (představení). Cíle dramatické výchovy jsou pedagogické, prostředky dramatické.“

Bláhová (1996, s. 22) definuje Dramatickou výchovu jako „obor zabývající se osobnostně sociálním učením. V jejím obsahu a metodách se prolínají poznatky a principy především z oboru dramatických umění, pedagogiky a psychologie.

Základním stavebním kamenem, s nímž dramatická výchova pracuje, je fiktivně navozená dramatická situace založená na mezilidské interakci a využívající simulačních a rolových her k aktivnímu poznávání světa, člověka, společnosti a sama sebe“.

Z obou výše uvedených definic je patrné, že dramatická výchova je pedagogická disciplína, která je úzce spjata s dramatickým uměním. Zabývá se osobnostním a sociálním učením, které probíhá v souladu s přímým prožitkem a vlastní zkušeností.

Nedílnou součástí je fikce, fantazie a rolová hra. V dramatické výchově jde především o samotný proces tvorby a aktivní zapojení účastníků.

Dramatickou výchovu ale nelze chápat jako soubor jakýchkoliv aktivit a her nebo nacvičování scének pouhým opakováním předložených dialogů bez zapojení do procesu tvorby divadelního představení. Také se nejedná o osobnostní a sociální výchovu a dramatická výchova by neměla být „prostředek k řešení kázeňských přestupků,

1.2.3 Dramatická hra

Stejně jako pro dramatickou výchovu, i pro dramatickou hru existuje celá řada definic. Pro zaměření této diplomové práce se pod pojmem dramatická hra chápe řízená a strukturovaná činnost „která, aby mohla nést označení hra, musí plnit základní atributy hry: poskytnout prostor pro spontánní prožívání, pro radost z dění, zaujetí a tvůrčí aktivitu“. Dramatický charakter hry přináší specifické atributy. Těmi jsou:

„napětí z očekávání, které přináší zadávání tématu, možnost podílet se na utváření klíčového dramatického motivu, nahlížet realitu prostřednictvím fantazie, podílet se na rozhodování a plánování hry, prožívat pocity vlastních improvizačních schopností a identifikace s rolí, podílet se na souhře rolí“ (Koťátková 1998, s. 34).

Dramatická hra může mít v dramatické výchově dvě podoby. První možností je dramatická hra „jako samostatný subjekt, akcentující vlastní specifický charakter dramatické hry“. Přináší svobodu rozhodování, překonávání pasivity a posiluje sebevědomí. Buduje svět fantazie, sleduje možnost identifikace s rolí, podporuje komunikaci a kooperaci a vrcholí v tvůrčím dialogu.

Druhou možností je fungování dramatické hry jako metody, která se orientuje na obsah učiva školních předmětů a sleduje cíl nad rámec dramatické výchovy.

Zahrnuje vědomosti a zkušenosti dětí, zaměřuje se na osvojování konkrétních faktů a dětem dává možnost k reálným a daným faktům přispět vlastním podílem (Koťátková 1998, s. 34).

Vzhledem k tomu, že je tato práce zaměřena na možnosti využití dramatických her a aktivit ve výuce anglického jazyka, dramatická hra bude využita především jako metoda výuky.

1.2.4 Dramatická aktivita

V práci bude využíván termín dramatická aktivita, který je běžně používán v anglické literatuře (např. Phillips 1999, Maley a Duff 2005). Tito autoři pod pojem dramatická aktivita zahrnují činnosti využívající prvky dramatické výchovy, které jsou orientovány na obsah učiva anglického jazyka a sledují cíl mimo dramatickou výchovu.

Takové aktivity mohou zahrnovat například pantomimu, simulaci, improvizaci, rolovou hru a další.

V praxi se všechny tyto aspekty prolínají. Bylo by těžké definovat dramatickou aktivitu, aniž bychom věděli, v čem spočívá drama či dramatická výchova. Je důležité si

uvědomit, že při využití dramatických aktivit nejde o secvičování scének či o přípravu na divadelní představení, ale o využití prvků dramatické výchovy jako vyučovací metody - tedy cesty vedoucí k určitému cíli, kterým je v našem případě především motivace a aktivizace žáků a rozvoj jejich komunikativních dovedností.

2 Dramatické aktivity ve výuce anglického jazyka

Drama může učitelům jazyků nabídnout mnohé. Pomocí dramatu a dramatických aktivit může učitel docílit toho, aby byli žáci aktivními, zodpovědnými, flexibilními a otevřenými účastníky, ochotnými komunikátory a aby byli schopni využívat nabyté zkušenosti a dovednosti v oblastech, ve kterých se pohybují a v situacích, do kterých se dostanou (Hamilton a McLeod 1993, s. 1).