Učební plány vzdělávacích programů

1. soustřeďuje časové dotace věnované vyučování určitému tématu, předmětu do kratšího období (do jednoho pololetí, ročníku);

2. zavádí v určitém období společná témata učiva pro různé ročníky (případně celou školu).²⁰

V tomto případě musí učební plán plnit funkci celku, aby posléze daný předmět plnil svou funkci v komplexním rozvoji osobnosti ţáka.

4.2 Učební plány vzdělávacích programů

Jak jiţ bylo zmíněno, s příchodem nového Školního vzdělávacího programu na základních školách se seznamujeme i s novým pojetím členění vzdělávacího obsahu, který se ve značné míře liší od dob minulých. V současné době hovoříme především o uspořádání učiva v učebních plánech ŠVP, o integraci vzdělávacího obsahu v průřezových tématech a vzdělávacích oblastech. Typické pojetí učiva v klasických

20 Skalková J., 2007. Obecná didaktika. Praha, Grada publishing,a.s, s. 90.

41

předmětech se v dnešní době dostává do pozadí a začínají se prosazovat inovační tendence školního vzdělávacího programu.

Na začátku si vymezíme nový pojem, tj. učební plán, jakoţto školní dokument všech programů a nově příchozího ŠVP, který uceluje učivo do celků. Jak zmiňuje Skalková (2007), učební plán obsahuje sled probíraného učiva a časovou dotaci k jeho aplikaci.

Součástí těchto plánů je analýza obecných cílů, které musí pomocí tzv. didaktické transformace²¹ být zavedeny do obsahu učiva a ke kterým musí vymezené vzdělání směřovat. Na základě těchto cílů je stanoven obsah. Jde především o přenos kulturního obsahu do školního vzdělávání na základě dané kultury v dnešní době. Učební plán má za cíl to, aby působil na rozvoj ţáka jako celku. Proto je velmi důleţité, aby kaţdá škola při upravování učebního plánu splnila poţadované zařazování vzdělávacích oblastí. Skalková zmiňuje (2007): „Pouze tehdy, bude-li kaţdý vyučující vidět svůj předmět v rámci celku učebního plánu, bude daný předmět i celý učební plán plnit svou funkci v celistvém rozvoji ţáka.“²² Ţáci se postupně rozvíjejí v oblasti poznávání, hodnotové orientace, v komunikativní a morální oblasti. Rozvíjejí zároveň svoje postoje. Učební plán je dokumentem, který se snaţí přizpůsobit uspořádání učiva tak, aby vycházel z kulturní tradice státu a aby zároveň pomáhal připravit ţáka na budoucnost. Moţnost úprav učebního plánu a jeho flexibilita je spojena se zaváděním volitelných a nepovinných předmětů dle zájmu ţáka. Závaznost učebních plánů se v kaţdém státě odlišuje.

Někdy se můţeme setkat i s pojmem kurikulum, které bylo zmíněno v předchozí kapitole. Jak jiţ bylo řečeno, kurikulum samo o sobě prošlo různými definicemi.

V 70. letech byl právě učební plán velmi často nahrazován pojmem kurikulum. Postupem času se však tento pojem začal odlišovat a aţ v dnešní době můţeme říci, ţe učební plán je spíše součástí kurikula. V současném pojetí hovoříme o tvorbě učebních plánů v rámci ŠVP, která se opírá především o rozbor cílů. V dnešní společnosti je cílem vzdělávacích institucí připravovat ţáky na plnohodnotný ţivot, tj. učitelé musejí vybírat takový obsah učiva a formulovat ho v jednodušší formě ţákům, aby ţáci mohli těchto poznatků a naučených a osvojených dovedností vyuţít v ţivotě.

Jak jsme jiţ zmínili výše, vzdělávací programy Základní škola (1996), Obecná škola (1997) a Národní škola (1997) se řídily podle vymezených učebních plánů. Základní školy navazovaly postupně na Školní vzdělávací program pro základní školy. Ministerstvo školství proto zveřejnilo přehled učebních plánů dobíhajících vzdělávacích programů

21 Termín „didaktické zjednodušení“ poprvé pouţil na konci 50. let 20. století D. Hering, jedná se o zjednodušení vzdělávacího obsahu ve výuce.

22 Skalková J., 2007. Obecná didaktika. Praha, Grada publishing,a.s, s. 91.

42

základního vzdělávání pro rok 2010/11. Oproti předchozím letům nedošlo v učebních plánech k ţádným převratným změnám. Aby přestup z jednotlivých programů byl plynulý, v některých ročnících se podle školského zákona vyučovalo dle ŠVP vydaného podle RVP ZV a ten stanovoval celkový týdenní počet vyučovacích hodin. Jak zmiňuje § 185 odst. 1 školského zákona, od školního roku 2007/08 se postupně ukončuje platnost vzdělávacích programů Základní škola, Obecná škola a Národní škola. Ve školním roce 2010/11 se podle dobíhajících vzdělávacích programů základního vzdělávání vyučuje pouze v 5. ročníku.

Cílem ministerstva školství a celého nastávajícího programu bylo, aby se k němu učební plány od září 2007 co nejvíce přiblíţily. Uveďme si nyní pro přehled učební plán vzdělávacího programu Základní škola s účinností od 1. 9. 2007:

Tabulka 4: Učební plán 1

Platí pro ţáky, kteří jsou ve školním roce 2007/08 v 5. Ročníku

Český jazyk 7 16

43 Výše uvedená tabulka popisuje minimální časové dotace pro vyučovací předměty jako součet týdenních vyučovacích hodin pro první a druhý stupeň. Přesnou časovou dotaci jednotlivých předmětů určuje ředitel školy. Rozhoduje tak, aby obsah všech předmětů učebního plánu určitého ročníku splňoval minimální počet hodin pro předmět.

U volitelných předmětů rozhoduje ředitel školy i o tom, v jakém ročníku mají být vyučovány. Škola má moţnost jednotlivé předměty integrovat, nicméně musí být dodrţena časová náplň. Vyučovací předměty a jejich názvy mohou být změněny na základě vlastního vzdělávacího obsahu, vše však musí být řádně zdokumentováno. Co znamená disponibilní časová dotace? Na prvním stupni jde o časovou dotaci, která je určena k uplatňování alternativních metod, které napomáhají směřovat ţáky k rozvíjení klíčových kompetencí.

K porovnání změn je uveden původní učební plán programu Základní škola (1996), které schválilo MŠMT s platností od 1. 9. 1996:

44 k celkovému srovnání současného stavu (berme ji jako řídící):

Tabulka 7: Učební plán 4 ²³

Informační a komunikační technologie 1 1

Člověk a jeho svět 12

Celková povinná časová dotace 218 122

23 Kolektiv autorů , 2007. RVP ZV Pomůcka na pomoc učitelům Praha, VÚP, s.114.

45

Výše uvedená tabulka představuje rámcový učební plán dle RVP ZV. Co bychom měli povaţovat za podstatnou změnu oproti učebním plánům programu Základní škola (1996), je zapojení vzdělávacích oblastí a oborů. Nemluvíme tedy jiţ jen o předmětech.

K vzájemnému propojování těchto oblastí slouţí průřezová témata, která musejí být v učebním plánu zahrnuta.

Ukázali jsme tedy hlavní změny v uspořádání obsahu učiva, které procházelo inovacemi uţ před několika lety. My jsme se v této kapitole zaměřili především na změny spojené se vzdělávacími programy od roku 1996 aţ po současnost. Ukázali jsme si názorné ukázky jednotlivých učebních plánů a poukázali na jejich postupnou inovaci a vymezili obecnou charakteristiku učebního plánu. Můţeme tedy shrnout, ţe od doby, kdy byl zaveden vzdělávací program Základní škola (1996), docházelo k obměnám jeho učebního plánu. Od roku 2007 s příchodem RVP ZV postupně všechny programy základních škol směřovaly k inovaci. Po skončení přechodného období bylo cílem plynule přejít na výuku podle ŠVP v celé jeho míře. Změny v učebních plánech nepřinášejí navýšení počtu hodin. Jde hlavně o změnu jejich vnitřní struktury.

I dnes se stále zavádí změny do učebních plánů škol, aby přechod k novému školnímu programu (ŠVP) byl plynulý a hlavně umoţnil ţákům přijmout nové změny spojené s tímto programem.