Podle Krejčí (2003, s. 23) „je využití jógových cvičení ve školní tělesné výchově projevem moderní snahy využít osvědčený tradiční systém v současné výchově.
Pozorování a výzkumy svědčí o výrazně kladných účincích jógových cvičení při upevňování duševní rovnováhy dětí, rozvoji koncentrace i zvyšování efektivity učení.“
V hodinách tělesné výchovy se často vyskytují prvky soutěžení a dosahování co nejvyššího výkonu. To jsou pohybové aktivity, které se orientují pouze na vnější efekt.
Pohybové hry a nejrůznější herní formy jsou základem cíleného sociálního učení ve školní tělesné výchově, je však chyba vždy vybírat jen ty se soutěžním charakterem.
Žáci při soutěžích bývají obvykle aktivnější, ale někteří mohou být ve velkém psychickém napětí, které negativně ovlivňuje jeho výkon. V neposlední řadě si mohou vytvořit špatný vztah k tělesné výchově a k pohybu vůbec. Proti tomu v jógových cvičeních je daleko větší pozornost věnována vnitřnímu prožívání pohybu. Díky tomu cvičení jógy přináší pozitivní emoce, pocity uvolnění a zklidnění a přispívá také k rozvoji koncentrace. (Krejčí, 1993, s. 12 - 13)
Jóga je velmi vhodný způsob pohybu nejen pro děti. Problémem často bývá to, co si pod pojmem dětská jóga nebo jóga pro děti lidé představují. Obvykle vidí jen krkolomné pozice s dlouhou výdrží a velkou dávkou koncentrace a pozornosti, jak tomu bývá v józe pro dospělé. Dětská jóga je však o něčem jiném. Praktikování jógy dává dětem nejlepší pohybový základ, a proto je dobré začít s ní v co nejnižším věku.
Vzhledem k tomu, že děti mají přirozený smysl pro rovnováhu, flexibilitu a rychle se učí, často si jednotlivé pozice osvojí daleko snáz, než dospělý jedinec. Tato forma pohybové aktivity se pro ně stává zábavnou mimo jiné i proto, že sami vidí progres, kterého dosahují pravidelným cvičením. (Krejčí, 2003, s. 24 - 27)
Banennberg (2011, s. 20 - 21) zastává názor, že děti jógu necvičí, ale jsou jógou.
Dospělí podle něj vždy potřebují vědět, proč daný cvik dělají a jaké má účinky na jejich tělo. Také je zajímá přesný popis jógových pozicí a nejrůznější doplňující informace k nim. Naopak děti dlouhé vysvětlování a povídání považují spíše za nudné a mnohem
25
raději jsou v pohybu a zaujímají pozice bez potřeby vědět množství informací. Když totiž v hodině žákům řekneme, ať udělají pozici kočky, všichni se ocitají na čtyřech, protahují se a mňoukají. Tento příklad jen potvrzuje, že Banennberg se svým tvrzením není daleko od pravdy.
Jógové cvičení by se vždy mělo přizpůsobit věku cvičenců. I proto jsou obvykle lekce jógy rozděleny do tří věkových skupin: 4 – 6 let, 6 – 11 let (mladší školní věk) a 11 – 15 let. Všechny tyto věkové kategorie lze dále rozdělovat. Flynnová (2013, s. 35 - 36) dělí věkové skupiny na 2 – 4 roky, 4 – 6 let, 7 – 10 let a 10 – 12 let. Jelikož děti pozornost udrží pouze krátkodobě, je důležité střídat aktivity a především vše pojmout formou her a zábavy. Jen to děti udrží v pozoru. Dětská fantazie je neomezená a je proto naprosto ideální a velmi snadné s ní pracovat a rozvíjet ji.
Jóga slouží jako vhodný doplněk či průpravné cvičení dětem, kteří se věnují nějaké sportovní aktivitě. Mimo jiné také posiluje sebevědomí dětí a dopřává jim radost z pohybu. Obvykle má velký přínos pro děti, které trpí nadváhou nebo jsou méně následovat. Jedním z nejdůležitějších kritérií je pochopitelně správná motivace. Je třeba používat co nejvíce říkadel, básniček, písniček a vůbec hudby, pojmenovávat jednotlivé pozice zajímavým a hravým způsobem, aby dítě v podstatě zapomnělo, že cvičí, ale myslelo si, že si hraje a užívá. (Nešpor, 1998, s. 20)
Civilizační choroby společnosti se čím dál více projevují u dětí. Jedná se nejčastěji o obezitu, či nemoci spojené s pohybovým aparátem, nervovým systémem a dýchacími cestami. Vzhledem k tomuto faktu je stále větší zájem o zdravotní tělesnou výchovu. Jógová cvičení se zdravotní tělesnou výchovou úzce souvisí. Cílem jógových cvičení je předejít vadnému držení těla, nacvičovat správné držení těla a celkově působit kladně na odolnost organismu. Kromě toho, že jógové cvičení působí na tělo, má velmi pozitivní dopad také na myšlení. Velký význam je kladen na relaxaci, která snižuje úzkostné stavy související s rodinným či školním prostředím. Důraz je kladen zejména
26
na kompenzaci zatížení žáků, ať už fyzického či psychického a důležitá je také relaxace v hodinách TV.
Učitelé mají, vzhledem k RVP, možnost volit pohybové aktivity svobodněji. Do výuky tělesné výchovy lze zařadit různá jógová cvičení v podobě Hathajógy, relaxačních a dechových cvičení. (Krejčí, 2003, s. 24 - 27)
Jak uvádí Krejčí (2003, s. 24), „měřítkem hodin tělesné výchovy není jen fyziologické zatížení žáků a počet naučených dovedností. Nejde o to nechat děti
„vyběhat“. Pohyb chápeme jako základní prostředek výchovy a rozvoje dítěte.
Pohybová aktivita by měla rozvíjet dítě nejen tělesně, ale také mentálně, sociálně a duchovně“.
Vše je vidět v následujícím schématu:
Cvičení jógy by dětem mělo přinášet radost, pohybovou aktivitu, ale i sebevědomí. Díky józe děti lépe vnímají své tělo a respektují sami sebe i své okolí v prostředí, které není soutěžní. Jógou se děti učí harmonii. Aktivnější děti bývají díky józe klidnější a děti bázlivé jsou naopak jógou povzbuzení k činnosti a stávají se
Obrázek č. 1: Schéma sociálního prostředí, (Zdroj: Krejčí, 2003, s. 25)
27
aktivními. Děti se naučí také odpočívat a rozvíjet vlastní fantazii. V neposlední řadě se naučí správně zacházet se svým tělem a to velmi zábavnou a nenásilnou formou.
Mezi lekcí jógy pro děti a pro dospělé je velký rozdíl. V dětské józe se snažíme o navození rovnováhy mezi připravenou strukturou hodiny a tím, jak na ni budou děti svým spontánním chováním reagovat. S dětmi je jógu potřeba cvičit spíše dynamicky.
Na prvním místě by vždy měla být zábava a radost z pohybu nejen pro děti, ale i pro učitele. (Luhanová, Tajovská, 2012, s. 3)
Krejčí (2003, s. 26) uvádí, že při jógových cvičeních využíváme zejména dětskou fantazii. Vhodné je do cvičení řadit různé zajímavé příběhy, vyprávění či básničky a písničky, díky čemuž děti intenzivněji prožívají cvičení a současně s tím rozvíjejí koncentraci a regenerují duševní síly. Děti jsou zaneprázdněny objevováním nových pohybů svého těla zejména proto, že pohyby jsou vedené, vědomé a pomalé.
Krejčí (2003, s. 26) tvrdí, že „je nezbytné, aby učitel cvičil spolu s žáky. Učitel a žák jsou zde partnery, spoluprožívají příběh a svým cvičením jej dotvářejí“.
Při jógových cvičeních je důležitý hlas učitele, hudební podklad či doprovod cvičení, které prožitek z jógy jen zesilují a podporují dětskou představivost. Cvičení ve větším počtu dětí pak jen podtrhuje prožitek z jógy. Dítě se cítí být součástí skupiny, ale zároveň pociťuje osobní individualitu. (Krejčí, 2003, s. 26)
Učitelé se při svém povolání často setkají s řadou specifických problémů, při jejichž řešení může být jóga velmi nápomocná.
Jóga např.:
zklidňuje nervózní a úzkostné stavy dětí
odstraňuje ukazatele únavy
zvyšuje schopnost soustředit se
přináší vnitřní uklidnění a svalové uvolnění
tiší agresivní projevy dětí
pomáhá dětem při problémech s řečovým projevem vyjádřit se vlastním tělem a postupně odbourat tyto problémy.
(Šestáková, 1990 in Krejčí, 2003, s. 25 - 26)
28
Je velmi důležité, abychom s jógou děti seznamovali až po našem vlastním setkání s ní. Dítě napodobuje mimo jiné i vzor učitele a tak je potřeba, aby nedocházelo k rozporům mezi tím, co učitel dítěti říká a co sám dělá. V józe, a nejen v ní, je nejdůležitější osobní a upřímný vztah k dětem, který bude přirozený. Nelze chválit jedno dítě, kterému se jógové pozice stále daří, lépe je motivovat všechny k tomu, aby cvičili, jak nejlépe to dokážou. Pokud vše budeme provádět podle pravidel a specifik, které dětská jóga má, zanedlouho uvidíme pokroky jednotlivých žáků a pozitivní účinky, které se u nich projevují.
Děti do jednotlivých pozic nesmíme nikdy nutit. Každé z nich má jiné pohybové dispozice a nutit někoho dělat to, co nechce, jde proti jógovým zásadám. (Krejčí, 2003, s. 26 – 27)
Pozornost je nutné věnovat i dětem tělesně nezdatným, kterým jóga může být velmi nápomocná při řešení problémů v důsledku své tělesné nezdatnosti. Jak tvrdí Suchomel (2006, s. 8), tělesně nezdatní jedinci školního věku mohou mít řadu tělesných a duševních obtíží, souvisejících se stresem a úzkostí. Tělesná nezdatnost a její psychické prožívání má velký význam pro zdravé utváření dětské osobnosti.“