'*/"/$07«/¶ 10%/*,"5&-4,²)0 ;«.Ɠ36 Á7Ɠ3&.
#BLBMÈDzTLÈ QSÈDF
4UVEJKOÓ QSPHSBN # o &LPOPNJLB B NBOBHFNFOU 4UVEJKOÓ PCPS 3 o 1PEOJLPWÈ FLPOPNJLB
"VUPS QSÈDF ,MÈSB 7UFMFOTLÈ 7FEPVDÓ QSÈDF *OH +BO .BǏÓ
-JCFSFD
1SPIMÈÝFOÓ
#ZMB KTFN TF[OÈNFOB T UÓN äF OB NPV CBLBMÈDzTLPV QSÈDJ TF QMOǔ W[UB
IVKF [ÈLPO Ǐ 4C P QSÈWV BVUPSTLÏN [FKNÏOB f o ÝLPMOÓ EÓMP
#FSV OB WǔEPNÓ äF 5FDIOJDLÈ VOJWFS[JUB W -JCFSDJ 56- OF[BTBIVKF EP NâDI BVUPSTLâDI QSÈW VäJUÓN NÏ CBLBMÈDzTLÏ QSÈDF QSP WOJUDzOÓ QPUDzFCV 56-
6äJKJMJ CBLBMÈDzTLPV QSÈDJ OFCP QPTLZUOVMJ MJDFODJ L KFKÓNV WZVäJUÓ KTFN TJ WǔEPNB QPWJOOPTUJ JOGPSNPWBU P UÏUP TLVUFǏOPTUJ 56- W UPNUP QDzÓ
QBEǔ NÈ 56- QSÈWP PEF NOF QPäBEPWBU ÞISBEV OÈLMBEǾ LUFSÏ WZOB
MPäJMB OB WZUWPDzFOÓ EÓMB Bä EP KFKJDI TLVUFǏOÏ WâÝF
#BLBMÈDzTLPV QSÈDJ KTFN WZQSBDPWBMB TBNPTUBUOǔ T QPVäJUÓN VWFEFOÏ MJUFSBUVSZ B OB [ÈLMBEǔ LPO[VMUBDÓ T WFEPVDÓN NÏ CBLBMÈDzTLÏ QSÈDF B LPO[VMUBOUFN
4PVǏBTOǔ ǏFTUOǔ QSPIMBÝVKJ äF UJÝUǔOÈ WFS[F QSÈDF TF TIPEVKF T FMFL
USPOJDLPV WFS[Ó WMPäFOPV EP *4 45"(
%BUVN
1PEQJT
Anotace
Bakalářská práce se zabývá možnostmi financování podnikatelského záměru, a to konkrétně bankovním úvěrem. Součástí práce jsou teoretická východiska základních pojmů jako úvěr, druhy úvěrů, jejich zajištění a úroková sazba. Na tuto část navazuje úvěrový proces a popis jeho jednotlivých kroků. V empirické rovině je pak zkoumán případ v konkrétním podniku vycházející z teoretických poznatků a je provedena analýza nabídky investičního úvěru na zvolený podnikatelský záměr. Výsledkem analýzy je zhodnocení výhodnosti podmínek a následné nabídnutí možností pro zlepšení úvěrového procesu ze strany vybrané firmy.
Klíčová slova
Banka, bankovní úvěr, podnikatelský záměr, zdroje financování podniku, úvěrový proces, úroková sazba, úvěrové riziko, zajištění úvěru, investování.
Annotation
This bachelor thesis focuses on possibilities of financing business plans specially by using bank loans. The study analyses theoretical background of basic concepts such as credits, types of loans and how to rescue them, and interests rates. The next part examines the process of obtaining a credit including detailed description of the individual steps. Then follow, at an empirical level, a case study of a specific enterprise which is based in theoretical findings, and an analyses of an offer of an investment credit for a chosen business plan is carried out. The analysis provides on assessment of benefits of conditions and the subsequent offer of options for the improvement of the credit process from the side of the selected company.
Key Words
Bank, bank loan, business plan, business financial resources, loan process, interest rate, credit risk, securing a loan, investment.
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří se podíleli na vytváření této bakalářské práce. Zejména děkuji panu Ing. Janu Mačímu, mému vedoucímu práce za cenné rady, ochotu a připomínky. Dále bych ráda poděkovala majiteli firmy Agribar, s.r.o. za možnost spolupráce a využití jeho firmy při zpracování práce. A v neposlední řadě mé poděkování patří také bankovnímu poradci v Komerční bance za poskytování užitečných informací a materiálů pro konkrétní bankovní nabídku.
8
Obsah
Seznam obrázků ... 10
Seznam tabulek ... 11
Seznam zkratek ... 12
Úvod ... 13
1 Ekonomická aktivita podniku ... 15
1.1 Investování a druhy investic ... 15
1.2 Zdroje financování investic ... 16
2 Úvěrové bankovní produkty ... 18
2.1 Význam úvěru ... 18
2.2 Možnosti třídění úvěrů ... 18
2.3 Systematizace úvěrových produktů ... 19
2.3.1 Kontokorentní úvěr ... 20
2.3.2 Eskontní úvěr ... 20
2.3.3 Hypoteční úvěr ... 21
2.3.4 Provozní úvěr ... 21
2.3.5 Investiční úvěr ... 22
2.4 Zajištění úvěrů ... 22
2.5 Úroková sazba ... 23
3 Vývoj korporátních úvěrů ... 25
3.1 Vznik finanční krize ... 25
3.2 Reakce podniků ... 27
3.3 Finanční situace podniků v nové ekonomice ... 28
4 Úvěrový proces ... 29
4.1 Jednání o úvěrech ... 29
9
4.2 Žádost o poskytnutí úvěru ... 30
4.3 Analýza úvěrového rizika ... 31
4.3.1 Nástroje pro omezení úvěrového rizika ... 32
4.3.2 Úvěrové registry ... 33
4.4 Úvěrová smlouva ... 34
4.5 Rozpoznání problémového úvěru ... 35
4.6 Způsoby splacení úvěru ... 35
5 Podnikový případ ... 37
5.1 Charakteristika firmy ... 37
5.2 Podnikatelský záměr ... 38
5.3 Volba instituce pro financování záměru ... 38
5.4 Úvěrový proces v praxi ... 40
5.5 Přehled nabídky investičního úvěru ... 43
5.6 Výběr optimální varianty a nástin možného zlepšení ... 45
Závěr ... 49
Seznam použité literatury ... 51
Seznam příloh ... 54
10
Seznam obrázků
Obr. 1: Schéma základních druhů úvěrových produktů ... 19 Obr. 2: Výše úrokových sazeb poskytovaných nefinančním podnikům ... 24 Obr. 3: Vývoj krátkodobých úvěrů v letech 2008–2009 ... 26
11
Seznam tabulek
Tab. 1: Úvěrový plán v korunách ... 44
12
Seznam zkratek
CERTIS Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement system ČEB Česká exportní banka
ČMKOS Českomoravská konfederace odborových svazů ČMZRB Českomoravská záruční a rozvojová banka ČNB Česká národní banka
DPH Daň z přidané hodnoty
FO Fyzická osoba
KB Komerční banka
PO Právnická osoba
VŠ Vysoká škola
VŠE Vysoká škola ekonomická
13
Úvod
Každý podnikatelský subjekt si na začátku své podnikatelské činnosti stanovuje určité vize, poslání a především cíle, kterých chce dosáhnout. Jedná se o podnikatelský záměr, jehož prostřednictvím se konkretizují právě vytyčené cíle, a hledá se vhodný způsob, jak tento záměr zrealizovat. Existuje několik nástrojů, pomocí nichž lze dosáhnout vytyčených cílů, a jedněmi ze zásadních jsou zdroje financování.
Bakalářská práce se zabývá možnostmi financování podnikatelského záměru. Sleduje konkrétní oblast, a to poskytování podnikatelských úvěrů. Zejména se zaměří na základní pojmy jako úvěr, jednotlivé druhy úvěrů, zajištění úvěrů a úroková sazba. Poté představí úvěrový proces a jeho jednotlivé kroky. Nakonec aplikuje teoretické znalosti na podnikový případ. Naopak se práce v rámci vybraného tématu nezabývá úvěry pro spotřebitele a výpočtem jednotlivých ukazatelů, které banka posuzuje při rozhodování o poskytnutí úvěru. Toto téma bylo zvoleno z důvodu trvalé aktuálnosti této oblasti a neustálé potřebě získávání peněžních prostředků z vnějších zdrojů.
Pro získání přehledu o dané problematice poslouží odborné publikace. V první části se práce orientuje v podnikatelské sféře a využívá literaturu od Šimana a Petery (2010) a Synka a Kislingerové (2010). Dále je nastíněna situace na finančních trzích, která vychází z poznatků od Rejnuše (2011) a Jílka (2009). Při zpracování stěžejní části, kterou je orientace v bankovním sektoru, jsou použita východiska od autorů Kalabise (2012) a Dvořáka (2005). A při náhledu do vývoje korporátních úvěrů se práce přenese do publikace od Kislingerové (2010) a Kohouta (2011).
Hlavním cílem bakalářské práce je hledání možnosti zafinancování konkrétního podnikatelského záměru ze strany bankovních institucí v České republice. A především pak nastínění celého úvěrového procesu od momentu prvního setkání se zvolenou bankou až po zhodnocení výhodnosti podmínek nabídnutých určitou obchodní bankou.
Ke zpracování této práce jsou použity informace získané z odborných publikací – v případě teoretických východisek. Dále pak práce čerpá ze statistik a článků zveřejněných Českou národní bankou a dalších veřejnosti dostupných průzkumů a odborných článků.
Pro vypracování části praktické je čerpáno z osobních poznatků i zkušeností a především z konzultací s majitelem podniku a bankovním poradcem.
14
Co se týká struktury, nejdříve práce představí možnost financování podnikatelského záměru prostřednictvím bankovního úvěru. Poté je nahlédnuto do historie úvěrů, jejich postupného vývoje a přehledu skutečností, jež tento vývoj ovlivnily. Dále se práce přesune k úvěrovému procesu, a to k popisu jednotlivých kroků, které musí být uskutečněny, pokud chce podnikatelský subjekt úvěr získat. V praktické části je představena konkrétní podniková studie, kde dochází k aplikaci teoretických východisek na zvoleném podnikovém případu. A na samotném konci jsou pak nabídnuty možnosti zlepšení úvěrového procesu ze strany firmy.
15
1 Ekonomická aktivita podniku
V podnikatelském prostředí vystupuje vždy nějaká osoba, buď se jedná o osobu fyzickou, nebo právnickou, případně o skupinu osob. Tyto osoby si při zakládání podnikání utváří určitý podnikatelský plán a konkretizují si hlavní i vedlejší cíle. Ke splnění těchto cílů si podnikatelské subjekty pokládají základní otázku, a to: „Jakým způsobem dospět k vytyčenému podnikatelskému cíli?“. Možností, jak toho dosáhnout se stává výběr vhodné ekonomické aktivity. (Šiman a Petera, 2010)
Počátek bakalářské práce se tedy věnuje vybrané ekonomické aktivitě, kterou je investiční činnost. Bude zde vysvětlen pojem investování a s ním související rozdělení investic. Dále práce nastíní proces investičního rozhodování a nakonec této části nabídne jednotlivé zdroje financování investic.
1.1 Investování a druhy investic
Jak uvádí Šiman a Petera (2010), investice mohou být chápany ze dvou hledisek – makroekonomického a mikroekonomického. V případě makroekonomického hlediska se jedná o využívání úspor k výrobě kapitálových statků, které jsou určeny k další výrobě.
Znamená to tedy odložení současné spotřeby z důvodu zvýšení výrobní kapacity ekonomiky a zvýšení spotřeby v budoucnosti. Co se týče hlediska mikroekonomického neboli podnikového, na investování se nahlíží jako na vynakládání peněžních prostředků na obnovu, rozšíření nebo zhodnocení majetku. Podnik chce pomocí investičních projektů zvýšit rentabilitu a maximalizaci své hodnoty. Proto usiluje o rychlou zpětnou vazbu investice v podobě příjmů z důvodu úhrady výdajů na pořízení a zhodnocení vloženého kapitálu.
Investice se dále rozdělují do tří skupin: investování do hmotného majetku (udržování, rozšiřování či budování výrobní kapacity; zajišťování inovace produktů; ochrana životního prostředí apod.), nehmotného majetku (pořizování patentů, licencí, know-how apod.) a finančního majetku (zhodnocení dočasně volných finančních prostředků).
Plánování investice není jednoduché. Podnikatel by měl předvídat situaci a dopředu zahrnout do investičního plánování určité rizikové faktory. Mezi tyto faktory patří relativně
16
vysoká kapitálová náročnost, riziko resp. nejistota, nutnost respektovat časovou hodnotu peněz a analýza budoucího vývoje interních a externích podmínek. Díky těmto faktorům a samozřejmě celkovému ovlivnění stability podniku je před samotnou realizací investičního projektu pořádán rozhodovací proces.
Po ukončení rozhodovacího procesu může být zahájena investiční činnost. Dalším krokem při dosažení investičního cíle je sestavení investičního plánu. Ten se dále podrobně realizuje v tzv. investičních projektech. Stejně jako každý jiný projekt má i tento určité fáze, jimiž prochází. (Fotr, 2005)
1. Předinvestiční fáze – identifikace příležitostí podniku a technicko-ekonomické studie projektu.
2. Investiční fáze – zadání stavby, zpracování projektové dokumentace, realizace stavby, uvedení do provozu, zkušební provoz.
3. Provozní fáze – realizace předcházející fáze.
4. Ukončení provozu a likvidace – demontáž a likvidace zařízení, sanace pozemků, vyvolání likvidačních nákladů.
1.2 Zdroje financování investic
Když podnikatelský subjekt rozhoduje o konkrétním investičním projektu, musí si udělat jasno, jakým způsobem získá finanční prostředky k jeho realizaci. Dle Synka a Kislingerové (2010) je možné financovat investice dvěma způsoby:
vlastními zdroji:
- odpisy, - zisk,
- výnosy z prodeje a z likvidace hmotného majetku a zásob, - nově vydané akcie,
17 cizími zdroji:
- dlouhodobý bankovní úvěr, - vydané a prodané obligace, - splátkový prodej,
- leasing.
Dle Fotra (1999) je možné zdroje financování projektů dále rozdělit podle místa, odkud se zdroje získávají, na interní zdroje (z podniku a jeho vlastní činnosti) a externí zdroje (z vnějšku podniku). Dalším hlediskem je doba – jedná se o čas, na který podnik zdroje potřebuje, případně do kdy je musí vrátit. Z tohoto pohledu se člení zdroje na dlouhodobé (splatnost déle než 1 rok, např. dluhopisy, střednědobé a dlouhodobé bankovní úvěry) a krátkodobé (splatnost do 1 roku, např. krátkodobé bankovní úvěry).
Jak lze vidět z jednoduchého rozdělení zdrojů financování investic, podnikatelský subjekt má několik možností, jak získávat finanční prostředky pro svou podnikatelskou činnost (nemusí se vždy jednat pouze o činnost investiční). Pro účel bakalářské práce bude vybrán konkrétní zdroj financování ekonomických aktivit podniku, a to bankovní úvěr. O tomto zdroji blíže pojednává následující kapitola.
18
2 Úvěrové bankovní produkty
Jak už bylo naznačeno výše, podnikatelský subjekt se musí rozhodnout, jakým způsobem chce financovat své ekonomické aktivity. Vzhledem k tématu práce byl zvolen způsob financování cizími zdroji podniku, a to konkrétně bankovním úvěrem. Tato část bude tedy věnována základním pojmům jako úvěr, jeho druhy, zajištění úvěrů a úroková sazba.
2.1 Význam úvěru
V dnešní době se pohybuje na českém bankovním trhu stále více bankovních institucí.
Tuto skutečnost dokládají údaje České národní banky. Dle seznamu účastníků systému CERTIS (systém mezibankovního platebního styku), jehož provozovatelem je právě ČNB, bylo zjištěno, že na českém bankovním trhu k datu 17. 12. 2014 existuje 46 bank (povolení působit na trhu jako banka), poboček zahraničních bank a spořitelních a úvěrních družstev.
Zároveň na finančním trhu působí také instituce nebankovního charakteru. (ČNB, 2014) Bankovní instituce nabízí široké portfolio bankovních produktů. Mezi tyto produkty patří i úvěrové, jimiž se bude práce zabývat blíže. Hlavní otázkou ovšem zůstává, co to úvěr vlastně je. Na bankovní úvěrové produkty lze nahlížet ze dvou stran. Za prvé se jedná o peněžní úvěry, jejichž podstata spočívá v poskytování likvidních peněz v hotovostní či bezhotovostní formě. Klient je povinen v předem stanovené lhůtě vrátit bankou poskytnuté finanční prostředky i s úrokem. Druhá forma těchto produktů se nazývá závazkové úvěry a záruky. Tady už nejde o získání likvidních prostředků jako v prvním případě, ale banka se zaručí za svého klienta a zaváže se ke splnění klientova závazku v případě neplnění z jeho strany. (Dvořák, 2005)
2.2 Možnosti třídění úvěrů
Podle Rejnuše (2011) je možné při třídění bankovních úvěrů vycházet ze dvou nejvýznamnějších hledisek. Jak už bylo zmíněno výše, úvěry se člení podle toho, zda se jedná o poskytnutí peněžních prostředků klientovi, nebo druhým způsobem, čímž se stává délka období, na kterou jsou úvěry klientům poskytovány. Ve většině států se jedná o úvěry krátkodobé (maximální délka 1 rok), střednědobé (v rozmezí 1 až 4 let) a
19
dlouhodobé (splatnost bývá delší než 4 roky). V praxi se pak lze setkat s dalšími hledisky třídění jako např. podle způsobu jejich úročení, forem ručení a důvody vedoucí k jejich sjednání.
2.3 Systematizace úvěrových produktů
V současnosti bankovní instituce nabízejí celou řadu bankovních úvěrů, proto není jejich systematizace jednoduchá. Níže je k nahlédnutí pro větší přehlednost schematické znázornění bankovních úvěrových produktů viz Obr. 1 a následně bude pokračovat rozebrání jednotlivých typů peněžních úvěrů.
Obr. 1: Schéma základních druhů úvěrových produktů Zdroj: Revenda, 2012, s. 99 (vlastní zpracování)
Jak je znázorněno na schématu, peněžní úvěry se dělí na kontokorentní, eskontní, hypoteční, provozní, investiční a spotřebitelské. V následující části budou charakterizovány jednotlivé druhy úvěrů.
Na začátek bude pouze krátce nahlédnuto do spotřebitelských úvěrů. A to z důvodu, že se jedná o úvěry poskytované soukromým osobám a domácnostem, které nejsou sledovanými subjekty v této bakalářské práci. Spotřební úvěry se člení dle Dvořáka (2005) na přímé a
Bankovní úvěrové produkty
závazkové úvěry a záruky:
• bankovní záruky
• akceptační úvěr
• avalový úvěr peněžní úvěry:
• kontokorentní
• eskontní
• hypoteční
• provozní
• investiční
• spotřebitelské
20
nepřímé, jednorázové a revolvingové (úvěr formou úvěrového rámce na běžném účtu), účelové a neúčelové, nezajištěné a zajištěné.
2.3.1 Kontokorentní úvěr
Jedná se poskytnutí úvěru na běžném respektive kontokorentním účtu tím způsobem, že bývá sjednána smlouva mezi bankou a klientem o přechodu zůstatku účtu do debetu. Úvěr je čerpán automaticky a klient je schopen vybírat peněžní prostředky, ačkoli těch vlastních není na účtu dostatečné množství. Maximální množství čerpaných peněž ohraničuje tzv.
úvěrový rámec. Klient může tento rámec i krátkodobě překročit, ovšem to přináší dodatečné úrokové náklady. Splatnost je ve většině případů krátkodobá, avšak u dobrých klientů má středně až dlouhodobý charakter. Zajištění závisí na jednotlivých klientech.
Měří se především bonita klienta a výše úvěru. Do celkové ceny kontokorentu se započítávají samozřejmě také úroky spojené s čerpáním úvěru a další položky, mezi ty se řadí úvěrová provize, úroková přirážka, provize za překročení úvěrového rámce a obratová provize. Výhoda pro klienta vyplývá z možnosti okamžitého čerpání podle vlastní potřeby, na druhou stranu se stává relativně drahým úvěrem. (Dvořák, 2005)
2.3.2 Eskontní úvěr
Opět se jedná o krátkodobý úvěr poskytovaný bankou prostřednictvím eskontu (odkupu) směnky před datem její splatnosti. Banka si samozřejmě sráží úrok ve formě diskontu za dobu od eskontování směnky do její splatnosti. Na rozhodnutí banky si pak může směnku ponechat až do dne splatnosti a poté ji předložit směnečnému dlužníkovi k proplacení nebo je možné směnku dále reeskontovat (odprodat) jiným subjektům.
V praxi to probíhá tak, že není odkoupena pouze jedna směnka, ale dochází k průběžnému odkupu směnek. Tento odkup je závislý na eskontním rámci, jenž je stanoven na základě bonity klienta. S bonitou klienta také souvisí úvěrové riziko, které banka podstupuje.
Banka musí prověřovat klientovu úvěrovou způsobilost. Úroky tohoto úvěru jsou určeny podle smluvně dohodnutých podmínek a celkové náklady tvoří většinou diskontní sazba banky, eskontní provize a související poplatky a výlohy. Při zahraničním styku je tento typ úvěru modifikován na negociační úvěr. (Dvořák, 2005)
21 2.3.3 Hypoteční úvěr
Tento typ úvěru se využívá k financování pořízení nemovitostí a bytových potřeb.
Hypoteční úvěr lze použít zejména při financování osobních potřeb, ale i k podnikatelským účelům. Na tuto skupinu úvěrů lze nahlížet ze dvou stran. Když hypoteční úvěr nebude refinancován zdroji z emise hypotečních zástavních listů, jedná se o klasický úvěr, jenž poskytují obchodní banky. Pokud ale jsou pohledávky tohoto úvěru využity ke krytí emitovaných hypotečních zástavních listů, je nutné splnění stanovených podmínek (např.
zajištění, výše, zástavní právo třetí osoby). Charakteristickou vlastností hypotečních úvěrů je způsob jejich zajištění, a to konkrétně zástavním právem k nemovitosti. Úroková sazba u těchto úvěrů bývá nižší z důvodu kvalitního zajištění (menší riziko pro banku) a dělí se na pohyblivou a pevnou sazbu. Pohyblivá sazba vyplývá z vývoje tržních úrokových sazeb a pevná sazba zůstává stejná po celou dobu splatnosti úvěru. (Revenda, 2012)
Významnějším tříděním bankovních úvěrů využívanými podnikateli je na provozní a investiční. Jedná se o poskytování financování ze strany bank podnikatelským subjektům formou krátkodobých a dlouhodobých účelových úvěrů. Tyto dva typy úvěrů jsou určeny na provozní či investiční účely. (Synek a Kislingerová, 2010) Vzhledem k jejich významnosti v podnikové sféře bude rovněž následovat jejich charakteristika a konkrétní typy.
2.3.4 Provozní úvěr
Tímto úvěrem se financuje běžný provoz, nákup, výroba či prodej vlastních výrobků. Lze říci, že se jedná z časového hlediska o úvěr krátkodobý. Tento druh úvěru se dá dále členit z různých hledisek, a to podle metody poskytování (případové, kontinuální), účelu (účelové, neúčelové), způsobu zajištění (zajištěné, kryté, nekryté). Když podnik potřebuje financovat svá oběžná aktiva, jedná se o úvěry na zásoby, náklady nebo pohledávky.
(Kalabis, 2012)
Typy provozních úvěrů:
• revolvingový (stanoven úvěrový rámec, který bude po splnění podmínek znovu obnoven),
• kontokorentní (poskytnutí úvěru na běžném účtu),
22
• směnečný (dělí se na eskontní – banka poskytuje úvěr majiteli směnky; a akceptační),
• akceptační (banka poskytuje úvěr výstavci směnky),
• lombardní (úvěr poskytovaný na základě zástavy cenných papírů),
• ostatní (úvěrový příslib, úvěrové výpomoci).
2.3.5 Investiční úvěr
Investiční úvěry financují investiční projekty a na rozdíl od provozního úvěru mají dlouhodobější charakter. Tyto investice by měly souviset s hlavním předmětem podnikání konkrétního podniku. Úvěry na investice se člení na klasické investiční úvěry (poskytnutí úvěru bankou na výstavbu či pořízení investičních celků) a na úvěry konsorciální a syndikátní (využitelnost při požadavků klientů na objemově velké bankovní úvěry).
(Kalabis, 2012)
Typy investičních úvěrů:
• hypoteční (viz podkapitola 2.3.3 Hypoteční úvěr),
• doplňkové a předhypoteční (doplňují úvěr hypoteční a jsou poskytované do výše 20 % zastavené ceny nemovitosti; nehypoteční úvěr poskytován před dostavěním nemovitosti),
• úvěry obcím (poskytované pro: investice do budování, údržba, oprava a modernizace obecní infrastruktury),
• rozvojové (financování rozvojových investic),
• konsolidační (poskytované dlužníkům jako záchrana před úpadkem nebo insolvencí).
2.4 Zajištění úvěrů
Zajištění se využívá pro omezení ztrát, pokud se klient ocitne v platební neschopnosti. Jde především o uplatnění nároků bankou vůči dlužníkovi a třetí osobě a poté o dosažení náhrady úvěrové či úrokové pohledávky. Zajištění může být ve formě peněžní nebo nepeněžní a je rozlišováno několik možných způsobů (Dvořák, 2005):
23
- ručení (prohlášení ručitele o uspokojení pohledávky vůči bance),
- bankovní záruka (poskytnutí záruky obchodní bankou, případně specializovanou bankou – ČMZRB nebo ČEB),
- depotní směnka (vystavení směnky od příjemce úvěru ve prospěch banky), - zástavní právo (uspokojení pohledávky zpeněžením zástavy),
- zadržovací právo (zadržení movité věci k zajištění splatné pohledávky), - postoupení pohledávek (převod pohledávky na nového věřitele),
- zajišťovací převod práva (převod práva na banku),
- další formy osobního zajištění (převzetí dluhu, přistoupení k závazku, smluvní pokuta, dohoda o srážkách ze mzdy, ochranná prohlášení dlužníka).
2.5 Úroková sazba
Úvěr je služba poskytovaná jiným subjektem, a proto i za ni musí klient zaplatit. Cena úvěrového obchodu se nazývá úrok. Jedná se o finanční náhradu pro věřitele, jenž propůjčil své peníze a zároveň se vystavil i určitému riziku. Na finančním trhu existuje mnoho druhů úrokových sazeb (z důvodu ovlivnění mnoha faktory), proto je těžká jednotná systematizace. Dle Rejnuše (2011) je možné rozdělit úrokové sazby na vyhlašované centrální bankou, mezibankovní úrokové sazby a tržní úrokové sazby.
Pro účel bakalářské práce zde budou blíže popsány sazby tržní, protože se jedná o sazby využívané finančními institucemi poskytující úvěry jiným ekonomickým subjektům nebo navzájem mezi sebou.1 Výši ovlivňuje především faktor jako důvěra včasného splacení za předem dohodnutých podmínek. To znamená, že čím důvěryhodnější klient, tím je větší šance na nižší úrokovou sazbu. Tento druh sazeb lze dále dělit na základní a standardní sazby. Nejlepší klienti získávají nižší sazby, tzn. základní. Ostatním klientům obchodní banky nabízí standardní sazby, a to z důvodu vyššího úvěrového rizika, jenž banky podstupují. V současné době dle údajů ČNB (2014) úrokové sazby poskytované podnikatelským subjektům vzrostly. Sazba z úvěru s objemem do 7,5 mil. Kč (3,75 %), 7 - 30 mil. Kč (2,40 %) a nad 30 mil. Kč (2,20 %). Výši úrokových sazeb znázorňuje následující graf Obr. 2.
1 Z podnikového hlediska je důležité mít přehled jak o sazbách vyhlašovaných centrální bankou, tak i o mezibankovních úrokových sazbách, protože právě od těchto sazeb se odvíjí výše tržních úrokových sazeb.
24
Obr. 2: Výše úrokových sazeb poskytovaných nefinančním podnikům Zdroj: ČNB (2014, vlastní zpracování)
Toto byl přehled různých typů úvěrů, jejich charakteristika a také vysvětlení pojmů zajištění úvěrů a úroková míra. V následující části se práce bude zabývat vývojem korporátních úvěrů v ČR a ukáže skutečnosti, které tento vývoj ovlivnily.
3,75%
2,40% 2,20%
0 1 2 3 4
do 7,5 mil. 7,5-30 mil. nad 30 mil.
sazba v %
objem úvěrů
Výše úrokových sazeb poskytovaných nefinančním podnikům
25
3 Vývoj korporátních úvěrů
Samotné půjčování peněz má již dlouhou tradici. Proto se tato kapitola bakalářské práce bude zabývat vývojem korporátních úvěrů blíže. Především se práce zaměří na nedávné skutečnosti, které tento vývoj ovlivnily. Tyto skutečnosti mají podobu globální finanční krize a jejích příčin. Ovšem i s touto a podobnými situacemi si musí každý podnikatelský subjekt poradit a vhodným způsobem na ně reagovat.
3.1 Vznik finanční krize
Častou příčinou vzniku ekonomické krize bývá kumulování jistých nedostatků do tzv.
velké bubliny. Pokud se vzniklá krize spustí, lze předpokládat, že se tato situace bude pomalu teritoriálně šířit a bude mít za následek ovlivnění mnoha oblastí, a to nejen finančních. Poslední globální finanční krize (Američany nazývána Great Recession) započala v roce 2008 a její důsledky jsou stále pociťovány i v současné době. Impulzem této krize byly hypoteční úvěry poskytovány v masivním množství na americkém trhu.
Začaly se vytvářet balíčky nestandardních hypoték – ty byly prodávány bankám. Poté, co klesaly ceny domů, banky utrpěly velikou ztrátu a přestaly si půjčovat peníze.
Po centrálních bankách se pak požadovalo, aby dodaly do systému obrovské množství likvidity. Ačkoliv se zdálo, že hospodářství nebylo příliš ovlivněno, tato situace se změnila pádem americké banky Lehman Brothers. (Brealey, Allen, Myers, 2013 a Lungová, 2011) Nestabilita nejsilnější ekonomiky světa ovlivnila ekonomické prostředí Evropy a dalších kontinentů. To vše mělo následky na celosvětové burzy, propady akcií a fondů, výkyvy komodit a nestálou měnovou politiku. V Evropě se vzniklá finanční krize projevila postupným krachem ekonomik Řecka, Irska, Španělska a Portugalska, které po přijetí eura získaly levné úvěry. Po získání těchto úvěrů panovala ve státech prosperita, ovšem ne na dlouho. Po splasknutí tzv. úvěrové bubliny odešly i iluze prosperity a zaměstnanosti.
(Kohout, 2011) Zbylé státy s vlastní měnou částečně kompenzovaly výkyvy krize úpravou kurzů vlastní měny vůči euru. Co se týče České republiky – pocítila minimální dopady. Dle informací ČNB byl v první fázi český finanční sektor na krizi v zahraničí připraven (srpen 2007 – září 2008). Ovšem ve druhé fázi (září – listopad 2008) byl finanční systém zasažen z důvodu poklesu důvěry. (Řežábek, 2009)
26
Celá tato globální krize zanechala následky mimo jiné i v českém podnikatelském prostředí. Na základě průzkumu pro Hospodářské noviny na téma: „Finanční krize a její dopad na podnikatele“ (Hospodářská komora ČR, 2008) bylo zjištěno, že téměř 60 % z dotazovaných firem pocítilo dopady světové krize na své hospodářské činnosti.
Nejzávažnějším problémem, jak vyplynulo z tohoto průzkumu, se stalo zadávání menšího množství zakázek v téměř polovině dotazovaných podniků. Druhou nejčastější odpovědí bylo uvedeno zhoršení platební morálky odběratelů. Vzhledem k těmto dopadům byly podniky nuceny přizpůsobit svou strategii v podobě utlumení investic a snížení plánovaného růstu mezd. Ve skutečnosti však docházelo nejen ke snižování mezd zaměstnancům, ale dokonce k jejich propouštění či úplnému zániku podniku. Tuto situaci nejlépe vystihuje grafické znázornění (Obr. 3), kdy podniky nemají na splácení případného úvěru a bankovní instituce si pečlivě vybírají své klienty – tomuto procesu se říká z anglického názvu „credit squeeze“ a znamená omezování poskytování úvěrů ze strany bank (viz kapitola 4 Úvěrový proces).
Obr. 3: Vývoj krátkodobých úvěrů v letech 2008 - 2009 Zdroj: ČMKOS, 2010
27
3.2 Reakce podniků
Po nastínění počátku globální finanční krize a jejího průběhu se práce bude dále zabývat dopady na podnikatelskou sféru a reakcí českých podniků.
Dle Kislingerové (2009) se podniky dostaly do potíží v oblasti financování provozní činnosti, a to z důvodu zpřísnění úvěrové politiky. V březnu roku 2009 pociťovala zhoršení v této oblasti menšina firem. O čtyři měsíce později téhož roku se možnosti získávání finančních prostředků pro běžné provozní činnosti nezlepšily ani nezhoršily. Zvýšilo se množství podniků, pro něž je těžké získat úvěr. Ale také přibylo těch podniků, které nepociťují rozdíl v porovnání s minulostí. Stejná situace vznikla i v přístupu k úvěrům investičního charakteru. Dopady krize vyústily v postupném snižování dostupnosti úvěrů a také postihly investiční činnost podniků v dalším období. Mezi březnem a červencem roku 2009 se zhoršila situace při investování. Většina podniků byla nucena odložit investiční akce. Ačkoliv firmy neinvestovaly do rozvoje a modernizace, většina z nich hledala prostor na trhu a zaváděla nové produkty či služby. V červenci roku 2009 se poměr těchto firem zvýšil. Dle výzkumu katedry podnikové ekonomiky VŠE v Praze se 60 % podniků chystalo rozšířit své produktové portfolio, ale neřešily své existenční problémy. Bohužel postupem času se toto procento podniků zvýšilo a jejich představa řešení krize měla nevýznamný úspěch či se firmy ocitly v životních potížích. Od března do června se ekonomická situace podniků výrazně zhoršila a podíl firem, které uplatňovaly výše zmíněnou strategii, se mírně snížil.
Dále také Kislingerová (2009) popisuje čtyři typické znaky reakce českých podniků na vzniklou recesi:
1. relativně dlouhé podceňování krize (řešení závažnosti až v prvním čtvrtletí roku 2009 místo přijímání opatření zhruba mezi říjnem a prosincem roku 2008),
2. nedostatečný systém vyhodnocování rizik a nejistot (upozornění až ve fázi problému s odbytem; vyhýbání se krizi; reakce podniků až po snížení objednávek a poklesu produkce),
3. chyby podniků (opožděné propouštění a snižování ostatních nákladů; nedostatečné jednání s odbory a zástupci zaměstnanců),
4. nepřipravenost na krizi (závislost na cizích zdrojích; financování investičních potřeb z vlastní strany podniků – příliš malé rezervy po dobu krize).
28
3.3 Finanční situace podniků v nové ekonomice
Podnikatelská sféra by se měla poučit z velké ekonomické krize z let 2007—2009 a změnit přístup především v otázkách financování činnosti podniku. Nutným krokem je přehodnocení situace a vytvoření nového pohledu na své firemní finance, zejména pak na poměr mezi zdroji vlastními a cizími. Z vyhodnocování dat po krizi se ukázalo, že mezi faktory určující úspěšnost firmy náleží finanční nestabilita, nedostatečná kapitálová síla a nedostatečné vybavení rezervami a vlastními zdroji. Ačkoliv není určen poměr mezi zdroji vlastními a cizími, existuje poučka, že podniky s nižšími cizími zdroji a nižším zadlužením vlastního kapitálu jsou schopny se lépe vypořádat s finanční krizí. Důvodem je menší zranitelnost vyššími úrokovými sazbami či odmítnutí úvěrování ze strany bankovních institucí. (Kislingerová, 2010)
V této části práce byl znázorněn vývoj na straně korporátních úvěrů. Nejdříve byla popsána globální ekonomická krize z roku 2008 a grafická ukázka jejích následků do podnikatelské sféry. Dále byla nastíněna reakce českých podniků a jejich finanční situace v nové ekonomice. Následující kapitola se už nebude více věnovat výčtem druhů úvěrů a úvěrovou historií, ale přesune se do praktičtější části, kterou je úvěrový proces.
29
4 Úvěrový proces
Následující část bakalářské práce nahlédne do bankovní praxe, a to konkrétně do úvěrového procesu. Jedná se o vztah mezi bankou a klientem při poskytování úvěru.
Tento vztah má několik fází, s nimiž se práce bude zabývat blíže. Nejdříve bude nastíněno, jaké úkony by měl žadatel udělat ještě před podáním žádosti o úvěr. Dále bude popsán způsob podání žádosti o úvěr a důležité podklady, které musí žádost obsahovat. Poté se práce přesune k analýze úvěrových rizik, využívaných nástrojů pro měření úvěruschopnosti klienta a nástrojů pro omezování nepříznivých důsledků plynoucích z úvěrového rizika. Následovat bude samotná úvěrová smlouva a její náležitosti. Dále jsou uvedeny možné způsoby rozpoznání problémového úvěru a poslední fází, která ukončuje vztah mezi bankou a dlužníkem, je splacení úvěru.
4.1 Jednání o úvěrech
Ze všeho nejdůležitější před podáním žádosti o úvěr je perfektní příprava. Dáte se říci, že čím více toho o úvěru a podmínkách víte, tím úspěšnější jednání o úvěru bude.
Podnikatelský subjekt žádající o úvěr by měl mít tedy výborné vyjednávací schopnosti a umět si odpovědět na otázky ohledně informovanosti, přípravě, možném riziku a očekávání ze strany banky.
Fáze přípravy má dvě podstatné části. První část by měla být věnována získávání informací o bankovní instituci, u níž chce podnik o úvěr zažádat. Pokud se s bankou nejedná poprvé, výhodou by se mohlo stát vytvoření přehledu o probíhajících či realizovaných bankovních obchodech. Tento přehled prozradí zkušenosti s danou bankou a případné chyby, které by se daly do budoucna odstranit. Druhá část přípravy zahrnuje sestavení přehledu o své vlastní obchodní činnosti. Pokud chce podnik zažádat o úvěr, měl by přesně vědět, na co a proč o něj žádá. Proto je důležité mít u sebe při schůzce aktuální údaje o podniku a předložit vypracovaný podnikatelský záměr.
Dalším krokem ještě před samotnou žádostí o úvěr bývá včasný rozhovor s bankovní institucí. Tím podnik docílí výhodnější vyjednávací pozice, než kdyby byl již zadlužen.
Pokud by se tak nestalo, vzbudí to špatný dojem a banka se stává obezřetnější při rozhodování o poskytnutí úvěru. Proto je lepší vybrat vhodný okamžik pro jednání a
30
bez komplikací dodat potřebné a především aktuální údaje. (Grosjean, 1994) Dle Dvořáka (2005) je konzultace nutná také z důvodu, zda banka vůbec může úvěr poskytnout (účel úvěru, maximální a minimální výše, zajištění úvěru). Ačkoli jsou tyto poznatky uvedeny již ve starších zdrojích, zůstávají stále aktuální.
Posledním krokem je ujasnění si, co podnik očekává od banky a také naopak. Podnikatel by si měl dopředu připravit podklady se svými požadavky. Mezi těmito požadavky obvykle bývá vyčíslení úvěru i s rezervou (pro případ změny v plánu či nepředpokládané události). Dále by se měl podnik zabývat výší úrokové sazby, aby mohl posoudit, zda se jedná o sazbu dobrou či nikoliv, a zárukami, které může nabídnout. Ze strany banky jsou pak vyžadovány podklady o podniku a jeho chodu, aby mohla rozhodnout o vyhovění žádosti o úvěr či nikoliv. Podnik by měl být schopen tyto podklady při nejasnostech objasnit a případně doplnit. V tomto kroku se nachází umění podnikatele vyvrátit veškeré pochybnosti a žádaný úvěr získat. (Grosjean, 1994 a Lowman)
4.2 Žádost o poskytnutí úvěru
Před uzavřením úvěrové smlouvy musí žadatel o úvěr nejdříve zažádat prostřednictvím speciálního formuláře. Tento formulář vydává každá bankovní pobočka tak, aby banka získala od svých klientů veškeré relevantní údaje pro poskytnutí úvěru. (Dvořák, 2005) Má se za to, že pro klienta je výhodnější zažádat o úvěr v bance, v níž už si zavedl svůj běžný účet (důvodem bývá snazší získání úvěru), není to ovšem nutností. Tato část znázorní seznam podkladů, které banka od svého klienta při poskytování úvěru obvykle vyžaduje (může se lišit v závislosti na bankovní instituci).
Na rozdíl od úvěru spotřebitelského, kde banka požaduje doklad o trvalém příjmu, doklad ověřující místo trvalého pobytu, dokumenty související se zajištěním úvěru a někdy i životní či jiné pojištění, se podnikatelský úvěr samozřejmě odlišuje právě v seznamu požadovaných podkladů. Mezi tyto podklady patří (Kalabis, 2012):
• podnikatelský plán,
• účetní výkazy za několik posledních let – rozvaha, výkaz zisku a ztráty, výkaz cash flow,
31
• informace o předmětu podnikání,
• základní informace o předmětu podnikání,
• finanční plán na dobu úvěrové angažovanosti,
• potvrzení nebo čestné prohlášení, že klient nemá žádné závazky vůči finančnímu úřadu a České správě sociálního zabezpečení,
• prohlášení o vzájemných vazbách k jiným podnikům (zejména k mateřským či dceřiným společnostem),
• materiály týkající se navrhovaného zajištění.
Následně tyto podklady pečlivě prochází a hodnotí. Další možností, jak získat více informací o žadateli, mohou být tzv. úvěrové registry (viz podkapitola 4.3.2 Úvěrové registry).
4.3 Analýza úvěrového rizika
V souvislosti s poskytováním úvěrů každá obchodní banka musí analyzovat svého klienta, tzn. posuzovat jeho bonitu (ekonomická situace a schopnost splácet úvěr), a to především jeho finanční a majetkovou strukturu. Bankovní instituce se při hodnocení zaměřuje na image společnosti, cíle a strategii, kvalitu vedení a úroveň řízení, strukturu vlastnictví, konkurenční schopnost, zajištěnost a diverzifikace odbytu a dodávek materiálu, využívání informačních technologií a postavení podniku na trhu v rámci odvětví. Při hodnocení těchto znaků banka nahlíží do účetních výkazů (struktura aktiv, kvalita a intenzita využívání aktiv, ziskovost a solventnost podniku). Cílem úvěrové analýzy je zodpovězení otázek týkajících se dostatku likvidních prostředků klienta při splácení, prosperity klienta i v budoucnosti, ochoty splnit úvěrové závazky, ovlivnění rizika v závislosti na riziku úvěru a požadovaného výnosu k pokrytí veškerých nákladů. Při rozhodování o poskytnutí úvěru má banka také možnost nahlédnout do případné historie klienta ve své databázi. Kromě výše zmíněného banka také posuzuje obchodní rizika jako vnější prostředí, zkušenosti a profesionalitu klienta, úroveň vztahu mezi bankou a klientem a úvěrový návrh (účel a výše úvěru, typ, doba splatnosti, atd.). Dalším posuzovaným kritériem je finanční riziko, jenž zahrnuje ziskovost klienta a cash flow. Při hodnocení všech kritérií banka využívá speciální program, který se obecně nazývá „Bodovací analýza“ (neboli scoring).
32
Dalším nástrojem, který má banka možnost využít, je tzv. rating klienta. Jedná se o hodnocení klienta nezávislou ratingovou agenturou. Toto hodnocení poskytuje údaje o schopnosti klienta dostát svým závazkům, což bývá pro banky velmi důležitým materiálem. (Kalabis, 2012)
V souvislosti s analýzou úvěrového rizika nahlédne práce krátce do problematiky zadlužení malých a středních podniků a podniků velkých. Mezi těmito podniky existují tři zásadní odlišnosti, jenž popisuje Jílek (2009). První odlišnost se týká bankrotu. Uvádí se, že pravděpodobnost bankrotu klesá s velikostí podniku – čím, je podnik větší, tím pravděpodobnost klesá. Další odlišnost tkví v nejistotě, která se týká především malých podniků. Důvodem bývají nepravidelné peněžní toky a citlivost na změnu ekonomických podmínek. Naopak důsledkem se pak stává problém při měření rizika vyplývající právě ze zmíněných důvodů. Poslední odlišnost se týká výkonnosti podniku. Jedná se opět o malé podniky, protože jsou schopny vyrábět pouze omezený rozsah zboží a služeb, a tak se jejich hlavním zdrojem financování stávají bankovní úvěry.
4.3.1 Nástroje pro omezení úvěrového rizika
V návaznosti na analýzu úvěrového rizika existuje také několik nástrojů, které banka využívá k omezení nepříznivých důsledků vyplývajících právě z úvěrového rizika. (Polidar a Peeraer, 1998)
1. Zkouška úvěrové způsobilosti dlužníka – cílem je komplexní zhodnocení možných rizik vznikajících během trvání úvěrové smlouvy ze strany příjemce úvěru; tato zkouška podává bance informace pro rozhodnutí, zda úvěr poskytnout (případně za jakých podmínek) či ne; mezi ověřované oblasti patří právní poměry žadatele o úvěr, jeho osobní důvěryhodnost a hospodářská a finanční situace.
2. Limitování úvěru – po zhodnocení bonity klienta může banka úvěr poskytnout, odmítnout či ho nějakým způsobem limitovat; při rozhodování o limitování úvěru banka vychází z ratingu klienta a rizika, které podstupuje; principem je rozdělení klientů do několika skupin podle úvěrové způsobilosti a hlavním cílem pak omezit
33
rizika spojená s platební neschopností žadatele; stanovením úvěrového limitu je myšlena nejvyšší částka poskytnutá bankou se započítáním i možných rizik.
3. Bankovní kontrola dlužníka – aby měla banka jistotu, že bude její pohledávka splacena, provádí průběžnou kontrolu po dobu trvání úvěrového vztahu; tato kontrola probíhá v krátkých intervalech a využívají se stejné techniky jako při projednávání úvěru; cílem je ověřování, zda nedochází ke zhoršování obchodního a finančního postavení dlužníka, zmenšování podnikem poskytovaných jistot a zda je úvěr použit na sjednaný účel.
4. Úvěrové zajištění – protože u výše zmíněných nástrojů není zajištěno úplné splacení pohledávky, přistupuje banka k dalšímu opatření, aby zamezila ztrátě při neuhrazení poskytnutého úvěru; úvěrové zajištění může být osobní (ručení, směnečné zajištění, připuštění závazku) a reálné (zástava, předání do vlastnictví, postup pohledávek, hypotéka, ochranná smluvní ujednání).
5. Nezajištěné úvěry – využití spíše v zahraniční úvěrové praxi, kde se po dlužníkovi nepožaduje reálné zajištění ani ručení třetích osob; úvěrový vztah je založen na důvěře banky, že dlužník úvěr splatí i s úroky; využití u prvotřídních klientů s výbornou prosperitou a stabilním postavením na trhu.
4.3.2 Úvěrové registry
Dalším nástrojem využívaným při rozhodování o poskytování úvěru jsou úvěrové registry.
Jedná se o databázi, kde je možné nalézt všechny typy klientů (občané, podnikatelé, právnické osoby) spojených s poskytnutím úvěru. Tato databáze podává informace obchodním bankám o bonitě klientů. Úvěrové registry se dělí na negativní (klienti se špatnou platební morálkou) a pozitivní (veškeré informace o platební morálce klienta).
Každý registr obsahuje identifikační údaje klienta, údaje o jeho bonitě, jeho úvěrovou historii, ale také informace o čerpání úvěru, splácení i ručení. (Kalabis, 2012)
34 Druhy úvěrových registrů:
• Centrální registr úvěrů ČNB,
• Registry CCB,
• Bankovní registr klientských informací,
• Nebankovní registr klientských informací,
• Registr Solus.
4.4 Úvěrová smlouva
Smlouvou o úvěru je vyjadřován vztah banky (věřitel) a klienta (příjemce úvěru a zároveň dlužník). Jedná se o závazek banky, že poskytne dlužníkovi finanční prostředky za předem stanovených podmínek. Jde ale také o závazek na straně dlužníka, protože je povinen vrátit poskytnuté peníze a zaplatit úroky. Mezi základní náležitosti úvěrové smlouvy patří:
• určení smluvních stran (banka a příjemce úvěru),
• výše úvěru a měna,
• lhůta, ve které může dlužník úvěr čerpat (pokud není stanovena, možnost uplatnění nároku, dokud jedna strana smlouvu nevypoví),
• účel úvěru (sjednáván pouze u účelových úvěrů),
• doba splatnosti a způsob splácení (stanovení konečného termínu splatnosti úvěru i s úroky),
• výše a způsob stanovení úrokové sazby (kdy a v jaké výši dlužník platí úroky z úvěru),
• zajištění úvěru (možnost uhrazení pohledávky banky v případě, že dlužník úvěr nesplatí).
Úvěrová smlouva může také zaniknout, a to několika způsoby: splněním smlouvy (po řádném splacení úvěru i s úroky), dohodou mezi bankou a klientem, odstoupením od smlouvy (splnění podmínek: úvěr použit v rozporu s vymezeným účelem, nemožné použití úvěru ke smluvenému účelu, delší prodlení ve splácení) a výpovědí (obě strany).
(Dvořák, 2005)
35
4.5 Rozpoznání problémového úvěru
Jak už bylo řečeno, banka musí pečlivě zvažovat každou žádost o úvěr a vyhodnocovat důvěryhodnost dlužníka i se všemi možnými riziky. Pokud by měla banka jakékoliv pochybnosti, je lepší jednoznačně žádost o úvěr zamítnout. Aby banka předcházela případným podvodům, musí učinit určitá opatření. Hlavní zásadou je poznání klienta, ověření pravosti dokumentů a výkazů, kontrola záruk, opatrnost a podezřívavost.
Existují tři druhy varovných signálů, které by měla banka rozpoznat pro minimalizování rizika ztráty. Do první skupiny patří signály přicházející od dlužníka. Jedná se o neochotu poskytování finančních informací, potíže v komunikaci, narušení struktury vedení podniku, neshody uvnitř podniku, odchylky od obchodních zvyklostí, snížení zůstatku na účtu, převod či prodej majetku, nerealistické plány do budoucna či neočekávané žádosti. Druhou skupinou jsou signály od ostatních, např. zvýšený počet dotazů na klienta, špatné zprávy o klientovi, prodej akcií, odmítnutí podání informací ze strany dlužníka a neschopnost vypořádat se s jinými závazky. Poslední skupina obsahuje varovné signály ve výkazech.
Může docházet k nárůstu stavu zásob, zpomalení obratu pohledávek a k růstu jejich objemu, prodeji pohledávek, nárůstu závazků, zastavování, pronájmu a prodeji majetku, růstu celkové zadluženosti, snižování zisků, atd.
Výše vyjmenované varovné signály pak mohou vést k bankrotu podniku. Za hlavní příčiny selhání podniku je možné označit slabý management, změny okolností, nedostatečné řízení a poruchy využití zdrojů. (Polidar a Peeraer, 1998)
4.6 Způsoby splacení úvěru
Jak už bylo naznačeno v náležitostech úvěrové smlouvy, způsob splácení úvěru je sjednán již ve smlouvě. V určitých případech je možné přizpůsobit splácení potřebám klienta i podmínkám banky, které úvěr poskytují. Podnikatelský subjekt může uhradit poskytnutý úvěr několika způsoby:
• jednorázově v době splatnosti – splacení celkové částky úvěru po uplynutí předem stanovené doby, úroky jsou splatné na konci sjednaných period;
36
• po uplynutí výpovědní lhůty – sjednána výpovědní lhůta pro vypovězení úvěru, který je poskytován na dobu neurčitou, současné sjednání minimální lhůty splatnosti, po kterou nesmí být úvěr vypovězen, po uplynutí výpovědní lhůty je úvěr splacen najednou od vypovězení úvěru, úroky jsou splatné na konci sjednaných period;
• průběžné splácení – průběžné, ale nepravidelné splácení úvěru z příjmů klienta, použití u kontokorentního úvěru;
• v pravidelných splátkách – splácení úvěru v pravidelných splátkách, zároveň je sjednána pevná částka jako výše ročního úmoru úvěru, se splátkami se splácí i úroky;
• v pravidelných anuitách – pravidelné splátky ve formě anuit ve stejné výši po celou dobu splácení, v anuitě zahrnut úmor a úrok. (Dvořák, 2005)
Splacením úvěru končí celý úvěrový proces neboli vztah mezi bankou a dlužníkem při poskytování peněžních prostředků. Proto i zde bude ukončena kapitola o tomto tématu a bakalářská práce naváže konkrétním podnikovým případem v souvislosti s poskytováním úvěru bankovní institucí.
37
5 Podnikový případ
Tato kapitola bakalářské práce se bude věnovat podnikovému případu v souvislosti s financováním určitého podnikatelského záměru pomocí bankovní instituce v ČR. Jedná se o promítnutí veškerých získaných poznatků z teoretické části do praktické situace.
Nejdříve se práce zaměří na vybranou firmu a její charakteristiku. Poté bude následovat jednoduchý popis podnikatelského záměru a vyčíslení potřebné finanční částky pro uskutečnění tohoto záměru. Dále bude opuštěno od informací ohledně podniku a práce se přesune k volbě instituce pro financování konkrétního podnikatelského záměru. Hlavní částí tohoto podnikového případu bude popis úvěrového procesu v praxi, a to ze strany podniku i bankovní instituce. Na konci kapitoly bude shrnuta nabídka konkrétního úvěru a na úplný závěr zhodnoceno, do jaké míry je tato varianta přínosná.
5.1 Charakteristika firmy
Pro praktické znázornění procesu poskytování úvěrů podnikatelským subjektům byla vybrána firma Agribar s. r. o., respektive majitel vlastnící tuto společnost. Od roku 2001 je majitel Jan Bartoš veden v živnostenském rejstříku jako fyzická osoba podnikatel. Kromě podnikajícího majitele byla do příslušného rejstříku také zaregistrována jeho firma Agribar jako společnost s ručením omezeným v roce 2011. Ačkoli by obchodní transakce mohly být prováděny na účet PO, majitel tuto možnost nevyužívá. Proto bude analyzován případ podání žádosti o úvěr FO.
Firma zaměstnávající 5 pracovníků sídlí nedaleko města Mladá Boleslav. Ovšem její obchodní styky se neomezují pouze na Mladoboleslavsko, ale zasahují i do dalších regionů po ČR (Mladá Boleslav, Jičín, Nymburk, Praha východ, Mělník, Česká Lípa, Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily). Hlavním předmětem podnikání je prodej a servis zemědělské techniky, a to i věhlasných výrobců z České republiky, Dánska, Německa a Švédska. Vedlejším předmětem pak je zemědělská výroba. Firma dále nabízí široký sortiment – náhradní díly na prodávané stroje; pneumatiky pro zahradní techniku, automobily a velké traktory; autobaterie; oleje a maziva; sítě a fólie na válcové balíky;
plachty; dílenské nářadí; zahradní nářadí a opotřebitelné náhradní díly na stroje firmou neprodávaných značek. Kromě výše uvedeného sortimentu podnik také poskytuje záruční i
38
pozáruční servis, možnost prodloužení záruky a servisní balíčky s garantovanou cenou.
V místě, kde firma sídlí, je vytvořené zázemí o ploše 250 metrů čtverečných, dále také potřebná diagnostická zařízení, klimatizační servis a podnik má k dispozici 3 servisní vozy.
Mimo všech zmíněných obchodních aktivit Agribar garantuje pro své zákazníky servis na prodané stroje 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Další předností, která je poskytována zákazníkům, jsou kvalitně zpracované webové stránky. Zákazník má možnost získat více informací o firmě, o jejím působišti, nabízených produktech a obchodních podmínkách.
Dále jsou na stránkách uvedeny novinky, akční nabídky, videa, e-shop a reference, prostřednictvím kterých mohou zákazníci vyjádřit své zkušenosti s firmou Agribar.
(Agribar, 2015)
5.2 Podnikatelský záměr
Jedním z možných způsobů, jak zvýšit výkonnost firmy, je investování. Přestože se zvolený podnik v blízké budoucnosti nechystá investovat do konkrétního projektu, bude zde představen potenciální, dlouhodobě uvažovaný podnikatelský záměr. Tento záměr se týká rozšíření podnikatelské činnosti a především investice do nového zařízení potřebného k realizaci daného podnikatelského záměru. Níže je uvedeno potřebné zařízení s vyčíslením odhadované pořizovací ceny:
• skladování zemědělských komodit – hala (2 500 000 Kč),
• mlýn – stroj (300 000 Kč),
• balící stroj (600 000 Kč),
• čistička obilí a předčištění máku (600 000 Kč).
Odhadovaná cena za zařízení činí celkem 4 000 000 Kč a je uvedena bez DPH.
5.3 Volba instituce pro financování záměru
Při výběru bankovní instituce, kde by bylo možné zpracovat nabídku úvěru pro fiktivní podnikatelský záměr, byla zvolena Komerční banka, a.s. K vybrání této instituce přispěla dlouhodobá spolupráce právě s konkrétním podnikem. To odpovídá teoretickým poznatkům o tom, že podniky v podobných situacích často volí banku, s níž mají
39
dlouhodobý kontakt. V následující části pak bude představena vybraná banka a několik základních informací o její činnosti. Poté se práce přesune k vyjmenování důvodů, proč si podnik zvolil spolupráci právě s touto bankou, a důvody z druhého pohledu, zejména jak banka získává svým jednáním klienty.
Co se týče základních informací o bance, jedná se o mateřskou společnost Skupiny KB a o součást mezinárodně působící francouzské skupiny Société Générale. V České republice se řadí do předních pozic mezi bankovními institucemi – to samé platí i pro region střední a východní Evropy. Banka nabízí mnoho služeb, a to zejména retailového, podnikového a investičního bankovnictví. Kromě těchto služeb jsou v nabídce i služby specializované jako stavební spoření, faktoring, spotřebitelské úvěry, pojištění a penzijní spoření jako služba doplňková. V souvislosti se zajištěním kvalitní obsluhy klientů je po celé ČR vybudována hustá síť poboček, dále také vlastní distribuční sítě a stále vysoce požadované on-line služby. Pokud se jedná o obsluhu korporátní klientely, KB rozděluje klienty do dvou segmentů podle jejich výše obratu. První segment zahrnuje společnosti s obratem od 60 do 1 500 mil. Kč a jejich obsluha je poskytována na obchodních centrech segmentu Corporate. Do druhého segmentu spadají podniky s obratem vyšším a jejich obsluha je zajištěna v podobě divizí segmentu Top Corporations pouze ve 3 městech (Praha, Brno, Bratislava). (KB, 2014)
Po krátkém představení banky se tato část, jak už bylo naznačeno výše, přesune k důvodům, proč si majitel vybraného podniku zvolil právě tuto banku. Majitel má u této instituce založený běžný účet, a to vedený jak v korunách, tak i v eurech. Kromě toho je vzhledem k zůstatkům na účtech dlouhodobě nabízena možnost k založení spořicího účtu.
Tento účet je upraven pro podnikatele a slouží například k chystání peněz pro výplaty i plateb DPH. Majitel podniku tento typ účtu ale zatím nevyužívá. Dalším důvodem je tzv.
ušití poplatků na míru. To znamená, že pokud podnikatel není spokojen s výší poplatků, je možné o tom konzultovat s bankovním poradcem. Co by majitel vyzdvihnul jako výhodu KB, by bylo vstřícné jednání a především individuální přístup. Při otázce, zda podnik zvažoval možnost spolupracovat s jinou obchodní bankou, byla odpověď jednoznačně záporná, a to z důvodu, že se jedná o banku nejvíce zastoupenou v podnikání a také s dlouhodobou tradicí a ověřením.
40
Aby byly zajištěny prvotřídní služby pro klienty, vytvořila si KB zásady etického chování zaměstnanců a klade velký důraz na etiku podnikání. Mezi základní hodnoty, které banka uznává, patří profesionalita, týmový duch a inovace. Kromě těchto hodnot dodržuje také určitá pravidla jednání jako transparentnost a poctivost, dodržování zákonů a uznávaných standardů a postupů, budování dobrého jména, spolupráce s regulatorními orgány a zachování politické neutrality. Pokud se jedná o vztahy s klienty, zaměřuje se na kvalitu služeb, respektování soukromí a důvěrnost dat klientů, uplatňuje zásadu „poznej svého klienta“, řídí se principem obezřetného řízení rizik a vytvořila propracovaný systém řešení stížností a reklamací. (KB, 2014)
5.4 Úvěrový proces v praxi
Nyní se práce dostává k popisu úvěrového procesu s praktickou ukázkou na zvoleném podniku za spolupráce výše zmíněné obchodní banky. Cílem bylo zjistit, jak celý tento proces ve skutečnosti funguje a co se odehrává při setkání podnikatele s bankovní institucí.
Úvěrový proces, jak už bylo zmíněno v teoretické části, probíhá v několika fázích. Tyto fáze budou v následujícím textu podrobně rozebrány.
V okamžiku, kdy se podnikatelský subjekt rozhodne zažádat o finanční prostředky u obchodní banky, nastává první fáze procesu. Touto fází je myšleno jednání s bankou, se kterou má podnik zkušenosti, případně oslovení jiné bankovní instituce, kde chce podnik o úvěr žádat. Na první schůzce s bankovním úředníkem či poradcem by měl klient mít předběžnou představu o tom, o jaký typ úvěru se bude jednat, k jakému účelu potřebuje peněžní prostředky, vyčíslení sumy, atd. K tomuto účelu vytvořila KB formulář: Žádost o podnikatelský úvěr (viz Příloha A), kde jsou specifikovány všechny údaje potřebné k poskytnutí úvěru. Tuto žádost vyplňuje podnikatel přímo v bance s pověřenou osobou.
Kromě této žádosti dává banka svému klientovi na vyplnění druhý formulář: Dotazník pro vyhodnocení bonity klienta. Tento dotazník slouží ke zjištění informací o klientovi a jeho podnikatelské činnosti.
Co se týče žádosti o podnikatelský úvěr, má celkem 6 stran její a struktura je následující:
• identifikace klienta,
• požadovaný úvěr,
41
• splácení úvěru,
• zajištění úvěru,
• požadované změny podmínek výše uvedené smlouvy a jejich zdůvodnění,
• cena za realizaci úvěru,
• čestné prohlášení,
• seznam příloh žádosti.
Po představení struktury žádosti budou specifikovány jednotlivé body v této struktuře a dosazeny údaje o zvoleném podniku a jeho plánovaném investičním záměru. V případě identifikace klienta se bude jednat o fyzickou osobu vlastnící firmu Agribar, s.r.o. (více informací zde bohužel poskytnuto být nemůže, a to z důvodu ochrany osobních údajů na přání majitele firmy).
Další kolonka ve struktuře podává více informací o požadovaném úvěru. Konkrétně pak účel úvěru – v případě zvoleného podnikatelského záměru půjde o pořízení investičního majetku. Výše úvěru je odhadovaná na 3 200 000 a měna úvěru bude v českých korunách.
Typ úvěru je vymezen jako úvěr na investice. Čerpání úvěru je možné jednorázově, postupně nebo opakovaně (pouze kontokorent a revolving) a dále bude úvěr použit na úhrady dluhů vůči prodávajícímu/dodavateli. Pokud jde o termín čerpání, je stanoven od 1. 3. 2015 (datum je určeno v závislosti na dni podání žádosti o úvěr, tj. 16. 2. 2015 a stavbě haly dle podnikatelského záměru) do 6. 6. 2015.
Potom následují informace o splácení úvěru. Na začátku je důležité zdůraznit, že KB striktně požaduje měsíční splácení úroků k poslednímu dni kalendářního měsíce. Samotné splácení bude probíhat anuitně v měsíčních intervalech po dobu sedmi let, proto je konečný den splatnosti stanoven na 28. 2. 2022. Ve formuláři je naznačen jednoduchý splátkový kalendář, ve kterém je uvedeno pořadí splátek, termín splátky a výše splátky. V případě podniku bude první splátka uskutečněna 30. 6. 2015 a dále vždy na konci kalendářního měsíce (poslední splátka – 28. 2. 2022). V žádosti je také uvedena předpokládaná výše úrokové sazby a její typ (sazba pevná či pohyblivá). Je zde také vyplněno číslo účtu, ze kterého budou splátky prováděny a způsob a četnost zasílání výpisů z účtu (elektronicky, měsíčně).
42
Další bod ve struktuře formuláře určuje způsob zajištění úvěru a odhad hodnoty zajištění.
V případě zvoleného podniku se jedná o avalovanou blankosměnku, zástavu nemovitosti a záruku ČMZRB.
V následujícím bodu struktury podnik neuvedl požadované změny podmínek smlouvy a nežádá navýšení úvěru o cenu za jeho realizaci (nejedná se o závratnou částku).
Pokud jde o čestné prohlášení, má 10 bodů, ve kterých podnikatel prohlašuje pravdivost osobních údajů, a zároveň jsou zde dva body týkající se zavázání vůči bance ohledně ohlašování změn.
Ke konci žádosti se objevuje souhlas se zpracováním osobních údajů, cena za posouzení žádosti (dle sazebníku KB), informace o způsobu splacení úvěru, místo, datum a vlastnoruční podpis žadatele a zaměstnance KB.
A na samotném konci je už pouze uveden seznam příloh. Tento seznam obsahuje doklady opravňující k podnikatelské činnosti (výpis z obchodních nebo živnostenského rejstříku), účetní výkazy podle formy účetnictví (žadatelé vedoucí účetnictví, daňovou evidenci či obce), ostatní doplňující údaje (např. podnikatelský záměr, pojistné smlouvy, atd.), přílohy požadované u hypotečních úvěrů a úvěrů na investice (např. stavební povolení a rozpočet stavby), přílohy vztahující se k zajištění obchodu (nemovitosti, věci movité, cenné papíry, depozita, směnky, ručení třetí osobou, ostatní druhy zajištění) a jiné doklady (kupní smlouvy, aukční karta nebo jiný obdobný dokument).
Po vyplnění žádosti o úvěr si žadatel s sebou odnáší druhý formulář, a to dotazník pro vyhodnocení bonity klienta. V tomto dotazníku podnikatel zaznamenává údaje k identifikaci klienta, dále také údaje o klíčové osobě, obchodní společnosti, vývoji tržeb, odběratelských vztazích a splatnosti pohledávek, dodavatelských vztazích a splatnosti dluhů/závazků a dluhy/závazky vůči státu. Následně tento formulář spolu se všemi výkazy a dokumenty označených v příloze žádosti o úvěr doručí v co nejkratší době do banky (podle tohoto kroku se také odvíjí délka vyřízení žádosti). V tomto momentě končí úvodní jednání s bankou.
Druhá fáze úvěrového procesu spočívá v analyzování žádosti o poskytnutí úvěru v bankovní instituci. Získaná data pak vyhodnocuje bankovní poradce s analytikem.
