Oponentní posudek k diplomové práci Evy Kaniové „Hospoda jako prostředek pro sbližování lidí na vsi“
Forma
Struktura diplomové práce je poněkud nevyvážená – autorka se zpočátku příliš věnuje historickým faktům a sociologickým aspektům na úkor samotného základu práce (ve vztahu k samotnému zaměření studia – tedy umění a designu v architektuře). V první části práce chybělo také více citací z „dějin architektury restauračních zařízení“; pokud samozřejmě podobná literatura existuje.
Obsah
Druhá, stěžejní půle práce, tedy vybudování fiktivní futuristické a zároveň modelově funkční novodobé hospody, si zasloužila o něco podrobnějí rozpracování. Pokud už se autorka vedle architektonických a designových řešení pouští do historických exkurzů, mohla svou vizi doplnit rovněž o aspekt finanční (kdo bude systém lokálů financovat, kdo pokládat koleje), ale také sociologický (určitě by vznikla militantní klika manželek, která by nejenže iniciovala vznik petic za nepokládání kolejí k jejich domům, ale možná za nocí dopravní systém narušovala apod.).
Ačkoli je mi autorčina vize budoucnosti sympatická, jsou v současnosti takovéto strýčkovsko- orwellovské vize již poněkud překonané. Stylem mi práce připomíná tvorbu českých sci-fi spisovatelů z konce osmdesátých let, kteří vycházeli z čapkovské tradice, ale jejich vize přitom byly varující s ohledem na situaci a režim, které u nás panovaly (viz. Hlavička „Hurá, hřbitov jede!“, Kmínek „Ústřední kacelář vesmíru se neozývá“ aj.). Dnes už takové texty budí spíše nostalgický úsměv.
Rovněž vizuální, designová stránka projektu lokálů je posazena do možná až příliš výrazného retro-stylu – dokáži si představit daleko sofistikovanější vizi podobné hospody, v jejímž fungování nechybí využití nanotechnologií či implantátů, které umožňují pivařům kontakt s jejich oblíbeným nápojem v daleko intimnější vazbě (nitrožilní aplikace apod.). Zkrátka bych byl – i co se týče designu – mnohem odvážnější. K tomu doporučuji pro případné další studium futuristické vize současných zahraničních sci-fi autorů, kteří na architektonických a designových motivech staví části svých textů: Stephenson („Sníh“, „Diamantový věk“), Egan („Karanténa“, „Axiomat“), Bacigalupi („Čerpadlo 6“, „Dívka na klíček“) aj.
Shrnutí
Jak už jsem psal výše, autorčina vize mi přijde ve svém výhledu až příliš optimistická, čapkovsky bodrá (což je ale spíše sympatické), v sociologickém aspektu pak možná moc zjednodušující (staré = dobré, nové = špatné). Přestože s tímto pohledem v podstatě souhlasím, určitě by stálo za úvahu přeci jen prozkoumat i pozitivní aspekty nové zástavby v Koutech i jejích obyvatel (tzv. náplav); nicméně chápu, že to není předmětem práce, takže je tato připomínka spíše nadstavbová.
Rozhodně ale oceňuji samotný nápad, nadhled, vtip a v podstatě i angažovanost, která je možná to nejdůležitější na celé práci. Jakožto životnímu pesimistovi je pro mě zjištění, že mladá generace uvažuje takovýmto způsobem, velmi (mile) překvapující.
Hodnocení
Přes všechny výše uvedené nedostatky konstatuji, že diplomová práce splňuje cíle zadání i požadavky na udělení odpovídajícího akademického titulu. Návrh výsledné známky je „velmi dobře mínus“ (2-).
Tomáš Němec, Praha, 17. 6. 2013
