Anotace Název bakalářské práce: Mobbing 4

(1)

(2)

(3)

(4)

Anotace

Název bakalářské práce: Mobbing

(5)

Název bakalářské práce: Mobbing

Jméno a příjmení autora: Johana Hrnčířová

Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2011

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Kateřina Thelenová

Resumé:

V bakalářské práci jsem se zabývala problematikou mobbingu mezi pracovníky Magistrátu města Liberce. Cílem práce bylo upozornit na základní aspekty mobbingu, zjistit, zda – li mobbing mezi těmito pracovníky existuje a jaká je jejich informovanost o tomto aktuálním společenském problému. Práci tvoří dvě stěžejní oblasti. Jedná se o část teoretickou, která pomocí odborné literatury popisuje a definuje mobbing a část praktickou, v níž je prostřednictvím dotazníku vlastní konstrukce zjišťován vztah úředníků, pracujících v sociální sféře k mobbingu. Teoretická část obsahuje vymezení základních pojmů jako je šikana, agresivita, bossing. Následující kapitoly jsou zaměřeny na znaky, techniky, průběh, příčiny a následky mobbingu. V závěru teoretické části jsem se zabývala profilem pachatele a oběti mobbingu a následně obranou a prevencí v boji s mobbingem. Praktická část podrobně popisuje jednotlivé výsledky průzkumu. Hlavním zjištěním praktické části je, že pracovníci Magistrátu města Liberce jsou o pojmu mobbing informovaní, ale přesto jsem navrhla aby se tímto tématem nadále zabývali na supervizi a školeních. Oběťmi se stávají jen ve výjimečných případech a mým preventivním opatřením je zřídit na Magistrátu města Liberce novou pracovní pozici, a to pracovníka, jehož součástí pracovní náplně bude potírání mobbingu.

Klíčová slova: šikana, agresivita, mobbing, bossing, konflikt na pracovišti.

Summary:

In my bachellor thesis I dealt with the issue of mobbing among Liberec Municipality workers.

The aim of this work was to highlight fundamental aspects of mobbing, to discover if mobbing

(6)

really exists among these workers and what their awareness about this current problem is. The work consists of two fundamental areas – a theoretical part and a practical part. The theoretical part uses specialist literature to describe and define mobbing . The practical part investigates the relationship of officials working in social sphere to mobbing by means of a questionnaire of my own structure. The theoretical part contains the definition of essential names such as bullying, aggression, bossing. The following chapters are focused on characteristics, techniques, process, reasons and impacts of mobbing. In conclusion of the theoretical part I was concerned with profiles of culprits and victims of mobbing and consequently with defence and prevention in the fight against mobbing. The practical part describes particular results of the survey in details. The main finding of that part is that the workers of Liberec Municipality are informed about the term of mobbing but in spite of that fact I have suggested dealing with this topic during supervisions and tranings. They become victims only in exceptional cases and my precautionary measure is to establish a new working possition, respectively a worker, whose responsibility would be fighting against mobbing.

Keywords: bullying, aggression, mobbing, bossing, conflict at workplace

Obsah

(7)

Úvod...8

1 Teoretická východiska práce...10

1.1 Vymezení základních pojmů...10

1.2 Mobbing a jeho znaky...15

1.3 Techniky mobbingu...18

1.4 Průběh mobbingu...19

1.5 Příčiny vzniku mobbingu...21

1.6 Následky mobbingu...24

1.7 Profily pachatele a oběti mobbingu...26

1.8 Obrana a konstruktivní řešení mobbingu...29

1.9 Prevence mobbingu...32

2 Praktická část...37

2.1 Prostředí průzkumu...37

2.2 Cíl a předmět průzkumu...40

2.3 Stanovení předpokladů...41

2.4 Popis výzkumného vzorku...41

2.5 Použité metody a techniky...42

2.6 Prezentace a interpretace dat...43

2.6 Vyhodnocení předpokladů...51

2.7 Návrh opatření...52

Závěr...53

Seznam informačních zdrojů...55

Seznam příloh...57

Úvod

Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala velmi aktuální problém mobbing, opakované bezdůvodné útoky na určitou osobu v pracovním prostředí. Setkáváme se s ním čím dál více

(8)

a musíme se s ním naučit bojovat. Mobbing se považuje za velmi závažný celosvětový jev a z tohoto důvodu se chci mobbingu věnovat a věřím, že bude možné mé poznatky i prakticky využít.

K mobbingu dochází ve všech zemích. Nejedná se o nový jev, jen se o něm díky profesoru Leymenovi¹, který se mu v osmdesátých letech 20. století hodně věnoval, začalo více mluvit.

Mobbing a jeho výzkumy jsou sledovány ve Velké Británii, Německu a Holandsku. V České republice zatím ještě nejsou jeho projevy zcela zmapované, ale některé agentury se již začaly o tuto problematiku zajímat.

Cílem předložené bakalářské práce je charakterizovat základní aspekty mobbingu a zjistit míru informovanosti vybrané skupiny pracovníků státní správy o tomto fenoménu. Předmětem zkoumání je rozsah znalostí pracovníků Statutárního města Liberec o aktuálním společenském problému mobbing.

Bakalářská práce se mobbingem zabývá teoreticky i prakticky. Je zaměřena na vztahy na pracovišti. V odborné literatuře jsem se dočetla, že mobbing lze pozorovat ve všech oborech, avšak mezi úředníky je riziko mobbingu trojnásobné². Deset let jsem pracovala jako úřednice na Magistrátu města Liberec a musím přiznat, že jsem se setkala s mobbingem i bossingem, a proto jsem chtěla zjistit, jestli mí bývalí kolegové mají stejné zkušenosti. Při psaní bakalářské práce jsem studovala dostupnou literaturu a s politováním musím konstatovat, že na našem trhu je zatím velký nedostatek knih zabývajících se touto problematikou.

Práce je koncipována tak, že v úvodu teoretické části jsou na základě dostupných zdrojů vymezeny základní pojmy, jako je šikana, bossing a další. V následujících kapitolách je definován mobbing a jeho znaky, techniky, průběh, příčiny a následky. Součástí teoretické části je popis profilu pachatele a oběti mobbingu a v závěru se zaobírám obranou, konstruktivním řešením a prevencí mobbingu. V textu teoretické části jsou uvedeny příklady, které jsou inspirovány skutečností, ale jména jsou smyšlená. Tyto příklady jsou psány kurzívou.

V úvodu praktické části definuji prostředí výzkumu. Věnuji se zde vymezení cílové skupiny této bakalářské práce, a to pracovníkům Statutárního města Liberec. Jako cílovou skupinu jsem

1 KRATZ, H. J. Mobbing, s. 15.

(9)

zvolila úředníky se zaměřením na sociální oblast. Mezi pracovníky Magistrátu města Liberce, jejichž hlavní pracovní náplň je pomáhat svým spoluobčanům, existuje velký předpoklad, že se dostanou do konfrontace s mobbingem. Nejdůležitějším prvkem praktické části je vyhodnocení průzkumu, jehož základní metodou je dotazník. Celý průzkum a jeho jednotlivé výsledky podrobně popisuji a interpretuji v závěru praktické části.

1 Teoretická východiska práce

Cílem této kapitoly je vymezení pojmů šikana a bossing. Tyto pojmy budu analyzovat z důvodu návaznosti na cíl bakalářské práce, kterým je specifikovat mobbing. Mobbing, šikana i bossing mají společné znaky a zaměřují se zejména na snahu ublížit druhé osobě. Následující kapitola má poukázat také na odlišnosti těchto jevů.

1.1 Vymezení základních pojmů

(10)

Šikana

Šikana je často používaný termín. Lze se o ní dočíst v denním tisku nebo se o něm doslechnout v televizi či rozhlase. Dá se říci, že šikana je patologické chování, nemoc jedince, kterého těší možnost šikanovat. Když někdo úmyslně a opakovaně ubližuje druhému, označujeme jeho chování za šikanování.³ Setkat se s ní může kdokoliv, kdykoliv a kdekoliv. Šikanování může na oběti zanechat celoživotní následky jak na duševním, tak i na tělesném zdraví. Šikana je typická zejména tím, že agresor má výrazně větší fyzickou i psychickou převahu nad šikanovaným.

Agresor se soustředí na jediný cíl, ublížit oběti.“⁴

Šikana má různé formy: fyzické násilí, což je ponižování, bití, pronásledování, omezování osobní svobody, týrání, ignorace nebo slovní útoky v podobě nadávání, pomlouvání, vyhrožování, zastrašování, vydírání.⁵ Těmito prostředky, které agresor využívá, chce získat dominanci, zadostiučinění a uspokojení.⁶ Existují i speciální formy šikany, o kterých se dále zmíním ve své bakalářské práci, jsou to kyberšikana a sexuální agrese. Dále se šikana může dělit na skrytou a zjevnou. Pod skrytou šikanu patří sociální izolace a následné vyčlenění jedince ze skupiny.

Zjevná šikana je například pomlouvání nebo bití.⁷

Kolář, specialista na problematiku školního násilí a šikanování, popsal pět stádií šikany⁸:

 V prvním stádiu se objevují úkony směřující k vyloučení jedince ze skupiny. Toto stádium se vyznačuje psychickou formou násilí. Člen skupiny se ocitá na jejím okraji, je neoblíben a není uznáván, stává se z něj tzv. „černá ovce“. Ostatní si na jeho účet dělají drobné „legrácky“ a intrikují proti němu.

 Druhé stádium se vyznačuje agresí a manipulací s jedincem. Začíná se objevovat první násilí proti šikanovanému jedinci. Oběť začne sloužit jako hromosvod k odreagování.

Například ve škole před písemkou se šikana využije k uvolnění napětí.

3 Prevence šikany, dostupné z http://www.msmt.cz/pro-novinare/metodicky-pokyn-k-prevenci-a-reseni-sikanovani- mezi-zaky ze dne 15. 7. 2011

4 Šikana, dostupné z http://www.zkola.cz/ ze dne 15. 7. 2011

5 KOLÁŘ, M. Bolest šikanování, s. 32.

7 Šikana, dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/šikana ze dne 10. 6. 2011

(11)

 Ve třetím stádiu agresoři spojí své síly a začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti.

 Nad činností agresorů se již nikdo nepozastavuje. Možní odpůrci šikany v tomto stádiu radši přestávají protestovat. Mají strach, aby se agrese neobrátila proti nim a samy se nestali oběťmi.

 V pátém stádiu se šikanování stane běžnou součástí každodenního života a je přijato všemi členy skupiny, i bývalými odpůrci.

Šikana může probíhat v různých prostředích, mezi dětmi i dospělými. Děti se mohou sekat se šikanou již na základní škole, v učilištích, středních školách či v dětských domovech. Může se odehrávat mezi dětmi a dospělým v rodině, kde je dítě šikanováno rodičem nebo třeba v zájmovém kroužku, kde může dítě šikanovat vedoucí. Mezi dospělými probíhá šikana na pracovišti (bossing a mobbing), v armádě či ve vězení.

Nejrozšířenější formou šikany je šikana na školách, a proto tato zařízení mají povinnost jí předcházet. Ve školství se šikanování zařazuje mezi nejzávažnější negativní jevy. Jakmile se objeví nějaký náznak agrese mezi žáky, musí vedení školy zakročit. Proč je tolik rozšířená mezi dětmi? Projevy šikany na školách jsou specifické, je to například okradení oběti o oblečení, mobilní telefon. Výskyt této šikany se zvyšuje z důvodu zvětšování rozdílů mezi dětmi z bohatých a chudých rodin. Dále agresoři mohou krást obětem hračky, svačiny, ničit školní pomůcky nebo je zamykat na záchodě.⁹ Mládež zachází dokonce i k sexuálnímu obtěžování, které může vyvrcholit znásilněním.¹⁰

Autorka Fieldová souhrnně rozděluje šikanu na škole a já bych ráda toto rozdělení pro zajímavost ve své bakalářské práci uvedla. Je zde názorně vidět, jak již šikana na škole úzce souvisí s mobbingem, který se odehrává mezi dospělými¹¹:

 Škádlení. Pod škádlení spadají různé formy verbálních útoků, jako jsou nadávky, posměšky, rýpání, slovní hrozby. Je to nejčastější, nejdostupnější a nejnebezpečnější projev šikany. Zaměřuje se zejména na vzhled, fyzickou zdatnost a inteligenci.

 Vylučování ze skupiny. Hlavním cílem vyloučení je odsunout oběť na okraj kolektivu.

Tato šikana brání dítěti podílet se na hrách, plánovaných činnostech. Dále pak například

11 FIELDOVÁ, M. E. Jak se bránit šikaně, s. 26.

(12)

odmítnutím sedět vedle oběti nebo zlomyslným pomlouváním s cílem, aby oběť začali očerňovat i ostatní.

 Fyzické napadání. Podstata fyzické agrese spočívá v pravidelném napadání někoho, kdo je slabší. Může jít přímo o agresi, např. kopání, plivání, tahání za vlasy, nebo o nepřímé útoky pomocí gest, narážek či pronásledování.

 Obtěžování. Tato forma šikany se obvykle zaměřuje na jedince, kteří jsou jakýmkoliv způsobem odlišní. Například sexuální orientací, rasou, náboženstvím, národností. Agresor cíleně obtěžuje oběť dotěrnými otázkami, které jsou velmi osobní a nepříjemné.

Hlavními aktéry šikany jsou agresoři a oběti. Každý z nás má vrozenou dispozici k agresivitě.

Agresor se snaží upoutat na sebe pozornost, chce být obdivován. Kolář rozděluje agresory do tří skupin. „Může to být brutální, problémový a primitivní jedinec, nebo slušný, kultivovaný miláček učitelů. Posledním typem je „srandista“, který dělá šikanování pro pobavení sebe i ostatních.“¹² Mezi oběti šikany patří většinou jedinci, kteří se nějakým způsobem odlišují. Ať je to barva pleti, tloušťka, někdy stačí, že to jsou nováčci v kolektivu.¹³ Oběti jsou většinou bázlivé, nejisté, úzkostné a plaché.

Šikanovaní jedinci jsou neustále ve stresu a díky tomu mohou mít značné zdravotní následky, jako je deprese, apatie, trauma, často se jim sníží sebevědomí a sebehodnocení. Mohou se dokonce pokusit i o sebevraždu.¹⁴ Šikanovaným školákům se většinou zhorší prospěch, začnou chodit za školu a své problémy mohou začít řešit pomocí drog a alkoholu.¹⁵

Ve výše uvedeném textu jsem se zmínila o termínu kyberšikana a sexuální agrese.

Kyberšikana znamená, že oběť je obtěžována pomocí elektronických prostředků, jako je počítač a mobilní telefon. Agresor jí např. zasílá nevyžádané, nepříjemné a často velmi osobní SMS a e-maily.¹⁶

13 NOVÁK, T. Sám proti agresi, s. 45.

(13)

Sexuální agrese, nebo-li Sexual harassement je podle Nováka „donucování, vydírání, zneužívání, tyranizování, sekýrování, obtěžování, jež se odehrává v souvislosti se sexem. Podle průzkumů jsou nejvíce ohrožené ženy mezi dvacátým a třicátým rokem věku. Ženy pracující ve sférách, kde dominují muži. Podle některých pramenů je typický „harašitel“ muž ve věku mezi čtyřicítkou a padesátkou, je ženatý a má děti.“¹⁷ U sexuální agrese jde především o dlouhodobé, cílené chování, které si ženy nepřejí, uráží je a ponižuje, narušuje jejich soukromí a osobní prostor. Jakmile se ženy kriticky vyjádří vůči agresorovi, musí počítat s negativními následky.

Šikana se vyznačuje zejména snahou agresora co nejvíce ublížit oběti, ale u sexuálního obtěžování je hlavním znakem touha uspokojit erotické potřeby vůči oběti. Jakmile ho oběť odmítne, začne využívat všechny formy šikany, jakým je fyzické násilí, pronásledování, slovní útoky, pomlouvání, vydírání a vyhrožování. Se stejným cílem - ublížit oběti.

Celkově lze tedy konstatovat, že projevy bossingu i mobbingu probíhají již ve škole v podobě šikany. V následující kapitole se budu zabývat termínem bossing. Vysvětlím zde, jaké jsou příčiny mobbingu.

Bossing

Tento pojem začal používat ve svých šetřeních norský autor Kile v roce 1990 jako označení pro

„systematické šikanování ze strany vedoucích“.¹⁸ Nadřízený naschvál přiděluje svému neoblíbenému podřízenému jednotvárnou práci, nevhodné, nezvládnutelné úkoly. Odebírá mu kompetence a úkoly, které zaměstnance zajímají, uspokojují a záměrně je předává jinému pracovníkovi. Nadmíru daného jedince kontroluje i mimo rámec běžný na daném pracovišti.

Nadřízení využívají bossingu z několika důvodů¹⁹:

- Mají-li pocit, že je jejich podřízených může připravit o vedoucí postavení. Často se stává, že podřízený je schopný, začne si dálkově doplňovat vzdělání na stejnou úroveň, jako má jeho šéf, a může se z něj stát „reálná hrozba“.

18 BEŇO, P. Můj šéf, můj nepřítel, s. 10.

19HUBEROVÁ, B. Psychický teror na pracovišti, s. 99.

(14)

- Vedoucí má strach ze ztráty kontroly a respektu. Domnívá se, že se zaměstnanci proti němu spikli, a proto se uchýlí k nastolení bossingu a vytvoří na pracovišti atmosféru strachu. Očekává, že se mu v tomto pracovním prostředí budou podřízení snažit zavděčit a budou mu vzájemně na sebe donášet.

- Jedním z důvodů k bossingu je tlak, který je vyvíjen shora. Pokud má organizace špatné výsledky, začne se problémem zaobírat ředitel, požaduje vyhodnocení a řešení situace po svých vedoucích a tito vedoucí pak pod nátlakem využívají bossing proti svým podřízeným. Mnozí představení přenáší tlak shora, kterému musí sami čelit, dále dolů, na své podřízené.

- Někteří vedoucí mohou nově nabytou moc zneužívat. Tyranizují své podřízené, odmítají s nimi o čemkoliv diskutovat, chovají se jako diktátoři. Řídí se jediným heslem „Teď jsem u kormidla já a po mně ať přijde potopa“.

Z uvedeného vyplývá, že nadřízený, který se uchyluje k bossingu, je nejistý ve svém vedoucím postavení. Je to důkaz toho, že díky svým pochybnostem a obavám se uchyluje k jednání, které odradí jeho podřízené. Vyvolává v nich negativní pocity a nechuť odvádět dobrou práci.

Dalším pojmem, kterým se budu zabývat a který je základní pro mou bakalářskou práci, je mobbing. Mobbing, šikana a bossing mají mnoho společného. Všechny tyto formy chování jsou cílené a opakované útoky proti jednotlivci. Jediné, co nemají společné, je prostředí. Bossing a mobbing se odehrává na pracovišti a šikana většinou ve škole nebo v armádě. Důležitý rozdíl mezi bossingem a mobbingem je v osobě agresora. U mobbingu je agresor na stejné pracovní úrovni, zatímco u bossingu je agresor v pozici nadřízeného.

1.2 Mobbing a jeho znaky

Po analýze pojmů šikana a bossing mohu plynule přejít ke stěžejnímu termínu mé bakalářské práce, k mobbingu. Co vlastně mobbing je, co si můžeme představit pod tímto pojmem?

V anglickém překladu sloveso „to mob“ znamená obklopit, obléhat, utlačovat, napadat, útočit, obtěžovat, dotírat a podstatné jméno „mob“ znamená dav, lůza, gang, zločinecká parta.²⁰ Je velmi zajímavé, že anglicky mluvící země ho považují za výraz německého původu a německy mluvící země naopak za výraz původu anglického.²¹

20 HAIS, K. Anglicko-Český, Česko-Anglický slovník, s. 158.

21SVOBODOVÁ, L. Nenechte se šikanovat kolegou. Mobbing – skrytá hrozba, s. 19.

(15)

Existuje více výkladů tohoto slova a většinou všechny vychází z definice, kterou zavedl v roce 1993 v Německu švédský psycholog profesor Leymann, který řekl, že „mobbing zahrnuje systematické, cílevědomé, a především opakované útoky jednotlivce či skupiny na určitou osobu. Nepřátelská a neetická komunikace má za cíl dotlačit vybraného jedince do defenzivní pozice, vyloučit ho z kolektivu, ponížit, znevážit a donutit ho tak k odchodu z pracoviště. Útoky často bývají bez náležité příčiny a většinou se nevztahují ke konkrétní činnosti oběti. Soustavný tlak je vyvíjen bez ohledu na to, jakou činnost zaměstnanec vykonává či jaké je jeho chování na pracovišti. Výrazně mu však ztěžuje až znemožňuje plnění pracovních povinností.“²²

Na pracovištích, kde jsou spolu lidé v každodenním kontaktu, vznikají konflikty často. Pokud se tyto rozmíšky časem vyřeší a nejsou opakované, nemůžeme o mobbingu hovořit. Tyto hádky pročistí vzduch a jsou velkým přínosem v pracovních vztazích. Je lepší si určité věci, negativní pocity okamžitě vyříkat, než je potlačovat, tzv. v sobě „dusit“, protože se poté mohou rozrůstat do výrazně větších rozměrů. Čím déle se toto řešení odkládá, tím hůře se později vykonává.

Kratz definuje mobbing jako „řadu negativních komunikativních jednání, jichž se dopouští jednotlivec nebo několik osob vůči určitému člověku po delší dobu (nejméně půl roku a alespoň jednou týdně).“²³

K mobbingu může docházet i v situacích, kdy kolegové znepřístupňují spolupracovníkovi důležité informace, které potřebuje k vykonání své profese. Intenzivně ho pomlouvají nebo ignorují. Dostává úkoly, které neodpovídají jeho pracovnímu zařazení. Buď jsou příliš jednoduché, aby se cítil podceňován, nebo naopak natolik složité, aby je nedokázal zvládnout.

Beňo popisuje mobbing jako „nedostatečnou schopnost komunikovat, nedostačující osobnost, znevažování a aroganci, závist, špatné způsoby chování, jednání s druhým lidmi, neschopnost řešit konflikty a otevřeně k nim přistupovat, pocit sociální nejistoty.“²⁴

22 SVOBODOVÁ, L. Nenechte se šikanovat kolegou. Mobbing – skrytá hrozba, s. 18.

23KRATZ, H. J. Mobbing, s 16.

24BEŇO, P. Můj šéf, můj nepřítel, s. 8.

(16)

Dle mého názoru je nejvystižnější definice od psychologa profesora Leymanna, a proto v pojetí mé bakalářské práce bude mobbing představovat úmyslné a opakované bezdůvodné útoky jednotlivce či skupiny na určitou osobu, snahu o vytlačení jedince na okraj kolektivu a její neustálé ponižování a znevažování.

Z výše uvedeného shrnutí a definice vyplývá, že základním znakem situace, kterou budeme nadále pro potřeby bakalářské práce označovat slovem mobbing, je cílený opakovaný tlak okolí vůči určitému jedinci a dále v textu budu podrobně analyzovat znaky, průběh, příčiny vzniku a prevenci mobbingu.

Celkově lze tedy konstatovat, že mobbing je určitý způsob teroru, který je pravidelný, opakovaný, trvalý a vytváří negativní pracovní prostředí. Mobbing může být verbální i neverbální, využívá intriky, rafinovanost, zákeřnost, ponižování, snižování sebedůvěry. Útoky jsou zaměřené na určitého jedince s jediným cílem, psychicky ho zničit a donutit ho až k odchodu ze zaměstnání.

Prvním znakem mobbingu je zákeřnost. Lidé z okolí vidí aktivitu mobbera jako neškodné naschvály, legrácky. Když se postižený jedinec ozve, že se mu takové chování nelíbí, je nařčen, že nemá smysl pro legraci. A v tom je mobbing zákeřný, když se vezme každý projev zvlášť, nepůsobí nijak nebezpečně, ale když se vše sečte, všechny naschvály a útoky, pak je toto chování velmi zničující. Toto vše prožívá jen jedinec, na kterého je mobbing zaměřený. Ale kdo mu uvěří, když okolí nevidí celou pravdu.²⁵ Každý opakovaný vtip po čase přestane být vtipem a rázem se přemění v obtěžující činnost.

Mobbing se vyznačuje svou skrytostí. Mobber (pachatel mobbingu) pracuje vychytrale, aby nezanechal stopy a nikdo mu nemohl jeho zákeřné aktivity dokázat. Pracuje pomalu, ale s jasným cílem. Skryté útoky jsou nenápadné, nedá se u nich dokázat zlý úmysl. Mobber se má na pozoru, aby nebyl přistižen, chce se vyhnout konfrontaci svého chování. A když už na něj padne podezření, vymlouvá se na nešťastnou náhodu.²⁶

V následujícím příkladu uvádím ilustrativní situaci s fiktivním jménem.

PŘÍKLAD A ROZŠIŘUJÍCÍ TEXT

(17)

Paní Kulaté se stávalo každé ráno, že když přišla do práce, měla ze zásuvky vytažený kabel od počítače. Nejdříve si řekla, že o něj nejspíš omylem uklízečka zavadila, ale když se to opakovalo pravidelně každý den, uvědomila si, že některý z jejich kolegů to dělá úmyslně. Začala chodit do práce dřív, aby měla dostatek času na zapojení počítače a byla včas připravena pracovat.

Samozřejmě tím byla čím dál více podrážděná a mobber tímto způsobem dosáhl svého cíle. Cítila se ohrožená a nejistá. S tím souvisí další znak - nebezpečnost.

Posledním znakem mobbingu, který představím, je nebezpečnost. Jedinec, který je pod tlakem mobbingu, je nesoustředěný, unavený, nervózní a to vše představuje riziko pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Své špatné pocity z práce řeší jedinec i doma, tudíž nemá šanci relaxovat a nabrat nové síly, které potřebuje k boji s mobberem.²⁷

Výše uvedené znaky - zákeřnost, skrytost a nebezpečnost dávají mobbingu velkou sílu. Díky tomu je velmi těžce odhalitelný, špatně se dokazuje a nadělá spousty škody na psychice mobbovaného jedince.

1.3 Techniky mobbingu

Mobber využívá několik druhů technik mobbingu, jejichž hlavním záměrem je znepříjemnit život oběti. Ze začátku jedinec útočí nenápadně, zvolna ničí svou oběť s jediným záměrem - narušit jí sebevědomí. Čím je protivník mobbera silnější, tím jsou útoky promyšlenější a zákeřnější.

Agesor se nejdřív snaží svou oběť poznat, aby věděl, kde má slabá místa a kam má zaútočit. Chce získat informace nejen z pracovního prostředí, ale i ze soukromí. Když tyto informace nashromáždí, začne je zneužívat formou pomluv a lží.

První z těchto technik jsou slovní útoky. Mobber rád využívá ironii, pomlouvání, zesměšňování, narážky a kritizování. Vždy tento verbální útok použije tak, aby se jedinec nemohl ohradit, aby nestihl vysvětlit, jak se věci opravdu mají. Například oběť slovně napadne a rychle odejde, dělá, že žádné vysvětlení nechce slyšet. A když se oběti podaří k napadení vyjádřit, schválně jí skáče do řeči a přerušuje ji. Na veřejných poradách zlehčuje, překrucuje a vysmívá se názorům oběti.

Snaží se o snížení kompetencí mobbovaného jedince, kritizuje jeho odbornou způsobilost.

(18)

Kolegům podsouvá upravené informace z rodinného života oběti, rozšiřuje fámy o partnerovi a dětech. Jedinec díky verbálním útokům ztrácí respekt kolegů.²⁸

Další z technik mobbera jsou mimoslovní techniky. Jsou velmi rafinované. Mobber záměrně oběť nezdraví, ignoruje ji. Když s někým vede rozhovor a oběť se snaží zapojit, záměrně komunikaci ukončí a opouští místnost, ve které se nachází. Snaží-li se oběť něco vysvětlit, mobber dělá, že neposlouchá, že ho tyto podněty nezajímají. Pohlíží na ni pohrdavě, nebo dokonce její řeč doprovází mimickými gesty nebo „úšklebky“.²⁹

Poslední technikou je izolace. Agresor se snaží oběť izolovat od kolegů a informací. Když je společný oběd, večerní setkání, snaží se, aby oběť nebyla pozvána, aby byla vyčleněna z kolektivu. Dále nepředává oběti informace, které potřebuje ke splnění svých úkolů. Dělá, že na to zapomněl nebo lže, že jedince informoval a on se těmito pokyny neřídil, často informace překrucuje, například mění čas a místo pracovních schůzek.³⁰

Celkově lze tedy konstatovat, že hlavními technikami mobbingu jsou verbální a neverbální útoky a izolace od informací. Dále budu v textu podrobně analyzovat průběh mobbingu a zaměřím se na všechny jeho fáze, které mimo jiné popsal Hans-Jürgen Kratz ve své knize Mobbing.

1.4 Průběh mobbingu

Kratz uvádí čtyři fáze mobbingu. První fází je neřešení konfliktu, při druhé fázi nastupuje psychický teror, třetí fáze se vyznačuje zapojením vedení a v poslední fázi je oběť vyloučena z kolektivu, firmy či organizace.³¹

Nastane-li nějaká nepříjemná situace, vyvstane neshoda či dokonce dojde k hádce mezi kolegy, může dojít z důvodu konfliktu k první fázi mobbingu. Pokud se postižení jedinci nerozhodnou tuto vztahovou kolizi řešit, může být následkem mobbing. Následky nevyřešených konfliktů jsou rozsáhlé - nepříjemná atmosféra na pracovišti, „dusné“ prostředí, napětí, nejistota, boj mezi kolegy. Je důležité, aby jedinci, mezi nimiž dojde ke sporu, spolu komunikovali a snažili se najít společnou cestu. Ke konfliktům vždy docházelo a docházet bude, a je to v pořádku. Vyvolávají

31 KRATZ, H. J. Mobbing, s 22.

(19)

diskusi a ta vede ke zlepšení pracovních výsledků. Jen se s nimi musíme naučit pracovat, umět je urovnat a řešit.³²

V následujících příkladech uvádím pro ilustraci situace ze života, které dle mého názoru jasně znázorňují možný průběh mobbingu na pracovišti.

Paní Malá nastoupila na nové pracovní místo. Velmi se těšila na kolektiv. Hned po nastoupení na pracoviště ji nadřízený informoval, že převezme pracovní povinnosti jiné podřízené, paní Holé, která svou práci nezvládá, a přidělil ji na jinou pracovní pozici. Poté šli s vedoucím za touto pracovnicí, aby paní Malé předala veškeré podklady. Paní Holá se očividně na paní Malou zlobila. Byla přeřazena na jinou pozici a dávala to za vinu paní Malé.

Pokud se střet na pracovišti neřeší a neurovná, dochází k druhé fázi mobbingu. Občasné vtípky, neomalenosti a ironické poznámky se mění záměrné psychické týrání. Jedinec, který byl dříve součástí skupiny, se postupně dostává na její okraj, až dojde k jeho úplnému vyčlenění. Ocitne se v roli oběti, postupně se mu snižuje sebevědomí a straní se ostatních. Začne mít zdravotní problémy, bolesti žaludku, hlavy, je nervózní, dělá zbytečné chyby. Mobber se snaží oběť stále víc izolovat, slovně i mimoslovně na ni útočí, pomlouvá ji, sabotuje a znevažuje její práci.

Využívá veškeré techniky, které oběť deprimují a trápí ji.³³

Paní Holá paní Malou neustále před všemi pomlouvala. Neustále na ní něco komentovala.

Oblečení, návštěvu u lékaře. Jakmile se dozvěděla jen o malé chybě, která se občas paní Malé stala, protože se teprve s novou pracovní náplní seznamovala, ihned o tom informovala celé oddělení a zejména se snažila, aby se o ní dozvěděl vedoucí. Paní Malá byla čím dál více frustrovaná, chodila do práce s nechutí a pociťovala neustále velkou únavu.

Ve třetí fázi mobbingu se již snižuje pracovní výkon celé skupiny, a proto se do řešení konfliktu zapojuje vedení. Oběť je již vyloučena z kolektivu, všichni kolegové se jí straní, nechtějí s ní spolupracovat. Někteří jedinci se dokonce připojí k mobberovi a používají jeho praktiky. Jiní dělají, že o ničem neví, nechtějí nic řešit, protože mají obavy, že by se mohl mobbing obrátit také

32 KRATZ, H. J. Mobbing, s 24.

(20)

proti nim. Kdyby vedení začalo mobbing řešit již ve druhé fázi, tak by nemusel tento problém nabýt tak velkých rozměrů. Ale většinou vedení nemá zájem aktivně zasáhnout, dokud se nezačne výrazně snižovat pracovní výkon celé skupiny. V této fázi je oběť již zcela psychicky zdeptána, brání se již většinou také agresivně, neumí vysvětlit, proč dělá tolik chyb a má mnoho absencí. Z oběti je neschopný, problémový zaměstnanec a vedení, místo aby potrestalo mobbera, nabídne oběti přeložení na jiné pracovní místo, do jiného kolektivu.³⁴

Paní Holá svými pomluvami ovlivnila celý tým kolegů. Paní Malé se nedařilo zapojit se do kolektivu, musela chodit sama na obědy, na pracovišti se s ní nikdo nebavil. Jakmile někoho požádala o pomoc či informaci, většinou se vymluvil, že nemá čas a musí si tyto informace zjistit u někoho jiného. Díky neochotě kolegů poskytnout informace, které nutně potřebovala pro plnění svých pracovních povinností, dělala často chyby a ty způsobovaly její nejistotu. Cítila se osamělá, neschopná a velmi neoblíbená.

Pokud se konflikt nevyřeší ani za pomocí vedení, dochází k poslední fázi průběhu mobbingu.

Vedení se rozhodne pro jediné řešení. Oběť dostane výpověď. Jelikož je oběť v této fázi již zcela vyčerpána, většinou se ani nebrání a je v podstatě ráda, že její utrpení již skončí, odejde ze zaměstnání dobrovolně.³⁵

Po třech měsících si paní Malou zavolal vedoucí do kanceláře. Sdělil jí, že celé tři měsíce sledoval její činnost, čekal, jestli se zapracuje a bude zodpovědně plnit své pracovní povinnosti.

Jelikož k tomu z jeho pohledu bohužel nedošlo, bude muset paní Malá opustit pracoviště v tříměsíční zkušební době. Paní Malá se snažila vedoucímu nastínit svou pozici na pracovišti, ale vedoucí s ní odmítal na toto téma hovořit. Sdělil jí, ať se nesnaží svou neschopnost omlouvat negativním přístupem kolegů.

Výše uvedený průběh není možné použít na každý případ mobbingu. Někdy se začne oběť aktivně bránit nebo zasáhne vedení podniku již v počátku a k závěrečným fázím vůbec nedochází.

(21)

1.5 Příčiny vzniku mobbingu

V této kapitole budu popisovat příčiny vzniku mobbingu. Aby se mohl mobbing rozvinout, musí mu být vytvořeno vhodné prostředí. Je to například špatná nálada na pracovišti, nevhodný styl řízení vedoucího pracovníka nebo agrese mezi kolegy.

Hlavní příčinou vzniku mobbingu ve firmě je negativní nálada. Toto negativní ladění může mít na svědomí buď jeden sociálně nepřizpůsobivý jedinec nebo skupina lidí, kteří pomlouvají, intrikují, hledají obětního beránka. Když panuje v zaměstnání pozitivní a přátelská nálada, nemá vznik a šíření mobbingu šanci. V týmu, který se cítí v zaměstnání dobře a spolupracuje, se mobbing nevyskytuje. Spouštěčem mobbingu může být také neuspokojení z práce, nuda, jednotvárnost, přetěžování a stres.³⁶

Další příčinou vzniku mobbingu je špatný styl řízení vedoucího pracovníka. Existuje několik stylů řízení, jako je např. autoritářský styl, který vytváří na pracovišti strach, stres, donášení a pomlouvání. Pracovní prostředí, které neumožňuje otevřenou komunikaci, je ideální prostředí pro intriky, boj o postavení a zejména vznik mobbingu. Liberální styl naopak zapříčiňuje přílišnou volnost, zmatek a anarchii. Vedoucí přehlíží konflikty mezi podřízenými, nechce s nimi hovořit o jejich problémech a pomáhat jim je řešit. Nejvhodnější je demokratický styl řízení.

Vedoucí musí umět své podřízené vyslechnout, komunikovat s nimi, pomáhat jim rovnat konflikty a být empatický.³⁷ Z výše uvedeného vyplývá, že jedinec může ovlivnit svým chování celý kolektiv. Může to být jak vedoucí, tak řadový pracovník. Poslední příčinnou mobbingu je agrese, které se budeme věnovat v následující kapitole

Výrazným spouštěčem mobbingu a bossingu je agrese. Pojmem agrese jsou označovány nepřátelské postoje a agresivita je připravenost k útočnému jednání.³⁸ Beňo uvádí: k vyvolání agresivního chování dochází pomocí mnoha vrozených či získaných mechanismů. Pokud se agresivní chování neuvolní, dochází zpravidla k jeho hromadění. Ke spuštění takto nahromaděné agresivní energie může dojít v jakékoli situaci a na různorodý podnět. „Poslední kapka, po které nádoba přeteče“. Muži mají vrozenou zvýšenou míru agresivity a oproti ženám také větší predispozici k agresivitě.³⁹

38 Agrese, dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Agrese, ze dne 18. 7. 2011

(22)

Z výše uvedeného textu vyplývá, že jedinec pomocí agrese chrání své území proti možným

„vetřelcům“ a toto chování se projevuje u mnoha živočišných druhů. Dále se proto v textu budeme zabývat možnými příčinami vzniku agrese.

Agrese může vzniknout jako důsledek frustrace. K frustraci dochází při dlouhodobém neplnění potřeb. Jedinec cítí stále dokola vztek, napětí a zklamání z neúspěchu, a tak přichází přirozený důsledek snahy o vyřešení neřešitelné situace. Organismus se frustraci začne bránit, nejčastěji právě agresí, a to buď slovní, v horším případě i fyzickou, kterou namíří proti něčemu nebo někomu.⁴⁰ V zaměstnání může být pracovník frustrovaný z mnoha důvodů, např. pokud nemá možnost dalšího vzdělání a v návaznosti na vyšší vzdělání možnost postupu v kariéře, nebo necítí od svých kolegů a nadřízených uznání za dobře odvedenou práci.

Agrese může být naučená forma chování. Když dítě vyrůstá v agresivním prostředí, vidí, jak se rodiče neustále hádají, fyzicky napadají. I tímto způsobem se může naučit agresivnímu chování.

V dospělosti mu přijde přirozené chovat se po vzoru rodičů, kteří na něj působili od útlého věku.

Agrese jako vrozená forma chování vychází z dědičných dispozic k agresivnímu chování. Na vrozené agresivní chování poukazuje už psychoanalytik Sigmund Freud a mluví o něm jako o jednom ze základních pudů.⁴¹

Pro přehlednost bych ráda ve své bakalářské práci uvedla nejčastější příčiny mobbingu, které uvedl Beňo. Je to shrnutí deseti hlavních spouštěčů⁴²:

1. Špatný styl vedení – autoritářský.

2. Neochota řešení konfliktů.

Někteří vědci při zkoumání vrozené formy chování vychází z popisu chování zvířat. Velmi mě zaujal klovací řád, který zkoumal norský vědec Thorleif Schjelderup-Ebbe v roce 1922.

„Ve svém výzkumu popisuje hierarchii ve zvířecí říši jako určitý biologický mechanizmus či princip, který vypozoroval ve slepičím hejnu. Podrobným zkoumáním zjistil, že jedna slepice si mohla v hejnu dovolit klovat všechny ostatní slepice, zatímco ji samotnou se neodvážila klovnout žádná jiná slepice. (Takové postavení v hejnu či ve skupině dostalo později název „Alfa-pozice“.) Několik málo dalších slepic si sice netrouflo klovnout slepici-alfu, všechny ostatní slepice však ano. (Tato pozice dostala označení beta.) A tak to v hejnu pokračovalo až ke slepici, kterou klovaly všechny ostatní, zatímco ona sama klovat beztrestně žádnou jinou nesměla. (Jde o jakousi „černou ovci“ slepičího hejna). V přírodě existuje nepřeberné množství živočišných druhů a hierarchie (rozdělení práv a povinností mezi jednotlivé členy skupiny),se objevuje u mnoha z nich.“

Stejná hierarchie jako v uvedeném „klovacím řádu“ se objevuje ve skupinách lidí. Jestliže je na pracovišti jasně daná hierarchie, předchází se tím mnoha konfliktům mezi zaměstnanci. Aby toto uspořádání fungovalo, je nutné, aby všichni akceptovali a uznávali rozdíly, které tato hierarchie nastoluje. Ať to jsou kompetence, zodpovědnost nebo platové ohodnocení.

BEŇO, P. Můj šéf, můj nepřítel, s. 18.

(23)

3. Nátlak vedení na zvyšování výkonů a snižování nákladů.

4. Nedodržování základních pracovních etických norem.

5. Špatná struktura pracoviště.

6. Strach ze ztráty zaměstnání.

7. Závist a silná konkurence.

8. Nízká tolerance.

9. Úmyslné zveličování chyb a omylů nebo naopak jejich přecházení.

10. Povahové rysy mobbovaného, ale také mobbujícího.

Celkově lze tedy konstatovat, že hlavními příčinami mobbingu jsou zejména negativní nálada na pracovišti, špatný styl řízení a agrese. Projevovat jakékoliv agresivní chování mezi lidmi, se kterými se jedinec setkává každý den v zaměstnání, je zcela nepřípustné. Agresivní mobber může mobbovaného jedince ohrožovat nejen slovně, ale také fyzickým napadnutím. V další kapitole se chci zaměřit na následky mobbingu.

1.6 Následky mobbingu

Cílem této kapitoly je nastínit možné důsledky mobbingu. Čím může být mobbovaný jedinec ohrožen a co by mělo kolegy v zaměstnání upozornit, že jejich spolupracovník je terčem mobbingu.

Mobbing, jak bylo uvedeno výše, má jediný záměr. Oběť psychicky i fyzicky zničit pomocí stresu, ponižování a pomlouvání. Každý jedinec dokáže s mobbingem bojovat jinak. Záleží na mnoha okolnostech, jak je oběť vůči stresu odolná, jak se dokáže vyrovnat se zátěžovými situacemi. Jakým způsobem zvládá stres, ovlivňuje také výchova v dětství a jestli se už někdy s mobbingem setkal. Důležité je zázemí v rodině, jaké má kompetence, jestli je v zaměstnání nepostradatelný, finanční situace a závislost na pracovním místě.⁴³

Stres můžeme definovat jako „souhrn fyzických a duševních reakcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními. Podle této definice je stres odpověď, která v sobě zahrnuje jak fyzické, tak i psychické složky. Jinými slovy, stres je stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo

(24)

psychickou. Při stresu se uplatňují obranné mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí“.⁴⁴

Psychické důsledky mobbingu

Důsledky pro postiženého mohou být psychické. Mezi nejčastější psychické potíže patří - neklid, poruchy koncentrace a spánku, nervozita, úzkosti, deprese, které mohou vyústit až ve stavy s myšlenkami na sebevraždu. Díky těmto potížím může dojít k narušení sebevědomí a následně pak ke snížení pracovního nasazení a výkonu. Jedinci, kteří mají takto narušenou psychiku, jsou agresivní, přecitlivělí, vyhýbají se kolektivu, vše vidí negativně. V každém přiděleném úkolu hledají problém, místo aby hledali řešení. ⁴⁵

Psychosomatické důsledky mobbingu

Ze špatného psychického stavu mohou vznikat somatické potíže. Nejčastěji trpí takto postižení jedinci bolestmi hlavy, zad, svíráním žaludku, pocity na zvracení, bušením srdce, dýchacími obtížemi. Svobodová uvádí, že „v krajních případech může dojít k tzv. posttraumatické stresové poruše, která přináší řadu mentálních a psychosomatických symptomů, jež jsou srovnatelné se symptomy lidí, kteří zažili neštěstí či útoky.“⁴⁶ Mobbovaného jedince mohou tyto důsledky dovést až k závislosti na lécích, alkoholu nebo k anorexii či bulimii.

Sociální důsledky mobbingu

Mobbing na pracovišti vystavuje oběť extrémnímu sociálnímu stresu, zasahuje do jejího soukromí. Své pracovní problémy řeší i doma, nedokáže se odpoutat od myšlenek na agresora.

Následkem tohoto neustálého tlaku se oběť sama izoluje od ostatních členů rodiny a přátel. Je nespolečenská, frustrovaná, zanedbává děti a nesnaží se o rodinnou pohodu.

Dle mého názoru všechny tyto následky mobbingu velmi negativně ovlivňují život mobbovaného jedince. Vznikají ve vzájemné návaznosti. Jedinec je nervózní při příchodu do zaměstnání, z nervozity ho začne bolet hlava a z neustálé bolesti hlavy a nervozity přestane komunikovat s okolím.

44 Stres v medicíně, dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Stres ze dne 1. 6. 2011

(25)

V další kapitole se zaměřím na rozbor profilů pachatele a oběti mobbingu, což je velmi důležitá součást mé bakalářské práce. Bez seznámení se s podstatou osobnosti obou těchto skupin bychom neměli následně možnost zaujmout postoj při obraně, řešení a prevenci mobbingu.

1.7 Profily pachatele a oběti mobbingu

V této kapitole budu popisovat podstatu osobnosti pachatele a oběti mobbingu. Pro tuto bakalářskou práci je důležité zjistit, podle čeho se dá poznat mobber a mobbovaný jedinec i to, kteří jedinci si mají dát pozor, aby se z nich nestali členové těchto dvou skupin.

Pachatel mobbingu

Strůjcem mobbingu je mobber. Typický charakter mobbera dle dostupných autorů o mobbingu neexistuje. Většinou je to jedinec, který je agresivní, nelítostný, zvyšuje si mobbingem sebevědomí. Tito jedinci jsou rozhodnuti vybudovat si svoji kariéru za každou cenu.

Aby byl pracovník označen za mobbera, musí pravidelně trápit svého kolegu minimálně půl roku.

47

Temperament mobbera

Dle Svobodové je mobber sebestředný, má pocit, že je přirozená autorita a tuto autoritu si vynucuje na okolí. Myslí si, že je pro všechny jedince nepostradatelný, je přesvědčený o své důležitosti a výjimečnosti. Je pyšný na své schopnosti a neustále je přede všemi zdůrazňuje, je ctižádostivý a cílevědomý, nedokáže prohrávat. Vítězství je jeho priorita a dokáže jít za svým cílem „přes mrtvoly“. Mobber je výrazně egoistický, postrádá skromnost a má silnou potřebu sebezdokonalení. Chce si dokazovat, jak je ve všem nejlepší, je neustále nespokojený se svým životem, prací. Často bývá popudlivý, výbušný a nervózní. Mobber si je vědom svých

(26)

nedostatků, ale dokáže je před okolím skrývat, stále se přetvařuje a své vlastní slabosti maskuje tím, že poukazuje na nedostatky ostatních. Dokáže se svým okolím manipulovat. Jeho manipulace se spolupracovníky je velmi propracovaná, dokáže díky ní dosáhnout poslušnosti oběti, zcela potlačí její vlastní názor a samostatnost. Svým manipulativním chováním získá nad mobbovaným jedincem absolutní převahu.⁴⁸

Z uvedeného tedy vyplývá, že pachatel mobbingu si často o sobě myslí, že všechno zná, že je ze všech nejchytřejší, prostě nejlepší, obklopený samými hlupáky, kteří mu nesahají ani po paty, pohrdá jimi. Každé řešení problému se mu nelíbí, ale sám s žádným řešením nepřijde.

Na vše má odlišný názor než ostatní jedinci v kolektivu. Je velmi vybíravý na lidi, kterými se obklopuje. K jedněm je přehnaně milý, příjemný, k jiným hrubý, agresivní, konfliktní, další zcela ignoruje.

Dále můžeme shrnout, že mobber si neuvědomuje, že někomu svým chováním ubližuje, že se kvůli němu někdo trápí. Má nízkou emoční inteligenci a empatii. Jeho morálka a hodnoty jsou pokřivené, ale tváří se jako moralista. Neumí přiznat svoji chybu, když něco udělá špatně, začne svádět vinu na ostatní, nejčastěji na svou oběť.

Profil oběti mobbingu

Také u oběti mobbingu jsou Sobodová, Huberová a Kratz za jedno. Typický profil oběti neexistuje. Může se jím stát prakticky kdokoliv. Nerozhoduje pohlaví, věk, vzhled ani postavení.

Oběti mobbingu můžeme nalézt ve všech oborech, ať je to státní správa, školství, zdravotnictví, soukromé podniky.

Dle Huberové jsou čtyři skupiny lidí, kteří mají větší predispozici stát se obětí mobbingu. Stačí, když se nějakým způsobem odlišují od ostatních⁴⁹:

1. Osamocený jedinec

Výzkumy ukázaly, že jediná žena v čistě mužském kolektivu má těžké postavení a snáze se tak stane terčem soustředěného útoku. Podobně je tomu i opačně, například jediný ošetřovatel mezi sestřičkami.

48SVOBODOVÁ, L. Nenechte se šikanovat kolegou. Mobbing – skrytá hrozba, s. 46.

49HUBEROVÁ, B. Psychický teror na pracovišti, s. 20.

(27)

V následujících příkladech uvádím ilustrativní situace s fiktivními jmény.

PŘÍKLAD A ROZŠÍŘUJÍCÍ TEXT

Mladá doktorka nastoupila hned po škole do nemocnice na oddělení chirurgie. Tým chirurgů se skládal ze zkušených lékařů po atestaci. Na mladou doktorku koukali s úsměvem a mezi sebou ji hodnotili jako neschopnou zvládat tuto náročnou profesi. Konstatovali, že není v jejích možnostech celý den vydržet na sále u operačního stolu a stejně půjde za čas na mateřskou.

Začali jí nenápadně naznačovat, ať jde radši na oční nebo na kožní, protože tam jí v budoucnu malé děti nebudou překážkou. Nemohli pochopit, že operování je její sen a jen díky tomuto snu, šla studovat medicínu.

2. Nápadný jedinec

Lidé, kteří se od ostatních nějakým znakem odlišují, mohou být označeni za outsidery. Například lidé s tělesnou vadou či jiným dialektem, cizinci či svobodné matky. Smutnou pravdou zůstává že ten, kdo patří k menšině, bývá také nejčastěji šikanován a vyčleňován z kolektivu.

Paní Klucká má poruchu metabolismu. Za poslední čtyři roky přibrala patnáct kilo. Pracuje jako asistentka soudce. V práci neustále píše na počítači a má velmi málo pohybu. Před třemi měsíci nastoupila do kanceláře nová kolegyně. Vysoká, sebevědomá, s velmi hezkou postavou. Nová kolegyně nemá tolik zkušeností v zaměstnání jako paní Klucká, ale své chyby nadřízenému vždy vysvětlí s úsměvem a v těsných šatech. Na paní Kluckou má neustále narážky týkající se její tloušťky typu: kde se dá koupit tak obrovské sako, jestli ji nebolí nohy, když musí nosit tak velkou váhu. Nejhůře nese paní Klucká její konstatování, že v kanceláři cítí pot a při těchto slovech na ni kolegyně významně kouká.

3. Úspěšný jedinec

Další predispozicí stát se obětí mobbingu je úspěch. Pracovní úspěšnost, především postup v kariéře může vzbudit u kolegů závist. I když byl dříve pracovník v kolektivu oblíbený, po povýšení se může setkat s mrazivým přístupem.

Pan Kraus při práci dálkově studoval vysokou školu ekonomickou. Po zdárném složení státnic a získání titulu inženýr měli jeho kolegové pocit, že je teď namyšlený a přehnaně sebevědomý.

(28)

Nadřízený mu nyní zadával důležité úkoly a kolegové to viděli jako upřednostňování. Začali si nadřízenému stěžovat, že se teď s panem Krausem špatně spolupracuje, že ho nechtějí ve svém týmu. Snažili se jeho drobná pochybení zveličovat a pomluvami rozšiřovat po celé firmě.

4. Nově nastupující jedinec na pracoviště

Závist a výhrady se objevují především tehdy, když může nově nastupující pracovní síla nabídnout něco, co ji odlišuje od zbytku týmu, například lepším vzděláním, nebo je jen mladší, než je průměr, či ji předchází zvěst, že s ní má šéf určité úmysly. Anebo že jeho předchůdce byl obzvláště oblíbený, což je pro následníka nepříjemné, poněvadž je od prvního dne hodnocen měřítky, kterým nikdy nemůže vyhovět.

Z uvedeného vyplývá, že každému zaměstnanci, který se nějakým způsobem odlišuje, hrozí mobbing, a jedinci, kteří jsou citliví, uzavření, neprůbojní, s nízkým sebevědomím mají také věší riziko, že se stanou obětí mobbingu. Neokáží se bránit a čelit psychickému nátlaku či se někomu svěřit se svými problémy. Někdy dokonce mobbera omlouvají, že to ani tak nemyslí a že chyba je vlastně v nich. Boj s mobbingem raději vzdají a odejdou ze zaměstnání. V následující kapitole se budu zabývat tím, jakými způsoby se může oběť mobbingu bránit.

1.8 Obrana a konstruktivní řešení mobbingu

V této kapitole se zaměřuji na možnosti obrany proti mobbingu a způsob jejího řešení. Jedinec, který se stane obětí mobbingu, by měl vědět, jaký postoj má zaujmout a jakou má možnost ochrany své osoby.

Každá aktivita vyvinutá proti mobbingu pomůže jak obětem, tak přispěje i k tomu, aby psychický teror na pracovišti ztratil svůj hrůzu nahánějící význam. Bránit se mobbingu není jednoduché a pachatelé s tímto stavem počítají. Ale čím déle jim toto chování prochází, tím větší mají pocit beztrestnosti a tím více jsou vynalézaví ve svých praktikách.

Jedinec, který zjistí, že je vůči němu namířena agrese, si musí rozmyslet, jakou strategii zvolí, jaký způsob boje pro něj bude nejpřijatelnější. Nesmí se s mobbingem smířit, musí s ním aktivně

(29)

bojovat a převzít zodpovědnost sám za sebe. Aby se mohl jedinec bránit, potřebuje jistou míru asertivity a sebevědomí.

Odborníci doporučují vést si „mobingový deník“ a do tohoto deníku si psát každý jednotlivý projev mobbingu.⁵⁰ Dále je vhodné si uvědomit svá slabá místa, promítnout si, jestli mobbing nevyvolává nějaký osobní projev a jestli ano, pokusit se změnit toto chování. Je nutné vědět, jak naše chování působí na ostatní, jestli v nich nevyvolává averzi.

Dalším krokem v boji proti mobbingu je zapojit své blízké. Jestliže je již mobbing rozvinutý na takovou úroveň, že si jedinec nemůže pomoci sám, musí o pomoc požádat ostatní. Rodinu, přátele nebo lékaře⁵¹. Dle Huberové „ženy při hledání východiska daleko častěji využívají pomoc svého okolí, častěji se svěřují, konzultují s lékařem a projevují velkou ochotu si o svých problémech otevřeně promluvit s kolegy či nadřízenými.“⁵² Ženy si také více uvědomují souvislosti mezi mobbingem a vznikem psychosomatických onemocnění, muži naopak mají snahu veškeré znaky mobbingu potlačovat, tváří se, že je vše v pořádku, že mají vše pod kontrolou a nakonec následkem neřešení stávajícího problému onemocní. Je důležité si s někým blízkým popovídat o svých problémech. Po „vypovídání se“ dojde k uvolnění, rozebrání situace i z nestranného úhlu a osoba blízká může poskytnout objektivní radu.

Dále je vhodné si mezi čtyřma očima promluvit s mobberem. Pokusit se zjistit, proč útočí, co ho k takovému jednání vede. Novák popisuje asertivní techniky: Jakmile někdo kritizuje Váš vzhled, popřemýšlejte, co byste na něm mohli zkritizovat vy a kritizujte také. Kuřák vám radí, že byste měli zhubnout, jasně mu řekněte, že si jeho rady připomínající mobbing nepřejete a na každou další odpovíte tím, že mu vysvětlíte, jak cigarety škodí zdraví. Druhá technika se jmenuje selektivní ignorování. Podstatou této techniky je ignorace nepříjemných poznámek. Jakmile mobber neucítí negativní reakci, strach, stud či zlobu, přestane ho mobbing po čase uspokojovat.⁵³

Pomocnou ruku při boji s mobbingem mohou podat kolegové nebo vedení. Někteří spolupracovníci se bohužel přidají k mobberovi, jiní ze strachu, aby se mobbing neobrátil také proti nim, dělají, že o ničem nevědí. Ale jsou i tací, kteří pomohou a otevřeně projeví solidaritu

52 HUBEROVÁ, B. Psychický teror na pracovišti, s. 111.

(30)

s mobbovaným jedincem. Označí jednání mobbera za nevhodné a aktivně se zastanou oběti.

Vedoucí si bohužel mobbingu na pracovišti všimne jen v ojedinělých případech, většinou ho na tento stav upozorní někdo z podřízených, oběť nebo její kolega. Někteří nadřízení si myslí, že se nemusí věnovat konfliktům mezi podřízenými, očekávají, že si je mezi sebou vyřeší sami. Ale opak je pravdou. Dobrý vedoucí musí vědět, co se odehrává mezi jeho podřízenými, jaké je klima na pracovišti. Jestliže zjistí první příznaky mobbingu, musí rázně zakročit. Předvolat si mobbera, vyslechnout ho a vysvětlit mu, že jeho chování je nevhodné a jestliže v něm bude pokračovat, bude ho muset určitým způsobem postihnout. Pokud chce opravdu vedoucí vědět, jaké mají jeho podřízení mezi sebou vztahy, může vytvořit anonymní dotazník a ten jim rozdat⁵⁴. Výsledky z vyhodnocení dotazníků ho navedou, jak dál postupovat k opětovnému nastolení příjemné atmosféry na pracovišti.⁵⁵

V některých větších firmách má mobbovaný jedinec možnost obrátit se na podnikové krizové centrum, psychologa, sociálního poradce nebo odbory. V podnikovém krizovém centru by měli pracovat takoví pracovníci, kteří jsou seznámeni s problematikou mobbingu a zúčastnili se školení k jeho potírání. Podstatou ochrany zaměstnanců ve větších podnicích je kolektivní smlouva. Již v této smlouvě by měla být uvedena definice mobbingu, ochranná opatření, způsob jeho potírání a zejména případné pracovně právní důsledky pro osoby dopouštějící se mobbingu.

Povinností zaměstnavatele je zajistit rovné zacházení se všemi zaměstnanci.⁵⁶

Každý zaměstnavatel by se měl řídit legislativou a zaměstnanec, který je obětí šikany na pracovišti, se může bránit pomocí zákonů. V Listině základních práv s svobod je uvedeno, že všichni lidé mají stejná práva a každý má právo na zachování si lidské důstojnosti a dobré pověsti, tudíž ponižování a pomlouvání je již v této listině označené za nezákonné.⁵⁷

Zákoník práce zajišťuje oběti mobbingu ochranu proti diskriminaci, sexuálnímu obtěžování nebo pronásledování. Pojednává o povinnostech zaměstnavatele, jako je například rovné zacházení s podřízenými, zajištění péče o zaměstnance v souladu s právními předpisy a dobrými mravy.⁵⁸

57 Listina základních práv a svobod, dostupné z http://zakony-online.cz/?s5&q5=all ze dne 15. 5. 2011

58 Zákoník práce, dostupné z http://zakony-online.cz/?s2=all ze dne 15. 5. 2011

(31)

Pokud má jedinec problémy s mobbingem, má možnost hledat zastání v občanském zákoníku, který říká, že každý má právo na ochranu své cti a lidské důstojnosti.⁵⁹

Oběť mobbingu se může také bránit pomocí trestního zákoníku, který je zaměřen opět na pomlouvání. Jestliže rozšiřování nepravdivých údajů má za následek poškození pověsti v zaměstnání nebo narušení rodinný vztahů, může být mobber potrestán odnětím svobody až na jeden rok.⁶⁰

Pro shrnutí bych chtěla uvést rozdělení péče o pracovníky dle Koubka⁶¹:

1. „povinná péče o pracovníky je dána zákony, předpisy a kolektivními smlouvami vyšší úrovně

2. smluvní péče o pracovníky je dána kolektivními smlouvami uzavřenými na úrovni organizace

3. dobrovolná péče o pracovníky je výrazem sociální politiky zaměstnavatele, výrazem jeho úsilí o získání konkurenční výhody na trhu práce“

Zaměstnanec ohrožovaný mobbingem se může také obrátit na svépomocné skupiny nebo na organizace typu Občanské sdružení práce a vztahy⁶². Toto sdružení založil Pavel Beňo, autor knihy Můj šéf, můj nepřítel, kterou jsem často využívala jako zdroj informací při psaní své bakalářské práce. Některé psychologické poradny se specializují přímo na oběti mobbingu, jedinec se zde může objednat na konzultaci nebo přímo na test, zaměřující se na diagnostiku akutní stresové poruchy.

Pokud mobbovaný jedinec využije veškerou dostupnou pomoc nebo nemá sílu se stávajícím problémem bojovat, zbývá mu poslední úniková cesta, opustit zaměstnání, jak se říká: „kdo uteče, vyhraje“.

1.9 Prevence mobbingu

Na účinné prevenci mobbingu se musí podílet nejen jedinci, ale také nadřízení a vedení organizace. Náplň práce vedoucích pracovníků není jen řízení, přidělování úkolů a kontrola jejich

59 Občanský zákoník, dostupné z http://zakony-online.cz/?s5&q5=all ze dne 15. 5. 2011

60 Trestní zákon, pomluva, dostupné z http://zakony-online.cz/?s10&q10=206 ze dne 15. 5. 2011

61 KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů, s. 54.

(32)

plnění, ale i vytvoření takového pracoviště, na kterém se podřízení budou cítit dobře, bezpečně a kde jim plnění úkolů bude přinášet uspokojení a naplnění.

Dle Bedrnové může být prevence mobbingu ze strany jedince následující⁶³:

 Být si vědom svých kompetencí, schopností a dovedností, které potřebuje ke zvládání své profese.

 Posilování sebedůvěry – v případě, že je možná oběť dostatečně sebebědomá, mobber se bojí použít vůči němu praktiky mobbingu. Uvědomí si, že si to nenechá líbit.

 Sociální podpora rodiny, přátel, kolegů – je velmi důležité mít se při problémech v zaměstnání na koho obrátit, s kým probrat svou stávající situaci.

 Neustálé zvyšování kvalifikace a tím i svou cenu na trhu práce – studium při zaměstnání, účast na školení, kurzech.

 Vytvořit si průběžně finanční rezervu a tím i finanční nezávislost, díky které se bude moci snadněji rozhodovat, zda-li v zaměstnání, kde se necítí dobře, setrvá.

 Naučit se asertivnímu chování.

 Snažit se zvyšovat odolnost proti tlaku vedení, pracovnímu stresu a vypětí.

 Zajistit si přístup ke kvalitním všestranným informacím – např. znalost zákoníku práce a kolektivní smlouvy.

 Jedinec by si měl ještě před nástupem do nového zaměstnání a podpisem pracovní smlouvy zjistit co nejvíce informací o zaměstnavateli, zaměstnancích a řádně si pracovní smlouvu přečíst.

 Opatrně se začleňovat do nového kolektivu.

Když si mobbovaný jedinec uvědomí, jaká je prevence mobbingu a bude se snažit dle výše uvedeného výčtu chovat, nemá mobber šanci ho poškodit.

Říká se, že prevence je lepší než léčba, a proto si myslím, že nejlepší cesta k tomu, jak předejít mobbingu, je pracovat na svém osobním růstu. Snažit se využít veškerých možností k účasti na různých školeních, kurzech. Jakmile bude mít oběť mobbingu vyšší vzdělání a větší kompetence, nebude se muset bát o svou pracovní pozici a mobber nebude mít možnost ohrožovat ho již v původní míře.

63 BEDRNOVÁ, E. Management osobního rozvoje, s. 247.