LIBERECKÁ RADNICE (UMĚLECKO-HISTORICKÝ ROZBOR)

LIBERECKÁ RADNICE (UMĚLECKO-HISTORICKÝ ROZBOR)

Diplomová práce

Studijní program: N7504 – Učitelství pro střední školy

Studijní obory: 7503T009 – Učitelství anglického jazyka pro 2. stupeň základní školy 7504T295 – Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro základ- ní školy a střední školy - základy společenských věd

Autor práce: Bc. Dana Jirušková

Vedoucí práce: prof. PhDr. Bohumil Nuska, CSc.

Poděkování

Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce Prof. PhDr. Bohumilu Nuskovi, CSc. za odborné vedení, podporu a vstřícnost při konzultacích. Zároveň bych chtěla poděkovat svému konzultantovi PhDr. Janu Mohrovi za spolupráci, čas a cenné rady, které mi

Anotace

Tato diplomová práce se zabývá umělecko-historickým rozborem neorenesanční liberecké radnice stojící na náměstí Dr. E. Beneše. Práce samotná je rozdělena do čtyř tematických celků zaměřených na historii města Liberce před stavbou neorenesanční radnice, na starou renesanční radnici, na budovu nové neorenesanční radnice, a na pedagogické využití budovy nové radnice v hodinách občanské výchovy. Jelikož je budova neorenesanční radnice hlavním tématem práce, je popisována z hlediska jejího vývoje a vnitřního i vnějšího uspořádání se zaměřením na specifické zdobné a architektonické prvky. Práce také obsahuje množství obrazové dokumentace, která doplňuje jednotlivá témata.

Klíčová slova:

liberecká radnice, neorenesance, reliéfy, uspořádání budovy, náměstí Dr. E. Beneše, interiér budovy, exteriér budovy, malby, plány hodin

Annotation

This diploma thesis focuses on artistic and historic description of Neo-Renaissance Liberec town hall that stands in the Dr. E. Beneš square. The work itself is divided into four thematic parts focused on the history of Liberec before the construction of the Neo- Renaissance town hall, on the old Renaissance town hall, on the building of the new Neo- Renaissance town hall, and pedagogical usage of the new town hall building in lessons of Citizenship education. Because the building of the new Neo-Renaissance town hall is the main theme of this work, it is described from the point of view of its development and its interior and exterior features focusing on specific decorative and architectural elements.

This work also contains pictorial documentation which complements individual topics.

Key words:

Liberec town hall, Neo-Renaissance, reliefs, building layout, Dr. E. Beneš square, building interior, building exterior, paintings, lesson plans

OBSAH

1. ÚVOD ... 10

2. HISTORICKÝ VÝVOJ LIBERCE PŘED STAVBOU BUDOVY NOVÉ RADNICE . 12 3. LIBERECKÁ ARCHITEKTURA ... 20

3.1. Stručný popis vybraných architektonických slohů, které ovlivnily vzhled Liberce a podobu náměstí ... 20

3.1.1. Lidová architektura ... 20

3.1.2. Renesance ... 21

3.1.3. Historismus ... 22

3.2. Stručný vývoj a podoba libereckého náměstí Dr. E. Beneše ... 24

3.2.1 Kašna na náměstí ... 27

LIBERECKÉ RADNICE – DVĚ VÝZNAMNÉ STAVBY NA LIBERECKÉM NÁMĚSTÍ ... 30

4. RENESANČNÍ LIBERECKÁ RADNICE ... 30

4.1. Historie budovy ... 31

4.2. Vybrané architektonické prvky původní radnice... 34

4.3. Vnitřní uspořádání budovy ... 36

4.4. Památky na původní libereckou radnici ... 38

5. NOVÁ, NEORENESANČNÍ RADNICE ... 40

5.1. Historický vývoj reprezentativní budovy radnice ... 42

5.1.1. Před zahájením stavby ... 42

5.1.2. Soutěžní návrhy nové radnice ... 44

5.1.3. Průběh stavby radniční budovy ... 47

5.1.4. Stavební práce na budově radnice po jejím dokončení ... 54

5.2. Vnější popis budovy ... 59

5.2.1. Figurální reliéf na jižní straně radnice ... 61

5.2.2. Reliéfy na severní straně radnice ... 62

5.3.1. Malby v interiéru budovy ... 64

5.3.2. Další výzdoba interiéru ... 65

5.4. Rytíř s korouhví a mečem na věži radnice ... 68

5.5. Porovnání budovy s Vídeňskou radnicí ... 71

5.6. Využití radnice v průběhu staletí ... 73

5.7. Závěr ... 75

6. MOŽNÉ VYUŽITÍ RADNIČNÍ BUDOVY V HODINÁCH OV ... 76

6.1. Úvodní zamyšlení ... 76

6.2. Ukázkové plány hodin s využitím budovy radnice ... 78

6.2.1. Plán hodiny číslo 1 bez nutnosti návštěvy radnice ... 79

6.2.2. Plán hodiny číslo 2 s návštěvou radnice, navázání na hodinu číslo 1 ... 84

7. ZÁVĚR ... 88

8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 90

9. SEZNAM ZDROJŮ – OBRÁZKY ... 92

9.1 Internetové zdroje ... 92

9.2 Ostatní zdroje ... 92

10. SEZNAM PŘÍLOH ... 99

PŘÍLOHA I ... 100

Seznam použitých zkratek a symbolů

Atlant

sochařský prvek v podobě svalnatých mužských postav, nahrazující funkci nosného sloupu

Balustrádové zábradlí zábradlí s kuželkami Bosáž

plasticky ztvárněné nebo v omítce napodobené kvádrové zdivo s vystouplým povrchem Filiální kostel

v územním členění římskokatolických farností je „vedlejším kostelem“ v rámci farnosti, jejímž centrem je farní kostel

Fronton

štítový nástavec zejména nad oknem, nad portálem nebo nad rizalitem různých tvarů Krov

nosná konstrukce střechy Lizéna (někdy také lezéna)

plochý svislý architektonický článek bez hlavice a patky (tím se liší od pilastru), provedení v mírně předstupujícím zdivu nebo jen v omítce

Lucerna

v architektuře ukončující část věže ze všech stran otevřená Makovice

měděná pozlacená dutá koule nebo elipsoid na hrotnici věže, do níž se vkládaly záznamy a údaje o založení a stavbě objektu, o opravě a podobně

Mezanin

mezipatro, zvýšené přízemí Obelisk

štíhlý komolý jehlan užívaný v drobnějším měřítku v renesanci k ukončení štítů Portál

architektonické nebo plastické orámování otvoru dveří nebo vrat

Postranní konzola

architektonický nosný článek vystupující ze stěny a nesoucí klenební žebro, sochu, římsu nebo balkón

Putto (mn. č. putti)

nahé děcko podobné andílku, ale obvykle bez křídel Pylon

věžovitý komolý jehlan na šířkově obdelném půdorysu Rizalit

část architektury vystupující po celé výšce z líce průčelí, někdy jen zcela nepatrně, jindy až na hloubku jedné osy, zdůrazňující střed nebo kraje fasády, a proto často odlišena v bohatosti členění, tvarech oken a podobně

Římsa

vodorovný architektonický článek, kamenný, zděný, omítaný nebo v omítce vytažený, který člení nebo ukončuje architekturu nebo její část

Vitráž (vitrail)

barevné zasklení oken nebo stěn nejčastěji do olověných pásků Vlys

vodorovný pás nejčastěji pod římsou, vyplněný reliéfem nebo sgrafitem Záklopový strop

strop z trámů, přes něž se kladou prkna (tzv. záklopy, často se seříznutými hranami)

1. ÚVOD

Vývoj každého města je spojen s určitou tradicí, historií a obvykle i se specifickou architekturou. Ani Liberec není v tomto ohledu výjimkou. Z malé vesničky se vytvořilo velmi prosperující městečko, kde prudce vzrostl textilní průmysl, a s tím stoupal také počet obyvatel, kteří se sem vypravili za prací. V devatenáctém století prožívá Liberec dobu největšího rozkvětu, která přetváří původní tvář tohoto města na severu Čech. Liberec je nyní krajským městem, ve kterém si každý obyvatel nalezne to, co mu činí radost, počínaje u historie, kultury, nádherné přírody a v neposlední řadě velmi široké nabídce sportovních aktivit. V samotném středu Liberce se pak nachází jedna z nejreprezentativnějších budov tohoto města, kterou je liberecká radnice, o které je tato práce.

Cílem této práce je pak obecně-historický a umělecko-historický popis liberecké radnice s maximálním využitím dostupných zdrojů spojený s obrazovou dokumentací celého vývoje.

V úvodní části mé diplomové práce se nejdříve zabývám stručnými dějinami města, které zahrnují dobu počátečního osídlení a končí v době před stavbou druhé liberecké radnice na náměstí Dr. E. Beneše. Tento vývoj podává ucelenější obraz o celé době, které předcházela důvodům a vzniku samotné radnice. Spolu s tím poté souvisí kapitola následující, jež pojednává o liberecké architektuře. Zde se má práce rozděluje na několik dalších částí a to na lidovou architekturu, renesanční sloh a následně historismus, jehož vliv je patrný dodnes. V další části se pak práce zaměřuje na vývoj a podobu libereckého náměstí, tedy nynější náměstí Dr. E. Beneše, jež je nedílnou součástí prostoru liberecké radnice a jež je také hlavním prostorem veškerého kulturního a společenského dění města.

Hlavní část práce je věnována dvou libereckým radnicím, přičemž hlavní důraz je kladen na radnici současnou. Vývoj nové radnice plynule navazuje na kapitolu o první liberecké radnici, jež stála také na náměstí, i když v jiné části. Původní renesanční radnice je součástí této práce, jelikož byla předchůdcem současné budovy a zároveň je dodnes dochováno několik vzpomínek na ni, proto si myslím, že by byla škoda nezmínit

ji i v této práci. Kapitola o současné liberecké radnici se člení do dalších menších podkapitol týkajících se historického vývoje, samotné stavby, využití budovy, exteriérů budovy, interiérů budovy a samozřejmě je zde k nalezení i zmínka o rytíři s korouhví a mečem, který je umístěný na věži radnice a který je naprosto neodlučitelnou součástí této reprezentativní stavby.

V další, navazující, kapitole se zabývám tím, jak byla radnice využívána v průběhu staletí, a tudíž tím tak přecházím do poněkud praktičtější části práce, která nastiňuje možné využití radnice v rámci hodin občanské výchovy. Součástí této kapitoly jsou i dvě ukázkové přípravy hodin v rámci předmětu občanská výuka, či základy společenských věd, spojené s komentáři a vysvětlením jednotlivých metod a aktivit.

V závěru práce je umístěn seznam zdrojů a obrázků, přičemž přílohy, tedy obrazová dokumentace, která názorně zobrazuje některé informace zmíněné v textu, tvoří podstatnou a nedílnou součást mé diplomové práce.

2. HISTORICKÝ VÝVOJ LIBERCE PŘED STAVBOU BUDOVY NOVÉ RADNICE

Město Liberec leží na severu Čech, v Liberecké kotlině mezi Jizerskými horami a Ještědsko-kozákovským hřbetem. Touto kotlinou protéká řeka Zhořelecká Nisa, která je též nazývána Lužická Nisa, s pramenem v Jizerských horách. V minulosti bylo celé toto údolí pokryto hustými listnatými lesy, které byly s postupným zalidňováním káceny.

„Kotlina mezi Jizerskými a Lužickými horami nebyla během pravěku nikdy soustavně osídlena. Připočteme-li k vysoké nadmořské výšce a nedostatku úrodné půdy ještě drsné podnebí, nelze se ani divit, že tato oblast stojí stranou pravěkého vývoje lidstva a jeho nejstarších dějin.“¹ Vzhledem ke své poloze, obtížnější přístupnosti a obecnému charakteru krajiny byla tato kotlina osídlena později než lépe přístupné nížinaté oblasti například v okolí Prahy či Brna. Archeologické nálezy podporují domněnku, že na sever lidé zamířili především kvůli lovné zvěři. Později zde vedly obchodní cesty, které měly velký význam při kolonizaci a vzniku trvalého osídlení.

Jednou z nejstarších a nejpoužívanějších z těchto cest byla tzv. žitavská, vedoucí od Kláštera Hradiště nad Jizerou do Žitavy.

Ve 12. století ovládá oblast od Jablonného až do podhůří Krkonoš rozvětvený rod Markvarticů, který byl jedním z prvních šlechtických rodů v severních Čechách. Ve 13. století, často označovaném jako „doba velké vnější kolonizace“, přicházejí do severních Čech němečtí osadníci, kteří si zde budují nová sídla.

Poprvé se o Liberci dočteme v záznamech o placení takzvaných papežských desátků, které se datují k roku 1352. Výše odváděných desátku byla určena dle velikosti osady. Jelikož z Liberce odcházely pouze dva groše, lze se domnívat, že osada Liberec byla pouze malou obcí. V současné době se objevily diskuze o tom, že Liberec vznikl po spojení dvou samostatných osad. Starší, dolní osada, nazývána Habersdorf, se údajně nacházela u původní zemské stezky a byla poměrně často ohrožována záplavami.

Mladší a bohatší, horní osada se rozkládala okolo tržiště, dnes Benešova náměstí.

1 Kniha o Liberci. 2. dopl. a rozš. vyd. Liberec: Dialog 2004. ISBN 80-86761-13-4. S. 6.

Život obyvatel dolní osady byl přesunut do horní osady a původní osada se tedy stala její součástí.

Dle regionálního historického sborníku Fontes Nissae, ve kterém se objevila studie „Sídelní vývoj Liberecka, jeho církevní správa a počátky Liberce v předhusitském období“ jsme však vedeni jiným směrem. „Již před rokem 1352 došlo ke sloučení dvou chudých farností, liberecké se strážskou, jejíž kostel se pak stal kostelem pouze filiálním. Stráž nad Nisou je proto ve skutečnosti onou dosud tajemnou vesnicí Habersdorf a rok 1411 je zároveň první písemnou zmínkou o ní. Německý název Liberce, Reichenberg, se vysvětluje buď jako označení osady umístěné na bohatém vrchu, nebo jako přací jméno jeho zakladatelů, aby tato osada byla bohatá.

Místní jména jsou v podstatě buď jmény polohová, inspirovaná přírodním rázem krajiny, prostorem, nebo vycházejí z osobních jmen.“ ²

Život obyvatel Liberce v době 14. a 15. století není podrobněji zaznamenán, a tak se předpokládá, že obyvatelé „žili v dřevěných domcích, krytých šindelovými nebo doškovými střechami, a že se zaměstnávali převážně zemědělstvím, obchodem, pěstováním lnu a tkaním látek. Jejich obydlí byla seskupena kolem starého a nového tržiště, jimiž procházela obchodní cesta. Domky byly podle středověkého způsobu obráceny do tržiště a k cestě svými kratšími stranami se štíty. Mezi jednotlivými domky

2 BOCK, J. K počátkům Liberce a záhadné vsi „Habersdorf“. Ročenka liberecké architektury 07/2011. 2012, roč. 7, č. 7, s. 2–5. ISSN 1801-6227. S. 3.

Obrázek 1: Nejstarší zmínka o Liberci („Reichinberch“

v pravém sloupci uprostřed) v seznamu farností žitavského děkanátu v rejstříku papežského desátku z roku 1352

byla ponechávána mezera umožňující přístup do domu z boku a průchod do zahrady a polí.“ ³ Kousek od tržiště stával dřevěný kostelík, který byl zasvěcen sv. Antonínovi, o němž se neví, kdy byl postaven. U kostela bylo možné nalézt obydlí faráře, okolní pozemky pak sloužily jako hřbitov.

V době 14. století vládli libereckému území páni z Bibrštejna. „Bibrštejni byli starobylým německým rodem pocházejícím ze Saska, který své jméno odvozoval od rodového sídla v Sasku a statky měl také v Lužici a Braniborsku. Patřili k významným šlechtickým rodům a zaujímali přední místo na královském dvoře.“⁴ Liberecké území koupili od krále Přemysla Otakara II. Nesporně se jednalo i o projev královské přízně k tomuto německému rodu. Dá se říci, že pro jejich vládu byla typická ucelená lenní soustava, která spočívala v obhospodařování jednotlivých vesnic nižší lenní šlechtou, která byla podřízena majiteli panství. Tak spravovali Bibrštejnové svá panství spíše nepřímo. Vzhledem k tomu, že se tento rod v období 15. století, tedy v období husitských válek, spojil s odpůrci Jiřího z Poděbrad, tedy s císařem Zikmundem, byl v Liberci poněkud zastaven klasický chod města. Značně se omezil obchod s Lužičany, jelikož výpravy kupců byly terčem husitských útoků. I přesto však Liberec přečkal husitské války poměrně dobře, ačkoli mu nikterak neprospěly. Posledním majitelem z rodu Bibrštejnů byl Kryštof, který umírá 15. 12. 1551. Tím vymírá frýdlantská větev rodu Bibrštejnů po meči a panství získává zpět do svých držav český král.

Roku 1558 kupuje panství Bedřich z Redernu. V této době začal rozkvět Liberce a celého přilehlého panství. Za působení Redernů byl prvním správcem města jmenován Joachim Ulrich, který zde působil mezi lety 1558–1594. Ulrich se sám prosazoval za vylepšení vzhledu města. Příkladem může být promyšlené plánování městské zástavby nebo třeba vydláždění ulic a plochy Staroměstského náměstí. Místo ani datum úmrtí tohoto prvního libereckého hejtmana nejsou známy.

Díky tomu, že se město stalo samostatnou správní jednotkou, získávalo postupně různé výsady, například, roku 1560, právo vařit pivo či možnost užívat městský znak.

Cenným dokladem z této doby je první městská kniha z roku 1542, do které byly

3 TECHNIK, S., RUDA, V. Liberec minulosti a současnosti: Historie a perspektivy výstavby města. 2. přeprac. vyd.

Liberec: Severočeské nakladatelství, 1980. S. 19.

4 Kniha o Liberci. 2. dopl. a rozš. vyd. Liberec: Dialog 2004. ISBN 80-86761-13-4. S. 7.

zapisovány koupě, ale také prodeje nemovitostí. Později byla doplněna také o soupis všech usedlostí a jejich majitelů na libereckém panství. Jedním z nejvýznamnějších roků pro Liberec je bezesporu rok 1577, kdy císař Rudolf II. uděluje již zmíněné právo užívat městský znak, dále pak pečeť, možnost pořádat dva výroční trhy ročně či opatřovat listiny malou nebo velkou městskou pečetí. To dokazuje, že se z malé osady začalo postupně stávat městečko. Po zřízení tzv. „regulovaného“ magistrátu, roku 1784, byl změněn původní opis na pečeti „Pečeť městečka libereckého“ na nový opis „Pečeť magistrátu libereckého“.

Jedním z nejhonosnějších privilegií byla však možnost užívat městský znak,

„který se skládá ze stříbrného štítu, na kterém je hradební zeď rubínové barvy s dvěma věžemi a cimbuřím. Zlaté veřeje brány, zavěšené na stříbrných závěsech, jsou otevřené, ale bránu do hoření poloviny uzavírá zlatá padací mříž se stříbrem kovanými špičkami. V každé věží se nachází otevřená branka, nad ní střílna a podlouhlé, křížem dělené okénko. Věže mají stříšku s cimbuřím rovněž rubínové barvy, končící zlatou makovicí a modrým, doleva vlajícím praporkem. Na zdi nad bránou visí štít

lazurově modré barvy se stříbrným kolem, znakem Redernů, v té době pánů v Liberci.

Na cimbuří mezi věžemi stojí rozkročen zlatý lev se zlatou korunou na hlavě, s červeným jazykem a se vztyčeným ocasem.“ ⁵ I přestože uběhlo přes 430 let od udělení tohoto znaku, je stále velmi cenným dokladem tehdejšího vývoje a prudkého rozvoje tohoto města.

5 TECHNIK, S., RUDA, V. Liberec minulosti a současnosti: Historie a perspektivy výstavby města. 2. přeprac. vyd.

Liberec: Severočeské nakladatelství, 1980. S. 23.

Obrázek 2: Městský znak udělený Liberci Rudolfem II. roku 1577

Krátce po udělení městského znaku přicházejí do Liberce první soukeníci, kteří v Liberci zakládají svůj cech. Ten se brzy stal jedním z nejvýznamnějších v Čechách. V roce 1600 se panství ujímá paní Kateřina z Redernu (pocházející z rodu Šliků), která městu poskytla právo obchodovat se solí a zafinancovala stavbu první zděné radnice. Paní Kateřina měla na rozkvětu města nemalé zásluhy, a tak je s jejím jménem spojena stavba špitálu pro chudé či výstavba vzácné zámecké kaple. Právě ta se stala jednou z vrcholných ukázek pozdně renesanční umělecké tvorby na českém území. V državě Redernů zůstává liberecké panství až do roku 1621, kdy jej získává známý vojevůdce Albrecht z Valdštejna.

První zděnou budovou v Liberci byl kostel svatého Antonína, který byl dokončen v letech 1579–1587. Tento třílodní kostel, který má křížové klenby se štíhlými osmibokými sloupy a čtvercovou věž, se stal dominantou města. V průběhu stavby došlo k narušení zdi, a tak byl povolán italský mistr Marcus Antonio de Spatzio.

Ještě před dokončením této první zděné stavby přišli Redernové s nápadem vybudovat si v Liberci své sídlo, tedy v pořadí druhou zděnou stavbu. Původní panský dům nahradila kolem roku 1587 poměrně jednoduchá třípodlažní budova zámku, která byla spíše symbolicky chráněna zdí s věžemi. Vstup do budovy, který se dnes nachází v prvním patře z důvodu terénních úprav, je vyzdoben obloukem a rustikou, kde si můžeme prohlédnout znak Redernů vlevo a znak rodu Šliků vpravo. Na přelomu století pak byla postavena v severozápadní části náměstí třetí zděná stavba, a to renesanční radnice, kterou se zabývám dále ve své práci.

Po dlouhou dobu byly právě výše zmíněné zděné stavby dominantami Liberce.

Město se v průběhu svého vývoje potýkalo také s četnými požáry, jelikož většina budov byla dřevěných. Na počátku století sedmnáctého postihl Liberec mor, a kromě toho

Obrázek 3: Paní Kateřina z Redernu, žijící přibližně v letech 1564–1617

vyhořela budova školy a fary. Po tomto požáru bylo rozhodnuto o stavbě ochranných zdí mezi jednotlivými domy. To však požáry zcela neutišilo, neboť se stále používaly dřevěné komíny.

Po bitvě na Bílé hoře získává frýdlantské a liberecké panství, jak již bylo zmíněno, známý vojevůdce Albrecht z Valdštejna, který bojoval na straně císaře.

Kryštofu z Redernu, který byl naopak na straně odbojných pánů vzbouřených proti císaři, byl celý jeho majetek v Čechách zkonfiskován. V době převzetí panství Albrechtem z Valdštejna mělo městečko přibližně 1700 obyvatel. To, že byl Valdštejn vojevůdcem a vedl mnoho bitev, znamenalo zvýšenou poptávku po výstroji pro vojáky, což pomohlo rozvoji výroby látek, a tím také rozvoji města. Valdštejn sám byl také velmi aktivní ve výstavbě nové čtvrti, takzvaného Nového Města. Za jeho působení byla typická stavba specifického typu domků, tzv. Valdštejnských domků, jejichž pozůstatky si lze prohlédnout ve Větrné uličce, kde se dochovaly. Jednalo se o jednopatrové dřevěné budovy, ve kterých se nacházela chodba, komora, krb, obytné místnosti a také průchod na dvůr. Domy byly stavěny s vysokou střechou se zdobeným štítem a jednotlivé místnosti byly osvětlovány malými okénky. Z dalších stavebních úprav za panování Albrechta z Valdštejna jmenujme například přestavbu špitálu či zřízení nového vodovodu. Po vraždě Valdštejna, roku 1634, zasáhla Liberec třicetiletá válka, která se projevila především náboženským útlakem. Nástupce Valdštejna, hrabě Gallas, dokonce nařídil, že u soukenického cechu nesmí být žádný mistr jiného vyznání než katolického. To vedlo k velkému odlivu obyvatel, nejčastěji za blízké hranice.

Konec 17. století je charakterizován výstavbou nového kostelíka, který byl postaven v místech morového hřbitova, jež byl založen v době morové epidemie.

Stavitelem kostelíka v podobě kříže byl architekt Marcus Antonius Canevalle. Tato stavba, kostel sv. Kříže, pak získává novou podobu při přestavbě provedené mezi lety 1753–1746 pod vedením stavitele Jana Josefa Kunze. Tento kostel přestavený v barokním slohu je jedinou ukázkou barokního stylu v Liberci.

Doba osmnáctého století je dobou rozkvětu manufaktur, které byly přechodným článkem mezi výrobou řemeslnou a průmyslovou. „Výroba vlněných látek se rozvinula ke konci 18. století natolik, že se v této souvislosti často hovoří přímo o zlatém období

libereckého soukenictví.“ ⁶ Ke konci 18. století došlo na výraznější přestavbu domů z dřevěných na zděné. Typickým domem této doby se stal tzv. soukenický štítový dům, který sloužil nejen jako obydlí majitele, ale také jako jeho obchod a dílna. „V roce 1807, po častých požárech ve městě, vydal hrabě Clam-Gallas tzv. požární nařízení, jímž zevšeobecnil zděný způsob stavění v Liberci. V nařízení se zakazovalo stavět ve městě dřevěné budovy a vrchnost zároveň na svém panství zajistila výrobu cihel, vápna a pálených tašek.“ ⁷ Průmysl se stal součástí městského života, a tak se postupně zhoršovalo i životní prostředí. Díky tomuto rozvoji se však obě náměstí, Novoměstské i Staroměstské, stala takzvanými salony města, které byly centry veškerého dění a zároveň uchvacovaly svou honosností. Náměstí bylo také vyzdobeno kašnou se sochou antického Boha vod, Neptuna.

S rozvojem průmyslu a touto technickou revolucí nepochybně souvisí také rozvoj dopravy. Důležitou se stala silnice spojující Liberec, Turnov a Prahu, s pozdějším dokončením až do Frýdlantu. Do poloviny 19. století byly využívány koňmi tažené dostavníky. Nové továrny vedly k přeměně zástavby a charakteru celého města, které se ve výrobě látek dostalo mezi přední místa v rámci Evropy. „Liberec i jeho okolní obce změnily v první polovině 19. století značně svůj vzhled. Továrny se štíhlými kouřícími komíny, představující nový, revoluční prvek v panoramatu města, byly zakládány nejprve na místě manufaktur uvnitř osídlení.“ ⁸ To vše vedlo nejen k většímu počtu pracovních míst pro místní obyvatele, nýbrž také k „industrializaci celého Ponisí, která způsobila během 19. století značný přesun obyvatel z českého vnitrozemí a z odlehlých horských vísek do Liberce a okolních obcí.“ ⁹ Kvůli velkému nárůstu obyvatel začala být čím dál naléhavější situace v potřebě výstavby ať již nových bytů či různých občanských zařízení. V této době vzniká mimo jiné nemocnice, mnoho nových měšťanských domů, obchodů a finančních institucí. Také se upravují a vznikají nové cesty, silnice nejen v rámci celého města, ale i širokého okolí. Dochází k propojení železniční trati z Liberce do Pardubic, spojené s výstavbou libereckého nádraží, které bylo ve své době jednou z největších nádražních budov v celé republice.

6 TECHNIK, S., RUDA, V. Liberec minulosti a současnosti: Historie a perspektivy výstavby města. 2. přeprac. vyd.

Liberec: Severočeské nakladatelství, 1980. S. 40.

7 TECHNIK, S., RUDA, V., pozn. 6, s. 48.

8TECHNIK, S., RUDA, V., pozn. 6, s. 53.

9TECHNIK, S., RUDA, V., pozn. 6, s. 53.

„Plošné rozšiřování města mělo své meze, dané hranicemi původního městského katastru a přírodními podmínkami. Proto došlo ke konci 19. století ke zvyšování hladiny zastavění a k radikální přestavbě především v okolí obou ústředních městských prostorů, náměstí Novoměstského a Staroměstského. Přízemní a jednopatrové domy postupně nahradilo zastavění tří až pětipodlažní. Parcely se slučovaly, původní regulační čáry však zůstaly převážně zachovány z důvodů vysoké ceny pozemků.“ ¹⁰ Vzhledem k tomu, že spolu se vzrůstajícím počtem obyvatel, vzrostl i počet administrativních zaměstnanců, začalo se uvažovat o stavbě nové radnice, která by byla reprezentativní budovou tohoto prosperujícího průmyslového města. Jelikož se na současné radnici začaly nepříznivě projevovat vlivy stáří, bylo rozhodnuto o stavbě nové budovy, která měla stát přibližně ve stejných místech jako budova původní.

Během poměrně krátkého času proběhla veliká proměna a přestavba historického středu města, kdy celý prostor Staroměstského náměstí získal poměrně ucelený architektonický ráz, jež odpovídal požadavkům a přáním tehdejší správy města.

Dlouho na sebe nenechala čekat výstavba první plynárny, elektrárny, či zlepšení vodovodu na pitnou vodu

V 19. století byl Liberec na svém vrcholu, což dokládá nejen přestavba města, industrializace, stavba továren, nových tras a tratí, ale i budování veřejných reprezentativních budov, mezi něž patří i liberecká radnice, o které je tato práce.

10 TECHNIK, S., RUDA, V. Liberec minulosti a současnosti: Historie a perspektivy výstavby města. 2. přeprac. vyd.

Liberec: Severočeské nakladatelství, 1980. S. 70.

3. LIBERECKÁ ARCHITEKTURA

3.1. Stručný popis vybraných architektonických slohů, které ovlivnily vzhled Liberce a podobu náměstí

3.1.1. Lidová architektura

Jelikož se Benešovo náměstí a jeho okolí v průběhu století několikrát přestavovalo, není dnes již prakticky možné vidět původní zástavbu. O lidové architektuře by se dalo napsat mnoho, avšak pro mou práci jsem zvolila uvedení pouhých dvou příkladů tohoto slohu v Liberci. Tyto příklady jsou velmi významnou ukázkou dřívější podoby města a mohou nám také sloužit k lepší představě o dobovém rázu náměstí a jeho okolí.

Jak vypadaly liberecké domky v době 17. století se můžeme podívat, jak již bylo zmiňováno, ve Větrné uličce. Zde se dochovaly poslední fragmenty jednopatrových domků s podloubím, které se nacházelo v přízemí, hrázděnými patry a štíty, tzv. Valdštejnské domky. Jelikož se dochovaly pouze vnější fasády, nelze si prohlédnout tyto domky z pohledu vnitřního uspořádání. Toto uspořádání však bylo typické pro všechny druhy tehdejších městských staveb a budov. „V přízemí průchozí síň se vstupem do světnice, vzadu dvůr a hospodářské přístavby, v patře komory a ložnice. Ačkoli použité konstrukce a materiály – dřevo na roubení, dřevo a hlína na hrázdění a kámen a hlína na zděné části – vychází z venkovské, tedy lidové architektury, dispozice je městská a vyplývá především z orientace budov štítem do ulice či náměstí.“ ¹¹

11 MEJZROVÁ, J. Lidová architektura v Liberci. Ročenka liberecké architektury 04/2008. 2009, roč. 4, č. 4. s. 22–

24. ISSN 1801-6227. S. 22.

Obrázek 4: Ukázka Valdštejnského domku přibližně z roku 1900

Dalším velmi krásným příkladem lidové architektury je patrový barokní Scholzův dům v ulici U Jezu. Jeho vnitřní uspořádání se však liší od již zmíněných Valdštejnských domků. „V přízemí má velkou roubenou světnici, zděnou klenutou síň a komoru, vstup ve středu delší strany.“ ¹²

V Liberci nenalezneme jednu vyhraněnou oblast lidového stavitelství, nýbrž její prolínání a křížení, které je dáno mnoha různými vlivy, například geografickými či kulturními. Vzhledem k tomu, že rozbor lidové architektury není cílem této práce, myslím si, že tento stručný výtah je dostačující.

3.1.2. Renesance

Renesance je jedním z uměleckých stylů, který je charakteristický pro 14. až 16. století. Vzniká v Itálii, a navrací se k odkazu antického období. Tato doba byla typická svým důrazem na racionální myšlení a zdůraznění nezávislosti osobnosti.

V architektuře se budovy vrací zpět k lidským rozměrům a ke stavebním postupům převzatých z antiky. Na rozdíl od gotiky nemá již stavba funkci obrannou, ale především reprezentativní.

Vznikají tak úplně nové typy staveb, jako například městské paláce a vily.

Stavby jsou souměrné, vyznačují se jednodu- chostí, zdobností a pra- videlností proporcí. Mimo kamene se začíná využívat také mramor či cihly.

V této době se objevuje také nový druh fasády, a to sgrafito. Co se detailů týče, důraz je kladen na klenby

12 MEJZROVÁ, J. Lidová architektura v Liberci. Ročenka liberecké architektury 04/2008. 2009, roč. 4, č. 4. s. 22–

24. ISSN 1801-6227. S. 24.

Obrázek 5: Současná podoba libereckého zámku, jehož součástí je velmi cenná zámecká kaple, která patří k vrcholným dílům pozdně

renesančního umění v severních Čechách

a kupole, sloupořadí a schodiště se obvykle stávají samostatným architektonickým prvkem pro zdůraznění jejich dekoru a tvaru.

V Čechách nastoupila renesance déle nežli v Itálii. Datuje se přibližně od konce patnáctého století do přibližně první poloviny století sedmnáctého. Toto období je pro Liberec význačné v tom, že začaly vznikat první zděné stavby. Mezi dvě nejvýznamnější patří liberecký zámek a stará radnice, které byly postaveny za správy panství rodu Redernů počátkem 17. století. Chloubou libereckého zámku je již zmiňovaná kaple, která je ukázkou tohoto renesančního stylu.

Na původní renesanční liberecké radnici bylo možné ocenit například dva identické bosované portály, které by se daly přirovnat k tomu, který se nám dochoval na zámku. Dalším znakem bylo tzv. šnekovité schodiště vedoucí na věž, jejíž ochoz byl lemován jemným balustrádovým zábradlím. Samotná věž byla zakončena zvonovou střechou s lucernou a makovicí.

3.1.3. Historismus

Druhá polovina 19. století je charakterizována obdobím historismu. Jelikož je tato doba charakterizována rozvojem průmyslu, přichází do města stále více pracovníků, čímž se zvyšuje počet obyvatel. Vznikají celé nové městské čtvrti a reprezentativní veřejné budovy, přestavují se městská centra či městské obytné domy. Díky technickému pokroku v této době dochází také ke zlepšení bydlení samotného. Byly zaváděny jak rozvody vody a odpadů, což přispělo k celkovému zlepšení hygieny, tak také dochází k postupnému zavádění svítiplynu sloužícímu k osvětlení místností. Malé město se tak mění v jedno z největších průmyslových center celých Čech, a tím se přetváří i jeho celkový vzhled.

V architektuře se využívá prvků jak ze slohů gotického a románského, tak i prvků renesančních či barokních. Jednotlivé, nově spojené prvky poté vyústí ve slohy novorománské, novogotické, novorenesanční a novobarokní. Pro Čechy byla v době 19. století příkladem historizující architektury především Vídeň, i přestože státy jako Francie a Anglie byly velmi význačnými, pro Evropu střední měla mnohem větší význam „domácí“ architektura. „I když pro české země byla hlavním městem Praha,

u českoněmecké společnosti v Liberci se vědomě vytvářely přímé vazby právě k hlavnímu městu celého soustátí.“ ¹³

Zřejmě první historizující stavbou v Liberci je zahradní křídlo zámku, které bylo v letech 1852–1854 přestavěno v neorenesančním duchu.

Významným průkopníkem nové formy architektury byl Gustav Sachers, který je mimo jiné autorem vily Johanna Liebiega mladšího, či dnes již zbouraného monumentálního, neo- románského evangelického kostela na náměstí Českých bratří. Ke konci 19. století dochází také k výstavbě různých školních budov. Mezi další stavební práce patří například vybudování rozsáhlé vilové čtvrti, například na Masarykově třídě.

Nejvýraznější a nejvýznamnější proměna však čekala na liberecké náměstí a jeho okolí, kde se jednalo o výstavbě nové, reprezentující stavby, a to budovy radnice, která měla odrážet bohatství a prosperitu rychle rostoucího průmyslového města.

Z dalších významných budov, které měly vliv na celkový vzhled středu města, zmiňme například nové neorenesanční divadlo či regotizovaný kostel sv. Antonína Velikého.

Mezi další ukázky historismu v Liberci lze zmínit budovu bývalé Oblastní galerie (neorenesance), kostel sv. Vincence z Paoli (neorenesance), kostel sv. Antonína v Ruprechticích (neogotika), budovu Severočeského muzea (neorenesance), Kasárna (neorománský sloh) či kostel sv. Bonifáce (neorománský sloh).

V Liberci samozřejmě nalezneme mnohem více příkladů z období historismu, jejich výpis, charakteristika a popis však nejsou cílem této práce. Tento stručný nástin má pouze ukazovat, kam směřovala architektura v době výstavby druhé liberecké budovy ve století devatenáctém.

13 MOHR, J. Období historismu v Liberci. Ročenka liberecké architektury 05/2009. 2010, roč. 5, č. 5, s. 18–21. ISSN 1801-6227. S. 19.

Obrázek 6: Neorománský evangelický kostel krátce po své dostavbě ve druhé polovině 19. století

3.2. Stručný vývoj a podoba libereckého náměstí Dr. E. Beneše

V každém městě má náměstí svou nemalou úlohu a významnou funkci. Liberec v tomto pohledu není výjimkou, jelikož jeho náměstí je středem tohoto krásného města.

Náměstí bývají výstavní částí měst, a dodávají dané oblasti specifický ráz. Pro turisty mohou sloužit jako důležitý orientační bod či výchozí místo k podniknutí řady aktivit.

V Liberci najdeme mnoho menších i větších náměstí, která vznikala postupným historickým spojováním středů původních obcí. Nejvýznamnějším a také nejstarším libereckým náměstím je však Benešovo náměstí (přesněji náměstí Dr. E. Beneše).

Toto hlavní náměstí je umístěno v samém centru historického jádra Liberce.

Původní název tohoto náměstí bylo Staroměstské náměstí. Jeho čtvercový, téměř pravidelný půdorys svědčí o jeho vzniku v době 13. století. „Zpočátku se jednalo o tržiště bezvýznamné osady založené pravděpodobně německými přesídlenci při kolonizaci Ponisí za vlády českého krále Přemysla Otakara II., který panoval v letech 1253 až 1278. Vzniklo na rozcestí starých obchodních cest vedoucích přes Frýdlant v Čechách, Žitavu a Jablonec nad Nisou.“ ¹⁴

Původní zástavbu tvořily pravděpodobně přízemní dřevěné roubené domy, které byly postaveny na všech čtyřech stranách náměstí. Na přelomu 17. a 18. století zde stávaly obvykle domy patrové s podloubím v přízemí, s hrázděnými štíty orientovanými směrem do náměstí. V 18. století dochází k postupné přestavbě těchto původních domů, zpravidla na dvou až třípodlažní zděné budovy, jelikož se stále zvyšoval počet obyvatel a dostavba pater budovy byla ekonomičtější.

Samotné náměstí však zůstávalo dlouho neupravené a zanedbané. K vydláždění tohoto prvního a nejstaršího náměstí dochází díky rozhodnutí „otce města“, panského hejtmana Joachima Ulricha z Rosenfeldu, a dostává tak reprezentativnější ráz. Loubí, umístěné kolem celého náměstí, bylo nedílnou součástí života tehdejší doby, kdy občané města měli možnost procházek, ochrany před nepříznivým počasím či dokonce sjednávání obchodů právě pod tímto loubím. Neoddělitelnou součástí náměstí byla také kašna napájená vodovodem, ze které si lidé mohli nabírat pitnou vodu. Hlavní budovou celého prostoru se roku 1603 stává rozložitá renesanční radnice. S postupnou

14 TECHNIK, S. Liberecká náměstí, 1. vyd. Liberec: Česká beseda, 1996. S. 4.

přestavbou domů v 19. století začalo mizet původní loubí, které zůstalo zachováno jen na západní a východní straně Benešova náměstí.

Původní vzhled náměstí se v mnohém lišil od současné podoby. V tomto centru města stával mariánský sloup z dílny slavného sochaře Matyáše Brauna, který byl postaven v letech 1719–1720. Sloup, spolu s další menší stavbou, kterou byla kaplička Božího hrobu, byl v polovině 19. století z dopravních důvodů přemístěn ke kostelu sv. Kříže. Kolem staré radnice byly umístěny různé krámky, obchody (například pekařů či řezníků), dále pak pranýř pro provinilce, kamenný stůl, u kterého byl odsouzeným sdělován rozsudek smrti, či kamenná kašna se sochou Neptuna, která byla dílem libereckého kameníka Albrechta Linky. Zajímavostí je, že kvůli malé ploše náměstí bývaly ulice, které vedly do náměstí, uzavírány v době konání trhů řetězy, aby se předešlo ušlapání lidí.

V době přeměny Liberce na průmyslové město, po vydláždění náměstí a získání císařského dekretu, začala správa města přemýšlet o stavbě nové reprezentativnější a honosnější radnice. Jelikož se nová radnice začala stavět v době, kdy stará radnice nadále sloužila občanům i správě města, bylo pro ni vybráno místo nové. „Za nejvhodnější pro její umístění bylo uznáno severní průčelí Staroměstského náměstí a do té doby volné plochy končící až v hlubokém úvozu, jímž dnes prochází Sokolská ulice.“ ¹⁵

15 TECHNIK, S. Liberecká náměstí, 1. vyd. Liberec: Česká beseda, 1996. S. 6.

Obrázek 7: Podoba Staroměstského náměstí kolem roku 1860, patrná je zástavba náměstí malými domky

Spolu s výstavbou nové radnice a zbouráním radnice staré, získalo i náměstí Dr. Eduarda Beneše zcela nový ráz. Většina domů umístěných okolo náměstí získala vhodnou podobu, aby spolu s neorenesanční radnicí utvořily urbanisticky a architektonicky jednotný celek. „Při úpravě náměstí v roce 1928 byla přemístěna Neptunova kašna na dnešní Nerudovo náměstí.

Nahradila ji bohatá, rozložitá, značně předimenzovaná fontána, zvaná Metznerova, provedená podle kašny sochaře F. Metznera, kterou měli možnost obdivovat návštěvníci výstavy v roce 1906 před hlavním výstavním pavilonem. Kašna byla odstraněna v roce 1946 hlavně z dopravních důvodů.“ ¹⁶

Ke konci 20. století, kdy vypukl požár v hotelu Radnice, došlo také na rekonstrukci všech domů s cílem zachovat architektonicky hodnotná průčelí.

„K rozhodnutí přispělo i narušení části loubí sovětským tankem při zásahu spojeneckých vojsk v srpnu 1968. Pod dohledem Památkového ústavu se rekonstrukce uskutečnila v letech 1985–1991 podle návrhu Stavoprojektu Liberec (ing. arch. V. Tondrová), generálním dodavatelem byly Pozemní stavby Liberec.“¹⁷ Spolu s touto přestavbou došlo také k přeložení tramvajových kolejí z náměstí do ulice Palachovy, a tak bylo možné upravit celkovou plochu náměstí tak, aby se mohlo stát klidným a reprezentativním středem Liberce.

Náměstí slouží v dnešní době nejen jako záchytný bod pro turisty, ale také jako místo setkání libereckých obyvatel při tradičních trzích, sportovních, politických, ale i kulturních akcích, či jako místo odpočinku.

16 TECHNIK, S. Liberecká náměstí, 1. vyd. Liberec: Česká beseda, 1996. S. 8.

17 TECHNIK, S., pozn. 16, s. 9.

Obrázek 8: Jedinečný pohled na starou, renesanční, a novou, neorenesanční, radnici současně z roku 1893

3.2.1 Kašna na náměstí

Původní kašna na Staroměstském náměstí byla dřevěná a stávala vedle východní stěny staré renesanční radnice. Z této kašny si mohli měšťané nabírat pitnou vodu, která byla do této kašny přiváděna pomocí dřevěného potrubí až z Ruprechtic. Jelikož však byla na konci 18. století ve velmi špatném stavu, rozhodlo město o výstavbě kašny nové, kamenné. Na samotnou výstavu této nové kašny si však liberečtí občané museli počkat.

Teprve roku 1820 se magistrát konečně rozhodl požádat kamenické mistry o předložení jejich cenových nabídek. Z nich se poté zvolila jedna a smlouva tak byla uzavřena s kamenickým mistrem Albertem Linkem na dodání osmiboké kamenné vany z pískovce za 796 zlatých. Tato vana měla být 5,5 metrů dlouhá a 4,7 metrů široká.

„Podle kontraktu měla být kašna zvenčí dvakrát natřena zeleně a bíle a uvnitř dobře napuštěna fermeží a na loket hluboko od okraje zeleně natřená. Na boku nesla vytesaný medailon s nápisem 1823 JOSEF MÜLLER DRZ. BÜRGERMEISTER ALBERT LINKE STEINMETZNER (1823 Josef Müller, toho času starosta, Albert Linke, kamenický mistr).“ ¹⁸

Z počátku byla voda do kašny přiváděna skrz pískovcový podstavec, na který byla ke konci 19. století situována socha Neptuna držícího trojzubec. „Jako námětová inspirace zjevně sloužily kašny v Lužici, kde se uplatnil vzor přejatý z velkých uměleckých center v Evropě, od renesance oblíbený námět Neptuna s trojzubcem v ruce stojícího na delfínu, z jehož tlamy stříká do bazénu voda. Nová Neptunova kašna, provedená v pískovci, odrážela stav sochařství ve zdejším provinčním prostředí a představovala zcela průměrnou práci. Přesto se stala paradoxně jakousi nositelkou historického povědomí a po zboření staré radnice roku 1893 nebyla odstraněna, ale rozebrána a po restaurování osazena roku 1896 na střed náměstí, kde kompozičně dotvářela siluetu radnice, byť ve značně nevyrovnaném hmotovém poměru k okolní architektuře.“¹⁹

Po dostavbě nové budovy radnice byla kašna, v té době již sloužící jen jako dekorace, několikrát upravena a zabezpečena zdobnou kovanou mříží. Tato kašna však byla roku 1925 přemístěna na Nerudovo náměstí a nahradila ji tzv. Metznerova kašna.

18 ŘEHÁČEK, M. Liberecká radnice a Liebiegova vila: Průvodce po budovách a jejich historii. 1. vyd. Liberec:

Geoprint, 2005. S. 19.

19 ZEMAN, J. LIBEREC, urbanismus, architektura, industriál, pomníky, objekty, památky. 1. vyd. Liberec: Tisk Ruch, 2011. ISBN 978-80-86660-33-2. S. 149.

Jejím autorem, jak již samotný název napovídá, byl Franz Metzner, který byl ve své době velmi oblíbeným českoněmeckým umělcem.

Metznerova kašna byla postavena kvůli Výstavě německých Čech na počátku 20. století. Na výstavě se mimo jiné totiž prezentoval pavilon umění, což pro sochaře tehdejší doby představovalo nejvýznamnější událost vůbec. V centru pavilonu tak byla umístněna monumentální socha, která měla být symbolem člověka a přírody. Člověk, jenž si je schopen podmanit přírodu, byl jakýsi znak schopností člověka dvacátého století. Po skončení výstavy nabídl Franz Metzner své dílo magistrátu města s tím, že by byla kašna upravena a zhotovena z kvalitnějšího materiálu. Zpočátku město tento návrh přijalo, krátce poté se však proti Metznerově kašně zvedla vlna nevole z řad umělců a architektů, a tak město celou záležitost odložilo. Po první světové válce však bylo rozhodnuto, že se Metznerova kašna postaví. A tak se Neptunova kašna rozebrala a od dubna roku 1926 bylo možno vidět kašnu novou. „Metznerova kašna patřila v meziválečném období k nejrozsáhlejším a výtvarně nejvýznamnějším sochařským projektům ve městě.“ ²⁰

Kašna fungovala pouhých 20 let, a stejně tak jako i jiná díla, která byla po válce spojená s poraženým Německem, byla označena za tzv. Siegfrieda, tedy symbol

20 ZEMAN, J. LIBEREC, urbanismus, architektura, industriál, pomníky, objekty, památky. 1. vyd. Liberec: Tisk Ruch, 2011. ISBN 978-80-86660-33-2. S. 153.

Obrázek 9: Metznerova kašna se sochou Prométhea a svalnatými atlanty, která byla po 2. světové válce z náměstí odstraněna

germánské rozpínavosti. Díla nesoucí toto označení čekalo stržení či zbourání. Obvykle byla jednotlivá díla rozbita, a jejich zbytky se staly podkladem pro nové dláždění ulic.

Tím tak Liberec přišel o jedno z nejhodnotnějších děl secesního sochařství provedeného českoněmeckým umělcem.

V současné době nalezneme na náměstí zpět kašnu se sochou Neptuna, ten však stojí čelem k radnici, oproti dřívějšímu provedení zády k radnici. V roce 2004 dalo město pokyn k rozebrání této kašny, v té době umístěné na Nerudově náměstí, s tím, že se vrátí na své původní místo. Zajímavostí je, že zatímco kašna samotná je původní, originál sochy Neptuna byl umístěn do expozice Severočeského muzea, a na náměstí je umístněna pouze její replika.

Obrázek 10: Čelní pohled na současné umístění Neptunovy kašny na náměstí Dr. E. Beneše

LIBERECKÉ RADNICE – DVĚ VÝZNAMNÉ STAVBY NA LIBERECKÉM NÁMĚSTÍ

4. RENESANČNÍ LIBERECKÁ RADNICE

V 16. století, které je spojeno s rozvojem řemeslných oborů, především oboru textilního, dochází v Liberci k rozhodnutí o výstavbě reprezentativní budovy města, radnice. S původními prostory městské správy, které se tehdy nacházely v Pražské ulici, nebyla správa města, a dokonce ani měšťané, příliš spokojeni. Úsměvné je, že byla jedním z důvodů pro novou radnici i touha měšťanů „po příjemném místě, kde by si vypili džbánek piva, vína nebo kořalky.“²¹

Období 16. století kladlo, mimo jiné, větší důraz na městskou kulturu a zástavbu.

Ani Liberec, který se začal proměňovat z městečka v město, nebyl v tomto ohledu výjimkou. Radnice se v této době staly součástí snad každého většího města a byly tak honosným sídlem nejen pro správu měst, ale také pro konání nejrůznější společenských akcí.

Nové budovy města Liberce, jako byl například kostel sv. Antonína či zámek spolu s radnicí, změnily ráz a vzhled města. Celkový vzhled pak vytvářel jakýsi ucelený obraz o tehdejší komunitě a poukazoval také na bohatství obyvatel města.

Jelikož byla radnice stavěna až ke konci 16. století, zařazuje se mezi díla pozdní renesance. Zároveň je nutno neopomenout fakt, že její stavba, vzhled a výzdoba byla velmi ovlivněna dalšími stavbami v dané oblasti. Italský mistr Marcus Antonio Spazio z Lanza, který byl pro stavbu radnice vybrán, měl velké zkušenosti se stavebními projekty radnic v oblasti Lužice, a tak je také uplatnil pro projekt radnice liberecké.

21 BÍLKOVÁ, L. a kolektiv. Liberecká radnice. 1. vyd. Liberec: Dialog, 1993. ISBN 80-85194-77-5. S. 10.

4.1. Historie budovy

Jednalo se o správní budovu, kde měla sídlit tehdejší správa města, která se do té doby scházela v domě v dnešní Pražské ulici. Jelikož se jednalo o teprve druhou kamennou stavbu ve městě, musela budova velmi silně kontrastovat s okolními dřevěnými domky a podloubím.

V září roku 1599 bylo konečně rozhodnuto o stavbě renesanční radnice, a tak byla na Staroměstském náměstí započata stavba druhé kamenné budovy v Liberci.

Umístění budovy v západní polovině náměstí nebylo náhodné. Vzhledem k tomu, že v dřívější době sloužilo náměstí nejen jako tržiště, ale i jako významná komunikační křižovatka, byla poloha radnice příhodná a nebránila tak dosavadnímu využití náměstí.

Zajímavostí také je, že tato budova byla postavena na místě, kde dříve stál starý pranýř pro provinilce a dřevěná věž s hodinami, v níž se nacházel zvon ohlašující požáry či začátek nočního klidu.

Obrázek 11: Pohled na původní renesanční budovu radnice spolu s kašnou umístěnou na tehdejším Staroměstském náměstí (dnešním náměstí Dr. E. Beneše)

Nejen řízení samotné stavby, ale také její návrh, byly dílem zmíněného Marca Antonia Spazia z Lanza. O životě a díle tohoto italského mistra není mnoho známo, nedochoval se údajně ani jeho portrét. Ten, který je umístěný v reliéfu nad vchodem do současné budovy radnice, je pouze zidealizovaným námětem na podobu mistra

v 16. století. Marcus Antonio Spazio přichází do Liberce za vlády rodu Redernů, kdy dochází k rozšiřování kontaktů s Německem. Tento italský mistr byl zprvu pozván kvůli dostavbě první liberecké kamenné stavby, kterou byl kostel svatého Antonína Velikého.

Poté s ním však město podepsalo „11. září 1599 smlouvu na postavení radnice a o 14 dnů později se již práce rozběhly.“ ²²

Základní kámen byl položen 2. října 1599 a o půl roku později se začalo se stavbou západní strany budovy. Vykopání základů stavby, a také jejích sklepů, bylo velmi náročnou činností, jelikož podzemí bylo dvoupatrové, velmi rozsáhlé a bylo umístěno i mimo stavební plochu radnice. O rok později byla dokončena hrubá stavba, a začalo se tedy s kamenickými pracemi. V roce 1602 byla stavba z větší části dokončena a započalo se se stavbou věže, která byla umístěna v severovýchodní části budovy. Bohužel, rozhodnutí o stavbě věže bez vlastních základů a také fakt, že stála na části přízemní klenby budovy, se ukázali jako nesprávné. Toto rozhodnutí mělo velký vliv na pozdější stav budovy, jelikož se věž bez základů několikrát málem zbortila a ohrožovala své okolí.

Závěrečné dokončení celé budovy se datuje do roku 1603, kdy byla dokončená budova předána, a to 1. září.

Stavba samotná byla velmi důkladně a pečlivě zdokumentována. Dle smlouvy měla být nová budova 23,7 metru dlouhá a 16,6 metru široká.

Mimo jiné se v ní lze také dočíst, že mistr Spazio dostával 36 grošů za každý sáh (cca 1,78 metru) stavby, nebo to, že jeho úkolem bylo i zajistit řemeslníky nedostupné v místní oblasti. Naopak úkolem města bylo zajistit stavební materiál.

Stavební dokumentace byla natolik detailní, že je díky ní možné zjistit i údaje o původu stavebního materiálu. „Vápno dodávali Merten Köhler a Josef Bergmann z hanychovských lomů a vápenek. Pískovec na ostění dveří a oken byl přivezen z lomů

22 MOHR, J. Původní liberecká radnice (1603–1893). Ročenka liberecké architektury 01/2005. 2006, roč. 1, č. 1, s. 22–24. ISSN 1801-6227. S. 23

Obrázek 12: Obrázek staré radnice, jež bylo možné zakoupit jako suvenýr

u Hodkovic nad Mohelkou a Českého Dubu. Žula byla dovážena z lomů ve Vratislavicích, Pilínkově, Rýnovicích a Nové Vsi. Kamenické práce prováděl mistr Marx; jemné práce s pískovcem na portálech dokončoval a pískovcové pyramidy na ozdobném renesančním štítu vytesal v čase od 27. května 1601 do 7. září 1603 mistr kamenický Jonas Meissner ze Zhořelce. Lze očekávat, že cihly byly z panské redernské produkce. Stolaři Adam Kartner, Hans Bor a řezbář Hans Sachs budovu vybavili všemi dřevěnými prvky – okny a dveřmi s kováním od zámečníka Adolfa Herodla; vyrobili také lavice do místnosti městské rady. Kovář Michael Hennig vykoval závěsy těžkých radničních vrat. Sklo pro okenní výplně bylo zakoupeno z hutě mistra Petra Wanderera od řeky Kamenice v Jizerských horách a schürerovské Kašparovy hutě z Hutě pod Černou studnicí na Jablonecku. Sklenářské práce provedl Hans Hesse a neznámý sklář z Dubu.“²³ Co se dřeva týče, bylo dodáváno z panských lesů, a tudíž bylo zdarma.

Po dokončení stavby byla věž radnice několikrát rekonstruována kvůli chybějícím základům. Opravy se týkaly hlavně makovice věže, u níž několikrát hrozilo zřícení. První úpravy proběhly přibližně 50 let po dokončení stavby. O dalších 40 let později, tedy roku 1695, došlo k poškození makovice vichřicí, a tak byla opět rekonstruována. Roku 1753 proběhla dokonce generální rekonstrukce, ale ani ta nezabránila postupnému chátraní stavby. Asi největší ránu této věži přinesl blesk v květnu roku 1801. Celá horní část věže byla vypálena a musela být znovu postavena.

Ke konci 19. století se začala projednávat stavba nové radniční budovy, která by více odpovídala prostorovým požadavkům rozšiřující se administrativy města. Správa města definitivně opustila budovu původní liberecké radnice v dubnu roku 1893, kdy byla nová radnice oficiálně dokončena. Takzvané rozloučení se starou radnicí se konalo dne 18. dubna 1893. „Z věže byly sejmuty zvony, ze zdí ozdobné pylony a další cennější části, vnitřní vybavení bylo rozprodáno dražbou.“ ²⁴ Nejcennější artefakty měly být uchovány jako památky na tuto krásnou stavbu, o kterých se zmiňuji v poslední části kapitoly o staré radnici. “Na rozloučenou radnicí zazněly z věže poslední fanfáry pozounů a následně začala stavební firma Adolf Bürger s bouráním. Dne 7. června 1893 byla budova z náměstí úplně odstraněna.“ ²⁵

23ŘEHÁČEK, M. Liberecká radnice a Liebiegova vila: Průvodce po budovách a jejich historii. 1. vyd. Liberec:

Geoprint, 2005. S. 14.

24 ŘEHÁČEK, M. Liberecké zajímavosti: Kniha druhá. 1. vyd. Liberec: Nakladatelství Petr Polda, 2011. ISBN 978- 80-903056-3-2. S. 31.

25 ŘEHÁČEK, M., pozn. 24, s. 31.

4.2. Vybrané architektonické prvky původní radnice

Tato druhá zděná stavba byla obdélníkového půdorysu, s dvěma štíty – západním a východním, který byl navržen zdobněji, jelikož byl situován směrem do náměstí a byl proto pečlivěji dekorován stejně jako ostění oken. „Také vstupy z obou stran průběžné chodby měly kamenicky zpracované bosované portály s obloukovitým zaklenutím. Jinak byla budova radnice hladce omítnuta.“ ²⁶

„Půdorys budovy tvořil obdélník o délce 23,70 m a šířce 16,60 m. Do radnice se vcházelo z jižní strany i ze severu.“ ²⁷ Budova byla jednopatrová se sedlovou střechou pokrytou šindelem, který byl v té době poměrně často využíván.

Velmi významným a také charakteristickým prvkem radnic v oblasti Lužnice byla věž, která mívala zastřešený ochoz. Jelikož i věž liberecké radnice byla osmiboká, tak jako bylo zvykem, se zakončením zvonovou střechou s lucernou, můžeme tak vidět určitou propojenost architektury v oblasti Lužnice. Završení věže pak tvořila pozlacená makovice s větrnou korouhví. Uvnitř věže se nacházelo točité schodiště, které sloužilo k výstupu na horní ochoz. Ten byl lemovaný balustrádovým zábradlím. Roku 1604 byl zavěšen radniční zvon, který byl ulit v Žitavě.

„Věžní hodiny vytvořil Adam Herold,

ale již v roce 1621 byl žitavským hodinářem Moritzem Johnem dodán nový hodinový stroj. Věž byla vztyčena až po dokončení ostatních částí budovy. Neměla proto vlastní základy a spočívala pouze na klenbě přízemí. Nevíme přesně, co vedlo k tomu, že byla

26 Průvodce libereckou radnicí. Liberec: Úřad města Liberec, 1994. S. 4.

27TECHNIK, S., RUDA, V. Liberec minulosti a současnosti: Historie a perspektivy výstavby města. 2. přeprac. vyd.

Liberec: Severočeské nakladatelství, 1980. S. 30.

Obrázek 13: Detail věže staré renesanční radnice s makovicí, lucernou a balustrádovým zábradlím

přistavěna jakoby dodatečně. Snad to způsobil nedostatek financí, neboť město si muselo půjčit dokonce i od samého mistra Spazia.“ ²⁸

Hlavnímu vstupu do radnice vévodil impozantní pískovcový portál s bosáží (stejný portál je možné dodnes spatřit na tzv. redernském křídle libereckého zámku), nad nímž visel štít oválného tvaru s vyobrazeným libereckým městským znakem.

V branách radnice byla umístěna dvoje těžká vrata, která budovu uzavírala. Všechna okna na budově měla kamenné, pískovcové renesanční ostění i římsy, byla pravoúhlá a na severní straně budovy zdvojená. „Jejich rozložení v ploše zdi vycházelo spíše z praktických hledisek než z architektonických pouček o symetrii. Pouze okna štítů byla členěna do svislých os, dole čtyř, nahoře dvou.“²⁹

Nejzdobnějším a nejvýraznějším prvkem celé budovy byl však již zmíněný východní štít. Jeho trojúhelníkový tvar byl horizontálně rozdělen čtyřmi římsami a vertikálně pak šesti lizénami a dvěma nárožními pilířky. Na samotné hraně štítu pak bylo umístěno 9 ozdobných pylonů stojících na čtyřech koulích. „Zakázku na tyto práce získal zhořelecký kameník Jonas Meissner, který je prováděl od 27. května 1601 do 7. září 1603.“ ³⁰ Výchovní štít, byl na rozdíl od západního štítu, kamenicky opracován a vyzdoben. Západní štít byl velmi strohý a nezdobený, jelikož nebyl umístněný směrem do náměstí a tak nebyl tolik viditelný.

28Průvodce libereckou radnicí. Liberec: Úřad města Liberec, 1994. S. 4.

29MOHR, J. Původní liberecká radnice (1603–1893). Ročenka liberecké architektury 01/2005. 2006, roč. 1, č. 1, s.

22–24. ISSN 1801-6227. S. 24.

30 MOHR, J., pozn. 29, s. 24.

Obrázek 14: Budova renesanční radnice ze severní strany, na které jsou, na rozdíl od strany jižní, okna zdvojená nejen nad

portálem

4.3. Vnitřní uspořádání budovy

Radnice byla přístupná, jak severu tak z jihu a to chodbou, která vedla přímo středem přízemí. Vstup do patnáct metrů dlouhé chodby zajišťovaly mohutné brány.

Tímto průjezdem se mohlo volně projíždět z jedné strany na druhou, což usnadnilo pohyb u místních krámků. V zadní části chodby se často skladovalo neprodané obilí.

Jak i níže přiložené plánky ukazují, v přízemí se nacházel krámek pekaře a řezníka v západní části, hospůdka s výčepem a malou komorou v části východní. Krátce před zbouráním radnice, roku 1850, byl výčep zcela zrušen a místnosti využil daňový úřad.

Za kuchyní šenku byly schody, které vedly do rozsáhlého sklepa, ve kterém se mimo jiné nacházel vinný sklep, prostor do mučírny a dokonce i údajná chodba k městské šatlavě na Lazebnickém vrchu.

V chodbě byly umístěny i krásné váhy na vážení vlny pro místní soukeníky, jež byly spojeny s nejedním problémem. Jedním z nich byl například fakt, že pískovcová závaží pohlcovala za deštivého počasí vlhkost a tudíž byla těžší. Vzhledem k tomu, že si město účtovalo za jejich pronájem, kupující i prodávající se cítili šizeni.

Do prvního patra se vstupovalo po jednoduchých kamenných schodech, které začínaly v přízemí na konci chodby. První patro bylo členěno na velký sál, místnost pro radní a malou místnost, ve které byly uloženy městská privilegia a cenné listiny, proto byly zabezpečeny železem plátovanými dveřmi. Velký sál zabíral přibližně dvě třetiny celého patra a vstupovalo se do něj dveřmi umístěnými u schodiště. Tento sál byl v 17. století největším a údajně také nejhezčím prostorem města. Po nějaký čas se zde nacházelo i vězení pro dlužníky. Co se výzdoby interiéru týče, „středy oken vyplňovaly kruhové terče s vymalovanými znaky Redernů a městským znakem od sklářského mistra Caspara Schürera a Petera Wanderera. Zámky ke dveřím a okenní kování vytvořili liberečtí mistři otec a syn Heroldové. Po stěnách byly rozvěšeny portréty Redernů a Gallasů, které můžeme dnes spatřit ve stálé expozici Severočeského muzea. Ve velkém radničním sále se konaly nejen schůze městské rady a soudní shromáždění, ale

Obrázek 15: Staré radniční váhy, jež jsou ukázkou barokní kovářské práce