1.2 Charakteristika koordinačních schopností

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

Poděkování

Děkuji vedoucí práce Mgr. Petře Čaplové, Ph.D. za trpělivost, pomoc a cenné rady, které mi poskytla při zpracování této diplomové práce. Poděkování za pomoc s vedením tréninku zápasu patří také tělocvikáři Mgr. Jiřímu Irainovi Základní školy a Mateřské školy v Mladé Boleslavi, Jilemnického 1152, příspěvkové organizace.

Dále děkuji Ing. Vladimíře Hovorkové Valentové, Ph.D. za její odborné vedení, cenné připomínky a rady při statistickém zpracování získaných údajů.

(6)

Anotace

Diplomová práce shrnuje na základě teoretických poznatků získaných z odborné literatury teoretická východiska pro rozvoj koordinačních schopností vlivem zápasu řecko- římského. Následně popisuje analýzu vstupní a výstupní úrovně koordinačních schopností u experimentální a kontrolní skupiny. Předkládá desetitýdenní program tréninku zápasu na rozvoj koordinačních schopností.

Klíčová slova: koordinační schopnosti, zápas, experimentální skupina, kontrolní skupina, test

(7)

Annotation

The diploma thesis summarizes based on theoretical knowledge gained from literarure the basis for development of coordination abilities thanks to Greco-Roman wrestling.

Further, it describes the analysis of input and output levels of coordination abilities in an experimental and a control group. It presents a 10-week wrestling training program for development of coordination abilites.

Key words: coordination abilities, wrestling match, experimental group, control group, test

(8)

OBSAH

ÚVOD ... 13

1 SYNTÉZA POZNATKŮ ... 14

1.1 Charakteristika řecko-římského zápasu ... 14

1.1.1 Historie řecko-římského zápasu ... 14

1.1.2 Výběr z pravidel řecko-římského zápasu ... 17

1.1.3 Věkové a hmotnostní kategorie ... 19

1.1.4 Základní zápasnické pojmy ... 19

1.2 Charakteristika koordinačních schopností ... 20

1.2.1 Struktura koordinačních schopností ... 22

1.2.2 Vývoj koordinačních schopností v období pubescence (11-15 let) ... 27

1.2.3 Všeobecné prostředky rozvoje koordinačních schopností ... 28

1.2.4 Speciální prostředky rozvoje koordinačních schopností ... 29

2 CÍLE A HYPOTÉZY PRÁCE ... 30

3 METODIKA PRÁCE ... 31

3.1 Charakteristika zkoumaného souboru ... 31

3.2 Organizace výzkumu ... 33

3.3 Charakteristika použitých metod ... 37

3.3.1 Jacíkův motorický test (T1) ... 37

3.3.2 Testový profil koordinačních schopností (T2) ... 38

3.4 Způsob zpracování výsledků práce ... 44

4 VÝSLEDKY A DISKUSE ... 46

4.1 Výsledky ES - Jacíkův motorický test (T1) ... 46

4.2 Výsledky ES - Testový profil koordinačních schopností (T2) ... 49

4.2.1 Výsledky ES - test T21 ... 49

4.3 Výsledky KS - Jacíkův motorický test (T1) ... 62

4.4 Výsledky KS - Testový profil koordinačních schopností (T2) ... 64

4.4.1 Výsledky KS - test T₂₁ ... 65

4.4.2 Výsledky KS - test T22 ... 67

(9)

4.5 Porovnání výsledků mezi ES a KS ... 76

5 ZÁVĚR ... 81

6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 83

7 PŘÍLOHY ... 85

(10)

Seznam grafů

Graf 1: ES - výsledky testu T₁ ... 46

Graf 2: ES - statistické charakteristiky testu T1 ... 48

Graf 3: ES - výsledky testu T21 ... 49

Graf 12: ES - statistické charakteristiky testu T₂₅ ... 61

Graf 13: KS - výsledky testu T1 ... 62

Graf 14: KS - statistické charakteristiky testu T₁ ... 64

Graf 15: KS - výsledky testu T₂₁ ... 65

Graf 16: KS - statistické charakteristiky testu T₂₁ ... 66

Graf 17: KS - výsledky testu T₂₂ ... 68

Graf 18: KS - statistické charakteristiky testu KS ... 69

Graf 19: KS - výsledky testu T₂₃ ... 70

Graf 22: KS - základní statistické charakteristiky testu T24 ... 73

Graf 24: KS - statistické charakteristiky testu T25 ... 75

Seznam obrázků Obr. 1: Gustav Frištenský ... 16

Obr. 2: Zápasnická žíněnka ... 17

Obr. 3: Struktura motorických schopností ... 21

Obr. 4: Jacíkův test ... 38

Obr. 5: Test T21 - schéma... 39

Obr. 6: Test T₂₂ - schéma... 40

Obr. 7: Test T23 - schéma... 41

Obr. 8: Test T₂₅ - schéma... 43

(11)

Seznam tabulek

Tab. 1: Základní charakteristiky souborů ... 32

Tab. 2: Statistické charakteristiky souborů... 33

Tab. 3: Časový harmonogram plánu výzkumu ... 36

Tab. 4: Posouzení výkonnosti Jacíkova testu (T1) ... 38

Tab. 5: Norma úrovně koordinačního rozvoje pro chlapce (12 roků) ... 43

Tab. 6: Norma úrovně koordinačního rozvoje pro dívky (12 roků) ... 43

Tab. 7: ES - statistické charakteristiky hochů a dívek testu T1 ... 47

Tab. 8: ES - párový t-test testu T1 ... 48

Tab. 10: ES - párový t-test testu T21 ... 51

Tab. 12: ES - párový t-test testu T₂₂ ... 54

Tab. 14: ES - párový t-test testu T₂₃ ... 56

Tab. 15: ES - statistické charakteristiky hochů a dívek testu T₂₄ ... 58

Tab. 16: ES - párový t-test testu T₂₄ ... 59

Tab. 17: ES - statistické charakteristiky hochů a dívek testu T₂₅ ... 60

Tab. 18: ES - párový t-test testu T₂₅ ... 61

Tab. 19: KS - statistické charakteristiky hochů a dívek testu T₁ ... 63

Tab. 20: KS - párový t-test testu T1 ... 64

Tab. 21: KS - statistické charakteristiky hochů a dívek testu T21... 66

Tab. 31: Nepárový t-test testu T₁ ... 76

Tab. 32: Nepárový t-test testu T21 ... 77

Tab. 33: Nepárový t-test testu T₂₂ ... 78

(12)

Tab. 34: Nepárový t-test testu T23 ... 78 Tab. 35: Nepárový t-test testu T24 ... 79 Tab. 36: Nepárový t-test testu T25 ... 79

(13)

Seznam použitých zkratek a symbolů

aj. a jiné

apod. a podobně atd. a tak dále

BMI Body Mass Index

cm centimetr

CMT Celostní motorický test ČOV Český olympijský výbor ČSTV Český svaz tělesné výchovy ED experimentální skupina dívky EH experimentální skupina hoši ES experimentální skupina

IAWF Internatinoal Amateur Wrestling Federation KD kontrolní skupina dívky

KH kontrolní skupina hoši KS kontrolní skupina

m metr

max maximální hodnota

Me medián

min minimální hodnota MS, ME mistrovství světa, Evropy např. například

r faktorová validita robj objektivita

rstab spolehlivost

tj. to je

TO testovaná osoba

TV tělesná výchova

Var rozptyl

x aritmetický průměr

σ směrodatná odchylka

(14)

ÚVOD

V řadě sportů se objevují nároky na sladění složitějších pohybů, na rytmus, rovnováhu, odhad vzdálenosti, orientaci v prostoru, rychlé změny poloh, na přesnost provedení, na reakci atd. Tyto sporty jsou bezesporu velmi náročné na energetický základ, koordinaci či silové předpoklady. Jedním z těchto sportů může být i zápas řecko-římský.

Sport dnes pronikl do všech vrstev a není žádnou vzácností vidět staré pány při sportovních cvičeních a hrách. Zápas však není moc známý sport, a proto by potřeboval více propagace. K tomu by stačilo jen trochu obětavosti a odvahy. Zajít třeba mezi rodiče a přesvědčovat je o účelnosti zápasnického sportu. Tuto náborovou práci by šlo dělat například za pomoci školních orgánů.

Je pozoruhodné, že počet osob provozujících zápas je v poměru užitečnosti tohoto tělesného cvičení poměrně malý. Domnívám se, že příčina spočívá v řadě předsudků o tomto sportu. Panuje totiž mínění, že zápas se dokáže naučit jen málo jedinců. Někteří lidé by se zápasu zase věnovali rádi, ale nechtějí se vystavit například posměchu svých blízkých, že byli poraženi. Z této příčiny raději v sobě potlačují touhu stát se silnými a obratnými. Dále panuje názor, že zápas je surový a vhodný pouze pro silné a svalnaté lidi. Tento názor je také nesprávný, neboť dějiny zápasu nás poučí, jak vysoce byl zápas ceněn v minulosti i v nejvyšších společenských vrstvách.

Diplomová práce se bude zabývat zkoumáním, zda zápas řecko-římský má výraznější vliv na rozvoj koordinačních schopností. Pozornost budeme hlavně věnovat žákům 6.

sportovní třídy Základní školy a Mateřské školy v Mladé Boleslavi, Jilemnického 1152, příspěvkové organizace. V této skupině povedeme trénink zápasu a budeme zjišťovat, zda dojde ke zlepšení jejich koordinace po aplikaci tréninku.

O dnešní mladé generaci si myslím, že má nízkou úroveň koordinačních schopností, a proto jsem si zvolil toto téma jako DP. Na základě toho bych chtěl prokázat, že zápas má pozitivní vliv na všestranný tělesný rozvoj člověka, tedy i na koordinaci.

Tato práce má hlavně přinést poznání v tom, do jaké míry se dají ovlivnit koordinační schopnosti tréninkem zápasu. Jsem přesvědčen o tom, že zápas více než kterékoli jiné sporty způsobuje kromě rozvoje obratnosti také vytváření souměrného svalstva celého těla.

(15)

1 SYNTÉZA POZNATKŮ

1.1 Charakteristika řecko-římského zápasu

Zápas zařazujeme mezi individuální úpolové sporty, který od počátku všech obyvatelů Země v různých formách provází lidstvo. Jedná se o boj dvou zápasníků, ve kterém se snaží jeden druhého porazit, a to buď položením na lopatky, nebo získáním bodového vítězství. Hovoříme-li o zápasu, pak nejčastěji mluvíme o zápase řecko-římském a volném stylu. Zápas tedy dělíme na dva styly, kde v řecko-římském stylu je povoleno vést útok na soupeře od pasu nahoru, a to pažemi, hlavou nebo trupem a dolní končetiny nesmějí při záběrech chvatů aktivně dopomáhat. Naproti tomu ve volném stylu je povoleno provádět záběry na soupeře i od pasu dolů, a to jak pažemi, tak nohama. Vše je stanoveno přísnými pravidly, na která dohlíží rozhodčí. Obě tyto formy jsou součástí olympijských her (Pavelka, aj. 2012, s. 79).

Regner aj. (1981, s. 7) tvrdí, že se utkání v zápase vyznačuje rychlými změnami situací, které se vytvoří díky různorodým technickým a taktickým aktivitám. Zápasník má povinnost zvládat řadu pohybových dovedností a měl by mít rychlou reakci. V opačném případě nelze dosáhnout v zápase úspěchu. Dále se zmiňují, že během střetnutí dvou zápasníků se pořád mění polohy, mění se tempo boje a struktura pohybů. Toto má podle autorů vliv na reakční schopnost nervových procesů a vyvolává to, že nervová únava se zde objevuje mnohem dříve než u jiných sportů. V souboji se oba zápasníci navzájem odtlačují, přitahují, pozvedávají a zvedají ze žíněnky a chytají se za odlišné části těla.

V zápase se aktéři zahrnují podle své tělesné váhy do deseti váhových kategorií, které zaručují, že každý zápasí se svým protivníkem přibližně stejně těžkým. Kterákoli kategorie má jisté odlišnosti a pokládá jiné požadavky na rychlost reakce, sílu a jiné pohybové schopnosti. Tímto rozdělením se pak uplatní jak sportovci malé hmotnosti, tak i sportovci velké hmotnosti s menší pohyblivostí (Regner, aj. 1981, s. 7).

1.1.1 Historie řecko-římského zápasu

Menšík (1944, s. 9) tvrdí, že: „Zápas je jedním z nejstarších tělesných cvičení; jest obrazem boje člověka, jenž užívá výhradně svých přirozených zbraní, aby přemohl svého soupeře. O zápasu mluví historie národů. V šerém dávnověku byl člověk, pán tvorstva, odkázán v boji o svoje bytí pouze na tělesné síly, udělené mu přírodou, a až sem sahají stopy dnes tak vyspělého zápasnického umění“.

(16)

Pavelka aj. (2012, s. 80) potvrzují to, že se jedná o jeden z nejstarších sportů. Ratifikuje to třeba bronzová soška, která byla nalezena v sumerském chrámu pocházející z let 2700 až 2600 př. n. l. Určitým způsobem se o zápasu objevují zmínky i v Eposu o Gilgamešovi.

V období starověku se zápasu nejvíce dařilo v Řecku. Ve středověku byl zápas součástí vojenského výcviku a velmi si ho oblíbila šlechta.

Intenzivně se tedy začali věnovat zápasu staří Řekové, kteří ho zdokonalili, následně vynalezli chvaty a vytvořili také první pravidla. Jedna z pověstí říká, že tato pravidla stanovil Theseus. V Řecku se zápasilo odlišnými způsoby, a to jak ve stoji, tak v lehu.

Používaly se i bolestivé prostředky, jako je kroucení a mačkání prstů, úderů, podrážení nohou atd. Ve starém Římě probíhal zápas v cirku. Vykonávali ho tam placení gladiátoři, kteří nebrali ohled na svou krásu, ale pěstovali jen objemná těla a hrubou sílu. Dále se zápasu také věnovali staří Germánové, ale ne už v takové míře, jako Řekové, rovněž odlišným způsobem (Menšík 1944, s. 10).

Dnešní podobu získal zápas ve Francii koncem 19. století. V roce 1893 vznikla první celistvá pravidla. Zápas byl do novodobých olympijských her zařazen už na první olympiádě v roce 1896. Jednalo se pouze o řecko-římský styl a existovala pouze jedna váhová kategorie. Volný styl byl zahrnut do programu olympijských her v Sant Louis ve Spojených státech v roce 1904. Došlo také k tomu, že v letech 1912 a 1916 na olympijských hrách zápas chyběl a znovu byl zařazen až v roce 1920, tentokrát už napořád (Pavelka, aj. 2012, s. 80).

Zápas, a to jak řecko-římský či volný styl, je známý ve veškerých kulturních státech.

V Evropě převažuje zápas řecko-římský, kdežto v ostatních světadílech volný styl.

Mezinárodní amatérská zápasnická federace IAWF (Internatinoal Amateur Wrestling Federation) vznikla v roce 1921. Mistrovství Evropy je pořádáno od roku 1929 a mistrovství světa od roku 1950. IAWF se roku 1954 přetváří na mezinárodní zápasnickou federaci – FILA (Fédération Internationale des Luttes Associées), která má zázemí ve Švýcarsku (Bohm, Zárybnický in Pavelka, aj. 2012, s. 80).

Pavelka, aj. (2012, s. 80) ve své publikaci sdělují, že v určité váhové kategorii může za každý stát startovat pouze jeden zápasník, reprezentant specifické země, kterého určil národní svaz. Bojuje se o titul mistra Evropy či o mistra světa, což je účast na olympijských hrách. Zásluhou zrovnoprávnění žen ve sportu se vyskytují i první zápasnice, kdy od 80. let 20. století zažívá vývoj i ženský zápas pouze ve volném stylu. Pro ženy jsou od roku 1990 pořádána MS a ME.

(17)

Následující text vychází z myšlenek Pavelky aj. (2012, s. 81–82), kteří se zabývají vývojem bojových sportů.

V roce 1890 byl založen první zápasnický klub A. C. Praha a v jeho čele stál p. Albert Hoyer. Roku 1895 vznikl Klub atletů Žižkov. Právě tento rok můžeme označit jako za původ organizovaného zápasu v českých zemích. Nynější Svaz zápasu České republiky, který vznikl v roce 1993, je následovníkem Klubu těžké atletiky z roku 1895. Svaz zápasu České republiky zařazujeme do mezinárodní federace zápasu FILA s residencí v Lausanne ve Švýcarsku. Dále je také součástí evropské federace zápasu CELA, Českého svazu tělesné výchovy (ČSTV) a Českého olympijského výboru (ČOV).

Prvním mistrem Evropy v historii se stal v zápase Čech – Gustav Frištenský, a to uvnitř rotterdamské haly roku 1903. Jako amatérský zápasník vybojoval za pět let své kariéry dva tisíce utkání, aniž by prohrál. Jako profesionální zápasník nastoupil do dalších osmi tisíc zápasů, ve kterých prohrál zcela mimořádně. Tento amatérský i profesionální vítěz Evropy nepil, nekouřil, soustavně sportoval a cvičil, což vedlo k dokonale vypracovanému tělu, kterým se vyjímal jako antická socha. Další významnou osobností byl Dr. Miroslav Tyrš, který v 60. letech 19. století zařadil zápas do cvičebního systému Sokola a udělal první moderní názvy pro aktivity v zápase.

Z českých zápasníků měl také veliké úspěchy ve volném stylu již zesnulý Josef Šmejkal, který se ve Spojených státech utkal s americkým profesionálním zápasníkem Frankem Gotcem o titul mistra světa. V dnešní době v ČR v zápasnickém odvětví exceluje Marek Švec, který již absolvoval troje olympijské hry. Současně drží titul mistra světa a je dvojnásobným mistrem Evropy.

Obr. 1: Gustav Frištenský Zdroj: Menšík 1944, s. 112

(18)

1.1.2 Výběr z pravidel řecko-římského zápasu

V této kapitole uvádíme stručný výpis z mezinárodních pravidel, která jsou převzata ze Svazu zápasu České republiky (Czech Wrestling Federation: Svaz zápasu České republiky 2015).

Jsou to pravidla závazně platná pro olympijské hry, světová a kontinentální mistrovství a všechny mezinárodní soutěže, které jsou pod vedení FILA. V případě mezinárodního turnaje se může užívat odlišný systém od těchto pravidel za podmínky, že to odsouhlasí FILA.

Zápasí se na žíněnce, která je schválená FILA o průměru 9 m s ochranným pásmem o šířce 1.50 m. Na žíněnce je vyznačený kruh o průměru 9 m pro bojové pásmo, které je rozděleno kružnicí o průměru 7 m na 1 m červeně široké mezikruží, které nazýváme pásmem pasivity a kruh, který se pojmenovává pásmem aktivity. Uprostřed žíněnky je označen kruhem o průměru 1 m střed žíněnky. Plochu žíněnky, která leží vně devítimetrového kruhu, nazýváme ochranným pásmem širokým 1.50 m. V tomto pásmu není dovoleno zápasit. Slouží pro bezpečnost zápasníků. Dvě protilehlá trojúhelníková místa v rozích žíněnky jsou označena barvami zápasníka, tj. červeně a modře. Zde se zápasníci nachází před střetnutím, v oddechových časech a při přerušení boje.

Obr. 2: Zápasnická žíněnka

Zdroj: www.czech-wrestling.cz/www1/Zapas/pravidla/Pravidla%20FILA%202014.pdf

Dobu střetnutí pro žáky (žákyně) a kadety (kadetky) rozdělujeme na 2 periody po 2 min.

Mezi jednotlivými částmi je třicetisekundová přestávka. Pro juniory (juniorky) a seniory (seniorky) jsou stanoveny 2 periody po 3 min a 30 sekund mezi přestávkami.

(19)

Před začátkem utkání každý zápasník zaujme své místo ve vyznačeném rohu žíněnky se shodnou barvou, jako činí jeho dres. Následně rozhodčí povolá oba zápasníky na střed žíněnky, přičemž zkontroluje jejich obuv, oblečení a zda nemají nic na rukou. Po písknutí rozhodčího začnou zápasníci zápasit. Utkání na žíněnce probíhá buď v postoji, nebo v pokleku. Každé střetnutí ovšem zahajujeme v postoji. Cílem každého chvatu nebo protichvatu je ukončit utkání dostáním soupeře na lopatky, nebo ho dostat do nebezpečné polohy. Závodník se nachází v této poloze, jestliže v lehu svírají jeho záda úhel menší jak 90°. K ukončení souboje také dochází z důvodu zranění, diskvalifikace jednoho ze soupeřů, uplynutím času utkání ohlášeného gongem, odpískáním rozhodčím na žíněnce, nebo technickou převahou (rozdílem 8 nebo 10 bodů).

Za uskutečnění chvatu může závodník obdržet jeden až pět technických bodů. Uvedeme zde pouze situace, které se při zápase nejčastější vyskytují. Další podmínky průběhu boje stanovují mezinárodní pravidla.

1 bod dostane zápasník,

- který se ze spodní polohy dostane za svého soupeře, drží ho a ovládá ho,

- který provede určitý chvat v postoji nebo v parteru, ale nepřivede soupeře do nebezpečné polohy, nepřejde za něj a neovládá ho,

- kdy jeho soupeř se dostane celou nohou do ochranného pásma.

2 body dostane zápasník,

- jehož soupeř se převaluje přes lopatky,

- jehož protivník uchází v nebezpečné poloze ze žíněnky, - který dovede soupeře do nebezpečné polohy,

- který dovede soupeře na lopatky, ale neudrží ho takto po stanovenou dobu, - když jeho soupeř učinil zakázaný chvat a zabránil tím v jeho technické činnosti.

4 body dostane zápasník,

- který vykoná chvat z postoje a přivede svého soupeře do nebezpečné polohy přímým přehozením,

- který provede technickou aktivitu velkého rozsahu a dovede tím soupeře do nebezpečné polohy.

5 bodů v řecko-římském stylu dostane zápasník,

- který provede chvaty z postoje, kterými se soupeř dostane přímo a bezprostředně do nebezpečné polohy,

- který provede z parteru přehození soupeře bezprostředně do nebezpečné polohy.

(20)

1.1.3 Věkové a hmotnostní kategorie a) věkové kategorie

Žáci 14 – 15 let (od 13 let se zdravotním osvědčením a se souhlasem rodičů) Kadeti 16 – 17 let (od 15 let se zdravotním osvědčením a se souhlasem rodičů) Junioři 18 – 20 let (od 17 let se zdravotním osvědčením a se souhlasem rodičů) Senioři 20 let a více

b) hmotnostní kategorie

Žáci kadeti junioři senioři ř. ř. senioři v. s.

29 – 32 kg 39 – 42 kg 46 – 50 kg 59 kg* 57 kg*

35 kg 46 kg 55 kg 66 kg* 61 kg

38 kg 50 kg 60 kg 71 kg 65 kg*

42 kg 54 kg 66 kg 75 kg* 70 kg*

47 kg 58 kg 74 kg 80 kg 74 kg*

53 kg 63 kg 84 kg 85 kg* 86kg*

59 kg 69 kg 96 kg 98 kg* 97 kg*

66 kg 76 kg 96 – 120 kg 98 – 130 kg* 97 – 125 kg*

73 kg 85 kg

73 – 85 kg 85 – 100 kg * kategorie pro olympijské hry 1.1.4 Základní zápasnické pojmy

Abychom porozuměli dalšímu textu této práce, je zapotřebí seznámit čtenáře s některým názvoslovím a snažit se tuto terminologii pochopit a porozumět jí. Vybrány jsou takové názvoslovné pojmy, které jsou nejdůležitější, jasné a srozumitelné. Při popisování těchto pojmů vycházím z Regnerka, aj. (1981, s. 12 –16).

 Chvat – jedná se o ucelený souhrn pohybů, jehož cílem je dostat protivníka ke změně jeho polohy a přivést soupeře do nebezpečné polohy nebo přímo na lopatky.

 Most – je poloha, při které se zápasník dotýká žíněnky jen chodidly a hlavou, trup je otočen zády k žíněnce.

 Nebezpečná poloha – poloha vleže, při které záda zápasníka tvoří se žíněnkou úhel menší jak 90°.

 Oběhnutí – je aktivita, při které se útočník dostane k soupeři z boku či ze zadu kolem jeho paže.

(21)

 Obrana – činnost, při které rušíme útok, bez snahy po jiném pohybu, který by vedl např. k provedení chvatu.

 Podtrh – je druh záběru na chvat při boji v pokleku, při kterém horní zápasník chytí vzdálenější paži spodního zápasníka a přitáhne ji směrem k sobě.

 Poraz – za něj považujeme chvaty z postoje, při kterých útočník nalehne na soupeře a zatlačením jeho chodidel do žíněnky ho převrátí do polohy na záda.

 Postoj – zápasník se dotýká země pouze chodidly.

 Posun – přemístění zápasníka v postoji po žíněnce především drobnými kroky.

 Protichvat – aktivita protivníka, který reaguje na akci útočníka a snaha provést vlastní útočný chvat.

 Protiútočník – je zápasník, který se protichvatem ujme vlastního zodpovědného rozhodnutí v boji.

 Přechod – jde o protichvat spodního zápasníka, který vybojuje polohu horního zápasníka a vytvoří si tak předpoklad pro útok.

 Přešvih – je akce spodního zápasníka, který dostane horního zápasníka do nebezpečné polohy buď švihem paží, nebo švihem nohou.

 Soupeř – jedná se o zápasníka, který nemá v boji vlastní podnikavost.

 Spodní zápasník – je ten, který je při boji v pokleku vespod a druhý zápasník je nahoře.

 Strhy – jedná se o chvaty z postoje, při kterých útočník strhne soupeře do polohy v kleče, nebo do polohy vleže.

 Střeh – jedná se o základní postavení, které začíná v postoji.

 Záběr – jde o uchycení soupeře, při kterém útočník zahajuje chvat.

 Útočník – je zápasník, který získává v boji podnět s cílem provedení chvatu.

 Zvraty – jedná se o chvaty z postoje, při kterých útočník pomocí záklonu nebo mostu přehazuje soupeře přes svůj hrudník.

1.2 Charakteristika koordinačních schopností

Koordinační schopnosti představují třídu motorických schopností, které jsou nejméně prozkoumanou oblastí. Nejdříve si v této podkapitole stručně vysvětlíme motorické schopnosti a jejich dělení, abychom následně přešli na objasnění důležitých pojmů, jako jsou obratnost a koordinační schopnosti. Uvedeme zde výčet základních koordinačních schopností, jejich definice a charakteristiky podle různých autorů. Při vysvětlování budeme

(22)

převážně vycházet z Měkoty (2005), který překládá ve své knize německy píšící autory (Hirtz, Hotz, Schnabel, Zimmermann aj.), zabývající se touto problematikou.

Měkota (2005) mluví o rozdělení motorických schopností na kondiční (též kondičně- energetické), koordinační (též koordinačně-psychomotorické) a kondičně-koordinační (též hybridní). Kondiční schopnosti určuje převážně jako faktory a procesy energetické, do kterých patří vytrvalost, síla a částí i rychlost. Za koordinační schopnosti považuje takové schopnosti, které jsou podmíněny funkcemi a procesy pohybové koordinace, spjaty s řízením a regulací pohybu. Do kondičně-koordinačních schopností zařazuje flexibilitu (pohyblivost), která se vyskytuje jak v kondičních, tak i koordinačních schopnostech.

Obr. 3: Struktura motorických schopností Zdroj: Havel, aj. 2010, s. 6

Obratnost – tento pojem se spíše vyskytuje ve starší literatuře, který byl definován různými způsoby. Např. označován jako schopnost uskutečňovat koordinačně složité pohyby, rychle si je osvojit a podle změnění podmínek je přizpůsobit. V průběhu času došlo k rozdělení obratnosti na jednotlivé schopnosti a v Německu a v evropských zemích se zavedl termín koordinační schopnosti. U nás v osmdesátých letech se používalo názvosloví obratnostní schopnosti.

Koordinační schopnosti – vyjdeme-li z dřívější definice obratnosti od Čelikovského (1990), rozumějme koordinačním schopnostem jako schopnost přesně realizovat složité časoprostorové struktury pohybu.

Měkota, aj. (1983) charakterizují koordinační schopnosti jako schopnost rychle si osvojovat nové pohyby a jako schopnost přizpůsobovat pohybovou činnost neočekávaně se měnící podmínkám.

Koordinační schopnosti jsou složitě uspořádány a úzce spjaty s mechanismy řízení a regulací pohybu, úrovní smyslových a receptorových orgánů a stavem pohybového

(23)

aparátu. Koordinační schopnosti jsou charakteristické různými operacemi příjmu, zpracování a uchovávání informací. Jejich kvalita se určuje rychlostí, přesností, pružností a jak ekonomicky a diferenciovaně tyto schopnosti probíhají. Opětovným překonáváním koordinačních nároků se tyto procesy utužují, stávají se pravidlem. Koordinační schopnosti se opírají na vrozených neurofyziologických mechanismech. Individuálně se vyvíjejí především ve sportovní činnosti (Havel, aj. 2010, s. 6, 7).

Koordinační schopnosti mají vliv na estetické pocity, radost, uspokojení z pohybu.

Stanovují úroveň využití kondičních schopností, příznivě ovlivňují již předešlé osvojené dovednosti, neboť je stabilizují a zjemňují. Zabezpečují efektivitu při přeučování, urychlují a zefektivňují průběh zvládnutí nových dovedností (Měkota, aj. 2005, s. 58).

1.2.1 Struktura koordinačních schopností

Na základě logického uvažování a zkušeností Měkoty, aj. (2005) a Čelikovského (1990) rozdělují koordinační schopnosti na několik částí, z kterých budeme v této práci vycházet.

Při jejich třídění uplatňují nejrůznější hlediska. V závěru každé koordinační schopnosti se věnujeme přiblížení (nastínění) k řecko-římskému zápasu.

1. Diferenciační schopnost

Čelikovský (1990, s. 129) ji definuje jako: „schopnost rozlišovat příslušné parametry vlastního pohybu“.

Je schopnost, která jemně rozlišuje a nastavuje silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu. Umožňuje vyladění jednotlivých fází pohybu a dílčích pohybů, které se projevují větší přesností, plynulostí a ekonomičností celkového pohybu. Tato schopnost se také nazývá kinestetická, neboť přijímá a zpracovává převážně kinestetické informace získané ze svalů, šlach, vazů a kloubů a díky těmto informacím je řízena pohybová činnost.

(Kinestezie – soubor pocitů umožňujících vnímání pohybu orgánů podrážděním receptorů ve svalech, šlachách, okostnici a kloubních pouzdrech). Úroveň diferenciačních schopností je dána také pohybovou zkušeností a stupněm osvojení určitého pohybu, činnosti. Vše je vázáno na předchozí získanou praxi. Do diferenciačních schopností můžeme také zahrnout zručnost, která se projevuje při jemně motorických činnostech ruky, nohy a hlavy (Měkota, aj. 2005, s. 64).

Pravidelné cvičení, trénování a pohybová praxe vedou v řecko-římském zápase ke zlepšování diferenciačních schopností. Zkvalitňováním těchto schopností dosáhne zápasník lepších sportovních výsledků. K získání tělesné a technické dokonalosti, k dosažení určité závodní výkonnosti zápasníka je bezpodmínečně nutný soustavný

(24)

a dlouhodobý výcvik, který může trvat až pět let. Zápasem se rozvíjí síla, rychlost, vytrvalost i koordinace s reakcí. Jedná se o velmi všestranný sport. Naučit se zápasit, je činnost dlouholetá. Pečlivá příprava, procvičování techniky pohybů i chvatů a následné pochopení taktiky zápasu vede zápasníka v budoucnu k lepším výsledkům. Trénink začátečníků proto probíhá velmi obezřetně. Nejprve předchází všestranná tělesná příprava, do tréninku se zařazují cviky obratnosti, gymnastiky, sportovní hry, úpolové hry a přípravné prvky ze zápasu (nácvik mostu, chvaty v pokleku a v postoji, přehozy přes záda, převaly, podtrhy, převraty atd.). Rozhodně není kam spěchat a vše musí být správně naučeno pro další navazující komplexnější cviky.

2. Orientační schopnost +

Čelikovský (1990, s. 130) říká: „Orientační schopnost umožňuje rychle a přesně zachytit všechny důležité informace o pohybové činnosti“.

Jedná se o schopnost, díky které lze rozpoznávat a měnit polohu a pohyb těla v prostoru a čase, vzhledem k definovanému akčnímu poli nebo pohybujícímu se objektu. Akčním polem je myšleno – herní plocha, jeviště, parket, ring… Objektem, který se pohybuje – spoluhráč, partner, protivník, míč. Základem této schopnosti je příjem a zpracování optických ale i kinestetických informací. Nároky na tuto schopnost se liší dle druhu sportu.

Orientační schopnost lze uplatnit i v běžném životě, např. při nákupu, při jízdě autem (Měkota, aj. 2005, s. 64).

Zápasník orientuje své vlastní pohyby podle stanovené potřeby. Uvědomuje si prostor (žíněnka a okolí). Vnímá soupeře, jeho pozici a soustředí se na jeho pohyby a reakce.

Zápasník vytváří různé pohybové akty, přetváří vypracované činnosti a přepojuje se z jedné na druhou v souladu s měnícími se podmínkami. Během řecko-římského zápasu se poloha obou zápasníků neustále mění, přičemž je důležitá kontrola zápasiště (uvědomění si členění žíněnky na pásma pasivity a aktivity). Zápasník potřebuje orientační schopnost nejen pro to, aby pracoval s pohyby soupeře, ale také, aby dokázal pracovat s prostorem.

Tato schopnost patří mezi nejdůležitější koordinační schopnosti v zápasení. Pravidelný trénink a časté soutěžení znamená více zkušeností – větší orientace.

3. Rovnovážná schopnost

Měkota, aj. (2005, s. 64) definuje orientační schopnost jako: „schopnost udržovat celé tělo (event. i vnější objekt) ve stavu rovnováhy, respektive rovnovážný stav obnovovat i při napjatých rovnováhových poměrech a měnlivých podmínkách prostředí“.

Čelikovský (1990, s. 129) ji popisuje jako schopnost „rozlišovat příslušné parametry vlastního pohybu“.

(25)

Rovnovážné schopnosti dělíme podle Čelikovského (1990, s. 130):

a) Staticko rovnováhovou schopnost, která nám vytváří podmínky udržet tělo ve vratké poloze bez lokomoce (buď se zrakovou kontrolou, nebo bez ní) s minimálními rozdíly od předepsané polohy těla. Měkota (2005) sem zařazuje stoj na pevné či labilní podložce, stoj na hlavě, stoj na rukou a plavání.

b) Dynamicko rovnováhovou schopnost jako předpoklad k uskutečnění pohybu při přesunu těla na úzké ploše nebo na pohyblivém předmětu. Zprostředkovává pohyb v nestabilní poloze. Projevuje se při lokomoci, při rotačních pohybech, při letu.

c) Balancování předmětu v labilní poloze. Důležitá je zraková kontrola, která je podmínkou všech cvičení tohoto typu.

Úkolem zápasníka je udržet své tělo nebo jeho část během zápasení, chvatů nebo během cvičení ve stabilní poloze. V průběhu rychlých a nečekaných změn polohy těla je důležité co nejdříve obnovit rovnováhu. Stabilita je dokonalá základna. Utkání v zápase se zahajuje ve stoje, oba účastníci se snaží o narušení rovnováhy toho druhého a srazit jej na žíněnku.

Zápasník má umět využívat soupeřova i vlastního vychýlení k snadnějšímu a úspěšnějšímu provádění chvatů. V zápasech se nejvíce vyskytují statická a dynamická rovnováha.

Trénink této koordinační schopnosti v řecko-římském zápase probíhá nejprve s oběma otevřenýma očima, poté s jedním okem zavřeným a nakonec s oběma zavřenýma očima.

Na počátku bývá trénink bez zátěže, následně se přidává zátěž a zanožení. (př. skok na jedné noze po nakreslené přímce, kohoutí zápasy, pohyb v dřepu, přetahy a přetlaky ve dvojicích, švihová cvičení, cvičení klamných nárazů, přítrhů, zapření a odsunutí protivníka atd.)

4. Reakční schopnost

Měkota, aj. (2005, s. 65) ji vymezuje jako: „schopnost zahájit (účelný) pohyb na daný (jednoduchý nebo složitý) podnět v co nejkratším čase. Indikátorem je reakční doba“.

Měkota, aj. (1983, s. 199) ji definují jako: „schopnost člověka zahájit pohyb na daný podnět v co nejkratším čase“.

Způsoby podnětů (signálů) mohou být odlišné, stejně tak jako pohybové odpovědi.

Nejčastějšími podněty jsou vizuální (zrakové), akustické (zvukové), taktilní (dotykové), přičemž takový zápasník využívá právě této dotykové schopnosti. Podněty rozdělujeme na jednoduché a předem známé. Odpovědi se pak dělí na standardní a předem určené, například při startu u sprintu. Indikátorem reakční schopnosti je reakční doba. Jedná se o dobu, která uběhne od vyslání podnětu k zahájení pohybu (Měkota 2005, s. 66).

(26)

Havel aj. (2010, s. 13) uvádí, že vedení vzruchu od podnětu k zahájení pohybu je nejkratší u taktilních podnětů (0,14 – 0,15 s.), nejdelší u vizuálních podnětů (0,19 – 0,21 s.) a středních hodnot dosahují podněty akustické (0,15 – 0,16 s.). Zdůrazňují, že v lidské populaci jsou velké individuální rozdíly.

V řecko-římském zápase se reakční schopnost projevuje odezvou na pohyb a činnosti soupeře. V tomto případě se jedná o vizuální podnět. Informace předávané během zápasení od trenéra lze vyznačovat jako akustický podnět. Taktilním podnětem se stává fyzický kontakt se soupeřem, chvaty a samotné zápasení. Důležité je správně, rychle a nejvhodněji reagovat na jakýkoliv pohyb a kontakt protivníka. Vzápětí zvolit taktickou a technickou odezvu.

5) Rytmická schopnost

Čelikovský (1990, s. 130) tvrdí: „Rytmická schopnost umožňuje rychle a přesně zachytit všechny důležité informace o pohybové činnosti“.

Měkota, aj. (2005, s. 67) zase popisuje rytmickou schopnost jako: „schopnost postihnout a motoricky vyjádřit rytmus z vnějšku daný, nebo v samotné pohybové činnosti obsažený“. Člení ji na schopnost rytmické percepce a schopnost rytmické realizace.

Za rytmickou percepci označujeme vnímání a reprodukci pohybových rytmů na základě zrakových, sluchových a taktilních podnětů. V jádru věci se jedná o uskutečnění rytmické formy pohybu. Důležité je také odlišovat od rytmu tempo pohybu, které určuje rychlost a frekvenci pohybu. Na druhé straně mluvíme o rytmické realizaci jako schopnosti, která vyjadřuje rytmus určitého pohybového aktu (např. driblink, střelba na koš) při vlastní pohybové činnosti. Důležitou roli zde mají kinestetické informace pro osvojení jakéhokoliv pohybu (Havel aj. 2010, s. 11, 12).

V řecko-římském zápase je důležité napodobit časové a dynamické členění pohybu a provést náležitý pohybový rytmus, který je ztvárněn ve vlastní myšlence zápasníka.

Rytmus je v zápase velmi významný, především pro vedení a chvaty. Využívat rytmickou schopnost v zápase lze například takto: Zápasník přinutí soupeře k návyku určitého rytmu pohybů (pomalé chvaty), následně je tento rytmus narušen (rychlé chvaty). Díky této změně je protivník vyveden z míry a může být proto snadnější ho porazit. Jedná se o jednu z taktických zásad zápasu. Zpravidla bývají při zahájení zápasu pomalé rytmické pohyby, které se změní při chybě protivníka na rychlé.

(27)

6) Schopnost sdružování

Měkota, aj. (2005, s. 70) definuje tuto schopnost jako „schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla (končetin, hlavy, trupu) do prostorově, časově a dynamicky sladěného pohybu celkového, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání“.

Havel, aj. (2010, s. 12) tvrdí, že těmito schopnostmi chceme záměrně strukturovat pohyby jednotlivých částí lidského těla, propojovat je a spojovat. Jedná se o důležité základy pro veškeré sportovní činnosti a vévodí při řešení koordinačně těžkých úkolů, které se více vyskytují např. v gymnastice, sportovních hrách, ale i v plavání.

Řecko-římský zápas je velmi koordinačně obtížný. Zápasník během boje vystřídá mnoho náročných pohybů. Nejprve je potřeba se tyto pohyby správně naučit, což není jednoduché. Můžeme říci, že se jedná o složitější gymnastickou průpravu, a ta potřebuje k osvojení mnoho času a píle. Když začne zápasník pohyby zvládat bezchybně, může začít s jejich kombinování, propojováním. Během zápasu je třeba zakomponovat i vztah vzhledem k soupeři, který svým působením mění pohyby i jejich obtížnost. Projevem schopnosti sdružování může být i například provádění složitých pohybů a přitom sledovat prostor, ve kterém se zápasník nachází. Hlavním úkolem zkušeného zápasníka je zkoordinovat a zorganizovat si pohyby celého svého těla tak, aby únava nepřišla dříve než by chtěl. Pohyby by proto měly být provedeny smysluplně a co nejekonomičtěji, s cílem zvítězit.

7) Schopnost přestavby

Měkota, aj. (2005. s. 71) říká, že to je „schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek (vnějších i vnitřních), které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá. Schopnost přestavovat pohybovou činnost podle měnícího se zadání“.

Měnící se podmínky mohou být méně či více očekávány, nebo se mohou objevit náhle a překvapivě. Tyto změny vznikají např. při měnícím se terénu, při činnosti soupeře v zápasení, vyvíjející se herní situace ve fotbale. Drobné změny situací se mohou řešit přizpůsobováním během pohybové činnosti díky změnám v časových, prostorových a silových parametrech. Kdežto velké a důležité změny situace mohou vést k zastavení pohybové struktury a pokračovat zcela jiným způsobem. Tato schopnost je ve značné míře založena na rychlosti, přesnosti vnímání situačních změn a na pohybové zkušenosti (Havel, aj. 2010, s. 12, 13).

Úkolem každého sportovce, tedy i zápasníka, je adaptace na změnu. Schopnost přestavby se ve větším měřítku objevuje právě při zápasení. Při rychlé reakci

(28)

a reorganizaci pohybů dle činnosti soupeře je zaručeno, že si zápasník dobře povede.

Nemusí se jednat pouze o pohyby soupeře, ale například i přechod z fáze obranné na útočnou a opačně. Správnost přestavby pohybů spočívá na rychlém tempu, přesnosti vnímání a také na předvídání změn. Proto je důležitá u zápasníka pohybová praxe a pravidelný trénink. Přebudování pohybů je někdy spojeno i s únavou zápasníka. Zvolí-li pomalé a méně náročné pohyby, chvaty, než rychlé a obtížné, vyčerpání se dostaví později, jak bylo plánováno. Schopnost přestavby lze vidět i v případě zadání změn pohybů doporučených trenérem.

1.2.2 Vývoj koordinačních schopností v období pubescence (11-15 let) Kapitola je věnována období staršího školního věku z hlediska vývoje koordinace, neboť hlavní zaměření je na žáky navštěvující druhý stupeň základní školy.

Období pubescence lze charakterizovat jako etapu koordinační instability a koordinační přestavby. Jedná se o dobu nejbouřlivější fáze přeměny dítěte v dospělého člověka. Tempo rozvoje koordinačních schopností se velmi zřetelně zpomaluje, zastavuje a často i dochází k dočasnému regresu. Pro toto období je typická koordinační rozkolísanost. Důvodem jsou morfologicko-funkční změny a zvýšená hormonální aktivita, které mají za následek růst dlouhých kostí a dochází také k transformaci tělesných proporcí (relace výška-hmotnost, břemeno-síla, síla-páka) (Kohoutek, aj. 2005, s. 35).

U dívek působí nepříznivěji hormonální vlivy než u chlapců. U obou pohlaví se projevují i proměny psycho sociální. V jemné motorici se výrazně zdokonaluje koordinace rukou a schopnost souhybů (rozvoj kinesteticko-diferenciační, prostorově orientační a rytmické schopnosti) (Měkota, aj. 2005, s. 74).

Období po 12. roce života se zpravidla projevuje nízkou dynamikou. Do 12 let mají dívky i chlapci stejné koordinační předpoklady, avšak dívky dosahují koordinační zralosti dříve. Chlapci tento rozdíl doženou v 13. roku života a udrží si ho až do dospělosti. Není jistě bez zajímavosti, že u dětí, které pravidelně cvičí a trénují, dochází k menší míře zhoršení koordinačních schopností (Kohoutek, aj. 2005, s. 35).

V období pubescence se zhoršuje hlavně schopnost přesnosti a plynulosti pohybů.

Mnoho pohybů, které byly před pubescencí harmonické a ekonomické, bývají v období staršího školního věku těžkopádné a nekoordinované. Z hlediska dynamiky pohybu lze pozorovat nepřiměřenou kontrakci svalů antagonních, motorický pohyb je proto strnulý.

Často se také projevuje tzv. svalová ochablost. Pubescent je v tomto období motoricky neklidný a vyznačuje se neuvědomělými pohyby. Ke konci pubescence převládá u dívek

(29)

zaoblenost a plynulost v pohybech, zatímco u chlapců obráží větší síla, kterou chtějí zvyšovat (Čelikovský 1990, s. 41, 42).

1.2.3 Všeobecné prostředky rozvoje koordinačních schopností

Orientace na rozvoj koordinačních schopností je optimální v dětství, neboť právě v tomto období se projevuje menší pud sebezáchovy. Mladší děti se nebojí provádět pohyby v prostoru, například salta, přeskoky, přemety a další. Toto období však končí nástupem puberty, kdy se instinkt sebezáchovy zvyšuje. Z hlediska všestranného rozvoje koordinačních schopností platí jedno základní pravidlo „raději více a v jednodušší podobě, než méně a dokonale“ (Peřič 2004, s. 71).

Všeobecné tréninkové metody a prostředky k zlepšení základní úrovně koordinace:

 volit koordinačně složitá, záludná a neobvyklá cvičení – např. akrobatické cviky, cviky s nářadím, manipulace s předměty (míč, tyč, švihadlo).

 provádět cvičení v různých obměnách – např. přemety stranou z místa, z rozběhu, s přeskokem, na jedné ruce, starty z lehu na břiše, na zádech, cviky prováděné zrcadlově.

 cviky v měnících se vnějších podmínkách – např. běh po rovině, do kopce, z kopce, v oranici, v písku, ve vodě, v lese, v dešti, při větru a proti slunci.

 cviky se změnou rytmu – např. skoky přes švihadlo na hudbu (rychlejší a pomalejší tempo), přeběh přes gumové kroužky, driblink s míčem a na písknutí obrat, na mávnutí kleknutí.

 kombinace osvojených pohybových dovedností – např. akrobatická sestava – rondát, přemet vzad, salto vzad, štafetové hry, různá cvičení s míčem.

 současné provádění několik činností – např. vedení míče a sledování spoluhráčů i soupeřů v jedné chvíli (časová tíseň); úpolové sportovní disciplíny (přetahy, přetlaky, odpory).

 rovnovážné cviky – např. balancování na jedné noze se zavřenýma očima; chůze vzad po linii, piruety, doskoky do pevného postavení, stoj a chůze na rukou, použití pomůcek – skateboard, chůdy, velký míč, pevné, šikmé a překlápějící se kladiny.

 gymnastické cviky – např. skoky na trampolíně, skoky do vody, přeskoky přes kozu, cviky na kruzích, na hrazdě, na kladině atd. (Perič 2004, s. 72-73).

(30)

1.2.4 Speciální prostředky rozvoje koordinačních schopností

Po absolvování všeobecných metod pro rozvoj koordinace následují prostředky, které se specializují přímo na určitou pohybovou aktivitu (sport), který chceme zdokonalovat.

Speciální trénink můžeme rozdělit do tří zásad:

 cvičení s dodatečnými informacemi – jedná se o změny v průběhu cvičení, které jsou náročné na situační rozhodování, tzn., že sportovec nemá dopředu daný způsob řešení konkrétní situace, ale rozhoduje se až v konečném okamžiku. Sportovec se dozvídá až v průběhu cviku, jak bude pohyb dále pokračovat. Např. volejbalista nemůže předem říci, kam zahraje míč. Boxer nemůže předem vědět, kam udeří.

Příklad cvičení: Přeskok přes kozu – trenér určí 3 základní techniky přeskoku, sportovec se rozbíhá a neví ještě, jakou techniku přeskoku použije, v momentu doskoku na odrazový můstek trenér určí techniku a sportovec musí rychle zareagovat a cvik splnit.

 cvičení prováděná pod tlakem – jedná se o cviky prováděné v co nejvyšší rychlosti, s rozhodováním a také s omezením. Většina sportovních disciplín je prováděna s určitým omezením – např. ohraničené hřiště. Mohou také vytvářet určitý psychický tlak – např. zodpovědnost za výhru; strach ze skoku. Vedou k rychlosti rozhodování – např. brankář při hře. Proto je dobré zakomponovat do tréninku právě cviky věnované této problematice.

 cvičení po předchozím zatížení – v případě, že je požadovaný cvik již dokonale zvládán, přichází tzv. diskomfort. Např. v zápase či závodu jsou cviky prováděné v určitém vysílení, a proto by se měly nacvičovat i v tréninku v určitém vysílení. Platí zde pravidlo: „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ (Perič 2004, s. 73-75).

(31)

2 CÍLE A HYPOTÉZY PRÁCE

Hlavním cílem diplomové práce je zjistit efektivnost 10týdenního programu na rozvoj koordinačních schopností u žáků 6. třídy Základní školy a Mateřské školy Mladá Boleslav, Jilemnického 1152, příspěvkové organizace s využitím prostředků zápasení. Provést analýzu vstupní a výstupní úrovně koordinačních schopností a vyvodit tak závěry pro praxi a vědní obor.

Dílčí úkoly:

1) Shrnout teoretická východiska z publikací zabývajících se zápasením a koordinačními schopnostmi.

2) Provést vstupní měření ve vybraných testech koordinačních schopností u experimentální a kontrolní skupiny.

3) Zhotovit a aplikovat desetitýdenní tréninkový plán pohybové přípravy s využitím prostředků zápasení.

4) Provést výstupní měření ve vybraných testech koordinačních schopností u experimentální a kontrolní skupiny.

5) Vyhodnotit a porovnat výsledky u experimentální a kontrolní skupiny s vyvozením výsledků pro praxi a vědní obor.

Hypotézy:

Hypotéza H1: Předpokládáme, že úroveň celostní motorické schopnosti u experimentální skupiny se výrazněji zlepší než u kontrolní skupiny po aplikaci našeho programu.

Hypotéza H1.1: Očekáváme, že nastane po aplikaci tréninku statisticky významný rozdíl celostní motorické schopnosti u experimentální skupiny.

Hypotéza H1.2: Předpokládáme, že nastane při 2. měření statisticky nevýznamný rozdíl celostní motorické schopnosti u kontrolní skupiny.

Hypotéza H2: Očekáváme, že po aplikaci našeho programu dojde k výraznějšímu zlepšení všech druhů koordinačních schopností ve prospěch experimentální skupiny než u kontrolní skupiny.

Hypotéza H21: Přepokládáme, že nastane po aplikaci tréninku statisticky významný rozdíl ve všech druzích koordinačních schopností experimentální skupiny.

Hypotéza H22: Očekáváme, že nastane při 2. měření statisticky nevýznamný rozdíl ve všech druzích koordinačních schopností kontrolní skupiny.

(32)

3 METODIKA PRÁCE

3.1 Charakteristika zkoumaného souboru

Pro potřeby výzkumu máme k dispozici dva soubory, a to experimentální (dále jen ES) a kontrolní skupinu (dále jen KS). Výzkumnou ES tvoří žáci z 6. sportovní třídy ročníku narození 2002-2003 Základní školy a Mateřské školy v Mladé Boleslavi, Jilemnického 1152, příspěvkové organizace. Tato škola podle vlastního školního vzdělávacího programu podporuje sport a duševní rozvoj žáků s důrazem na vytváření pohodového klimatu.

Vyznačuje se rozšířenou výukou tělesné výchovy, která je zaměřená na všeobecnou sportovní přípravu s důrazem na atletiku a florbal.

Učební plán druhého stupně na této škole je rozdělen na sportovní třídy - skupiny s rozšířenou výukou s časovou dotací 5 hodin týdně tělesné výchovy, a na klasické třídy - skupiny bez rozšířené výuky tělesné výchovy s časovou dotací 2 hodiny týdně. Do třídy (skupiny) s rozšířenou výukou tělesné výchovy jsou se souhlasem zákonných zástupců zařazeni ti žáci, kteří naplňují předpoklady pro daný typ výuky. To znamená, že žáci chodí do sportovní přípravy, jakožto volitelného předmětu určeného pro 3. - 5. třídu. Tento předmět navazuje na hodiny tělesné výchovy a rozvíjí tak tělesnou a fyzickou zdatnost, přičemž rozšiřuje obzory v oblasti sportu.

Škola disponuje velkou sportovní halou a nadstandardním víceúčelovým sportovním areálem, zahrnujícím nejen hřiště na míčové hry, běžecký ovál s atletickými sektory, ale i hřištěm na plážový volejbal. Nedílnou součástí školy jsou exkurze a školy v přírodě. Žáci mají možnost vyjíždět na sportovní a relaxační pobyty do zahraničí. Sportovní třídy se také pravidelně zúčastňují sportovních závodů, na kterých dosahují mimořádných úspěchů.

Další nespornou výhodou je skutečnost, že škola ve spolupráci s řadou organizací nabízí pestrou skladbu volnočasových aktivit, přičemž řada těchto kroužků probíhá v odpoledních hodinách v prostorách školy.

Hlavním předpokladem výběru ES byl fakt, že škola má k dispozici prostor se zápasnickou žíněnkou, která není ovšem pro žáky využitelná, a dobré vztahy s učitelem tělesné výchovy, který se v minulosti zapasení věnoval. ES zahrnuje 24 žáků, z toho 15 chlapců a 9 dívek.

KS tvoří žáci z 6. sportovní třídy ročníku narození 2002-2003 Základní školy, Liberec, Ještědská 354/88, příspěvkové organizace. Tato škola je sportovně zaměřena především na volejbal a florbal. V každém ročníku druhého stupně má jedna třída rozšířenou výuku TV s časovou dotací 5 hodin týdně. Tyto třídy navštěvují žáci, kteří se věnují i jiným sportům,

(33)

jako je např. krasobruslení, lyžování, atletika, plavání a basketbal, a školu tím i dobře reprezentují. Škola disponuje pro své žáky víceúčelovým hřištěm, velkou tělocvičnou, vlastním bazénem a saunou.

KS zahrnuje 19 žáků, z toho 9 chlapců a 10 dívek. Základní charakteristiku souborů uvádíme v tabulce 1 a základní statistické charakteristiky souborů v tabulce 2.

Tab. 1: Základní charakteristiky souborů

EXPERIMENTÁLNÍ SKUPINA KONTROLNÍ SKUPINA

P. č. TO Věk Těl. výška/cm Těl. hmotnost/kg BMI P. č. TO Věk Těl. výška/cm Těl. hmotnost/kg BMI

1 ÊD1 12 160 45 17,6 1 ^KD1 12 158 38 15,2 2 EH2 12 160 39,5 15,4 2 KH2 12 144 35 16,9 3 ÊH3 12 161 59 22,8 3 ^KD3 12 156 41 16,8 4 ÊH4 12 150 38 16,9 4 ^KD4 12 155 42 17,5 5 EH5 12 155 42 17,5 5 KH5 12 160 51 19,9 6 ÊH6 12 160 40 15,6 6 ^KD6 12 146 36 16,9 7 ED7 12 160 42 16,4 7 KH7 12 152 44 19,0 8 ÊH8 12 153 36 15,4 8 ^KD8 12 156 46 18,9 9 ÊD9 12 154 37 15,6 9 ^KD9 12 146 36 16,9 10 EH10 12 163 45,5 17,1 10 KD10 12 142 30 14,9 11 ÊH11 12 165 48 17,6 11 ^KH11 12 155 40 16,6 12 ÊD12 12 170 59 20,4 12 ^KH12 12 168 57 20,2 13 EH13 12 155 42 17,5 13 KD13 12 154 47 19,8 14 ÊH14 12 167 54 19,4 14 ^KH14 12 168 55 19,5 15 ED15 12 166 55 20,0 15 KD15 12 154 33 13,9 16 ÊD16 12 167 55 19,7 16 ^KH16 12 150 48 21,3 17 ÊH17 12 169 54 18,9 17 ^KD17 12 146 43 20,2 18 EH18 12 175 55 18,0 18 KH18 12 149 50 22,5 19 ÊH19 12 169 48,5 17,0 19 ^KH19 12 147 36 16,7 20 ED20 12 152 39 16,9 21 ED21 12 156 40 16,4 22 ÊH22 12 155 38,5 16,0 23 EH23 12 163 47 17,7 24 ED24 12 159 52 20,6

(34)

Tab. 2: Statistické charakteristiky souborů

Fx

EXPERIMENTÁLNÍ SKUPINA KONTROLNÍ SKUPINA

Věk Těl.

výška/cm Těl.

hmotnost/kg BMI Věk Těl.

výška/cm Těl.

hmotnost/kg BMI

aritmetický průměr 12 161 46,3 17,8 12 152,9 42,5 18,1

minimální hodnota 12 150 36 15,4 12 142 30 13,9

maximální hodnota 12 175 59 22,8 12 168 57 22,5

Rozptyl 0 40,9 52,8 3,4 0 50,7 53,6 5

směrodatná odchylka 0 6,4 7,3 1,9 0 7,1 7,3 2,2

medián 12 160 45,3 17,5 12 154 42 17,5

Průměrný věk jak v ES, tak v ES je 12 roků. Tělesné výšky probandů se pohybují v ES od 150 cm do 175 cm a v KS od 142 cm do 168 cm. Tělesná hmotnost v ES je omezena dolní hranicí 36 kg a horní hranicí 59 kg s aritmetickým průměrem celé skupiny 46,3 kg.

U KS činí dolní hranice 30 kg a horní hranicí 57 kg s aritmetickým průměrem celé skupiny 42,5 kg. Aritmetické průměry BMI (body mass index) obou skupin se od sebe výrazně neliší. V ES dosahuje průměrné hodnoty 17,8 a v KS je roven 18,1.

3.2 Organizace výzkumu

Na začátku nového roku 2015 proběhla konzultace s učitelem tělesné výchovy o možnosti vést trénink zápasu, diskutovalo se také o délce a intenzitě tréninku. 2. 3. 2015 byla podána žádost o vedení kroužku zápasu řediteli Základní školy a Mateřské školy v Mladé Boleslavi. Na trénink zápasu bylo navrhnuto vyhradit alespoň dvě vyučovací hodiny týdně (2x45 min), a to každou středu a pátek z jejich tělesné výchovy. Po odsouhlasení ředitelem školy jsme si opatřili souhlas rodičů jednotlivých žáků k uskutečnění výzkumného experimentu tréninkem zápasu, který se stanovil na začátek dubna 2015.

Jelikož tato škola nevyučuje paralelně dvě šesté sportovní třídy, museli jsme bezprostředně vybrat vhodnou KS z jiné školy. Zvolili jsme proto Základní školu, Liberec, Ještědská 354/88, příspěvková organizace. Hlavním aspektem bylo, aby probandi z KS měli stejný počet vyučovacích hodin tělesné výchovy týdně a byli stejného věku jako ES.

Při kontaktování ředitele školy jsme byli okamžitě odkázáni na učitelku tělesné výchovy 6.

sportovní třídy, která byla velice vstřícná a dovolila nám uskutečnit potřebná měření k našemu výzkumu. Následně započalo studium odborné literatury ke shrnutí teoretických