Školní dramatická výchova bývá často nazývána strukturovaným dramatem, což může být jeden ze způsobů sociálního učení, který je založený na prožitku a který žákovi pomáhá porozumět lidskému jednání, mezilidským vztahům, sobě samému a světu, ve kterém žijeme. „Strukturované drama je způsob práce v oblasti dramatické výchovy... Má pevnou kostru, kterou si lektor předem připraví, ale neví, čím ji žáci naplní. Co je důležité, je to, že ponesou za svá rozhodnutí důsledky, které mohou být příjemné i nepříjemné… Účinnost a efektivnost výuky při práci se strukturovaným dramatem je přímo závislá právě na struktuře (stavbě) dramatu, kterou připravuje vyučující předem, a to v podstatě podle známé Aristotelovy křivky (expozice, kolize,
27
krize, peripetie, katastrofa), často s vynecháním čtvrté části (peripetie)“
(Svobodová in Koťátková 1998, s. 119–121).
2.2.1 Školní dramatická výchova v RVP
Dramatická výchova je v RVP zařazena do kategorie Doplňujících vzdělávacích oborů, které jsou pro základní vzdělávání nepovinné. Jejich úkolem je vzdělávací obsah rozšířit a doplnit. Doplňující vzdělávací obory není nutné využít pro všechny žáky, je možné je vyučovat formou volitelných předmětů. Očekávané výstupy těchto oborů nejsou stanoveny závazně, jsou pouze doporučené. Stanovují, že by si žák měl osvojit:
propojování somatických dovedností a kombinovat je za účelem vyjádření vnitřních stavů a emocí vlastních i určité postavy,
pracovat s pravidly hry a jejich variacemi,
vstoupit do role a v herní situaci přirozeně a přesvědčivě jednat,
rozpoznávat témata a konflikty v situacích a příbězích, nahlížet na ně z pozic různých postav, zabývat se důsledky jednání postav,
pracovat ve skupině na vytvoření menšího inscenačního tvaru a využívat přitom různých výrazových prostředků,
prezentovat inscenační tvar před spolužáky a na základě sebereflexe, a reflexe spolužáků a učitele na něm dále pracovat, sledovat a hodnotit prezentace svých spolužáků,
reflektovat svůj zážitek z dramatického díla, rozlišovat na základě vlastních zkušeností základní divadelní druhy.
Dramatická výchova (dále DV) sice v RVP ZV spadá pouze mezi doplňující vzdělávací obory, ale RVP nabízí spoustu témat pro dramatickou výchovu, takže může značně napomoci k plnění jeho úkolů, a dokonce i klíčových kompetencí (RVP 2017, s. 112).
Na prvním stupni základní školy je možné DV vyučovat formou samostatného předmětu, nebo zařazovat dramaticko-výchovné metody do běžných předmětů.
(Případně škola může DV začlenit do výuky v projektech či zájmových kroužcích.)
28
„Protože všechny nebo téměř všechny předměty na tomto stupni vyučuje jediný učitel, je i zde možnost využít jednotlivých her a cvičení či drobných improvizací v několikaminutových podle potřeby zařazovaných aktivitách, ale i v blocích, které časově přesahují trvání jedné vyučovací hodiny…“ Začleňování dramaticko-výchovných metod je vhodné zejména do prvouky a vlastivědy, protože tyto předměty se zabývají konkrétním lidským chováním, jednáním a mezilidskými vztahy. A právě v těchto oblastech může DV přispět k plnění jejich cílů (Machková 2018, s. 25-26).
2.2.2 Cíle dramatické výchovy v RVP ZV dle Silvy Mackové
Silva Macková (2005) charakterizuje cíle dramatické výchovy v rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání takto: učení se umění, učením se uměním a učením o umění.
Abychom žáky mohli učit umění, je nutné rozvíjet s nimi dovednosti, které jsou pro dramatickou výchovu nezbytné (zároveň jimi vybavujeme žáky do běžného života a situací). Jelikož činnosti v dramatické výchově jsou založeny především na práci s lidským hlasem a na pohybech těla, rozvíjíme u žáků následující:
Psychosomatické dovednosti – V této oblasti se žáci učí využívat možnosti svého hlasu, těla a vyjadřovat se svým chováním. Toho lze dosáhnout prostřednictvím cvičení (dechových, pohybových, mluvních), různých her nebo samotného herního jednání.
Herní dovednosti – Díky těmto dovednostem žák vstupuje do fiktivních situací, ve kterých může jednat, experimentovat a hledat různá řešení.
„Herní dovednosti jsou založeny na schopnosti zapojit se do hry, přijímat a dodržovat její pravidla a role, směřovat ji k cíli, jednat spontánně a tvořivě a reflektovat v ní sebe i ostatní.“ Rozvíjíme je u žáků pomocí jednání v herních situacích (například: běžné hry s pravidly, hra v roli, dramatické hry s konfliktem).
Sociálně komunikační dovednosti – Mají v dramatické výchově veliký význam, v herních situacích je totiž nutné, aby žáci spolupracovali, jedině tak dosáhnou společného cíle. Proto je důležité v žácích rozvíjet schopnost spolupráce.
29
Pokud žáky učíme uměním, znamená to, že dovednosti, které si osvojí v dramatické výchově, uplatní nějakým způsobem i v běžném životě. Přesah umění do běžného života, který DV rozvíjí, je především v oblasti komunikace, a to jak slovní, tak mimoslovní. Kromě sdělování se žáci také učí naslouchat druhým lidem. Dále DV učí žáky pracovat s principem pozorování vnějšího chování osob (jejich výrazu) a poté z něho usuzovat jejich vnitřní prožívání. Tento princip vede žáky nejen k tomu, aby citlivěji vnímali dramatické umění, ale také vede k lepšímu vnímání a porozumění ostatním lidem. Zároveň se žáci učí sdělovat své vlastní prožitky prostřednictvím svého chování. To si osvojují ve fiktivních situacích, ve kterých mohou hledat různá řešení a poté je uplatnit v běžném životě. Současně se u žáků rozvíjí schopnost empatie, kdy se snaží vcítit do druhého a porozumět tak jeho chování.
V dramatické výchově je základem kolektivní tvorba, proto se u žáků rozvíjí také schopnosti komunikace ve skupině, spolupráce a práce v týmu. Protože žáci tyto schopnosti získávají prostřednictvím dramatického umění a jednáním v herních situacích (vlastní tvorbou i pozicí diváka), získávají tak úctu k lidské práci. Dále se tím učí dramatické umění hodnotit a kriticky posuzovat. Učení o umění znamená, že se žáci během svých pokusů o inscenační tvorbu, učí o dramatickém umění, seznamují se například se základními poznatky z teorie a historie dramatického umění. „Smyslem dramatické výchovy je ukázat žákům nezastupitelnost tohoto živého setkávání a vychovávat z nich poučené divadelní diváky.“