Staré pověsti české

Ročník: Čtvrtý

Téma: Jak je popsána naše minulost v pověstech?

Časový rozsah: 45 minut

Vzdělávací cíle předmětu: Žák ví, co je to pověst, na jakém základě vznikla. Ví, jak se pověsti dochovaly do dnes. Dokáže převyprávět pověst O praotci Čechovi.

Klíčové kompetence: Žák vyjadřuje své myšlenky výstižně, souvisle a v logickém sledu. Žák rozumí různým typům textů, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá.

Mezipředmětové vztahy: Český jazyk

Průřezová témata: Rozlišování mýtů a historicky podložených skutečností.

Pomůcky: Pověsti z Čech a Moravy 1 (strana 22)

4.2.1 Postup ve vyučovací hodině

1. Uvolňovací hra – překonávání prostotu: Učitel vymezí ve třídě určitý prostor (alespoň čtyři metry), ve kterém se žáci budou moci pohybovat. Dále učitel vyzve žáky, aby se seřadili do řady na jednu stranu vymezeného

57

prostoru, který budou přecházet (překonávat). Učitel vždy zadá slovo/téma, podle kterého budou žáci prostor překonávat. (Například učitel zadá slovo pes, žáci v tu chvíli všichni souběžně přechází daný prostor, jako by byli psi.) Poznámka: Aby učitel navodil atmosféru k tématu hodiny, měl by volit slova, která téma navozují. V tomto případě například: kůň, srna, dítě, stařec, vůl…

2. Jeden z davu – učitel v roli: Učitel předstoupí před žáky a začne ztvárňovat jednoho člena ze skupiny praotce Čecha, začne rozmlouvat s imaginárním davem dalších členů skupiny (například o tom, že je cesta dlouhá a podobně), tak aby žáci poznali, o jakou skutečnost se jedná. Ve chvíli, kdy to nějaký žák pozná, přidá se k učiteli (také rozmlouvá s imaginárním davem).

Průběžná reflexe: O jakou skutečnost šlo? Podle čeho jste poznali, o jakou skutečnost se jedná? Co vám bylo nejasné?

3. Předčítání 1. části pověsti: Učitel žákům přečte úvod pověsti O praotci Čechovi: „Před dávnými časy žili naši předkové v daleké zemi kdesi na východě, ale nežilo se jim tam dobře. Téměř neustále museli bojovat s nepřáteli, kteří se chtěli zmocnit jejich území. Nebyl by to pěkný život, stále jen bránit chýše a políčka, ukrývat se v lese… ,Takhle to dál nejde,‘ řekli si jednoho dne bratři Čech a Lech. ,Zdá se, že tu nebude nikdy klid! Měli bychom odejít a vyhledat si novou zemi.‘ Věděli, že je na cestě bude čekat velké nebezpečí, tak se na ni snažili připravit.”

4. Časový okamžik – narativní pantomima: Učitel čte pokračování příběhu O praotci Čechovi, žáci souběžně s tím provádějí činnosti, o nichž učitel vypráví: „Udatní bojovníci si chystali výzbroj. Někteří krmili voly, aby byli silní na cestu. Opravili vozy, naložili na ně potraviny a vydali se pryč. Po cestě museli překonat dravé řeky a projít husté lesy. Cesta ale byla dlouhá. A ať šli, kam šli, všude už někdo bydlel. Někteří z nich padli po cestě a novou zemi ani nespatřili. Děti plakaly a naříkaly, že dál nemohou, muže a ženy bolely nohy…

Čech zvolal: ,Musíme vydržet, a novou zemi najdeme!‘ Tak putovali, až uviděli jakousi horu. ,Tady si odpočineme, stejně už se stmívá…‘ Utábořili se a všichni se uložili ke spánku. Jen Čech nemohl spát ,Tak zas půjdeme dál,‘ vzdychl si.

,Ale kudy a kam, když jsou všichni už tak vyčerpaní?‘“

58

Poznámka: Učitel by měl pověst vyprávět pomalu, aby žáci měli čas jednotlivé části předvést.

5. Sochy s dotykem: Žáci provádějí činnosti z předchozího cvičení. Učitel zvolá

„štronzo“, hra je v této fázi zastavena a úkolem žáků je utvořit ze svého těla sochu tak, aby iluze zastavení byla co nejdokonalejší (nehýbat se a nesmát se).

Učitel následně prochází mezi sochami, vždy se některé dotkne, načež socha vysloví nějaký pocit, názor, myšlenku…

6. Časový okamžik – narativní pantomima – závěr: Učitel pokračuje ve čtení příběhu, žáci přestávají být sochami a opět ztvárňují činnosti, o nichž učitel vypráví: „Ráno se jako první vzbudil Čech. Začal se rozhlížet, kudy půjdou dál, ale nic neviděl a tak vyšel na vrcholek hory, kde se rozhlédl po kraji. ,No to je nádhera!‘ řekl si. Hned běžel z hory dolů, co mu nohy stačily, a budil příbuzné.

,Už jsme tady! To je ta země zaslíbená.‘ Lidé se hned dali do práce. Vykáceli pár stromů, postavili si obydlí a založili pole… Do lesa chodili na lov, u řeky chytali ryby. Bylo jim dobře. A té báječné zemi začali říkat Čechy.

Jenom Lecha mrzelo, že si to ráno přispal a že všechnu slávu sklidil jeho bratr.

Trápil se tím tak moc, že nemohl v noci spát. A po nějakém čase už to nevydržel. Přemluvil rodinu a vydal se od hory, kterou nazvali Říp, na další cestu. Do cizích krajů. Že prý také něco objeví. Kam došel, co se s ním stalo?

Těžko říct. Víme jen jedno: žádná země se Lechy nejmenuje…“

7. Improvizace s dramatickým dějem: Učitel se žáků zeptá: „Takhle je pověst O praotci Čechovi zaznamenána, ale mohlo to být i jinak? A co se stalo s Lechem?“ Dále učitel žáky vyzve, aby ve skupinách po čtyřech zpracovali scénku na téma – Co se stalo s Lechem? Tuto scénku mohou ztvárnit pomocí pantomimy, živých obrazů či krátké etudy. Žáci následně scénky prezentují v pořadí, v jakém měli scénky připravené.

Poznámka: Žákům předem určíme čas, jaký mají na zpracování, raději zadáváme kratší čas, aby se žáci příliš nezdržovali. Pokud po uplynutí vyhrazeného času stále není skupina připravená, poskytneme čas navíc, aby skupina nevyrušovala a dávala pozor při prezentaci ostatních skupin.

Závěrečná reflexe: Znáte nějakou jinou pověst? Znali jste tuto pověst?

Dozvěděli jste se v této hodině něco nového? Na jakém základě by mohla

59

pověst vzniknout? Jak se mohly pověsti dochovat do dnes? Je nějaký rozdíl mezi mýty a historicky podloženými skutečnostmi? Jsou pro nás pověsti něčím přínosné?