Ţák 2. stupně ZŠ z hlediska vývojové psychologie

Nejprve si představíme formou tabulky stručný přehled vývojových období lidského ţivota včetně věkového vymezení. Pro učitele druhého stupně ZŠ je klíčové znát specifika období dospívání, konkrétně pubescence. Tedy období, kterému odpovídá věk ţáků od 11, respektive 12 do 15 let.

25

Tabulka 3: Období lidského života

Období vývoje Přibliţný věk

Prenatální období

Novorozenecké období do 1 měsíce

Kojenecké období do 1 roku

Adolescence 15–20 let

Dospělost

Časná dospělost 20–35 let Střední dospělost 35–45 let Pozdní dospělost 45–65 let

Stáří nad 65 let

Zdroj: Langmeier, Krejčířová 2006

Období dospívání lze vymezit z pohledu biologického vývoje. Jedná se o dobu od objevení prvních známek pohlavního zrání po dobu dovršení plné pohlavní zralosti. Tyto změny probíhají velmi individuálně a tudíţ je věkové rozmezí velmi široké. Langmeier a Krejčířová (2006) však uvádějí časové rozmezí platné pro většinu jedinců od 11, respektive 12 let do věku 20 aţ 22 let.

Toto období dále dělí na období pubescence (do 15 let) a adolescence. Pro nás je klíčovým období pubescence, které rozdělují dále na prepubertu a pubertu.

Jedinci v této době prochází mnoha změnami, kdy se snaţí zvládnout nové biologické, psychické a sociální podmínky. Jedinci se s novou situací vyrovnávají různě, nicméně Langmeier a Krejčířová (2006) uvádějí několik společných znaků:

emoční labilita, časté a nápadné změny nálad, impulzivita jednání, nestálost a nepředvídatelnost reakcí a postojů.

V období dospívání dochází pochopitelně k dalšímu vývoje schopností a dovedností jedince. Právě na základě rozvinutých schopností a dovedností se nově utváří i hlubší zájmy. Výrazně se rozvíjí motorika. Jak uvádí Langmeier a Krejčířová (2006, s. 148), jedná se především o dovednosti vyţadující sílu, hbitost, jemnou pohybovou koordinaci, smysl pro rovnováhu. To vše vede k silnému zájmu o sport. Další oblastí, která se dál vyvíjí je i řeč, konkrétně jde o, růst slovní zásoby a rozvoj sloţitosti větné stavby.

26

Z pohledu učitele je klíčové si uvědomit, ţe „jedinec v období dospívání je schopen účinněji se učit na základě poznání logických souvislostí, méně jiţ roste schopnost osvojovat si materiál, který nedává smysl a který má být pouze memorován.“ (Langmeier, Krejčířová 2006, s. 149). Dále se dozvídáme, ţe

„obtíţe při koncentraci pozornosti spojené s emoční nestálostí ztěţují soustavné učení a nezřídka dochází k výkyvům ve školním prospěchu, na který je právě nyní kladen zvýšený důraz. Navíc k tomu přistupuje zvýšená unavitelnost, střídání ochablosti a apatičnosti s krátkými fázemi vystupňované aktivity.“ (Langmeier, Krejčířová 2006, s. 147).

Tím se dostáváme ke kognitivnímu vývoji jedince. Klíčovou změnou je přechod k vyššímu stupni logického myšlení, dle Piageta se jedná o stadium formálních operací (více v kapitole Kognitivní vývoj podle J. Piageta a L.

Vygotského). Jako klíčové pokroky v myšlení uvádí Langmeier a Krejčířová (2006, s.150–151) tyto:

 schopnost práce s pojmy, které jsou vzdáleny od bezprostřední smyslové zkušenosti

 při řešení problému jedinec uvaţuje o různých moţnostech řešení a uţ nestačí jedno jediné řešení

 vytváření domněnek, které nejsou opřeny o reálnou skutečnost a tedy moţnost srovnávání skutečného s myšleným

 schopnost aplikovat logické operace nezávisle na konkrétním obsahu

 jedinec dokáţe myslet o myšlení, vytvářet soudy o soudech

Podle Vágnerové (2012, s. 379–383) můţeme doplnit i další znaky období dospívání: schopnost uvaţovat hypoteticky a uvaţovat abstraktně, rozvoj hypoteticko-deduktivního i induktivního myšlení, schopnost interpretovat pozorované výsledky v kontextu logicky moţných závěrů, změna vztahu k časové dimenzi (úvahy nejen o současnosti, ale také o minulosti a budoucnosti).

Jedinec také začíná váţně přemýšlet o své budoucnosti a ţák si v této době volí své budoucí povolání. Otázku budoucí profese uţ dokáţe ţák lépe hodnotit.

Uţ se nejedná pouze o jeho vlastní přání, ale v tomto období dokáţe brát v úvahu další faktory, které mu v rozhodování pomohou. K těmto faktorům patří:

27

schopnosti jedince, školní výsledky, podmínky přijetí ke studiu nebo poţadavky pracovní činnosti.

Ţáci v této době také přijímají normy a principy, které rozhodují o správnosti jednání. Přístup k otázkám morálky je ovšem mnohem radikálnější.

Všechna pravidla mají platit pro všechny bez výjimek. Langmeier a Krejčířová (2006) zdůrazňují černobílé vnímání světa a odmítání kompromisů. To vše vede k tomu, ţe ţáci jsou citliví k nespravedlnostem a zdůrazňují absolutní upřímnost.

Z hlediska socializace zmiňme ještě dva úkoly, se kterými by se měl jedinec vypořádat. Jedná se o uvolnění závislosti na rodičích a vytváření významnějších a diferencovanějších vztahů s vrstevníky. I tyto úkoly mohou být pro jedince náročné a mohou přinášet další problémy.

Neměli bychom zapomínat ani na další specifika tohoto období.

Langmeier a Krejčířová (2006) dále uvádí i problematiku hledání vlastní identity, coţ hlavně z počátku souvisí s hodnocením vlastního vzhledu. To často vede k pocitům nespokojenosti, ale v některých případech můţe dojít i k váţnějším poruchám příjmu potravy, coţ by učitelé neměli podcenit. Později se větší váha přesouvá na hodnocení okolí, které velmi silně ovlivňuje pohled na sebe sama.

Tématem, které bychom neměli vynechat, je vztah jedince a školního prostředí. Důleţité je uvědomit si, ţe se mění motivace ţáka k učení a školní úspěšnost uţ přestává být cílem. Výraznou roli začíná hrát subjektivní význam učiva pro ţáka. Vágnerová (2012) uvádí, ţe se mění i postoj ţáků k jednotlivým předmětům. Roli zde hrají, zda předmět ţáky baví, ale také to, zda jsou v něm úspěšní a zda ho povaţují za uţitečný. V tomto období se mění i vztah ţáků k učiteli. Ţáci jsou nyní mnohem kritičtější a jiţ automaticky nepřijímají učitelovy názory a poţadavky, ale chtějí znát také jejich smysl. V niţším věku je autorita učitele automatická, ale v době pubescence si ji musí učitel zaslouţit. Vágnerová (2012, s. 415–416) uvádí následující vlastnosti a schopnosti, které ţáci od učitele poţadují: stabilita názoru, stabilita emocí, spravedlnost a profesní schopnosti.

Učitelé by neměli zapomínat na to, ţe pro ţáky se jedná o období plné změn, se kterými se musí vyrovnat. Všechna výše uvedená fakta by měli brát v úvahu, kdyţ pracují se ţáky na druhém stupni ZŠ a svůj přístup k ţákům a k výuce tomu přizpůsobit.

28