Místo a místní region v RVP a problematika terminologie

Velkým problémem RVP je, ţe pojmy místo a místní region nejsou v kurikulárních dokumentech podrobněji specifikovány.

Na prvním stupni ZŠ se pracuje s pojmem místo. To je zahrnuto do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, která je zastoupena právě pouze na prvním stupni a na druhém jiţ nikoliv. Konkrétně se jedná o tematický okruh Místo, kde ţijeme. Zahrnuto je následující učivo:

 „domov – prostředí domova, orientace v místě bydliště

 škola – prostředí školy, činnosti ve škole, okolí školy, bezpečná cesta do školy; riziková místa a situace

 obec (město), místní krajina – její části, poloha v krajině, minulost a současnost obce (města), význačné budovy, dopravní síť

 okolní krajina (místní oblast, region) – zemský povrch a jeho tvary, vodstvo na pevnině, rozšíření půd, rostlinstva a ţivočichů, vliv krajiny na ţivot lidí, působení lidí na krajinu a ţivotní prostředí, orientační body a linie, světové strany

16

 regiony ČR – Praha a vybrané oblasti ČR, surovinové zdroje, výroba, sluţby a obchod

 naše vlast – domov, krajina, národ, základy státního zřízení a politického systému ČR, státní správa a samospráva, státní symboly, armáda ČR

 Evropa a svět …

 mapy obecně zeměpisné a tematické...“ (RVP ZV 2013, s. 38)

RVP ZV na druhém stupni ZŠ pracuje pouze s termíny místní region, místní oblast a místní krajina (konkrétní formulace níţe nebo přímo v RVP ZV, s. 64–65). Z uvedených formulací je patrné, ţe místní region je jako dílčí celek začleněn do celku Česká republika. Uvedené očekávané výstupy i učivo ukazují, ţe charakteristika místního regionu je podobná klasické osnově (poloha, přírodní a socioekonomické charakteristiky, specifika regionu) opakovaně pouţívané pro výuku libovolného území (jednotlivé světadíly, Česká republika, kraje ČR). Zcela zde chybí osobní přístup nebo vztah ţáka k danému území. Kühnlová ve své učebnici Tady jsem doma uvádí, ţe „místním regionem je chápáno širší okolí místa školy a bydliště ţáků – okres a uţší zázemí vesnice či města“ (Kühnlová 1998, s. 6). Zde je vhodné porovnání s konceptem místa, jehoţ prostřednictvím se ţák učí o svém prostředí. Agnew (1987, in: Vávra 2010) uvádí tři základní znaky místa: 1. poloha (location), 2. místo (dějiště), kde existují kaţdodenní vzájemné vztahy (locale) a 3. význam/chápání místa (sense of place). Novější pojetí místa ukazuje Hart (2009, in: Vávra 2010), která jej také popsala ve třech oblastech:

1. místo, aby bylo místem, musí mít význam, 2. místo jako dějiště (locale), které je tvořené přírodními a kulturními komponenty, které dohromady vytvářejí hybrid, 3. globální význam lokálního místa. Podrobněji se tomuto tématu věnuje Vávra 2010.

Pojmy místo a místní region jsou v RVP ZV pouţívány velmi různě a poměrně často ne v souladu s jejich geografickým chápáním. Terminologie týkající se tohoto tématu není v dokumentu jasně stanovena.

17

Vzhledem k tématu mé práce a jejímu zaměření na druhý stupeň je klíčovým tematickým okruhem Česká republika. Očekávané výstupy tohoto okruhu říkají, ţe ţák:

 „vymezí a lokalizuje místní oblast (region) podle bydliště nebo školy

 hodnotí na přiměřené úrovni přírodní, hospodářské a kulturní poměry místního regionu, moţnosti dalšího rozvoje, přiměřeně analyzuje vazby místního regionu k vyšším územním celkům

 hodnotí a porovnává na přiměřené úrovni polohu, přírodní poměry, přírodní zdroje, lidský a hospodářský potenciál České republiky v evropském a světovém kontextu

 lokalizuje na mapách jednotlivé kraje České republiky a hlavní jádrové a periferní oblasti z hlediska osídlení a hospodářských aktivit

 uvádí příklady účasti a působnosti České republiky ve světových mezinárodních a nadnárodních institucích, organizacích a integracích států“ (RVP ZV 2013, s. 64)

Očekávané výstupy poukazují na význam místního regionu v rámci celého tematického okruhu. Cíle jsou stanoveny tak, ţe odpovídají vyšším úrovním revidované Bloomovy taxonomie. Ţáci by se tedy měli s místním regionem důkladně seznámit a neměli by si pouze osvojit základní fakta. Jak ukazují stanovené očekávané výstupy, měli by se dokázat v problematice velmi dobře orientovat a hodnotit ji z různých hledisek.

Učivem tematického okruhu Česká republika je:

 „místní region – zeměpisná poloha, kritéria pro vymezení místního regionu, vztahy k okolním regionům, základní přírodní a socioekonomické charakteristiky s důrazem na specifika regionu důleţitá pro jeho další rozvoj (potenciál x bariéry)

 Česká republika – zeměpisná poloha, rozloha, členitost, přírodní poměry a zdroje; obyvatelstvo: základní geografické, demografické a hospodářské charakteristiky, sídelní poměry; rozmístění hospodářských aktivit, sektorová a odvětvová struktura hospodářství; transformační společenské, politické a hospodářské procesy a jejich územní projevy a dopady;

18

hospodářské a politické postavení České republiky v Evropě a ve světě, zapojení do mezinárodní dělby práce a obchodu

 regiony České republiky – územní jednotky státní správy a samosprávy, krajské členění, kraj místního regionu, přeshraniční spolupráce se sousedními státy v euroregionech“ (RVP ZV 2013, s. 64–65)

Místní region je dále zmíněn v tematickém okruhu Terénní geografická výuka, praxe a aplikace, kde je uvedeno následující učivo: „cvičení a pozorování v terénu místní krajiny, geografické exkurze – orientační body, jevy, pomůcky a přístroje; stanoviště, určování hlavních a vedlejších světových stran, pohyb podle mapy a azimutu, odhad vzdáleností a výšek objektů v terénu; jednoduché panoramatické náčrtky krajiny, situační plány, schematické náčrtky pochodové osy, hodnocení přírodních jevů a ukazatelů“ (RVP ZV 2013, s. 65). Zde je ještě vhodné ujasnit si pojem krajina, který můţeme definovat následovně: „krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“ (Zákon 114/1992 Sb., § 3).

Kühnlová (1998, s. 17) zdůrazňuje, ţe se krajina „po staletí vyvíjela spolu s lidmi,“ kteří svou činností vytvořili krajinný ráz, „který vedle přírodních prvků v sobě ukrývá také historické a kulturní hodnoty jedinečné pro kaţdý region.“

Podle RVP ZV je ve výuce zastoupen na druhém stupni pouze místní region a naopak problematika místa je zařazena pouze na prvním stupni. Výhodou RVP je, ţe ponechává učiteli prostor, jak se k tématu postaví. Já navrhnu moţnosti vzdělávání zaměřené na místní region na příkladu Turnovska a v některých příkladech se přikloním ke konceptu místa, který je vhodnou cestou, jak ţákům přiblíţit Turnov a zároveň podpořit utváření hodnot, postojů a vztahu k místu, kde ţáci ţijí a denně se pohybují. Toto téma rozvrhnu do výuky zeměpisu během celého 2. stupně a chci se zaměřit na město a okolí z různých pohledů.

19