32
2.1.4 Metoda taktovací
Metoda vznikla ve Francii a jednalo se o formu drilu. Podle Fasnerové (2012, s. 22) se jednalo o přímé a jednoznačné příkazy, které diktoval učitel a ţáci je následně prováděli. Výuka probíhala hromadně, všichni ţáci prováděli práci zároveň. Během této metody byla nutná naprostá kázeň a pořádek. Učitel mohl kontrolovat velký počet ţáků, pomalejší ţáci byli popoháněni a rychlí diktováním mírněni v tempu. Ţáci například reagovali na povely „nahoru“, „dolu“ atd.
2.1.5 Metoda fyziologická (americká)
Během pouţívání této metody se vycházelo ze soustavného výcviku svalů, které jsou během psaní v činnosti (svaly paţe, ruky, prstů), dále se prováděl výcvik očí. Ţáci se učili psát devatenáct očíslovaných prvků písmen (například 1 – dolní zátrh, 2 – horní zátrh, atd.), přičemţ podle udaného čísla dokázali napsat daný prvek. Samotnému psaní předcházely volné cviky na papíře bez linek. Za tvůrce této metody je povaţován Jakub Carstairs, který samotný proces psaní dělil na „pohyb ramene, pohyb ruky a předloktí, pohyb ukazováčku, prostředního prstu a palce.“ (Santlerová 1995, s. 26)
2.1.6 Metoda psychologicko-fyziologická
Fasnerová (2012, s. 23) uvádí, ţe na počátku 20. století se začal klást důraz na funkčnost a úhlednost písma. Docházelo ke změnám školských osnov a učitelé zaměřovali svoji pozornost během výuky psaní i na pohyb ruky a okohybných svalů.
Důraz se kladl i na správné drţení těla při psaní a na správný sklon sešitu. Po roce 1935 se psalo pouze latinkou na papír a jiné materiály, břidlicové tabulky byly zakázány.
Důleţitými znaky byla jednoduchost, lineárnost a čitelnost.
33
2.2 Metody ve výuce psaní v současné škole
„Psaní je grafickou formou mezilidské komunikace. Jeho výuka tvoří pevnou součást obsahu vzdělávání na primární škole.“ (Křivánek, Wildová 1998, s. 63)
2.2.1 Metoda globální
Hlavním představitelem a propagátorem této metody v Čechách byl Václav Příhoda.
Metoda vychází z psaní celých slov a vět, nedochází tedy k nacvičování prvků písmen a písmen samotných. Postupuje se od jednoslabičných slov ke slovům delším. Vzorové tvary se nepředepisovaly, ale ţáci sledovali a napodobovali pohyby ruky učitele při psaní. Velmi důleţitým prvkem při psaní byla motivace. V prvním ročníku ţáci první pololetí četli pouze tiskací latinku. Tato metoda v nácviku psaní respektuje stejné principy jako metoda globální ve čtení. (Fabiánková, Havel, Novotná 1999, s. 24)
2.2.2 Metoda analyticko-syntetická
Podstata metody vychází z metody psychologicko-fyziologické. Poměrně velký význam je kladen na dodrţování hygienických zásad, na procvičování svalů ruky a jemné motoriky. V přípravném období na psaní se do výuky zařazují hry, například navlékání korálků, vytrhávání z papíru, modelování atd. Ţáci následně cvičí psaní jednotlivých prvků písmen, později celá písmena, slabiky, jednoslabičná a dvouslabičná slova. Učení probíhá nápodobou učitele a ţáci se tak postupně seznamují s celou malou i velkou psací abecedou. Psaní je propojováno s výukou čtení a dělí se do tří stupňů:
předslabikářové období, slabikářové období a poslabikářové období. (Mlčáková 2009, s. 49) Comenia Scriptu je Radana Lencová. (Lencová 2008)
34
2.2.4 Písemný projev v koncepci Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání
Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura je vymezen v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (dále jako RVP ZV) (2013) 4 a je tvořen očekávanými výstupy a učivem.
Učivo je rozděleno do tematických okruhů a školám je následně doporučeno jeho rozpracování do jednotlivých ročníků či delších časových úseků. Toto učivo se na úrovni školního vzdělávacího programu stává závazným. Vzdělávací obsah vzdělávacích oborů škola rozčlení a rozpracuje do jednotlivých vyučovacích předmětů.
(Mlčáková 2009, s. 52)
Školy si tak vytvořily vlastní školní vzdělávací programy, které vychází ze zásad stanovených v RVP ZV. Vzdělávací obsah je na 1. stupni ZŠ členěn na dvě období.
První období zahrnuje 1.–3. ročník a druhé období 4.–5. ročník. Stejně tak jsou děleny očekávané výstupy.
Pro potřeby této práce se zaměříme pouze na očekávané výstupy vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura na konci 3. ročníku a na konci 5. ročníku v oblasti písemného projevu.
RVP ZV vymezuje očekávané výstupy na konci 3. ročníku takto:
ţák zvládá základní hygienické návyky spojené s psaním a dodrţuje čitelnost psaného projevu
ţák píše a dodrţuje správné tvary písmen a číslic
ţák správně spojuje písmena i slabiky
ţák kontroluje vlastní písemný projev
ţák píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 2013, s. 18)
4 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – kurikulární dokument vymezující cílové zaměření vzdělávání na daném stupni a očekávané výstupy. Charakterizují ho priority, cíle, klíčové kompetence a obsah v širších oblastech. (Průcha, Walterová, Mareš 2009, s. 241)
35
Očekávané výstupy na konci 5. ročníku RVP ZV vymezuje takto:
ţák píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační ţánry
ţák sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodrţením časové posloupnosti (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 2013, s. 18)
Učivo vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura na 1. stupni není v RVP ZV děleno na první a druhé období. Přehled učiva pro 1. stupeň je uveden souhrnně. Učivo, které se zaměřuje na písemný projev podle RVP ZV zahrnuje:
základní hygienické návyky (správné sezení, drţení psacího náčiní, hygiena zraku, zacházení s grafickým materiálem)
techniku psaní (úhledný, čitelný a přehledný písemný projev, formální úprava textu)
ţánry písemného projevu: adresa, blahopřání, pozdrav z prázdnin, omluvenka, zpráva, oznámení, pozvánka, vzkaz, inzerát, dopis, popis; jednoduché tiskopisy (přihláška, dotazník), vypravování (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 2013, s. 19)
2.3 Psaní leváků
K ţákům, kteří píší levou rukou, by měl pedagog v počáteční výuce psaní přistupovat individuálně. Pokud má učitel pochybnosti, zda se jedná skutečně o leváka, měly by být u tohoto ţáka provedeny testy laterality5. Sám pedagog můţe provádět pouze orientační zkoušky laterality, které mohou o lateralitě ţáka podat informace.
Pokud ţák disponuje ambidextrií neboli nevyhraněností laterality, pedagog by měl sledovat chování ţáka při jednotlivých orientačních zkouškách laterality, ale i při běţné manipulaci s předměty. Následně můţe doporučit ţákovi psát tou rukou, při jejímţ preferování během psaní projevuje méně problémů chování a písařských obtíţí. Občas se učitel setká se situací, ţe písmo je méně úhledné, ať ţák píše kteroukoli rukou.
5 Lateralita – přednostní pouţívání jednoho z párových orgánů (Průcha, Walterová, Mareš 2009, s. 141)
36
Následně tedy sledujeme při psaní, kterou rukou je ţák méně vzdorovitý a agresivní, popřípadě méně přecitlivělý apod. (Křivánek, Wildová 1998, s. 69)
Zejména leváci potřebují připravit píšící levou ruku pro psaní formou nejrůznějších uvolňovacích cviků. Proto by jim mělo být uţ v přípravném období zajištěno dostatek moţností pro co největší rozvoj jemné motoriky a grafomotoriky levé ruky. Nedílnou součástí od počátku výuky psaní je také pěstování vhodných hygienických návyků.
Levák by měl psací potřebu uchopit tzv. spodním drţením, tedy stejným způsobem jako ţák píšící pravou rukou. Ve školní praxi se však často setkáváme s tzv. horním drţením, kdy má ţák ohnuté zápěstí. Toto drţení se nedoporučuje zejména z důvodu zvýšené zátěţe na pěstní kloub a také moţnosti vzniku písařské křeče. Pokud u některého z ţáků píšících levou rukou převládá horní drţení potřeby a psaní mu nečiní potíţe, učitel by měl tuto individuální zvláštnost respektovat a naučit ho samostatnému procvičování a uvolňování levé ruky. Pokud během psaní dochází k obtíţím, vyuţijeme nejrůznější pomůcky pro správný úchop psací potřeby, jako jsou například drţátka navléknutá na psací potřebu. (Křivánek, Wildová 1998, s. 69)
Během psaní nových tvarů písmen učitel ukáţe levákovi nový psací pohyb také levou rukou. Při psaní by si levák neměl píšící rukou stínit, důleţité je také správné natočení psací plochy. Více informací o správných hygienických návycích během psaní, které se týkají jak ţáků píšících pravou, tak i levou rukou, je uvedeno v následující podkapitole.
2.4 Hygienické zásady a návyky při psaní
Pro optimální výkon nejen v psaní, ale i ve čtení je důleţité vytvořit, a následně
37
prováděny ve stoje, mimo lavici. Další moţnosti psaní mimo lavici nabízí poloha ve dřepu, v kleče nebo tzv. turecký sed.
Samotné sezení v lavici by mělo být přirozené, pro ţáka pohodlné a současně i stabilní.
Ţák musí sedět celou vahou těla na sedadle, nikoli jen na okraji, nohy má mírně ohnuté v kolenou (lýtko se stehnem by mělo svírat úhel 90°) a chodidla jsou celou plochou na podlaze vedle sebe. Pokud je váha těla přenášena nesprávně na předloktí, můţe docházet ke křečovitému drţení psací potřeby a k celkové únavě ruky. Správná poloha ramen je ta, kdy jsou ve stejné výšce a obě předloktí jsou poloţena na psací desce.
Hlava má být mírně nakloněna 25–30 cm nad deskou stolu. Pokud má ţák příliš skloněnou hlavu, můţe si kazit zrak. Nevhodné je také podpírání hlavy rukama.
(Křivánek, Wildová 1998, s. 70)
Lavice i ţidle, které ţák pouţívá, by měly být výškově nastavitelné. Jestliţe má ţák přiměřeně ke své postavě správně nastavenou výšku ţidle a lavice, váha trupu spočívá na sedadle a chodidla se opírají o zem.