Filozofie alternativních trestů je celkem jednoduchá – jde v ní o ponechání odsouzeného na svobodě a současně o to uloţit mu takový druh omezení nebo povinnosti, které budou působit preventivně proti páchání další trestné činnosti, ochrání společnost, povedou také k uspokojení zájmů obětí trestného činu a upevní v pachateli návyky a postoje potřebné k vedení řádného ţivota (Břachová 2006).
Aplikace alternativních opatření je u nás i v zahraničí velmi často podmíněna anebo spojena s tím, ţe se obviněný vypořádá s poškozeným v otázce náhrady škody.
Opatření, která nejsou spojena s odnětím svobody, napomáhají dosaţení tohoto cíle jiţ tím, ţe ponecháním pachatele na svobodě se zásadně zvyšují jeho výdělečné moţnosti a tím i moţnosti poškozeného dosáhnout náhrady škody (Ščerba 2011, s. 25).
3.1 Alternativy k potrestání
Alternativní tresty v podstatě znamenají jinou variantu při potrestání pachatele, neţ je uloţení trestu odnětí svobody. Jsou alternativou k přeplněným věznicím, ve kterých je odsouzený izolován od společnosti, coţ s sebou nese mnoţství negativních důsledků. Pachatel se stává pasivním členem společnosti, sţívá se s vězeňskou subkulturou, ztrácí v mnoha případech sociální zázemí v rodině, ztrácí dovednosti, je vytrţen z běhu a vývoje společnosti. Stigmatizuje tak nejen sám sebe, ale i svou rodinu a nejbliţší okolí. Vedle toho je zajištění výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody pro kaţdý státní rozpočet velmi nákladnou poloţkou.
Od alternativních trestů se očekává, ţe sníţí vězeňskou populaci a omezí přeplněnost věznic. Vedle tohoto očekávání je jejich smyslem také přiměřená reakce na spáchaný trestný čin a odstranění konfliktního stavu, který je s tímto činem spojen.
Jedná se o vypořádání vzájemných vztahů mezi pachatelem, poškozeným, obětí a případně dalšími osobami z jejich blízkého sociálního okolí, o sankční a současně pozitivně motivující působení na pachatele a o dosaţení zadostiučinění poškozenému.
Nepodmíněný trest odnětí svobody postrádá potřebnou resocializační efektivitu, pro společnost je finančně náročný. Nejenom to bezesporu přispělo k hledání moţností, které by vedly k zakotvení nových druhů alternativních opatření do trestní legislativy.
České trestní právo po několikaleté snaze na tomto poli dnes jiţ disponuje systémem alternativních opatření. Nelze se však domnívat, ţe pouhá existence alternativních
23
sankcí splní svůj účel, je nezbytná také jejich efektivní aplikace zejména ze strany soudů (Rozum 2005).
Narůstající kriminalita a změna jejího charakteru si vyţádala změnu jejího stíhání a kontroly. Projevilo se, ţe ukládané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřinášejí ţádaný efekt, naopak způsobují přeplněnost věznic. Vyspělé státy se vydaly nejprve na cestu řešení v podobě humanizace a modernizace vězeňství, později se přehodnotila pozice trestu odnětí svobody v systému trestních sankcí a hledaly se jiné moţnosti, tedy moţnosti nějakých alternativ.
Představu o počtech vězněných osob a vynaloţených finančních nákladech přináší následující tabulky:
Tabulka 1 – Průměrný počet vězněných osob v letech 2008 – 2013
2008 2009 2010 2011 2012 2013
zdroj: Výroční zprávy o činnosti Vězeňské sluţby ČR
http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/PDF/vyrocnizprava_vscr_2013.pdf [online 5. 4. 2014]
Tabulka 2 – Přehled o počtu vězněných osob podle stavu ke dni 9. 4. 2014
ţeny muţi
dospělí: 1 019 16 083
mladiství: 4 103
chovanci v zabezpečovací detenci: 3 35
celkem: 17 129
zdroj: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/rychla-fakta/
[online 15. 4. 2014]
24
Údaje v tabulce č. 1 jen potvrzují, ţe aţ do roku 2012 počet vězňů stoupal.
V důsledku amnestie vyhlášené prezidentem republiky ke dni 1. 1. 2013 se průměrný počet vězněných osob v roce 2013 sníţil ve srovnání s rokem 2012 o cca 7 tis. osob.
Ukazuje se, ţe ale paradoxně stouply průměrné náklady v roce 2013 o cca 1 400 tis. Kč oproti roku 2012. Průměrný denní náklad na jednu vězněnou osobu 710 Kč v roce 2012 se v roce 2013 zvýšil na částku 1 080 Kč. Tato disproporce vzniká tím, ţe čím větší průměrný počet vězněných osob se v daném roce eviduje, tím niţší jsou průměrné denní náklady na jednoho vězně. Tato nepřímá úměra se odvíjí od skutečnosti, ţe nezávisle na počtu vězňů je vţdy potřeba pokrýt provozní náklady příslušného vězeňského zařízení (tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné, tedy provozní výdaje).
Ze studie Institutu pro kriminologii a sociální prevenci v Praze, která se mimo jiné zabývala problematikou ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody a jeho alternativ, vyplývá, ţe hlavní přednosti v alternativních trestech se projevují zejména v uvolnění místa ve věznicích pro těţší zločince, ve sníţení nákladů na výkon trestu, ve větším zapojení veřejnosti do procesu převýchovy a resocializace pachatelů, ve zvyšujícím se zájmu občanů o způsoby zacházení s pachateli a ve vytváření pocitu odpovědnosti za činnost trestní justice ve veřejnosti (Rozum 2005, s. 13).
Ščerba (2011, s. 30) v rámci kategorizace alternativních opatření rozlišuje hmotněprávní alternativní opatření (alternativní tresty a alternativy k potrestání) a procesní alternativní opatření (tzv. odklony v trestním řízení).
Alternativní tresty jsou výsledkem odsouzení pachatele, kdy soud vynese výrok o vině a trestu; alternativními tresty jsou v podstatě všechny tresty, které nejsou spojeny s nepodmíněným odnětím svobody:
- domácí vězení,
- obecně prospěšné práce, - peněţitý trest,
- podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody,
- podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem.
Alternativy k potrestání pak představují kategorii alternativních opatření, jejíţ podstatou je to, ţe soud sice vysloví vinu pachatele, ale neuloţí ţádný trest.
Tato práce je zaměřena na oblast dohledu probačního úředníka nad odsouzeným, kterému byl soudem uloţen dohled k podmíněnému odsouzení k trestu odnětí svobody, nebo byl dohled vysloven u podmíněného propuštění z výkonu trestu, či byla dohledem
25
nahrazena vazba. Dohled je také spojován s alternativou k potrestání, a to s upuštěním od potrestání s dohledem.