Do výzkumného šetření bylo zařazeno 6 klientů Střediska PMS v Liberci. Jejich výběr byl doporučen probační úřednicí, která s nimi běţně spolupracuje. Tuto skupinu klientů probační úřednice navrhla s ohledem na jejich předpokládanou ochotu se na výzkumu podílet. Kladně je autorkou práce kvitován fakt, ţe se podařilo hovořit s klienty, jejichţ trestní minulost je různorodá. Mohla tak být naplněna kritéria, která si autorka stanovila pro jednotlivé typy klientů. Předpokladem bylo, aby ve vzorku respondentů byl zastoupen vţdy jeden klient, který:
a) dosud nevykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, b) vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody,
c) byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn s dohledem, d) dohled dosud nevykonával,
e) jiţ má zkušenosti s dohledem z minulé trestné činnosti, přičemţ některý klient můţe splňovat více uvedených kritérií.
Tato kategorizace klientů byla stanovena z toho důvodu, aby bylo moţné zkoumat a následně porovnat, zda a případně jaké existují rozdíly v názorech na výkon dohledu u klientů, kteří dosud za sebou nemají ţádnou trestní minulost, nebo naopak u klientů, kteří spáchali trestnou činnost opakovaně. Do střediska PMS v podstatě přichází nedobrovolný klient zpravidla bez vlastní motivace řešit problémy; klient je totiţ k probačnímu úředníkovi „vyslán“ soudem na základě soudního rozhodnutí.
V následujícím textu jsou představeni jednotliví klienti:
Klient Jan – byl odsouzen vícekrát, ale doposud nevykonával nepodmíněný trest (splněno kritérium pod bodem a) a e).
Klient Jaroslav – ve věznici vykonával nepodmíněný trest několikrát, nakonec byl podmíněně propuštěn z výkonu ochranné léčby (splněno kritérium pod bodem b) a podobnou významovostí také pod bodem c).
72
Klient František – ve věznici vykonal celkem 11 let z původních 15 let nepodmíněného trestu odnětí svobody, v současné době je podmíněně propuštěn a má uloţený dohled v délce 7 let (splněno kritérium pod bodem c) a d).
Klientka Anna - byla ve výkonu trestu dvakrát, ale před nástupem do vězení vykonávala dohled, stejně tak ho vykonává v současné době (splněno kritérium pod bodem b) a e).
Klient Patrik – byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody za současného uloţení dohledu, tento dohled je však jeho první (splněno kritérium c) a d).
Klientka Jana – z výkonu trestu odnětí svobody byla podmíněně propuštěna za současného uloţení dohledu, před nástupem do výkonu trestu vykonávala probační dohled, tento dohled je její druhý (splněno kritérium pod bodem c) a e).
Všem respondentům bylo zdůrazněno, ţe jejich účast bude vycházet především z jejich dobrovolného přístupu, ţe nebudou k ničemu nuceni nebo přemlouváni. Toto jim bylo zdůrazněno s ohledem na to, aby v průběhu započatého výzkumu nenastala situace, kdy si klient rozmyslí svou účast a nebude jiţ dále v interview pokračovat.
Vytipování vhodných klientů je velmi zásadním faktorem celého výzkumu. Výběr klientů je důleţitý také z hlediska jejich ochoty o svých problémech hovořit s osobou jinou, neţ vyţaduje samotný institut dohledu probačního úředníka/asistenta, tedy osobou nezúčastněnou.
Velikost vzorku klientů byla nakonec uzavřena na počtu 6, vycházeje z vlastní zkušenosti, která je podpořena myšlenkou Dismana, podle něhoţ je vzorek vytvořen teprve tehdy, kdyţ jsme dosáhli úplné saturace (…). V kvalitativním výzkumu je vzorek nasycen tehdy, kdyţ další data nepřinášejí nic nového (Disman 2011, s. 304). Zmíněná zkušenost autorky vychází ze zjištění v rámci rozhovoru se čtvrtým klientem, který na některé okruhy otázek odpovídal podobným způsobem, jako klienti předchozí.
Autorka měla moţnost prostudovat spisovou dokumentaci kaţdého z respondentů pro získání a ověření měkkých dat o klientovi, a to pro účely zajištění reliability informací získaných od klientů. Aţ na některé drobnosti je s povděkem konstatováno, ţe klienti neměli tendenci se před tazatelkou stavět do lepšího světla minimálně v oblasti, která se týkala popisu jejich trestní minulosti.
73
V následujících kapitolách jsou popsány příběhy jednotlivých klientů, které byly čerpány ze spisové dokumentace.
17.1 Klient Jan
Janovi je 31 let, je rozvedený, z manţelství má jednu dceru, která však ţije s matkou a jejím novým manţelem ve 150 km vzdáleném městě. Jan byl celkem 5x trestně stíhán a odsouzen, nikdy však nevykonával nepodmíněný trest odnětí svobody.
První trest následoval za trestný čin ublíţení na zdraví, který spáchal těsně před dosaţením 18. roku věku (rvačka v restauraci). Po 7 letech řádného ţivota se začal znovu dopouštět trestných činů, v roce 2010 jízda pod vlivem alkoholu, 2011 napadení veřejného činitele, v roce 2012 zanedbání povinné výţivy. V současné době je vydáno dosud nepravomocné rozhodnutí soudu o uloţení alternativního trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 250 hodin za další zanedbání výţivy. Při zahájení probační činnosti se na konzultace dostavoval pravidelně jednou za měsíc, později však ve dvou případech nepřišel, ale snaţil se vţdy řádně omluvit. Probační úřednice mu znovu zdůraznila, jaké povinnosti pro něho v rámci výkonu dohledu plynou, pokud nebude řádně spolupracovat, bude o tom muset napsat zprávu soudu a vystaví se tak nebezpečí přeměny tohoto podmíněného trestu na trest nepodmíněný. V průběhu dohledu informuje probační úřednici o osobních a existenčních změnách ve svém ţivotě, např.
boj se závislostí na alkoholu, rozchod s přítelkyní, ztráta zaměstnaní, zdravotní potíţe, komplikace s návštěvami dcery; později o nové pracovní příleţitosti, která se mu naskytla v Německu. Z tohoto důvodu je také po dohodě s probační úřednicí upraven reţim dohledu, resp. frekvence konzultací, do popředí se dostává především e-mailová komunikace. Od zaměstnání v Německu mimo jiné očekává uspokojivý výdělek, aby mohl jednak platit pravidelně výţivné, jednak vyřešit dluţné výţivné. Aktuálně probíhá výkon dohledu, který je součástí podmíněného odsouzení v důsledku spáchání trestného činu zanedbání výţivy na dceru. Předchozí dohled (uloţený za napadení veřejného činitele) byl ukončen na začátku roku 2013 v důsledku amnestie prezidenta, kdy mu byl zbytek podmíněného trestu s dohledem prominut. Klient však i v době, kdy spolupracovat s probační sluţbou nemusel, ţádné soudní rozhodnutí ho k tomu nezavazalo, o své vůli udrţoval osobní i e-mailový kontakt s probační úřednicí. Mimo jiné také s ohledem na to, ţe v minulosti měl problémy s doručováním soudních zásilek do místa bydliště – po dohodě mu jsou poštovní zásilky zasílány do střediska PMS, kde
74
si je vyzvedává. Tuto moţnost velmi kvituje, má tak jistotu, ţe se k němu dostanou všechny zásilky a nehrozí tak, ţe by se o doručování úřední listiny vůbec nedozvěděl.
17.2 Klient Jaroslav
Klient Jaroslav je muţ středního věku a ve 3. stupni závislosti na pervitinu, tzn., ţe jiţ ztrácí kontrolu nad drogou a svojí závislostí a středobodem jeho ţivota je získání a uţití drogy. Droze se podřizuje vše – osobní ţivot, denní reţim, morální hodnoty atd.
V podstatě od 16 let uţívá návykové látky, několikrát byl ve výkonu trestu odnětí svobody, vţdy za výrobu a drţení omamných a psychotropních látek. V posledním případě byl v roce 2008 odsouzen také pro trestný čin nedovolené výroby a drţení omamných a psychotropních látek, trest byl podmíněně odloţen na dobu jednoho roku, uloţen dohled probačního úředníka v trvání 2 let, později byl dohled prodlouţen o další 2 roky, takţe skončil v roce 2012. Kromě podmíněného odsouzení s dohledem mu také byla uloţena ústavní ochranná léčba.
Výkon dohledu byl zahájen v roce 2008. Klient byl upozorněn, ţe pokud se nepřihlásí na úřadu práce do evidence nezaměstnaných, hrozí mu dluhy vůči zdravotní pojišťovně. Klient sděluje, ţe ho čeká nástup na ochrannou léčbu, obdrţel výzvu k nástupu ochranné léčby do Psychiatrické léčebny v Kosmonosích v listopadu 2008.
Na dotaz probační úřednice ohledně zdroje jeho obţivy uvádí, ţe má finanční prostředky z prodeje rodinného domu. Ochrannou léčbu v uvedený termín nenastoupil, byl se však nahlásit u probační úřednice, aby o tom věděla a současně byla informována, ţe se stále zdrţuje v Liberci. Práce probační úřednice je nyní zaměřena prostřednictvím motivačních rozhovorů především na podporu a posilování klienta v tom směru, aby si uvědomil povinnost nástupu ochranné léčby. Pokud neuposlechne, vystavuje se nebezpečí dalšího trestního řízení za maření výkonu úředního rozhodnutí.
Klient je přesvědčen, ţe ochranná léčba se v jeho případě naprosto míjí účinkem. On je jiţ v takovém stavu, ţe je na droze jiţ zcela psychicky i fyzicky závislý, samotná odvykací léčba mu pouze uškodí, navíc z důvodu uvědoměné závislosti uţ není v jeho silách ani vůli drogu přestat brát. Zde je nutné konstatovat, ţe ač má klient zásadní problém respektovat soudní rozhodnutí v oblasti výkonu ochranné léčby, zcela samozřejmě a bez obtíţí se podrobuje soudnímu rozhodnutí v souvislosti s výkonem dohledu. Pravidelně dochází na konzultace, běţně s probační úřednicí komunikuje.
Léčbu nakonec po několika pokusech nastoupil, ovšem po krátké době musel z léčebny
75
odejít. Po návratu domů hned navštívil probační úřednici, kde jí předestřel muka, která v souvislosti s pobytem v léčebně proţívá, rozebírá také rozhovor s primářem, který sám vyhodnocuje, ţe pro klienta a v této fázi závislosti je léčba naprosto neúčelná, naopak pro něho můţe mít zničující následky. Nicméně na doporučení probační úřednice se do léčebny vrací. Probační úřednice však navrhuje podmíněné propuštění z ústavní ochranné léčby s ohledem na jeho zdravotní stav a se stanoviskem, ţe ze strany klienta nehrozí nebezpečí společnosti, nebezpečný je pouze sám sobě.
Ochranná léčba v ústavní formě nebude mít na postoj klienta k návykovým látkám ţádný vliv, vlivem medikace se stává zmateným člověkem, lidskou troskou, soudem uloţená léčba se míjí s původně zamýšleným účelem.
V mezičase však proběhlo trestní soudní jednání a klientovi byl za spáchaný trestný čin maření výkonu soudního rozhodnutí uloţen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. V případě tohoto soudního rozhodnutí probační úředník spatřuje zásadní problém v tom, ţe soud o uloţení obecně prospěšných prací rozhodl, aniţ by kontaktoval probační sluţbu s ţádostí o tzv. předjednání prací tak, jak to ukládá i trestní zákon (§ 64). Smyslem tzv. předjednání uloţení OPP spočívá ve zjištění, zda příslušný obţalovaný je ze zdravotních důvodů vůbec nějaké práce schopen. Práce totiţ musí pachatel vykonat sám osobně, a pokud by bylo uţ v době ukládání trestu OPP zřejmé, ţe zdravotní stav pachatele mu neumoţní výkon prací, nemělo by ţádný smysl takový trest ukládat. Důsledkem respektování zdravotního stavu pachatele je i skutečnost, ţe trest OPP nelze uloţit pachateli, který je zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce (Šámal 2012, s 854, 855). Právě v případě tohoto klienta absence předchozího ověření klientova zdravotního stavu a tedy schopnosti soustavného vykonávání fyzické práce měla za následek velmi sloţitý postup probačního úředníka při vyhledání vhodné pracovní činnosti. Nicméně po určité době a vynaloţené snaze se probačnímu úředníkovi podařilo vyhledat poskytovatele, který nabídl práci s minimální fyzickou zátěţí, a sice uklízecí práce v odpoledních hodinách. Obecně prospěšné práce se nakonec podařilo úspěšně vykonat.
Před ukončením dohledu probační úřednice zpracovala povinnou zprávu o průběhu dohledu, v níţ vyhodnotila spolupráci s klientem a klienta samotného. Klient je i přesto, ţe je dlouhodobě závislý na pervitinu, schopen racionálního pohledu na svět.
V průběhu zkušební doby se snaţil v rámci svých moţností respektovat dohodnutá
76
pravidla, má základní sociální návyky. Klient je kontaktní, sdílný, otevřený, stará se sám o sebe, co nejvíce se snaţí vyhýbat rizikovým lokalitám i rizikovým lidem.
Klient za probační úřednicí příleţitostně dochází i poté, kdy mu dohled skončil a tedy jiţ nemusí. Nicméně je rád, ţe má moţnost s probační úřednicí prohodit neformálně pár slov, informovat ji o svém ţivotě, svěřit se jí s případným trápením.
Probační úřednice toto setkání neodmítá, naopak jej akceptuje, cení si klientovy důvěry.
17.3 Klientka Anna
Autorka této práce byla formou náslechu osobně přítomna u úvodní a následné konzultace s klientkou Annou, níţe jsou tedy popsány také autorčiny dojmy.
Klientka Anna je ve věku 23 let, matkou 3 dětí, z nichţ ani jedno nevychovává.
Nejstarší syn je v péči tety a ţije v cca 160 km vzdáleném městě, 2 dcery jsou v pěstounské péči nedaleko bydliště klientky. Klientka je bez práce, nepracovala vlastně nikdy, nedokončila ani studium na odborném učilišti. V současné době bydlí s přítelem v pronajatém bytě. Ve svých 15 letech utekla z domova v domnění, ţe se postaví na vlastní nohy. Aby získala prostředky na obţivu a drogy, opakovaně se dopouštěla krádeţí. Jiţ dvakrát byla ve výkonu trestu. Klientka na úvodní schůzce u probační úřednice nejprve působila sebevědomým dojmem, později však došlo i na slzy, a to ve fázi rozhovoru, kdy byla vyzvána ke stručnému sdělení své představy, jak chce naloţit dál se svým ţivotem. Probační úřednice s ní projednala podmínky dohledu, ověřila kontaktní spojení, určila termín druhé konzultace, která bude časově delší.
Jiţ v závěru první konzultace je na klientce vidět jakési uvědomění si smyslu dohledu, s lehkou nadsázkou snad i trocha nadšení ze zahájené spolupráce s touto probační úřednicí. Několikrát se v hovoru zmínila, ţe chce zůstat zde a ţádala probační úřednici, aby ji nevracela do střediska PMS v jiném městě, ke kterému by patřila s ohledem na místo svého bydliště. Přijímá důraznější vysvětlení o nutném kladném přístupu z její strany a bezpodmínečné spolupráci s probační úřednicí. Do příští schůzky jsou klientce uloţeny první úkoly, a sice – navštívit pracovní agentury a poptat se na práci a sepsat zlomové okamţiky jejího ţivota.
V rámci druhé konzultace byly řešeny otázky zdroje příjmů na ţivobytí.
Z vyjádření klientky vyplynulo, ţe byla evidována na úřadu práce, ale nakonec z evidence vyškrtnuta, neboť se nedostavila na rekvalifikační kurz Nový začátek. Příjem
77
ţádný nemá, zřejmě ji ţiví přítel. Dále je objasněna klientčina trestní minulost. Klientka stručně vysvětluje, ţe jejím prvním trestem byly OPP v rozsahu 50 hodin, který jí byl uloţen ještě jako nezletilé za krádeţe. Tento trest byl nakonec zrušen v důsledku uloţení souhrnného trestu, který byl nepodmíněný v délce 9 měsíců. Za další páchání trestné činnosti jí byl uloţen podmíněný trest s dohledem, který však nedodrţovala, proto musela nastoupit podruhé do výkonu trestu, kde tentokrát strávila 5 měsíců. Po propuštění znovu zabředla do nevhodného prostředí kamarádů a pouličního ţivota, opět se ţivila krádeţemi. V rámci posledního odsouzení jí byl uloţen podmíněný trest v trvání 18 měsíců s dohledem trvajícím 3 roky. Výkon tohoto dohledu aktuálně probíhá. V současné době však probíhá další soudní řízení, čeká na výsledek odvolacího řízení a očekává nějaký trest.
Klientka sděluje, ţe první uloţený dohled v podstatě nevykonávala, popisuje své negativní pocity z jiného střediska PMS, z jejího pohledu neprofesionální přístup probační úřednice, takţe dohled chápala jako „buzeraci“. Rozhodla se tedy, ţe ho dodrţovat nebude, i kdyţ věděla, ţe za to stráví nějaký čas ve věznici.
Předloţila také sepsané tzv. zlomové okamţiky svého ţivota, probíhá diskuze zejména nad klientčinou představou, jak naloţí se svým ţivotem. Klientka svým způsobem překvapí prohlášením, ţe velmi váţně uvaţuje o dobrovolném nástupu na protidrogové léčení. V poslední době se stále více zamýšlí nad neutěšeností svého ţivota a dochází k názoru, ţe cesta ze začarovaného kruhu vede přes léčbu počáteční závislosti na drogách. Tento přístup je kvitován kladně, klientka je podpořena ve správnosti svých úvah. Zajímá se o to, jak bude řešen výkon dohledu, aby se nedostala do zbytečných problémů. Probační úřednicí jí je vysvětlena moţnost výkonu dohledu v tom středisku PMS, v jehoţ blízkosti se bude nacházet léčebné zařízení. Potřebné administrativní úkony zajistí probační úřednice poté, kdy klientka předloţí potvrzení o termínu nástupu na léčení.
Na konci schůzky tak jako kaţdý klient dostává úkol na příště – přinést nájemní smlouvu týkající se současného bydlení a informovat o výsledku jednání ohledně rýsující se moţnosti krátkodobé brigády v jedné firmě.
17.4 Klient František
Klient František je z těch respondentů, který souhlasil s přítomností autorky na jedné z jeho pravidelných konzultací u probační úřednice. Františkovi je 41 let, je
78
rozvedený, má jednoho syna, se kterým se téměř nestýká (také z důvodu dlouhodobého výkonu trestu). Poprvé byl odsouzen v roce 1997 k podmíněně odloţenému trestu odnětí svobody, v roce 1998 se v průběhu podmíněného odsouzení osvědčil.
V roce 1999 byl vzat do vazby za velmi závaţný úmyslný trestný čin – organizaci vraţdy, v roce 2001 byl odsouzen k 15 letům k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
Klient vykonává sedmiletý dohled, nyní je v jeho polovině, který mu byl uloţen v souvislosti s podmíněným propuštěním z výkonu trestu, kde strávil 11 let (z původně uloţených 15 let). Probační činnost byla zahájena v dubnu 2010. V začátcích byl velmi nejistý, neklidný s velkým strachem z lidí. Nevěděl si rady s úřadem práce, s bydlením, kam a proč se má chodit hlásit, co všechno a kde je potřeba zařídit. Později byl léčen s maniodepresivní poruchou, opakovaně hledal práci, o kterou přicházel většinou po zjištění zaměstnavatele, ţe byl ve výkonu trestu (i kdyţ se jednalo většinou o práce manipulantů apod.). S neustálou nezaměstnaností samozřejmě souvisí nedostatek finančních prostředků, nemá z čeho platit výţivné, náhradu škody.
Na konzultace dochází pravidelně kaţdý měsíc, je kontaktní, později je frekvence konzultací určena po 3 měsících. Na konzultacích je mimo jiné také řešena otázka náhrady škody poškozené, stále však probíhá soudní řízení o jejím přiznání. Klient si je vědom této povinnosti, leč nemá finanční prostředky, nemá ani práci, neví, jak škodu splácet. Při setkáních často hovoří o těţkých podmínkách ţivota ve věznici, jak ze začátku věznění byl naštvaný na celý svět, hledal viníky za jeho osud okolo sebe, a jak po cca 5 letech nastal zlom a postupně si začal uvědomovat, ţe chyba je jen a jen na jeho straně. Později si na ţivot ve věznici svým způsobem musel zvyknout.
Zhruba po roce spolupráce je probační úřednicí vyzván, zda by dokázal v sobě najít odvahu a všechno to uvědomění si své chyby, viny, toho, co způsobil, napsat poškozené. Řekl, ţe o tom bude přemýšlet. Po dvou měsících sděluje, ţe pracoval na konceptu dopisu poškozené, ale protoţe mu připadal příliš emocionální, bude přemýšlet o jiné verzi. Probační úřednice poţaduje, aby jí všechny verze dopisu předkládal, společně je pak mohou probírat a vybrat nejvhodnější variantu. Při jedné z konzultací je činěn pokus o reflexi jeho ţivota a trestné činnosti. Je sice sdílný, popisuje svou minulost, ale stále jakoby odbíhá od tématu, probační úřednice jej opakovaně vrací k tomu, co je aktuálně probíráno. Často na konzultacích působí zklamaně, utrápeně, někdy je probační úřednicí dán prostor, aby se klient vypovídal ze svých trápení, neboť to byl prostor pro jeho potřeby.
79
17.5 Klient Patrik
V úvodu seznámení s klientem Patrikem je nutné uvést, ţe tento klient jako jediný v rámci dohledu je a byl i při konzultaci (u níţ byla autorka přítomna) dost nepříjemný.
První dojem ze setkání byl rozpačitý – klient měl velmi sebevědomé, povýšené aţ arogantní vystupování. Dokonce na začátku schůzky zaujal aţ útočný postoj vůči probační úřednici. Ta jako profesionál na svém místě situaci zvládla tak, ţe klient musel aspoň na chvíli respektovat určitá pravidla chování. Klientovi je 45 let, ţenatý, má 3 děti, jednou trestaný. Za trestný čin padělání a pozměnění peněz mu soud uloţil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let, z věznice byl po 1,5 roku podmíněně
První dojem ze setkání byl rozpačitý – klient měl velmi sebevědomé, povýšené aţ arogantní vystupování. Dokonce na začátku schůzky zaujal aţ útočný postoj vůči probační úřednici. Ta jako profesionál na svém místě situaci zvládla tak, ţe klient musel aspoň na chvíli respektovat určitá pravidla chování. Klientovi je 45 let, ţenatý, má 3 děti, jednou trestaný. Za trestný čin padělání a pozměnění peněz mu soud uloţil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let, z věznice byl po 1,5 roku podmíněně