Zda mají zajištěny existenční předpoklady, tedy vyřešenu otázku bydlení, zdroje příjmŧ a případné úhrady rŧzných druhŧ pohledávek?
Odpovědi zařazené do kategorií č. 1 – 4:
č. 1 zajištěné existenční předpoklady: Jaroslav, František, Patrik, Jana č. 2 nezajištěné existenční
předpoklady: Jan, Anna
č. 3 existenční předpoklady zajištěné
jsou, očekává se však změna: Jana, František č. 4
postoj k řešení zadluţenosti:
dluhy aktivně řeší Jana
dluhy neřeší Jan, Anna, František, Jaroslav, Patrik
Shrnutí podotázky č. 3:
Tak jako osudy kaţdého klienta jsou různé, stejně tak nelze zevšeobecnit jejich postoje k vypořádání se s odpovědností za své činy, tedy za úhradu různých dluhů, náhrad škod apod. Někteří mají skutečně problém práci najít, aby získali prostředky na zajištění základních ţivotních potřeb a úhradu dluhů. Někteří mají představu, ţe finanční prostředky potřebují jen pro zajištění svých potřeb, v otázce splácení dluhů jsou poněkud lhostejní. Klientka Anna si nějakou platební povinnost snad ani nepřipouští. Jen jedna klientka (Jana) postavila otázku úhrady dluţných částek – dá se říci – na přední místo svých povinností (k tomu také přidala zdůvodnění, ţe jí kromě jiného ke splácení dluhů vede obava, aby dluhy „neodnesli“ její rodiče, kteří se kvůli ní jiţ dostali do konfrontace s exekutorem).
Všichni klienti se ale shodně vyjádřili, ţe jedním z témat na prvních konzultacích s probačním úředníkem byla vţdy oblast zajištění zdrojů příjmů a následné jejich představy o splácení vzniklých pohledávek.
92 Podotázka č. 4:
Zda se v prŧběhu spolupráce s probačním úředníkem změnil náhled klienta na jeho trestnou činnost.
Pro účely vyhodnocení jsou odpovědi klientů uspořádané do následujících kategorií:
kategorie 1 – změna v náhledu kategorie 2 – náhled nezměněn
Po poloţení této otázky se většinou klienti na chvíli odmlčeli, pak začali aţ opatrným „ono to není tak jednoduchý…“. Klienti se zpravidla vrátili ke svým začátkům, kdy s trestnou činností začali, co je k tomu vedlo, proč podlehli svodům,
„hecování kamarádů“, proč neposlouchali dobře míněné rady svých blízkých, proč se nepoučili z prvního potrestání a páchali trestnou činnost dál.
Odpovědi respondentů jsou zařazené do jednotlivých kategorií:
kategorie 1 – změna v náhledu
Klient Jan je názoru, ţe „…kaţdopádně jsem si to uvědomil a začal jsem dělat věci lepší, ten trest za napadení byl pod vlivem alkoholu, řízení bylo taky pod vlivem, coţ si myslím, ţe to je pro mě včetně té probace největší plus toho, ţe jsem se dokázal dostat ze závislosti na alkoholu a jsem abstinent, to je pro mě velký plus a velkej podíl na tom má i probační úředník.“ Pak ještě dodal – „No stát se to nemuselo, kdyby i stát se začal chovat jinak jako republika, myslím, si, ţe pravomoce policie narostly do hrozných výšin…“ Chybu vidí sice hlavně u sebe, ale stále v sobě nosí jistou dávku ukřivděnosti za to, ţe mu ze strany policie bylo ublíţeno, policie se k němu nemusela chovat tak povýšeně.
Klient Jaroslav vyprávěl, ţe vůbec neví, „proč jsem začal takhle blbnout, měl bych probádat vůbec tohleto všechno, flákal jsem se po venku, lítal jsem po bárech, měl jsem v jednu chvíli moc prachů, tak jsem si myslel, ţe jsem machr…“. Zřejmě i s ohledem na své podlomené zdraví, jehoţ stav si způsobil dlouholetým uţíváním drog, je se svým ţivotem vypořádaný, neboť prohlásil „Mně na ţivotě uţ nezáleţí.“
Klientka Anna se k této otázce vyjádřila: „Uvědomuju si, ţe je to hlavně o mně, takovýho názoru jsem taky donedávna nebyla, furt jsem asi čekala, ţe mi někdo pomůţe, ţe mě někdo podpoří, neţ mě vzali podruhý na vazbu, tahala jsem se s ţenatým chlapem a myslela jsem si, ţe mi pomůţe proto, ţe jemu je 40 a já jsem o 20 let mladší a ţe
93
prostě von má rozum, ţe všechno, co řekne, ţe bude dobře, a ve finále si na mě vzal půjčky…, takţe dneska vím, ţe já musím sama od sebe chtít, a spoléhat se jenom na sebe.“
Klient František jediný ze všech respondentů strávil nejdelší čas ve výkonu trestu, svěřil se, ţe mu ve věznici trvalo „…ale asi 5 let, neţ jsem si na to přišel sám, ţe ne oni všichni udělali chyby, komplicové, policie, soud…, ano, nadělali, soud nadělal spousty chyb, odsoudil to špatně, policie chyby – vyměnila důkazy, falšovala důkazy, vrchní soud lustroval korespondenci mezi mnou a advokátem, to je všechno pravda. Ale tu první zásadní chybu jsem udělal já, tu, kvůli který byly potom všechny ty další chyby těch státních úřadů. První chybu jsem udělal já, prostě já a já, tím, ţe jsem se nedoved nějak říct ne… Kdyţ jsem se na to začal takhle po těch 5 letech dívat já, tak jsem jí viděl u sebe, chyby ostatních mě uţ nezajímaly, byly druhořadý. Moje chyba a následek, následek pro mě nebylo těch 15 let vězení, ale následek byl zmařenej ţivot, ne jeden, mnoho zmařenejch, tedy nešťastných, tam jsem si začal uvědomovat, jak je to všechno provázaný, do tý doby jsem to neviděl, začal jsem přemejšlet nad tím, jestli to ještě někdy chci. Tak jsem dospěl k názoru, ţe ne, ţe nebudu dělat maximum pro to, abych se nedostal zpátky do vězení, vůbec ne, nic pro to nebudu dělat, neudělám nic proto, abych se tam nedostal, nemusím dělat vůbec ţádný maxima, mám jasno, ţe tam zpátky prostě nepudu, takţe neudělám nic pro to, abych se tam dostal.“ Z jeho vyjádření lze vycítit velké zklamání ze sebe sama, nepochybně se nad tím, co se stalo, proč byl ve výkonu trestu, v jaké se nacházel v situaci, jaká příkoří mu byla případně činěna, opakovně zamýšlel, častokrát svůj ţivot analyzoval.
Klientka Jana také po krátkém zamyšlení prohlásila: „Kaţdej normální člověk, kterej si něčím prošel a chce si uspořádat ţivot, snad musí mít jasno, ţe trestná činnost mu ţivot jenom zkazí, ţe to k ničemu nevede – i kdyţ člověk do toho někdy spadne, ani neví jak, takţe nikdy neříkej nikdy. Já ale mám dost vyjasněný, ţe zaţít to všechno znovu nechci a uţ vůbec nechci dopustit, abych znovu ranila svou rodinu, to by byl konec…“.
kategorie 2 – náhled nezměněn
Patrik odpověděl, ţe nemá důvod měnit náhled na svou trestnou činnost, protoţe
„já jsem byl odsouzenej nespravedlivě.“
V níţe uvedené tabulce jsou znázorněny odpovědi klientů seskupené podle jednotlivých kategorií na podotázku č. 4:
94