Zda dohled vykonává především z obavy přeměny na nepodmíněný trest, pokud by podmínky dohledu neplnil, nebo zda je zdrojem akceptování dohledu jiný aspekt (a jaký)?
Odpovědi zařazené do kategorií č. 1 a 2:
č. 1
přeměna na nepodmíněný trest odnětí svobody:
o hrozbě vědí, ale není hlavní obavou Jan, Jaroslav, František, Anna, Patrik, Jana
č. 2
jiné, významnější dŧvody plnění dohledu:
změna osoby probačního úředníka Anna dobrovolný nástup na protidrogovou
léčbu Anna
uzavření přísunu drogy Jaroslav
neublíţit své rodině Jana
zahlazení odsouzení v RT Jan, Jaroslav, František, Anna, Jana získaná sebedůvěra, ţe se do VTOS
jiţ nevrátí František
bez vyjádření Patrik
102 Shrnutí podotázky č. 3
Autorka předpokládala, ţe odpovědi na otázku, z jakého důvodu klienti dohled vykonávají, budou jednoznačné. Očekávala, ţe důvodem bude obava z toho, ţe by jim byl dohled změněn na nepodmíněný trest odnětí svobody, tedy ţe by byli umístěni do věznice.
Ovšem z odpovědí klientů kromě tohoto primárního důvodu vyplynuly ještě další motivační faktory:
- aby výkon dohledu neprováděl jiný probační úředník,
- obava z nezvládnutí nucené abstinence z důvodu uzavření přísunu drogy tolik potřebné k ţivotu,
- úvaha o dobrovolném nástupu na protidrogové léčení, - strach z dalšího ublíţení svým blízkým,
- docílit zahlazení odsouzení a s tím souvisejícího výmazu záznamů trestné činnosti z rejstříku trestů.
Klient František ani na moment nezaváhal a naprosto věcně prohlašoval, ţe on nemá obavu vůbec ţádnou, on prostě má v sobě přehodnoceno a zcela vyjasněno, ţe po 11letém uvěznění zkrátka ví, ţe do věznice uţ znovu nenastoupí. Jeho motivační důvody by se daly označit jako získání velmi silné sebedůvěry, ţe sám před sebou jiţ neselţe.
Podotázka č. 4:
Jak klient celkově vnímá realizaci dohledu?
Odpovědi u této podotázky nejsou uspořádány do kategorií, budou hodnoceny jako jeden celek. Otázka svou podstatou měla ověřit a zrekapitulovat názory klientů vyjádřené v rozhovorech.
Na první pohled můţe formulace této otázky vyvolat dojem, ţe na to klienti jiţ v průběhu rozhovoru dotazováni byli, jiné otázky v této části uvedené se tomuto dotazu dost podobají. S tím by bylo moţné souhlasit. Autorka však otázku na celkový dojem na realizaci dohledu klientům poloţila záměrně. Otázka byla pokládána aţ v samém závěru rozhovoru a smyslem jejího vznesení bylo ověření toho, co klienti sdělili v průběhu rozhovoru na otázky obsahem podobné, ale formulované trochu jinými slovy.
Bylo totiţ jen na klientech samotných, zda vůči tazatelce jakoţto neznámé osobě pojmou určitou dávku důvěry a svěří se jí se svými pocity – a zda půjde o pocity
103
pravdivé nebo zda se budou chtít nějakým způsobem postavit do lepšího, příznivějšího světla. Autorka se domnívá, ţe i za celkem krátký okamţik, kdy povídání s kaţdým klientem probíhalo, atmosféra důvěry navozena byla a lze konstatovat, ţe klienti k nějaké fabulaci ani netíhli. To vyplývá z odpovědí na tuto otázku, kdy v podstatě jiţ vyřčené myšlenky zopakovali jinými slovy.
Klient Jan prohlásil: „Myslím, ţe kdyţ normální člověk přijde a má plnit ten dohled, tak mu ten dohled hrozně moc věcí dá, pokud bude chtít přijmout ty věci, záleţí na něm, pokud ty věci nebude chtít přijmout a nebude chtít probačního úředníka vnímat, ve finále si to jenom tady vodsedí, odkejve, dobře, ale myslím si, ţe z toho sezení nebo návštěvy probačního úředníka si člověk vţdycky musí něco vodnýst.
Ze začátku, kdyţ jsem měl první probace, tak jsem z toho měl hroznej strach, teďka sem chodím rád, dneska jsem tady taky nemusel bejt, přišel jsem jenom říct, ţe mi přišel dopis, protoţe jsem byl ve městě…
Ona mě opravdu vyslechne…na schůzce tohle probereme, já pak odsud odejdu, v tu chvíli mi začne hlavou šrotovat, co všechno mám udělat, a teď uţ je to jiný, měl jsem předtím víc strach, všechno jsem pořád kontroloval, nevěděl jsem, teď uţ jsem takovej jakoby vohranej, ale prostě pro mě ona je člověk, kterej mi impuls do toho dá, takhle ne, takhle to nemůţeme udělat, lepší bude takhle, jestli ne, pak mám smůlu, takovej ten vztyčenej prst na mě působí, na to dám, fakt mi v tom pomůţe.“ Jan dokonce došel k závěru, ţe by dohled probační úřednice potřeboval celý ţivot.
Např. klientka Anna se vyjádřila takto: „No, je to dobrý, vím, ţe musím chodit, a moţná ţe se na p. Tesarčíkovou i těším…Nějak to vytuším, ţe je potřeba tam přijít, protoţe na to někdo spolíhá, ale uvědomuju si, ţe v okruhu lidí, ve kterým se pohybuju, všichni řeknou jo a myslej přitom ne a nad tím se ani nezamyslej, ţe to řekli, a uţ hodně rozlišuju, před kým co řeknu…“
František několikrát opakoval, ţe „Dohled – nedohled, já prostě vím, ţe pro mě jsem nejdůleţitější já sám, dohled mi totiţ nebrání v návratu do kriminálu, v tom si bráním sám, tedy moje rozhodnutí. Konzultace jsou fajn pro lidi, někdo to bere jako zátěţ, jiný to nějakým stylem motivuje. Mně to spíš motivuje. Ale v tom, abych se nedostal do věznice, tam mám motivaci sám v sobě, ne v probačním úředníkovi, spíš mě to motivuje do dalšího ţivota.“
104 Shrnutí podotázky č. 4
Klienti se v podstatě shodli na tom, ţe opět záleţí jen na nich samotných, jak se k realizaci dohledu postaví. Pochopili dříve či později, ţe i kdyţ spáchali nějaký, společností neakceptovatelný trestný čin, ta samá společnost reprezentovaná v danou chvíli probačním úředníkem jim nabízí nápomocnou ruku. Kaţdý sám si musí uvědomit, zda a jakým způsobem čas strávený s probačním úředníkem pro sebe a svůj další ţivot zúročí. Kdo o pomoc při nápravě svého ţivota stojí, také se mu jí dostane.
Kdo je však opačného názoru, záhy pozná, ţe tento postoj je mylný, nic neřešící, naopak přináší mnoho dalších potíţí. Respondenti (opět aţ na klienta Patrika) přijímají realizaci dohledu jako účelnou a prospěšnou část svého ţivota.
Vyhodnocení a shrnutí výzkumné otázky č. 2
Co klienty motivuje, aby podmínky dohledu dodrţovali a dohled řádně plnili?
K vydefinování odpovědi na druhou výzkumnou otázku byly klientům kladeny podotázky zaměřené na motivační faktory k dodrţování podmínek dohledu. Otázky se týkaly popisu pozitivních i negativních stránek spolupráce s probačním úředníkem, toho, jak klient vnímá prvek kontroly a paralelní prvek pomoci ze strany probačního úředníka, jaký důvod má pro vykonání dohledu a jak klient vnímá realizaci dohledu v globálním pohledu.
Zde se očekávaně potvrdila domněnka o smyslu výkonu dohledu probačního úředníka. K dohledu všichni respondenti přistupují s vědomím, ţe jim byl uloţen soudním rozhodnutím, které je potřeba zcela respektovat. Uvědomují si také, ţe pokud by podmínky dohledu nedodrţovali, hrozil by jim další postih. Nejen o těchto povinnostech a významech byli poučeni probačním úředníkem hned při zahájení jejich spolupráce. Klienti se k této otázce samozřejmě vyjadřovali různě, ale dá se vyspecifikovat společné pojítko – kaţdý si je vědom, ţe nad ním dohlíţí jiný člověk, zástupce „státního úřadu“ (jak uvedl např. klient Jan).
Ţádný z klientů nesdělil, ţe by ve spolupráci s probačním úředníkem spatřoval nějaká zásadní negativa. Jak je uvedeno v předchozím odstavci, jsou si vědomi svých povinností v tomto směru, takţe se je snaţí respektovat.
Klienti zastávali shodný názor, ţe k výkonu dohledu a k probačním činnostem neodmyslitelně patří prvek kontroly. Pokud by nebyli kontrolováni, nebyl by naplněn smysl probačního dohledu. Po delší době spolupráce s probačním úředníkem však
105
zjistili, ţe nejsou probačním úředníkem pouze kontrolováni, ale ţe jim je probační úředník významnou měrou nápomocen při řešení různých ţivotních situací.
Nejen strach z případné přeměny probačního dohledu a nutnosti nastoupit do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody je důvodem, proč klienti podmínky dohledu řádně plní. Mezi takové důvody patří např. obava, ţe by dohled vykonával jiný probační úředník – jde tedy o otázku osobnostních vlastností probačního úředníka.
Zásadní význam pro klienta můţe mít osoba probačního úředníka, jeho chování, vystupování, přístup. Motivací k výkonu dohledu je dále obava zhoršení současných ţivotních podmínek, resp. zdravotního stavu proto, ţe výkon nepodmíněného trestu zamezí přísun omamné či psychotropní látky, na které je klient na svobodě závislý.
Nevystavit svou rodinu dalším útrapám, to byl další důvod, proč klient pravidla dohledu řádně dodrţuje. Všichni klienti také doufají, ţe se jim v budoucnosti podaří dosáhnout výmazu trestních záznamů z rejstříku trestů. Tento motivační faktor zdůvodnili tím, ţe chtějí být znovu zařazeni mezi většinovou společnost a získat tak především více pracovních moţností.
Z odpovědí klientŧ na druhou výzkumnou otázku vyplývá, ţe jejich motivační faktory k řádnému výkonu probačního dohledu jsou rŧzné, odráţejí ţivotní situaci kaţdého z nich. Společným faktorem je přání, aby jim v budoucnosti byl proveden výmaz trestních záznamŧ z rejstříkŧ trestŧ, coţ by zlepšilo jejich zařazení ve společnosti.
21.3 Výzkumná otázka č. 3
V čem spatřuje klient účinnost dohledu?
Podotázka č. 1:
Jaká je frekvence stanovených konzultací probačního úředníka s klientem?
Pro účely vyhodnocení jsou odpovědi klientů uspořádané do následujících kategorií:
kategorie 1 – konzultace v kratším intervalu (1x – 2x za měsíc) kategorie 2 – konzultace v delším intervalu (1x za 3 měsíce) Odpovědi respondentů jsou zařazené do jednotlivých kategorií:
kategorie 1 – konzultace v kratším intervalu (1x – 2x za měsíc)
106
Z vyjádření respondentů plyne shodná odpověď, ţe zejména na počátku spolupráce s probačním úředníkem byla frekvence konzultací stanovena v kratším intervalu. Někteří klienti uvádějí jednou za měsíc, někteří dvakrát do měsíce. Častější návštěvy souvisejí s tím, ţe při první konzultaci probační úředník vyţádal předloţení nějaké listiny (např. nájemní smlouvy), kterou klient dodal následující týden. Někteří klienti si vyhodnotili, ţe se interval mezi jednotlivými konzultacemi prodlouţil zřejmě v souvislosti s tím, ţe probační úředník má za povinnost po prvních šesti měsících podat soudu písemnou zprávu o průběhu dohledu. Klienti se shodně vyjádřili i k otázce, jak řešili situaci, kdyţ se na některou konzultaci dostavit nemohli. Pokaţdé se s předstihem spojili s probační úřednicí, vysvětlili jí důvody, které jim brání přijít na konzultaci ve stanoveném termínu a poţádali o termín náhradní. Některým se jen na začátku dohledu přihodilo, ţe v daném termínu k probační úřednici nepřišli, aniţ by se předem řádně omluvili. Později se jim to jiţ nestalo.
Klienti Jan, Jaroslav, František, Anna a Jana shodně doplnili informaci o konzultacích tím, ţe sami iniciovali návštěvu u probačního úředníka i mimo domluvený termín. Stalo se tak v případě, ţe potřebovali poradit např. s exekučním příkazem. Nebo si ve spolupráci s probačním úředníkem zajistili doručování úředních zásilek do střediska PMS, kam se dostavovali k jejich vyzvednutí. V místě bydliště se vyskytly problémy v doručení zásilek. Z obavy, ţe v místě bydliště neobdrţí včas důleţitou úřední listinu, vyuţili moţnosti doručování zásilek do střediska PMS.
kategorie 2 – konzultace v delším intervalu (1x za 3 měsíce) Klient Patrik uvedl, ţe na konzultace docházel jednou za 3 měsíce.
Shrnutí podotázky č. 1
Vyjádření klientů o intervalech konzultací bylo moţné ověřit ze spisové dokumentace klientů. Také z vyjádření probační úřednice plyne, ţe hned po zahájení probačních činností následují konzultace aţ na ojedinělé výjimky min. jednou do měsíce. Tento interval vyplývá z potřeby udrţet pravidelný kontakt s klientem za účelem vyhodnocení rizik a potřeb klienta, které je potřebné pro zapracování do probačního plánu dohledu.
Ze spisové dokumentace klienta Jana je také potvrzeno, ţe v jednom případě v úvodu výkonu dohledu dokonce nereagoval na písemnou pozvánku, ani na telefonáty probační úřednice, aţ mu muselo být zasláno písemné připomenutí, jaká pravidla pro
107
výkon dohledu platí a byl upozorněn na nezbytnost jejich dodrţování. Později se omluvil a poučil se, napříště vţdy řádně vysvětlil předem důvody, které mu brání se na konzultaci dostavit. Např. klient František sdělil, ţe „já to beru jako povinnost a ţe jsem dal slovo, mám to tak nastavený… Prostě kdyţ se s někým na něčem domluvím, tak to přece se musí dodrţet, to není nic, co by mě obtěţovalo…“
Podotázka č. 2:
Jak klient přistupuje k plnění úkolŧ uloţených probačním úředníkem?
Odpovědi u této podotázky nejsou uspořádány do kategorií, budou hodnoceny jako jeden celek.
Zejména při úvodních konzultacích probační úředník zadal určitý úkol, jehoţ splnění očekával do další stanovené návštěvy. Podle vyjádření klientů se jednalo např.
o předloţení potvrzení o zaevidování se na úřadu práce, nebo o doloţení, ţe mají zajištěno ubytování (např. nájemní smlouvou nebo potvrzením z ubytovny), nebo předloţení kopie pracovní smlouvy nebo dohody o provedení práce či pracovní činnosti atd. Někteří klienti uvedli, ţe občas na splnění dílčího úkolu zapomněli, probační úředník toto však akceptoval, sami klienti projevili snahu vyţadované splnit v nejkratším moţném termínu. Zde všichni velmi kvitovali vstřícnost a pochopení probačního úředníka, kterého si váţili a proto si v budoucnosti jiţ dávali pozor, aby příště na nic nezapomněli. Klienti se také často zmiňovali o tom, ţe byli za splnění daného úkolu probační úřednicí pochváleni, coţ je velmi potěšilo a vlastně motivovalo k plnění úkolů příštích.
Shrnutí podotázky č. 2
Po vyhodnocení odpovědí na podotázku č. 2 se konstatuje shoda klientů o frekvenci a pravidelnosti konzultací s probačním úředníkem. Také se shodují v tom, ţe při zahájení probačního dohledu byly schůzky častější. Klienti se domnívají, ţe po uplynutí prvního půl roku vykonávaného dohledu se schůzky konaly nebo konají jednou za dva nebo tři měsíce.
Výkon dohledu, jak je víckrát v této práci uvedeno, je spojen také s plněním různých povinností klientem, kterému jsou ukládány tzv. drobné úkoly a je jen na klientovi, jak se s nimi vypořádá. Můţe se zdát, ţe jde o nepatrné činnosti, ale různé osoby mohou mít potíţe si byť i drobnost zapamatovat, myslet na to, ţe jim – dospělým
108
jedincům – byl zadán nějaký úkol. Určitě i toto lze povaţovat za krok k jejich uschopnění z hlediska posilování odpovědnosti za svůj ţivot.
Vyhodnocení a shrnutí výzkumné otázky č. 3 V čem klient spatřuje účinnost dohledu?
V souvislosti se zkoumáním názorů klientů, v čem spatřují účinnost dohledu, bylo podotázkami zjišťováno, jak často se konzultace s probačním úředníkem konaly a splnění jakých povinností jim bylo probačním úředníkem uloţeno.
Lze konstatovat, ţe intervaly schůzek minimálně v období prvních šesti měsíců od zahájení probačních činností byly kratší, návštěvy intenzivnější. Klienti se na probačního úředníka obraceli také mimo domluvené termíny, pokud měli pocit, ţe potřebují pomoc, radu, nebo si chtěli vyzvednout doručenou poštovní zásilku.
Klienti se shodují také v odpovědích ohledně řešení úloh, o které je probační úředník poţádal. S výjimkou klienta Patrika všichni ostatní klienti uvedli, ţe se nebránili splnění konkrétního úkolu. Stalo se, ţe na některý úkol zapomněli, ale snaţili se, aby se tak v budoucnu jiţ nedělo. Lze shrnout, ţe si klienti postupně uvědomovali, ţe plněním jednotlivých úkolů současně naplňují dohodu s probačním úředníkem a pokud ji budou respektovat, mohou očekávat, ţe sami budou respektováni. Toto zjištění je určitým způsobem uspokojuje a posiluje jejich sebevědomí v oblasti mezilidských vztahů.
Z odpovědí klientŧ na třetí výzkumnou otázku vyplývá, ţe klienti oceňují význam konzultací, to, ţe jsou vedeni k plnění konkrétních úkolŧ a ţe jim i plnění těchto zadaných úkolŧ pomáhá při zvyšování vlastní sebeúcty a při návratu do normálního ţivota.
22 Diskuze výsledkŧ
V této kapitole budou konfrontovány výsledky výzkumného šetření s teoretickými poznatky. Výzkumné šetření přineslo potvrzení podstatných teoretických faktů. Je potvrzeno, ţe PMS zaujímá významný post v oblasti sociální práce v trestní justici.
PMS je její neoddělitelnou součástí i proto, ţe aplikací zásad restorativní justice (jak je uvedeno v teoretické části práce) přispívá ke sníţení neţádoucích důsledků, které plynou pro pachatele z důvodu jeho prizonizace a k harmonizaci vztahů narušených trestnou činností.
109
Teoretické podklady popisují pravidelné setkávání probačního úředníka s klientem v rámci výkonu dohledu jako jednu ze základních podmínek k realizaci dohledu. Uţ jen pouhá povinnost klienta někam pravidelně docházet můţe přispívat ke zvyšování zodpovědnosti klienta. Tato teze je potvrzena jednak vyjádřením klientů, ale také stanovisky probačních úředníků. Frekvence konzultací se odvíjí od osoby kaţdého klienta, od zjištěné míry rizika recidivy trestné činnosti a rizika újmy, případně od toho, jaké jsou rozhodnutím soudu uloţené podmínky dohledu. Termíny jsou probačním úředníkem operativně upravovány podle toho, jak aktuálně dohled probíhá.
Četnější konzultace jsou vyuţívány u osob s vyspecifikovanými riziky a u osob propuštěných z déletrvajícího výkonu trestu odnětí svobody. Tito klienti jsou z výkonu trestu zvyklí na určitý řád, podle kterého měli naplánovaný průběh celého dne. Obdobu řádu potřebují i po nějakou dobu po propuštění z věznice. Naopak po delších intervalech se schůzky konají s klienty, u nichţ z předloţených listin, klientova vyjádření i celkového přístupu plyne, ţe v jeho případě neexistuje hrozba rizika neplnění dohledu nebo riziko recidivy.
Hlavní osou činnosti probačního úředníka, která se prolíná celým obdobím realizace dohledu nad klientem, je zmapování a vyhodnocení moţných rizik a potřeb klienta. Tento atribut je v podstatě alfou omegou úspěšnosti nebo selhání klienta při výkonu dohledu. Na základě efektivně zmapovaných a vyhodnocených rizik a potřeb klienta je moţné specifikovat náplň probačního plánu dohledu.
Odborné publikace uvádějí, ţe probační plán dohledu je ţádoucí zpracovat při zahájení probačních činností. Výzkumným šetřením však bylo zjištěno, ţe stanovení probačního plánu dohledu by mělo pokaţdé předcházet zmapování a vyhodnocení rizik a potřeb klienta. Bez těchto údajů lze jen obtíţně stanovit smysluplný probační plán dohledu. Zmapovat a vyhodnotit rizika a potřeby klienta ovšem není moţné bez jeho aktivní spolupráce. I z těchto důvodů se v počátku výkonu dohledu plánují častější konzultace, stejně tak probační úředník provádí šetření v místě bydliště klienta, aby bylo moţné vyhodnotit aktuální rodinnou a sociální situaci klienta.
Jistou výhodu v realizaci výzkumného šetření této diplomové práce lze nalézt v moţnosti porovnání výsledků tohoto výzkumu s výsledky výzkumných šetření, která prováděli výzkumní pracovníci v IKSP v roce 2004 a v roce 2008.
Z výzkumu provedeného v roce 2004 na téma IKSP mimo jiné vyplynulo, ţe probační úředníci vyhodnotili, ţe se k vykonávání dohledu staví zodpovědně většina
110
podmíněně propuštěných. Toto zjištění je potvrzeno i tímto výzkumným šetřením, které vycházelo z názorů klientů nejen podmíněně propuštěných.
Ve výzkumu IKSP byla zdůrazněna překáţka v resocializaci podmíněně propuštěných osob, jejíţ rychlost a průběh závisí na schopnosti adaptace odsouzeného na sociální změnu, dále na otevřenosti sociálního systému vůči odsouzenému.
Za největší překáţku resocializace podmíněně propuštěných osob byla v roce 2004 označena nemoţnost nalézt zaměstnání, tedy nezaměstnanost odsouzených, kde hlavním problémem je, ţe nikdo nechce zaměstnat osobu se záznamem v rejstříku trestů. Jak vyplývá z výsledků výzkumného šetření v této práci, problém s nezaměstnaností se netýká jen osob podmíněně propuštěných, ale většiny osob odsouzených. Samozřejmě u některých klientů jejich nezaměstnanost můţe zapříčinit jejich nízká motivace pracovat, špatné nebo vůbec ţádné pracovní návyky.
Výzkum IKSP z roku 2008 na téma Účinnost dohledu u osob podmíněně propuštěných přinesl v podstatě potvrzení výsledků obdobně zaměřeného výzkumu v roce 2004 (viz výše). Autoři v obou výzkumech doporučovali zákonem umoţnit uloţení flexibilního dohledu, tj. moţnosti kdykoliv v průběhu zkušební doby
Výzkum IKSP z roku 2008 na téma Účinnost dohledu u osob podmíněně propuštěných přinesl v podstatě potvrzení výsledků obdobně zaměřeného výzkumu v roce 2004 (viz výše). Autoři v obou výzkumech doporučovali zákonem umoţnit uloţení flexibilního dohledu, tj. moţnosti kdykoliv v průběhu zkušební doby