ŽÁKA KATEGORIE POJMENOVÁNÍ
HELENA
kategorie povolání přesné pojmenování
kategorie dopravní prostředky přesné pojmenování
kategorie zvířata přesné pojmenování
kategorie jídlo přesné pojmenování
kategorie hračky přesné pojmenování
Tabulka 27: Hodnocení 2. úkolu, Leoš JMÉNO
ŽÁKA KATEGORIE POJMENOVÁNÍ
LEOŠ
kategorie povolání žádné pojmenování
kategorie dopravní prostředky přesné pojmenování
kategorie zvířata žádné pojmenování
kategorie jídlo žádné pojmenování
kategorie hračky jiné pojmenování: hrací prostředky
Tabulka 28: Hodnocení 2. úkolu, Eliáš JMÉNO
ŽÁKA KATEGORIE POJMENOVÁNÍ
ELIÁŠ
kategorie povolání přesné pojmenování
kategorie dopravní prostředky přesné pojmenování
kategorie zvířata přesné pojmenování
kategorie jídlo přesné pojmenování
kategorie hračky přesné pojmenování
Tabulka shrnuje pojmenování jednotlivých kategorií, které měli žáci popsat u druhého úkolu v úvodní části šetření. První kategorii nezvládli pojmenovat Eliška,
Aleš a Petr pojmenovali kategorii jiným slovním spojením, přesto jejich odpověď vystihovala danou kategorii. Pojmenování druhé kategorie dělalo problémy Elišce a Vanese. Aleš jako jediný pojmenoval kategorii odlišně, i tak vystihovala danou skupinu.
Třetí kategorii všichni žáci pojmenovali snadno, pouze Aleš uvedl jako nadřazené slovo
„zvířecí skupina“. Z tabulky lze pozorovat, že nejvhodnější pojmenování bylo u čtvrté kategorie, ta obsahovala obrázky týkající se jídla. Byla všemi žáky pojmenována přesně, tak jak úkol vyžadoval. Pátou kategorii nedokázala pojmenovat Eliška. Aleš, Vanesa a Leoš pojmenovali pátou skupinu odlišně, přesto jejich odpověď vystihovala danou kategorii.
Z tabulky můžeme pozorovat, kteří žáci pojmenovali všechny kategorie nejpřesněji, jednalo se o Emu, Helenu a Eliáše. Tabulka u žáka Aleše nám ukazuje, že používal nejčastěji jiná pojmenování, i tak vystihují příslušnou kategorii správně. Eliška nedovedla pojmenovat tři z pěti kategorií. Petr použil v jednom případě jiné pojmenování kategorie, ostatní skupiny obrázků pojmenoval zcela přesně. Tabulka nám ukazue, že Vanesa je v pojmenovávání kategorií váhavá, ve dvou případech neodpověděla, pátou skupinu obrázků pojmenovala slovesem, třetí a čtvrtou kategorii pojmenovala přesně.
Leošova pojmenování jsou převážně správná, pouze v jednom případě skupinu nepojmenoval.
6.1.3 Shrnutí hodnocení 2. úkolu
Z celkového pohledu na tabulky, lze usuzovat, že největší problém s pojmenováním byl u první kategorie - povolání. Kategorie zahrnovala obrázky, na kterých žáci viděli různá povolání. I přes nápovědy pedagoga nebyli někteří žáci schopni říci název pro skupinu – povolání. Naopak nejlepší výsledky v pojmenování měla čtvrtá kategorie – jídlo. Potíže s vytvořením nadřazeného slova k obrázkům dělalo větší problém dívkám než chlapcům. Eliška s Vanesou nedokázaly určit slovo nadřazené ve třech kategoriích. Z chlapců byl v pojmenovávání kategorií slabší Leoš, který neuvedl slovo nadřazené u tří skupin.
6.2 Druhá část výzkumného šetření
Druhá část šetření se zaměřuje na konkrétní aktivity pro rozvoj jazykového kódu, dále i slovní zásoby a správného vyjadřování. Vzhledem ke zjištění z úvodního šetření je sestaven program, který výše zmíněné dovednosti rozvíjí. Činnosti v programu jsou inspirované nebo zcela přejaté z odborné literatury, která se věnuje tématu verbálního projevu a rozšiřování slovní zásoby.
Zpracovaný program má strukturu jako vyučovací hodina, to znamená, že obsahuje cíl aktivity, organizaci, metodický postup a pomůcky. Aktivity sestavené v programu jsou připravené pro využití v hodinách českého jazyka. Klasická příprava na vyučovací jednotku musí nést určité náležitosti. Nejpodstatnější bývá stanovení výukového cíle, který lze definovat jako ujasněný a promyšlený výsledek učební činnosti, ke kterému je během vyučovací hodiny směřováno. Sám pedagog v závěru hodiny ověřuje, zda byl počáteční cíl splněn. Obecně lze říci, že učitelé si uvědomují potřebu stanovit cíle, ale zároveň nepovažují za podstatné věnovat se hlubšímu rozboru nad formulováním cíle. „Výukový cíl chápeme jako zamyšlené změny v učení a rozvoji žáka (ve vědomostech, dovednostech, vlastnostech, hodnotových orientacích, osobnostním a sociálním rozvoji jedince), kterých má být dosaženo výukou.“ (33) Ke stanovení výukového cíle může být využita taxonomie cílů v kognitivní oblasti B. S. Blooma.
Organizace programu:
nejprve probíhá s vybranými 8 žáky v klidné místnosti mimo kmenovou třídu (Jedná se o třídu, která slouží žákům, u nichž jsem jako druhý pedagog.)
jednou týdně je zařazena jedna vyučovací hodina z programu, program trvá celý červen
v celém týdnu jsou některé aktivity opakovány v hodinách českého jazyka, tedy v první třídě kde se učí 20 žáků (můžeme srovnávat úroveň jazykového vyjadřování s ostatními spolužáky)
Realizace vzdělávacího programu zaměřeného na rozvoj jazykového kódu ve školním prostředí
V kapitole je podrobně uvedený vzdělávací program, který je rozčleněn na čtyři vyučovací hodiny v rozsahu 45 minut. Obsahuje celkem 16 cíleně zaměřených aktivit na rozvoj jazykového kódu a rozšíření slovní zásoby.
PROGRAM – PRVNÍ VYUČOVACÍ HODINA Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Jazyková výchova
Třída: 1. třída
Cílová skupina: 8 vybraných žáků
Výukové cíle: žáci dokážou použít zvolenou barvu ve větě; vyjádřit vlastními slovy význam daného slova; aktivně si osvojí a procvičí barevné spojení s předmětem; vyzkouší si vybraná slova zakomponovat do vlastního příběhu
Očekávané výstupy: na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev;
respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru; vytvoří příběh za pomoci vizuálních obrázků
Kompetence:
Kompetence k učení: plánuje své slovní vyjadřování, obecně operuje s užívanými termíny a znaky, reagovat na hodnocení druhých, přijímat radu i oprávněnou kritiku (naučit se přijímat kritiku od učitele, nechat si vysvětlit správnou možnost – postupně se nechat navést ke správné odpovědi)
Kompetence komunikativní: formuje a vyjadřuje své myšlenky v logické návaznosti, aktivně naslouchá projevu druhým lidem, dokáže se v rámci svých možností srozumitelně vyjádřit ústní formou
Kompetence personální a interpersonální: spolupracuje ve skupině, podílí se na utváření příjemné atmosféry, čerpá z promluvy svých spolužáků
Organizace práce: pohyb po celé části třídy, práce v kruhu na koberci, práce ve skupinách
Pomůcky: barevné kruhy z papíru, kartičky se slovy
1. AKTIVITA
Název aktivity: Pan čáp ztratil čepičku
Cíl aktivity: dítě je schopné reagovat na požadovanou barvu, kterou v prostoru třídy pohotově vyhledává, aktivita je zařazena z důvodu aktivizace žáků na průběh celé vyučovací hodiny
Plánovaná časová dotace: 5 minut
Postup: Žáci se pohybují volně po prostoru třídy. Pedagog se ujímá role vyvolavače.
Jeho úkolem je odříkávání věty: „Pan čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku.“ Vybere libovolnou barvu a zvolá ji. Žáci se snaží vyhledat ve třídě předmět s příslušnou barvou, rychle k němu doběhnout a dotknout se. Vyvolavač po vyslovení své věty ostatní hráče chytá. Ten koho chytí, musí vymyslet větu, ve které použije danou barvu.
2. AKTIVITA
Název aktivity: Jmenujte předměty podle barev (Pokorná 2011)
Cíl aktivity: vybavování předmětů s danou barevností, úkolem žáka je propojit jeho dosavadní zkušenosti s různými předměty a spojit si je s danou barvou
Plánovaná časová dotace: 5-10 minut
Pomůcky: barevné kruhy z papíru – červený, zelený, modrý, žlutý, hnědý, černý, bílý Postup: S žáky sedíme v organizovaném kruhu na koberci. Využívány jsou barevné kruhy, při vymýšlení předmětů na červenou barvu dá pedagog doprostřed kruhu červený kruh z papíru. Barevné kruhy přidává postupně. S ohledem na časovou dotaci nemusí využít všech barev, které jsou předem připraveny. Pro aktivitu zadává skupinu barev, ve které se zadaná barva vyskytuje (říkej zvířata, která mají černou barvu; říkej zeleninu, která má zelenou barvu; říkej květiny, které mají červenou barvu…).
3. AKTIVITA
Název aktivity: Popisování slov pro kamarády
Cíl aktivity: cílem činnosti je důkladný popis vybraného slova, bez použití hlavního motivu vystihujícího slovo na kartičce, žáci by při popisu slova měli používat slovesa a přídavná jména – vystihovat vlastnosti zvoleného předmětu
Plánovaná časová dotace: 10 – 15 minut Pomůcky: kartičky se slovy, dřevěný xylofon
Postup: Pedagog rozdá žákům kartičky se slovy. Jednotlivá slova jsou záměrně předložena jednotlivým žákům. Na kartičkách se vyskytují složitější i jednodušší slova.
Proto jednodušší slova na čtení předložíme žákům, o kterých víme, že jejich čtenářské dovednosti jsou slabší. Každý žák si dobře přečte slovo na kartičce a neukazuje ho ostatním hráčům. Úkolem každého žáka je popsat dané slovo na jeho kartičce. Snaží se vyjadřovat přesně a plynule, aby ostatní uhodli, o jaké slovo se jedná. Pedagog sdělí
Takto bychom slovo neměli popsat. Proč? Jelikož je to velmi stručné a použila jsem slovo z kartičky. Pak je tedy jasné, že byste hádané slovo uhodli okamžitě. Teď řeknu, jak správně by se dalo slovo popsat. Věc, kterou se snažíte uhodnout je dopravní prostředek s majáčkem. Tento majáček začne houkat v případě, že někde začne hořet. Pokud uvidíš hořící domeček, zavoláš na číslo 150 a hádané slovo se rozjede přímo k místu požáru. Co je to?“ Po vysvětlení mají žáci čas na promyšlení jejich vlastního popisu. Začátek hádání prvního slova oznámí pedagog signálem pomocí dřevěného xylofonu. Pro žáky je to jasný signál, aby začali poslouchat a respektovali, že hovoří jejich spolužák, který jim bude sdělovat informace k hádání slova.