samotného popisu. „Jaká zvířátka se na obrázku objevují? Kam se asi dívá pejsek s kočičkou?, Podívej se pozorně na stůl, co se na něm děje? Co by se mohlo stát s rybičkou, když akvárium spadne? Mohl/a bys rybičce pomoci a jak?“
DRUHÝ ÚKOL Tabulka 2: Druhý úkol
Název aktivity: Rozřazení obrázků a vysvětlení vybraných obrázků
Pomůcky: obrázky jsou použity z dětských knížek (2), (6), (13), (19), (30), obrázky z kategorie: jídlo, povolání, dopravní prostředky, hračky, zvířata (Příloha 1, Příloha 2, Příloha 3, Příloha 4, Příloha 5)
Organizace: na koberci v zadní části třídy 2.
Aktivita Cíl
Rozřazení obrázků a vysvětlení
Cílem této aktivity je rozdělení předložených obrázků do skupin, na které by si měl přijít sám žák. Je rozvíjena slovní zásoba v oblasti slov nadřazených, souřadných a podřadných.
Obrázek 3: Druhý obrázek Obrázek 2: Třetí obrázek
Motivace:
„Povím ti krátký příběh o skřítkovi, který má velmi rád nepořádek a neustále mi pomíchává tyto obrázky. Na okraji našeho městečka stojí malá chaloupka, ve které bydlí skřítek Nepořádníček. Velmi rád se chlubí svým obydlím. Není divu, jelikož v něm najdeme spousty věcí. Víš, proč se skřítkovi říká právě Nepořádníček? Na to je jednoduchá odpověď, tento skřítek si po sobě neumí uklízet a tak si nepořádek jednoduše oblíbil. Skřítek si občas udělá výlet do mé třídy a pomíchá mi tu moje obrázky, které jsem si pro tebe připravila. Pomůžeš mi obrázky roztřídit?“
Metodický postup:
Před zahájením úkolu proběhne krátká motivace. Nesmí být vynechána, protože je žádoucí žáka naladit na následující aktivitu. Akivita proběhne na koberci, který je ve třídě k dispozici. V části motivace a vyprávění příběhu o skřítkovi Nepořádníčkovi, pedagog pomalu předkládá obrázky před žáka. Z motivace by měl žák porozumět, co je jeho úkolem v první části.
Vybraný úkol se skládá ze dvou částí:
1) První část úkolu vyžaduje seřadit obrázky do kategorií. Každá kategorie obsahuje 6 barevných obrázků. Žák jednotlivé kategorie sám odvodí, a vysloví nadřazený pojem pro danou skupinu obrázků. Tato část slouží jako odpočinková aktivita, po náročném popisování obrázků z prvního úkolu celkového testu.
1. Povolání: kadeřnice, hasič, policista, pekař, kuchař, zedník
2. Dopravní prostředky: auto, kolo, motorka, autobus, vlak, letadlo, loď 3. Zvířata:kočka, kohout, kůň, králík, pes, vepř a sele
4. Jídlo: čokoláda, rajče, banán, jablko, rohlík, chleb
5. Hračky: plyšový medvídek, panenka, formičky na bábovičky, kyblík, míč, kočárek
2) Druhá část se zaměřuje na vysvětlení vybraných slov. Žák slovně vyjádří, co je na obrázku nakresleno, zapojí do popisu vlastní zkušenost s danou věcí nebo činností. Zaměří se na to, co daný obrázek vyjadřuje, co daná osoba/věc dělá, jaká věc/osoba může být. Zvoleny jsou následující obrázky: kadeřnice, hasič, autobus, panenka
TŘETÍ ÚKOL Tabulka 3: Třetí úkol
Název aktivity: Dějová posloupnost pohádky o červené karkulce
Pomůcky:karty obrázkové posloupnosti – pohádka Červená karkulka (37), Příloha 6 Organizace: na koberci
Motivace:
„Byla jednou jedna hodná a roztomilá dívenka. Kdekdo ji měl rád, ale maminka a babička ji měly nejradši. Babička jí upletla červený čepeček a podle toho čepečku jí říkali Červená karkulka. Babička bydlela na samotě, v chaloupce za lesem. Nechtěla se stěhovat do vsi, v chaloupce za lesem si zvykla – a co by si bez ní byli v zimě počali zajíci, srnky a ptáčkové.
Vždycky pro ně měla něco dobrého na zub nebo do zobáčku“ (Hrubín 2013, s. 138-141).
„Poznal/a jsi začátek pohádky, jak se jmenuje? Byla bych ráda, kdybys mi pohádku dovyprávěl/a. Určitě to zvládneš, protože tu mám namalované obrázky, které ti pomohou při vyprávění.“
Metodický postup:
Dítě rozvíjí svou vlastní slovní zásobu a schopnost komunikovat už v útlém věku.
V osvojování komunikativní kompetence mu pomáhají rodiče, kteří se svým dítětem komunikují a čtou před spaním pohádky. Dětem nestačí sledování pohádek v televizi, potřebují příběh slyšet v podání vyprávění od svých rodičů, pedagogů, sourozenců či prarodičů.
Ve třetím úkolu bude žák vyprávět klasickou pohádku Červená karkulka. Vyprávění příběhu usnadní obrázková osnova, kterou si žák složí dle dějové posloupnosti. Na základě této osnovy bude vyprávět příběh o dívence s červeným čepcem. Pohádka je dětmi oblíbená, nepochybně vyjadřuje dějové napětí a šťastný konec. U této pohádky bude položena zásadní otázka. „Co by se stalo, kdyby Karkulka poslechla maminku?“ Otázky pedagoga: „Poznáš pohádku na obrázcích? Jaké postavy v pohádce vystupují?“ Na závěr si pedagog s žákem povídá
3.
o jeho osobitém vyprávění. Samozřejmě by měl podpořit kladné stránky žákova vyprávění, například fantazii, plynulost vyjadřování a slovní zásobu.
ČTVRTÝ ÚKOL Tabulka 4: Čtvrtý úkol
Název aktivity: Emoce
Pomůcky: obrázkové karty emoce (Bücken-Schaa 2018), Příloha 7, Příloha 8 Organizace: na koberci ve třídě
Motivace: „Chviličku si odpočiň a já ti budu vyprávět pohádku o krtečkovi a jeho kamarádech. Jednoho krásně slunečného dne slavila myška se svými kamarády svůj svátek. Napekla spousty povidlových koláčů, protože ty měl krteček nejraději. Kamarádi myšce přinesli dárek, který se myšce určitě hodí do jejího domečku. Byla to nová židlička se stolkem. Kamarádi si spolu hráli na slepou bábu a náramně se u toho bavili, náhle se ozvalo zaburácení. Zvířátka se podívala k nebi a uviděla černá oblaka. Než stačila uklidit koláče, které myška napekla, bylo rázem vše pod vodou. Až voda opadla, zvířátka se nestačila divit, domeček byl celý rozbořený. Všechno bylo zničené. Jak se zvířátka v tuhle chvíli cítila? Co mohla dělat? Než se stačila z pohromy vzpamatovat, dala se s chutí do práce a začala stavět nový domek. Uplynulo pár dní a práce byla hotová. Na paloučku stál krásný nový domeček. Zvířátka začala slavit, myška napekla nové koláče, zajíc s ježkem hráli na basu a krteček zpíval. Jak se zvířátka cítila, když zjistila, co voda s sebou odnesla? (Miler 2016, s. 1 – 12).
4.
Aktivita Cíl
Emoce
Dle vybraných obrázků popsat vlastními slovy, jak se lidé na obrázku cítí a vyprávět
příběh, o tom co lidé
příjemného/nepříjemného na obrázku
„stěhování“ prožívají.
Metodický postup:
Úkol číslo 4 bude využívat obrázkové karty se zaměřením na emoce. Sada karet obsahuje jednoduché obrázky pro každodenní situace, ve kterých se může dítě samo kdykoliv ocitnout. Děti pomocí nakreslených situací poznávají pocity, které samy znají nebo se s nimi teprve seznamují. Z obrázků lze vyčíst hned několik emocí jako například hněv, smutek, radost, strach. Jedná se o základní emoce, které děti intenzivně během školní docházky prožívají.
Pedagog předkládá vybrané obrázky emotikonů (radost, hněv, smutek, strach) společně s žákem zkouší neverbálně danou emoci ztvárnit. Žák by měl danou emoci na obrázku pojmenovat, pomohou mu obrázky, které zachycují mimiku i gestikulaci postav a následně vypovídá o jejich náladě nebo emoci. Žák využije obličejovou mimiku a pokusí se svébytným způsobem předvést emoci, kterou vidí na obrázku. Pomocí čtyř emotikonů žák vyjádří o jedné z nakreslených emocí několik vět. Pedagog nestanovuje přesný počet vět, necháme žáka volně vyprávět o emotikonu a emoci. Napovídáme žákovi, aby hovořil o situaci, ve které například prožíval radost, hněv, strach, smutek.
Spíše jeho výpověď podpoříme pomocnými otázkami.
V dalším kroku pedagog ukáže obrázek, na kterém se odehrává určitá emotivní situace (stěhování). Požádáme žáka, aby se pokusil situaci na obrázku popsat. Pomocné otázky padagoga: „Co se na obrázku děje? Jaké postavy se na obrázku objevují? Proč se asi tato situace stala? Jak by ses v tomto případě zachoval/a? Co bys mohl/a udělat, aby se tato situace nestala? Cítil ses někdy stejně jako postava na obrázku a kdy? Jak se cítí lidé na obrázku?“ Aby žák neustále nepracoval samostatně a úkoly v testu nebyly strohé, pedagog si s žákem vyzkouší situaci zahrát. Na žáka neklademe vysoké nároky, pokud danou situaci na obrázku cítí a popíše jinak, než pedagog necháme ho, a zbytečně žáka neodvádíme od jeho tématu.
PÁTÝ ÚKOL Tabulka 5: Pátý úkol
Název aktivity: Vyprávění neznámé pohádky podle obrázků
Pomůcky: Nový domek pro myšku - kniha (Horáček 2012, s. 1 - 32), Příloha 12 Organizace: na koberci ve třídě
Motivace: „Už zase se tu objevil skřítek Nepořádníček a vytrhal mi stránky z knížky Nový domek pro myšku. Jenže já teď vůbec nevím, jak správně mají jednotlivé stránky být a víš proč? Protože stránky nejsou očíslované a dokonce nemají text. Pomůžeš mi složit příběh o myšce?“
Metodický postup:
Nejprve si žáci důkladně prohlédnou jednotlivé obrázky a věnují se krátkému rozhovoru s pedagogem, který se žáka ptá na otázky: „Kolik postav v pohádce nejspíše vystupuje? O jaké postavy se jedná? Co myslíš, o čem na první pohled pohádka bude? Co zvířátka na obrázku dělají?“ Obrázky budou předkládány postupně, tak aby se žák zaměřil vždy na daný obrázek a situaci. Vybrány budou obrázky, na kterých jsou namalovány postavy a důležité okamžiky. Následně pedagog předloží všechny obrázky pro posloupnost pohádky. Žák dle svého uvážení a svých pocitů složí pohádku podle dějové posloupnosti.
5.
Aktivita Cíl
Vyprávění neznámé pohádky Cílem je samostatné vyprávění neznámé pohádky. Smysluplně doprovodné obrázky seřadit a dle osnovy vytvořit příběh.
6.1.1 Výsledky první části výzkumného šetření
Po získání veškerých dat z úvodního šetření byly jednotlivé výpovědi vybraných žáků zapsány v přesném znění do záznamových archů. Z těchto archů jsou čerpány další potřebné informace za účelem vyhodnocení šetření. Byla vytvořena vlastní klasifikační tabulka, která stanovuje kritéria pro udělení klasifikačního stupně v rozmezí 1 – 5.
Klasifikační stupeň 1 je hodnocení nejlepší a naopak stupeň 5 je hodnocení nejhorší. Žáci byli hodnoceni v každém identifikátoru klasifikačním stupněm. To znamená, že v každém úkolu z šetření získali sedm klasifikačních stupňů. Žák získal průměrnou známku z každého úkolu. První úkol je hodnocen v třech fázích, protože žák popisoval tři obrázky. Ale ze tří známek se udělá průměr, tak aby za úkol získal jednu známku. Celkem žák získal pět známek, protože v prvním šetření byl žák posuzován v pěti úkolech.
Basil Bernstein zkoumal výskyt identifikátorů jazykových kódů: krátké a jednoduché věty, plevelní slova, často opakovaná slova, osobní zájmena, přídavná jména, příslovečná určení a přívlastky, pořádek slov ve větě, slovní zásoba. V rámci praktického šetření této diplomové práce byly některé identifikátory zachovány a naopak některé pozměněny. Nechala jsem se inspirovat Ivanou Knausovou (2006), která se zabývala teorií B. Bernsteina. Sestavený systém identifikátorů podle Knausové (2006) se mi do vyhodnocování úrovně jazykového kódu hodil více, protože byl přehlednější.
Osobní zájmena byla vynechána a zaměněna za ukazovací zájmena. Identifikátor krátkých a rozvitých vět byl hodnocen společně nikoliv odděleně. Bernstein ve své teorii deficitu jazykových kódů hodnotí mluvní i písemný projev. Tato diplomová práce se zaměřuje pouze na mluvený projev žáků, protože v době šetření neměli žáci plně osvojené písemné dovednosti. Podstatná odlišnost této diplomové práce a Bernsteinovy teorie je v počtu respondentů. Diplomová práce má pouze osm respondentů, výhodou menšího počtu je možnost důkladnějšího zkoumání výpovědí a uvádění konkrétních rozdílností mezi žáky.
Identifikátor – krátké, jednoduché věty/rozvinutá souvětí Klasifikační
stupeň Kritéria udělení stupně 1-5
1
Žák používá krátké věty v omezené míře. Jednoduchá věta musí mít sloveso ve tvaru určitém. Věta obsahuje podmět a přísudek. Podmět je převážně rozvitý.
Krátké věty se vyskytují v menší míře než souvětí. Žák bezpečně ovládá tvoření souvětí. Souvětí jsou obsahově smysluplná. Vyjádření daného souvětí je přesné a promyšlené. Vyjadřování myšlenek ve větách je obsahově bohaté. Daný úkol má pět a více souvětí.
2
Žák samostatně tvoří a užívá krátké věty. Krátké věty mohou mít holý podmět.
Krátké věty s užíváním holého podmětu jsou obsahově správné a smysluplné. Žák ovládá tvoření souvětí. Souvětí jsou celkem výstižná. V textu se musí vyskytnout čtyři souvětí. Ve vyjadřování souvětí se dopouští minimálních chyb.
3
Žák užívání krátkých vět v podstatě ovládá. V krátkých větách se dopouští syntaktických chyb (zeugma, anakolut, kontaminace vazeb). Často musí žákovi pomoci pedagog návodnými otázkami. V textu je požadovaný počet souvětí 2-3.
Souvětí žák nedovede přesně vyjádřit. S pomocí učitele překonává potíže a chyby odstraňuje.
4
Žák užívá značnou převahu krátkých vět nad souvětím. Krátké věty jsou utvořeny se špatným pořadím slov. Použitá slova ve větě jsou obsahově slabá a často opakovaná. Tvoření souvětí ovládá jen částečně. Text je obsahově slabý, žák své myšlenky vyjadřuje do vět se značnými potížemi. V textu se vyskytuje jedno rozvinuté souvětí se sníženou kvalitou.
5
Žák užívá krátkých vět ve značné převaze nad souvětím. Krátké věty jsou žákem utvářeny primitivně s obsahovými chybami. Věta je počtem omezena do dvou slov.
Žák neovládá tvoření souvětí. Text je obsahově velmi slabý a omezen na méně kvalitní věty.
Tabulka 6: Klasifikační tabulka - krátké, jednoduché věty/rozvinutá souvětí
Identifikátor – opakovaná slova Klasifikační
stupeň Kritéria udělení stupně 1-5
1
Žák opakuje slova, která jsou v textu nenahraditelná (například názvy pohádkových postav nebo rodinných příslušníků). Počet opakovaných slov značně souvisí s rozsahem textu. Proto slova, která se opakují často a jsou v textu nenahraditelná, neovlivní klasifikační hodnocení. Další opakovaná slova se vyskytují méně často nebo je jejich výskyt nulový. Pokud žák tvoří velmi krátké a slabé věty, je malá pravděpodobnost, že nějaká slova zopakuje, proto je na místě udělit mu nižší stupeň.
2 Žák používá opakovaná slova přiměřeně textu. Opakovaná slova nenarušují celkový dojem z věty nebo souvětí. Opakovaná slova se dají nahradit jinou formulací věty, v textu se jich vyskytuje minimálně 5.
3
Žák častěji opakuje slova, která se chovají jako slova vycpávková.
Například slova tam, to, ten, tu. Další slovní spojení se slovesem je, mám.
Dané slovo se vyskytuje více než sedmkrát a to v rozsahu 10 vět. Pokud je v textu více než 10 kvalitních vět (věta smysluplná, věta mající podmět a přísudek, případně větný člen předmět je rozvitý) a počet opakovaného slova je opět sedm, musíme přejít k lepšímu hodnocení.
4
Opakovaná slova se vyskytují ve větší míře. Opakovaná slova žák volí bez rozmyslu, nesnaží se je nahradit jinými slovy. Celkově o své výpovědi příliš neuvažuje. V mluveném projevu je převaha krátkých vět se slabším obsahem. Počet opakovaných slov souvisí s rozsahem a kvalitou textu.
5 Text obsahuje značné množství opakovaných slov. Žák opakuje slova v každé větě. Jejich výskyt nabourává smysl věty.
Tabulka 7: Klasifikační tabulka - opakovaná slova
Identifikátor – podstatná jména Klasifikační
stupeň Kritéria udělení stupně 1-5
1
Bezpečně ovládá užívání podstatných jmen. Ve větách jsou podstatná jména užita smysluplně a mají logické opodstatnění. V rozvinutých větách se převážně podstatná jména vyskytují alespoň dvakrát.
2
Žák ovládá používání podstatných jmen. Podstatná jména jsou užívána celkem výstižně. Vyskytují se drobné chyby v umístění podstatného jména ve větě, ale neovlivní smysl celé věty.
3
Žák používání podstatných jmen v podstatě ovládá. Z hlediska stylistiky se občasně vyskytne nevhodné umístění podstatného jména. Chyba umístění ovlivní smysl věty a posluchač nemůže rozumět smyslu věty.
4
Žák užívání podstatných jmen ovládá jen částečně. V oblasti podstatných jmen nemá příliš rozsáhlou slovní zásobu. V textu tedy užívá stále se opakující podstatná jména. Věty tvoří s dopomocí pedagoga.
5 Žák užívání podstatných jmen neovládá. V textu se neobjevuje žádné podstatné jméno.
Tabulka 8: Klasifikační tabulka - podstatná jména
Identifikátor – přídavná jména Klasifikační
stupeň Kritéria udělení stupně 1-5
1
Žák samostatně ovládá používání přídavných jmen ve větě. Logicky rozvíjí podstatné jméno o přídavné jméno. Aby žák získal hodnocení tohoto stupně, musí mít v textu alespoň pět a více přídavných jmen.
2 Žák v mluveném projevu používá přídavná jména v rozsahu 3-4. Přídavná jména utváří samostatně.
3 Žák používá přídavná jména zřídka. Výskyt v textu je 1-2 přídavná jména.
4 Žák rozvíjí podstatné jméno až po upozornění pedagogem. Neovládá jejich tvorbu samostatně.
5 Žák neovládá užívání přídavných jmen. Výskyt přídavných jmen je v textu nulový.
Tabulka 9: Klasifikační tabulka - přídavná jména
Identifikátor – ukazovací zájmena Klasifikační
stupeň Kritéria udělení stupně 1-5
1 V textu se nevyskytuje žádné ukazovací zájmeno.
2
Žák užívá ukazovací zájmena méně často, i přes jejich použití ve větě není ovlivněn smysl vět. Posluchač i tak větě bez obtíží porozumí. Ukazovací zájmeno je ve větě použito stylisticky správně.
3
Žák užívá převážně zájmena pro lokalizaci (směr statický) – tam. Tento typ zájmena převažuje nad ostatními typy zájmen, minimální výskyt je v textu 3. Další podmínka: v textu jsou zájmena, která by mohla být zcela vypuštěna a nezměnila by smysl věty.
4
Žák užívá ukazovací zájmena bez rozmyslu, používá je jako zástupná slova pro skutečné slovo, jimž by ukazovací zájmeno mělo být nahrazeno.
V textu jsou převážně ukazovací zájmena to, tu, ta, ten. Vyskytují se ve větší míře než ostatní ukazovací zájmena.
5 Žák užívá velké množství ukazovacích zájmen, ve větách jsou poskládány nelogicky. Věta je pro posluchače nelibá až nesmyslná.
Tabulka 10: Klasifikační tabulka - ukazovací zájmena
Identifikátor - spojky Klasifikační
stupeň Kritéria udělení stupně 1-5
1
Žák bezpečně užívá spojky souřadicí (a, i, nebo, ale, neboť, a proto) i podřadicí (když, až, kdyby, protože, že, aby). Spojky jsou ve větě vhodně a smysluplně umístěné.
2 V mluveném projevu převažuje užívání slučovacích spojek, ale občasně se vyskytují i další druhy spojek. Podmínkou je správné užití spojek ve větě.
3 Žák v mluveném projevu používá pouze spojky slučovací (a, i, ani, nebo).
Spojky nejsou v některých větách použity správně.
4
Žák neovládá spojování větných členů pomocí spojek, nebo používá výhradně spojky „a“. Z textu je patrné, že žák má malou slovní zásobu v oblasti slovního druhu – spojky.
5 Žák neužívá žádné spojky, text je bez nich chudý až nesmyslný.
Tabulka 11: Klasifikační tabulka - spojky
Identifikátor - Z hlediska stylistiky nevhodně formulované věty Klasifikační
stupeň Kritéria udělení stupně 1-5
1 V textu se nevyskytuje žádná věta, která je z hlediska stylistiky nevhodně formulovaná.
5 V textu se vyskytují 4 a více vět, které jsou z hlediska stylistiky nevhodně formulované.
Tabulka 12: Klasifikační tabulka - Z hlediska stylistiky nevhodně formulované věty
Podle výše uvedených klasifikačních tabulek byl každý žák hodnocen známkou. Každá udělená známka zahrnuje krátký komentář s odůvodněním udělené známky. Rozepsané
hodnocení všech úkolů z první části šetření je součástí záznamových archů (Příloha 25 až 32).
Jednotlivé známky z úkolů jsou uvedené v tabulce, každý žák má svou tabulku, součást tabulky je též průměrná známka ze všech pěti úkolů. Tabulky s hodnocením žáka mají krátké hodnocení o tom, co z tabulky vyplývá.
Výstupem první části šetření je zjištění úrovně jazykového kódu. Žák s rozvinutým jazykovým kódem má celkovou známku 1 nebo 2. Žáci se známkou 3, 4 a 5 mají omezený jazykový kód.
ŽÁKYNĚ - EMA (viz příloha 25) Tabulka 13: Hodnocení (Ema)
Číslo úkolu 1. 2. 3. 4. 5.
Známka 2 1 1 1 2
Celková známka za všechny
úkoly 7 : 5 = 1, 4 ≐ 1
Z tabulky č. 13 vyplývá, že nejhorší známku získala žákyně z prvního a posledního úkolu. Ve zbylých úkolech si vedla na výbornou. Žákyně má prokazatelně rozvinutý jazykový kód.
Hodnocení identifikátorů v prvním úkolu (popis 1. – 3. obrázek): krátké, jednoduché věty/rozvinutá souvětí – 1, 2, 1; opakovaná slova – 1, 2, 2; podstatná jména – 1, 1, 1; přídavná jména – 1, 3, 1; ukazovací zájmena – 2, 2, 2; spojky – 1, 2, 3; nevhodně formulované věty – 1, 1, 1. Z výčtu známek je vidět, že největší obtíže měla žákyně v častěji užívaných zájmenech a používání spojek. Žádné problémy nemá při tvorbě podstatných jmen a se správnou formulací vět.
Hodnocení identifikátorů v druhém úkolu: krátké, jednoduché věty/rozvinutá souvětí
Hodnocení identifikátorů v druhém úkolu: krátké, jednoduché věty/rozvinutá souvětí