V této kapitole se věnuji dětské řeči. Lidská mluva vychází ze slov, proto je podstatné abychom si uvědomili, kdy a jak vznikají první slova.
Pojem ontogeneze vyjadřuje termín z řeckého slova ontos (jedinec) a genesis (původ, vznik). V pedagogice tento termín označuje proces tělesného a duševního vývoje jedince v průběhu života. Na ontogenetický vývoj bývá nahlíženo i z psychologické stránky, vývoj psychiky probíhá v určitých na sebe navazujících stádiích. Z biologického hlediska lze mluvit o vývoji člověka, který začíná oplodněním vajíčka (Průcha, Walterová, Mareš 2008, s. 146).
Vývojem řeči a komunikačních schopností se zabývá řada odborníků, od soustředěného zájmu psychologů, pedagogů, logopedů, fonetiků, lékařů a dalších odborníků. Předpokladem pro správný vývoj řeči je nenarušená dílčí schopnost sluchového vnímání. Vývoj dětské řeči se obvykle rozděluje na období přípravné
(předřečové) a období vlastního vývoje řeči (vývoj od vyslovení prvního slova). Etapy se dále dělí na dílčí období. Prvotním hlasovým projevem dítěte je křik, ohlašuje tak svůj příchod na svět. Brzy dítě začne hlasem projevovat nespokojenost spojenou s hladem, bolestí, potřebou přebalit. Každá správná matka na křik svého dítěte začne reagovat, přichází s ním každodenně do kontaktu, naučí se vnímat jeho křik a rozliší, co dítě potřebuje.
V prvních dnech narození dítěte dochází ke klíčovému mezníku jeho života.
Novorozenec vnímá lidský hlas už v prenatálním období, po narození se vnímání posiluje kontaktem s prvními zvuky lidské řeči, dotyky lidských rukou. Podněty se kterými se novorozenec dostává do kontaktu, se označují jako počáteční jazykový input. Pro tento termín jsou stanoveny náležité charakteristiky, které dítě vnímá a následně zpracovává.
Sovák (1971) vývoj dětské řeči rozděluje následovně:
1. stadium křiku 2. stadium žvatlání
3. stadium rozumění řeči a vývoje vlastní řeči, které má dílčí složky
stadium emocionálně volní
stadium reprodukování asociací
stadium zobecňování transferem
stadium logických pojmů
intelektualizace řeči.
1.2.1 Vlastní vývoj řeči (verbální období)
Vlastní vývoj řeči nastupuje okolo jednoho roku života dítěte. Toto období je rozdělováno na jednotlivá stádia, ale různými autory je vnímáno odlišně. V této kapitole bude podrobněji popsán vlastní vývoj řeči podle Klenkové (2006), která v souvislosti s vývojem řeči uvádí čtyři stádia a Piageta, který se obdobím vývoje řeči zabývá ve své teorii kognitivního vývoje dítěte. K osvojování mateřského jazyka je zapotřebí, aby dítě napodobovalo svůj mluvní vzor. Dítě v průběhu života prochází kognitivním vývojem a v určité fázi si postupně osvojuje řeč. Než dojde k osvojení vlastní řeči, dítě si zpřesňuje
kvalitu svého myšlení. Stádia uvedená Piagetem se zaměřují na vývoj myšlení, který je předpokladem pro správný vývoj řeči. Ale Klenková (2006) ve svém rozdělení vývoje řeči spíše konkretizuje, co v daném věku dítě zvládá říkat, jestli už umí mluvit ve větách apod. Piaget a Klenková se shodují v názoru, že děti si pojí pojmy s konkrétní věcí nebo událostí.
Klenková (2006) dělí stadia takto:
Stadium emocionálně-volní
Stadium asociačně-reprodukční
Stadium logických pojmů
Intelektualizace řeči (Klenková 2006, s. 36-37)
První období je stadium emocionálně-volní, kdy dítě začíná užívat jednoslovné věty. Říká jednotlivá slova, která plní funkci vět. Slova jsou nesklonná a dítě je tvoří opakováním slabik, výsledná slova jsou například (mama, baba, tata, papa). První dětská slova jsou jednoslabičná i víceslabičná a vyjadřují výrazy pocitů, přání nebo emocí. Dítě používá nejvíce podstatná jména, později i slovesa. Po dovršení zhruba jednoho roku až dvou let se objevuje egocentrické stadium vývoje řeči. Dítě začíná vnímat mluvení jako činnost. Z vlastní touhy opakuje slova a snaží se řečí o nápodobu dospělých (Klenková 2006, s. 36).
V následném stadiu se jednoslovné věty mění na dvouslovné bez správné gramatické struktury. V asociačně-reprodukčním stadiu prvotní slova nabývají funkce pojmenování. Jedná se o slova, kterými dítě označuje konkrétní osoby a situace ve svém okolí. Nadále jsou asociace a výrazy spojené s konkrétním jevem. Dítě si začíná uvědomovat, že pomocí řeči dokáže ovlivnit mnoho faktorů, například řídit dospělé osoby. Řeč je pro dítě významná, protože jejím prostřednictvím začíná dosahovat drobných cílů. Rozvoj komunikační řeči má rychlý vzestup mezi druhým a třetím rokem.
Další podstatné období je stadium logických pojmů, nastává zpravidla kolem třetího roku života dítěte. Slova už nejsou bez významu, naopak jsou charakteristická určitým obsahem. Kolem třetího roku dítěte dochází k osvojování obtížných myšlenkových operací. V tomto kritickém období můžeme pozorovat začínající vývojové obtíže v řeči, především v oblasti výslovnosti hlásek, opakování slabik a slov nebo v zarážkách řeči. Ve třech letech by mělo být dítě schopné pojmenovat předměty denní
potřeby, orientovat se v časových pojmech (den-noc). Je schopno užívat více slovních obratů, které rozvíjejí konverzaci, recituje básničky, používá přívlastky a odpovídá na jednoduché otázky (Bytešníková 2007, s. 77).
Stadium intelektualizace řeči nastává zpravidla na přelomu třetího a čtvrtého roku dítěte a přetrvává do dospělosti. Myšlenky dítěte jsou vyjadřovány s obsahovou a formální přesností. Dále se zpřesňuje řečový projev, chápání obsahu slov a rozšiřuje se slovní zásoba (Klenková 2006, s. 37).
Jean Piaget člení kognitivní vývoj dítěte na následující stádia: stadium senzomotorické, předoperační, stadium konkrétních operací, stadium formálních operací.
Myšlenkové operace jsou v senzomotorickém stádiu spojovány se skutečně prováděnou činností. Poznávání okolí je pro dítě důležitou činností, způsoby poznávání se v kognitivním vývoji mění. Zpočátku je dítě při poznávání omezeno konkrétními objekty, ale později se od konkrétnosti odpoutává. Dítě manipuluje s různými předměty proto, aby o nich zjistilo nové poznatky, a zjišťuje souvislosti mezi předměty. Na konci senzomotorického stádia (dítě ve věku 2 let) je dítě schopné si určitou činnost představit, nemusí ji reálně zkoušet (Vágnerová 2000, s. 78).
Předoperační stádium (od 2 do 7 let) je charakteristické symbolickým a předpojmovým myšlením. Pro symbolické myšlení je typické užívání symbolů a znaků.
„Symbol lze chápat jako označování něčeho prostřednictvím něčeho jiného, např.
představy obrázku, gesta či slova.“ (Vágnerová 2000, s. 78). Skutečný symbol používá dítě při vlastní hře, kdy symbol představuje pro dítě něco jiného (kamínek ve hře nahradí předmět bonbonu). Od dvou let se dítě soustavně učí řeči, na počátku používá tzv.
předpojmy, které spojuje s prvními znaky, jichž se učí používat. Neumí rozlišit pojem, který přímo souvisí s jeho vlastní zkušeností a znalostí od pojmu který nezná, přestože pojem zastupuje stejný význam. Vágnerová 2000 uvádí příklad s pojmem „pes“: Dítě má doma černého pudla, kterého dobře zná, ale venku uvidí bílého bernardýna. Ke stejnému slovnímu označení v tomto období nedochází, protože dítě si myslí, že se jedná o úplně jiné zvíře (Vágnerová 2000, s. 79).
Ve stádiu konkrétních operací (7 – 11 let) dítě porozumí vztahům mezi různými ději na názorné situaci, protože vychází z vlastních zkušeností. Na počátku školní docházky je proto nejvhodnější zařazovat názorné situace a používat názorné pomůcky.
Stádium formálních operací (od 12 let až do konce adolescence) popisuje schopnost vyvozování soudů. Dítě by mělo být v jedenácti letech schopné vyvozovat soudy zcela formálně, přestože si nemůže obsah konkrétně představit (Langmeier 2006, s.
122).
1.2.2 Slovní zásoba
Nástup do procesu základního vzdělávání vyžaduje od dítěte určitou úroveň slovní zásoby, která je následně rozvíjena v jednotlivých vyučovacích předmětech.
Aktivní slovní zásoba šestiletého dítěte zahrnuje asi 2500 slov (Průcha, Walterová, Mareš 2008, s. 215).
Slovní zásoba je soubor všech slov určitého jazyka a každý kulturní národ se vyznačuje jejím velkým rozsahem. Proto člověk, který mluví daným jazykem, nemůže znát všechna existující slova. Pojem individuální slovní zásoba představuje osobní slovní zásobu, charakteristickou pro každého uživatele daného jazyka. Uživatel tedy ovládá pouze větší nebo menší část slovní zásoby (Bytešníková 2007, s. 78).
1.2.3 Diference ve vývoji slovní zásoby mezi dívkami a chlapci
Obecně se tvrdí, že řečový vývoj dívek a chlapců postupuje odlišně. To znamená, že vývoj obvykle probíhá rychleji u dívek než u chlapců. Tento názor je rozšířen v celé populaci, ale dosud nebyl přesněji objasněn. Rozdíly ve vývoji slovní zásoby se mohou objevovat ještě ve věku 10 až 15 let (Průcha 2011, s. 78).
Průcha (2011) se v jedné ze svých publikací zmiňuje o příčině odlišnosti ve vývoji slovní zásoby. Kromě biologických diferencí se na odlišnostech podílí i faktory sociokulturní, respektive enkulturační (Průcha 2011, s. 83).
2 Jazykové roviny řeči
Jazykové roviny mají velký vliv na řečový vývoj dítěte. Praktická část diplomové práce se zabývá zkoumáním faktorů, které značně souvisí s jazykovými rovinami, proto jsou uvedeny i v teoretické části. Každé dítě prochází několika stádii ontogenetického vývoje řeči. Jazykové roviny se vzájemně prolínají, probíhají v jednotlivých časových úsecích současně. Většina autorů rozděluje stupně řečového vývoje do čtyř rovin jazyka: morfologicko-syntaktická rovina, lexikálně-sémantická rovina, foneticko-fonologická rovina a pragmatická rovina (Klenková 2007, s. 37).